Jana Hybášková: Musíme držet sankce


Marek Švehla, Respekt, 23. června 2009

S Janou Hybáškovou o evropském vlivu na bouře v Íránu

Má Evropa a s ní i Česko jen přihlížet, jak íránští odpůrci totalitního režimu bojují za opakované volby? Nebo je třeba nějak aktivně zasáhnout? Existuje vůbec prostředek, jak zvenčí dramatické události v protizápadně laděném Íránu ovlivnit? O tom jsme mluvili se znalkyní Blízkého východu, bývalou členkou Evropského parlamentu, dnes předsedkyní Evropské demokratické strany Janou Hybáškovou.

hybaskova.jpgMá Evropa reálnou možnost bouřlivou situaci v Íránu ovlivnit?

Konkrétní situaci, ohledně například přepočítání hlasů, ovlivnit nemůže. Evropa bývá vyzvána k volebnímu pozorovatelství ve státech, které o to požádají. Zpravidla jsou to nové demokracie nebo státy, které potřebují potvrzení legitimity proto, aby se mohly stát partnery světového společenství.

Peršané ale o nic takového nestojí. Jim je mezinárodní legitimita ukradená, oni od světového společenství nic nechtějí. Do Íránu jsme tedy pozváni nebyli, a tudíž nemáme legitimní nástroj k tomu, abychom mohli říct, jestli volby proběhly v pořádku, nebo ne. Evropa může jen apelovat na přepočítání hlasů. Nemá ale žádný přímý vliv.

Nemůže ovlivnit tamní situaci diplomaticky?

Diplomaticky už se to samozřejmě děje. Víte dobře, že české velvyslanectví jako velvyslanectví předsednické země už se vyjádřilo a na příštím plenárním zasedání Evropský parlament určitě přijme urgentní rezoluci k situaci v Íránu. Když jsme ale za mého působení v EP vydali rezoluci týkající se poprav nezletilých dívek, Íránská islámská republika na ni nereagovala. Vždycky to označila za vměšování do vnitřních věcí.

Takže by vzhledem k této citlivosti Evropa nebo Amerika neměly vyjádřit jasnou podporu kandidátovi opozice Miru Musávímu?

Určitě ne, to by opravdu bylo vměšování se do vnitřních věcí. Nejvážnější je obava z krvavé revoluce, protože je zřejmé, že íránská společnost je rozdělena. Proto jsou všichni včetně Obamy velmi opatrní a nabádají ke klidu a opatrnosti. Velmi si cením Musávího a íránské opozice, když jasně říkají: my nechceme revoluci, my chceme, aby vládl ten, kdo opravdu zvítězil, chceme cestu pokojné transformace. Působí tam dokonce jisté poučení z české sametové revoluce. Nemusím snad zatajovat, že několik íránských předáků opozice se nedávno v České republice učilo, jak se sametová revoluce dělá. Český příklad je tam významně přítomný.

Je některá evropská země v tlaku na Írán aktivnější a úspěšnější než zbytek EU?

Z evropských zemí mají v Íránu vliv Německo, Itálie a Rakousko. Ale to je obchodní vliv, ne politický.

Jak se projevuje?

Ve prospěch íránského jaderného programu. Pakliže by evropské obchodní společnosti sankce uplatňovaly tak, jak je uplatňovat mají, íránský nukleární program by se vyvíjel přinejmenším daleko pomaleji. My v EU se velice často schováváme za to, že obviňujeme z technologické podpory Íránu v této oblasti Čínu a Indii, ale není to celá pravda. Za všechny evropské společnosti uvedu souboj třeba s podnikem Wirth, který dodává stroje na kopání chladicích tunelů v íránském podzemním komplexu v Natanzu, kde se obohacuje uran. V posledních pěti letech jsme objevili 153 evropských společností, které porušují sankční režim a dodávají různý materiál přímo Revolučním gardám. Kdyby vlády zemí, kde tyto evropské společnosti sídlí, dbaly na dodržování sankcí, tak by Evropa dávno měla v Íránu větší vliv. Bohužel to nefunguje.

Pokud se situace v Íránu nezmění a zvítězí Ahmadínežád, čekáte útok Izraele?

To je otázka pro vojenského zpravodajce. Jde o tom debatovat, ale na úrovni informací, které mám, to není odpovědné. Izrael bude muset otázku íránského jaderného programu řešit, ale jestli to bude řešit prostřednictvím USA, vlastními silami, nebo prostřednictvím EU, to je otázka.

Z čeho máte větší obavu – z případného izraelského útoku, nebo z toho, že Írán dotáhne svůj jaderný program?

Samozřejmě že oboje by bylo strašné. Nechci se pohybovat v oblasti vojenského zpravodajství, a tak se to snažím nehodnotit. Ale přiznávám, že co se týče íránského jaderného programu, začínám mít velký strach. Ne toho, že by jednou použil jadernou bombu, ale že se prolomí smlouva o nešíření jaderných zbraní a svět se stane světem jaderné proliferace. O tom mluvil Obama v Praze, proto se USA odvracejí od jaderné doktríny. Protože když se Írán zmocní jaderné bomby, tak se z něj stane velmoc Blízkého východu, což donutí Saúdy, aby si ji také pořídili. A pak ji bude chtít Irák a Egypt. Dostaneme se do světa, který bude za hranicemi našich nejhorších snů, a toho se bojím.

Dá se tomu zabránit?

Znovu říkám, že pokud by se začalo pořádně tlačit na evropské společnosti, aby neporušovaly sankční režim, že by to do velké míry pomohlo.

Autor: Marek Švehla

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality