Bartuška: Rusové nám vlastně dělají dobrou službu


Zuzana Kubátová, Hospodářské noviny, 6. listopadu 2009

Rozhovor se zvláštním velvyslancem ČR pro otázky energetické bezpečnosti Václavem Bartuškou

Obří tendr na dodavatele nových jaderných bloků pro temelínskou elektrárnu, do něhož se minulý týden přihlásily ruský Atomstrojexport, americký Westinghouse a francouzská Areva, není obyčejná obchodní soutěž – alespoň podle expertů na energetickou bezpečnost.

Mezi ty, kdo nejhlasitěji žádají, aby o dodavateli reaktorů nerozhodovala sama investorská firma ČEZ, ale stát, patří Václav Bartuška. „Všude na světě je jaderná energetika sledována státem, který má mít první a poslední slovo. Nástrojů, jak tendr ovlivnit, má každý stát řadu,“ říká český velvyslanec se zvláštním posláním, který má právě otázky české energetické bezpečnosti má na starost.

* HN: Český tendr je vypsán podle zákona o veřejných zakázkách. Jak lze vyloučit nežádoucího uchazeče, aby nebyla čistota soutěže zpochybněna?

Nechci tento konkrétní tendr komentovat. Ale opakuji: Je nemyslitelné a nikdo by nikdy nepochopil, kdyby do toho vláda nechtěla zasahovat a kdyby to nechala jen na samotné firmě ČEZ.

Temelín, 3.4.1994

Jaderná elektrárna Temelín na snímku z dubna 1994. Foto čtk

* HN: Jste zastáncem názoru, že by zakázku neměli dostat Rusové. Proč?

Já nemám nic proti Rusku, mám tu zemi rád. Ale základní pravidlo energetiky zní: diverzifikovat dodavatele, diverzifikovat typy energií, diverzifikovat přepravní cesty. V okamžiku, kdy u nás máme šest sovětských, potažmo ruských reaktorů – čtyři v Dukovanech a dva v Temelíně -není důvod, aby další dodavatel byl opět ruský. Stejně bych byl proti americkému dodavateli, pokud bychom tu měli šest amerických reaktorů a žádný jiný.

* HN: Není ale pro vlastníka elektráren jednodušší kvůli provozu, údržbě a servisu, když má jeden typ technologií?

Kdybychom se na to dívali jen a jen z pohledu firmy, která elektrárny vlastní, možná máte pravdu. I když závislost na jednom dodavateli, který si může začít klást různé podmínky, je i pro vlastníka a provozovatele horší, než když se může obracet na různé dodavatele. Ale energetika má vždycky ještě rozměr politický. A představa, že si Česko zvolí jako dodavatele znovu Rusy, jej posune v očích partnerů jinam, než bychom chtěli.

* HN: Nepřeháníte?

My jsme pro západní svět malá země, o kterou se nikdy moc nezajímal. Ale třeba když ČSA zrušily lety do New Yorku a posílily linky na východ, citovala to řada západních médií jako důkaz,že se země sune do ruské sféry vlivu. Není to pravda, ale svět je plný symbolů. Je na posouzení politické elity, zda chceme být spojování víc s USA, Francií, nebo Ruskem.

* HN: Říká se, že Rusové mohou při boji o temelínskou zakázku nabídnout jako bonus mimořádné kontrakty na plyn. Nemůže to být pádný argument?

Ale vždyť RWE Transgas má platný kontrakt s Gazpromem až do roku 2035, tedy ještě na 26 let! To ten kontrakt nebude platit, jestliže si ČEZ nevybere Rusy? Máme tomu rozumět tak, že by pak Gazprom nechtěl prodávat to, co má normálně na prodej, ale že by u něj převážila politická kritéria nad obchodními? To bychom se dostali někam před rok 1989, kdybychom uvažovali o plynárenské firmě jako o politickém nástroji! To je přece naprosto nepřijatelné.

* HN: Ale ČEZ se chystá stavět několik plynových elektráren a k tomu by se mu nadstandardní obchodní vztahy s Gazpromem určitě hodily.

Mně přijde výstavba plynových elektráren v Česku jako zásadně špatný krok. Vím, že v tom se s lidmi s ČEZ rozcházím, měli jsme o tom řadu ostrých debat.

* HN: Proč je to špatný krok?

Protože by to posilovalo výrobu elektřiny ze zdroje, kterým nedisponujeme na našem území. Podporujme výrobu z takových zdrojů, které máme. V okamžiku, kdy se bude vyrábět dvacet procent elektřiny ze zemního plynu, bude každý výpadek zemního plynu mnohem dramatičtější než dnes.

* HN: Na čem tedy stavět do budoucna českou energetiku?

Jednoznačně na atomu. Při všech rizicích, která má, od bezpečnostních po cenová, je to pro zemi, jako je naše, nejlepší řešení.

* HN: Potřebujeme k rozvoji jaderné energetiky otevřít nové uranové ložisko, jak se to objevilo v návrhu státní energetické koncepce, s nímž přišel ministr Tošovský?

V nějaké podobě bude obnovení těžby uranu nutné. Zapotřebí ale bude i prolomení uhelných limitů a možná mnoho dalších věcí. My bychom rádi našli jednoduchá řešení, která by byla krásná a bezbolestná, ale žádná taková nejsou.

* HN: Pro veřejnost to bude těžko přijatelné.

Víte, drtivá většina české veřejnosti si neuvědomuje, v jaké situaci jsme. Jsme rozmazlení tím, že máme po desetiletí energií dostatek. Několik generací nepoznalo, co to je být bez elektřiny. V této chvíli je těžké vysvětlit veřejnosti, že jsme na rozhraní. Že budeme muset v příštích deseti letech odstavit a obnovit většinu uhelných elektráren. Že bude možná nakonec nutné postavit i nějaké ty plynové elektrárny, protože jiné nebudou. Že v krátkém čase bude třeba do energetiky vložit razantní investice.

* HN: Jak podle vás lidi přesvědčit, že se jich to týká?

Energetika českou veřejnost nezajímá a nemá ji ráda, protože elektrárny kouří. Všichni máme rádi světlo a teplo, ale nikdo nechceme mít za barákem teplárnu nebo elektrárnu. Já bych si přál, aby se stalo tématem veřejné diskuse, kolik energie spotřebujeme teď, kolik za deset, třicet let, a odkud ji vezmeme. Potíž je v tom, že skutečná debata nezačne dřív, než k tomu budou politici dotlačeni veřejností. Dokud problém nezatluče – neříkám nezaklepe, ale nezatluče – na dveře, nikoho moc trápit nebude. To, co potřebujeme, je třídenní výpadek proudu. To by lidi přivedlo k vědomí, že před sebou máme nepříjemné rozhodování, které musíme vykonat.

* HN: Takovým zaklepáním na dveře byla lednová plynová krize. Jak moc hrozí, že se tuto zimu zopakuje?

Rusku by opakovaná krize určitě vadila. Ale rusko-ukrajinský vztah je složitý. Pro Rusy je příjem z plynu jedním z nejdůležitějších příjmů státního rozpočtu. Osmdesát procent jejich exportu plynu jde přes Ukrajinu a ta svým způsobem drží Rusko v hrsti. Rusové dělají pro zažehnání krize překvapivě mnoho. Nevyfakturovali Ukrajině plyn, který si objednala, ale neodebrala. Zaplatili jí dopředu poplatky za tranzit až do jara příštího roku. Čekal bych od nich tvrdší postoj. Ale tím neříkám, že riziko krize je nyní menší.

* HN: I když ji Rusko nechce?

Situace v dodávkách plynu z Ruska přes Ukrajinu je dlouhodobě nestabilní. Od rozpadu Sovětského svazu je tu mezi nimi zimu co zimu nějaké přetahování – někdy má podobu krize, někdy zákulisních jednání. Ale je třeba si uvědomit, že před sebou máme období nestability, které není dané jen rusko-ukrajinskými vztahy. Je dané tím, že ve světě začíná tvrdý boj o suroviny.

* HN: Co ten boj vyvolalo?

Jde o celosvětový souboj o základní suroviny, v němž je aktivní Čína a Indie. Jsme zvyklí na to, že bohatý Západ měl k dispozici veškeré suroviny z celého světa. Ale to končí – třeba z Angoly dnes proudí ropa hlavně do Číny. Západ v řadě případů nedostane nic. Proto míříme do doby, v níž budou krize stále častější. Jednak nás dodavatelé budou občas chtít vydírat, jednak surovin prostě nebude dost pro všechny. Když se to tak vezme, Rusové nám vlastně dělají ohromnou službu – dávají nám pocítit, co čeká celý Západ.

* HN: A poučili už jsme se nějak z té poslední lednové krize, když to je pro nás cvičení na budoucnost?

Pro Čechy a celou střední a východní Evropu byla ta krize příliš krátká a malá. Kupodivu reakce Němců nebo Francouzů na ni byla důraznější než naše, přestože to byl hlavně východoevropský problém. Ale když sleduji vývoj ve střední a východní Evropě, v některých zemích je probuzení evidentní. U nás také. Mimochodem, my jsme byli v rámci regionu unikátní zemí už dřív: máme ropovod do Ingolstadtu již od roku 1996, máme kontrakt na norský plyn z roku 1997. Česko udělalo v oblasti energetické bezpečnosti strašně moc už v době, kdy to ještě vůbec nebylo módní téma.

* HN: Ale od té doby se pro posílení nezávislosti na Rusku moc nedělá.

U nás je problém, že chybí dlouhodobá vize energetiky. Třeba konverze francouzské energetiky na jádro, to byl projekt na generace a uskutečnil se díky absolutnímu konsenzu politické elity. U nás dlouhodobý pohled a schopnost vidět svět trochu s nadhledem chybí.

* HN: Návrh energetické koncepce ministra Tošovského je pokusem o takový nadhled, ne?

To, co Tošovský přinesl, je dobrý materiál a je dobře, že se pokouší debatu nastartovat. On je energetik a právě profesní prostředí energetiků jeho obavy velmi dobře chápe. Mám jen obavy, že veřejnost s tím těžko bude srozuměna.

* HN: Navrhovaná koncepce obsahuje velmi citlivé návrhy, jako je zmiňované prolomení limitů či těžba uranu. Přísluší vůbec taková rozhodování nepolitickému kabinetu?

Je tady možnost prosadit nepopulární kroky vládou, nad kterou se příští léto zavře voda. Udělat kroky, které budou tím víc bolet, čím víc se budou odkládat. Ale musí být součástí politického konsenzu. Energetika je odvětví na desetiletí. Představa, že koncepci měníte každé čtyři roky, je smrtící.

Autor: Zuzana Kubátová

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality