Hana Chuka, EUROSKOP, 23. října 2009
Proč si Jegor Gajdar myslí, že Putin Rusku prospívá? Bývalý Jelcinův premiér navštívil Prahu u příležitosti konference Forum 2000 a v rozhovoru pro Euroskop předestřel svůj názor nejen na dopady a prognózy ekonomické krize, ale i na současné politické poměry v Rusku a na jeho vztahy s Evropou.
Jak byste charakterizoval Putinovu éru v Kremlu v porovnání s dobou Borise Jelcina, pro kterého jste pracoval?
Je nezpochybnitelné, že Putin byl velmi úspěšný prezident, což ovšem můžeme do jisté míry přičíst také Jelcinovu „dědictví“. Doba, kdy došlo k předání moci představovala jedno z nejúspěšnějších období Ruska, hlavně po ekonomické stránce. Sem patří především stabilní, plně tržně adaptované hospodářství a slibný ekonomický růst, na sklonku devadesátých let navíc podpořený stoupajícími cenami ropy. Zde Putin po svém nástupu do funkce učinil správný krok, když se v době jejích rekordních cen zasadil o vytvoření finančních rezerv „na horší časy“, především skrze stabilizační fond.
Opatrnosti v hodnocení nikdy nezbývá. Ruský expremiér Jegor Gajdar na konferenci Forum 2000 v říjnu 2009 v Praze. Foto Euroskop
Vzhledem k délce doby, o které mluvíme, můžeme Putinův prezidentský mandát rozdělit na dvě období. Do toho prvního, tedy mezi roky 2000-2003, spadá řada důležitých hospodářských reforem, díky kterým je nyní Rusko schopno čelit ekonomické krizi, jako například fiskální revize. Ta podstatně zjednodušila tehdejší komplikovaný daňový systém především skrze zavedení rovné daně, která výrazně zvýšila státní příjmy z této oblasti. Tyto a podobné reformy v kombinaci se stále relativně vysokými cenami ropy učinily první období Putinovy vlády velmi úspěšné, obzvláště v porovnání s léty 2004-08, kdy se tehdejší administrativa dle mého názoru dopustila řady chyb. Mezi ně patří především praktický konec garance soukromých majetkových práv a renacionalizace některých neproduktivních průmyslových odvětví.
Co v této souvislosti znamená současný plán ruské vlády na privatizaci některých klíčových průmyslových odvětví? Podle oficiálních vyjádření má toto opatření za cíl snížit dopady recese. Neznamenalo by to ale ve své podstatě konec Putinovy „renacionalizační“ éry?
Určitě se shodneme na tom, že expanze státní kontroly Rusku jednoznačně nepropívá – jak známo, stát není vždy ten nejlepší hospodář. To se týká efektivity státní administrativy i míry korupce, se kterou je spojená. Stát by měl nad ekonomikou převzít kontrolu pouze v případech, kdy už podniky nejsou schopné se skrze tržní prostředky zachránit samy. Nemyslím si ale, že by privatizace mohla mít nějaký zásadní vliv na postavení Vladimíra Putina.
Jak byste tedy zhodnotil současné politické poměry? Vzhledem k tomu, že ideově pocházíte z Jelcinovy liberální školy, jaký je váš názor na předávání moci mezi současným prezidentem a premiérem?
Máte pravdu, že opakované prezidentství nynějšího premiéra by Rusko uvedlo do neobvyklé situace, nicméně podle ústavy jeho další kandidatuře nic nebrání – do svého třetího volebního období nemůže nastoupit pouze bezprostředně po ukončení druhého mandátu. Kdyby se po nynější premiérské pauze znovu ucházel o nejvyšší úřad, nebylo by to protiústavní. Navíc zastávám názor, že Rusku velmi prospívá, pokud Putin a Medveděv pracují společně. Tvoří dobrý tandem. Nezapomeňte ale, že sám Putin svou další kandidaturu zatím oficiálně nepotvrdil, takže bychom neměli předbíhat.
Vraťme se ještě na chvíli k období vlády Borise Jelcina. Co podle Vás stálo za diskreditací liberálních reforem jeho éry a nástupem vlády pevné ruky?
Můžeme říci, že v rámci komplexní změny režimu, která probíhala v rámci Jelcinova volebního období v podstatě nepřetržitě, si Rusko prošlo druhou revolucí. Byla to doba zmatků a nepokojů, kterou bych v mnoha ohledech přirovnal k situaci, která panovala krátce po francouzské revoluci před nástupem Napoleona. Tedy žádná romantika, jak si jistě dovedete představit. Dnešní Rusko potřebuje tržní ekonomiku, silnou, konvertibilní měnu, soukromé vlastnictví a další aspekty kapitalismu, ale stejně tak i pevnou ruku, která ho vede.
Jak Rusko vnímá samo sebe ve vztahu k Evropě, tedy přesněji ruské elity?
V Rusku nejsou žádné protievropské nálady, což ale bohužel nelze říci o vztazích s USA. Ruské elity se jednoznačně snaží o zachování přátelských vztahů s Evropou. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že Rusko se nikdy necítilo jako kandidát na členství v EU a vždycky mu šlo spíše o rozvoj vzájemně výhodných sousedských vztahů. Konec konců, Evropa je náš největší obchodní partner, což v konečném důsledku znamená, že co je důležité pro Rusko, je podstatné i pro Evropu.
Jak byste zhodnotil dopad recese na ruskou ekonomiku?
Myslím, že ruská ekonomika byla na ekonomickou krizi dobře připravena, z velké části díky finančním rezervám, které si vytvořila ve svých „tučných“ letech a také díky tomu, že se vyhnula obligacím. Ale i tak jsme se samozřejmě museli přizpůsobit. Mluvím zejména o změnách v objemu produkce, množství investic, poklesu HDP a růstu nezaměstnanosti. Nikdo neví, jak dlouho recese potrvá a jak dlouho budeme moci mírnit její dopady z rezerv, které jsme nastřádali v dobách blahobytu.
Co si myslíte, že je nejvážnějším problémem, kterému bude muset Rusko v blízké budoucnosti čelit?
To určitě závisí na tom, jak dlouho recese potrvá. Vzhledem k velkému úbytku obyvatelstva představuje asi nejpalčivější ruský problém budoucí reforma důchodového systému, která by podle nejhoršího scénáře mohla mít i vážné politické důsledky. Ale nepředbíhejme.
Autor: Hana Chuka, EUROSKOP