Marie Bydžovská, Euroskop, 30. listopadu 2009
O studené válce, o tom co znamenal její konec, ale i o současných bezpečnostních hrozbách pro Evropu hovořil Euroskop s britskou historičkou, expertkou na evropskou bezpečnostní politiku a zahraniční politiku Velké Británie Anne Deighton, která se zúčastnila konference uspořádané Ústavem pro soudobé dějiny ve spolupráci s Úřadem vlády „Železná opona – její spouštění, střežení a stržení. Studená válka a středovýchodní Evropa dvacet let poté“.
Jaké jsou podle vás přelomové body studené války?
Prvním klíčovým přelomem bylo rozdělení Německa v letech 1947-49, dalším byly především pro střední Evropu pokusy o revoluci v roce 1956 v Polsku a Maďarsku a významným přelomem pro Československo, ale i pro celou Evropu, byl rok 1968. Důležitý posun v možnostech lidí změnit události přinesly poslední roky studené války po nástupu Gorbačova v roce 1985.
Jaký dopad měla okupace Československa v roce 1968 na britské levicové intelektuály a co osobně to znamenalo pro vás?
Pro britské intelektuály to byl okamžik velké tragédie, mnoho mladých intelektuálu se snažilo jet demonstrantům v Československu pomoci nebo zařídit stipendia pro studenty z Československa. Ale klíčovým momentem pro britské intelektuály byl rok 1956. Mnoho lidí jako důsledek událostí v Maďarsku opustilo britskou komunistickou stranu.
V roce 1968 jsem byla teenager a s přítelem jsme jezdili po Evropě. Otec mě předtím varoval, abychom nejezdili do Československa, protože tam probíhá Pražské jaro a to prý skončí špatně. Tak jsme místo do Prahy jeli do Itálie.
Deighton: Operace v Afghánistánu je nesmírně komplikovaná, nikdo neví, kdy operace skončí a zda Afghánci budou chtít, aby koaliční sily v zemi zůstaly a na jak dlouho. Na snímku z 19. listopadu 2009 přehlíží afghánský prezident Hamid Karzáí čestnou stráž během slavnostní přísahy v Kábulu. Foto čtk
Co znamenal konec studené války pro evropskou bezpečnost a jaké jsou největší bezpečnostní výzvy pro Evropu v současné době?
Konec studené války znamenal, že garance NATO se již nezdály potvrzené. NATO bylo vytvořeno jako reakce na sovětskou hrozbu a ta přestala existovat. Jaký byl nyní smysl existence NATO? Západnímu světu trvalo pět let, než si uvědomil, že NATO musí pokračovat. Jestli to bylo špatné rozhodnutí, to nevím. NATO nyní poprvé za dobu své existence operuje mimo své území, v Afghánistánu, a tato operace je nesmírně komplikovaná. Jedná se o jiný druh nepřítele, nikdo neví, kdy operace skončí a zda Afghánci budou chtít, aby koaliční sily v zemi zůstaly a na jak dlouho. Nejobtížnější výzvy dneška představují tzv. darebácké státy (státy považované za hrozbu světového míru, splňující kritéria jako řízení autoritativními režimy, podpora terorismu nebo potlačování lidských práv – pozn. red.) a terorismus. Problémem je, že současný svět je odlišný a stěží můžeme přemýšlet o čistě euroamerické bezpečnostní organizaci.
Měl by být tedy vytvořen nový bezpečnostní systém?
Přála bych si, aby OBSE fungovala lépe, než funguje. V současnosti se Evropa snaží vybudovat evropskou přítomnost v obranné politice prostřednictvím vojenských a nevojenských akcí malého rozsahu v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP). Stále je vedena rozsáhlá debata o tom, zda by EBOP měla být součástí evropského pilíře NATO a mnozí členové EU chtějí tuto politiku pevně zabudovat do NATO. Jsou ale i státy, které nejsou členy NATO a musíme proto udržovat choulostivou rovnováhu.
Jak se díváte na vztahy EU s Ruskem. Jak se budou podle vás dále vyvíjet?
Rusko potřebuje EU a EU potřebuje Rusko. Existuje mnoho bodů, na kterých se neshodneme a mnoho historických vzpomínek, které nejsou nejšťastnější. A to ne jen například v Československu, ale třeba i v pobaltských státech. Musíme žít s minulostí a jejími problémy, ale na druhou stranu existují jiné hrozby. Musíme proto dělat vše, co můžeme, abychom mohli spolupracovat s Ruskem jako s partnerem na projektech klimatické bezpečnosti, terorismu nebo obchodu.
Máme usilovat o začlenění Ukrajiny do EU jako jakéhosi „cordon sanitaire“ mezi EU a Ruskem?
Spojení „cordon sanitaire“ považuji za poněkud obtížné. Pokud by to byl důvod pro zapojení Ukrajiny, potom bych odpověděla „Ne“. Nechceme rozdělovat Evropu, ať již Berlínskou zdí, nebo dělící linií na východ od Polska, či ještě východněji. Po schválení Lisabonské smlouvy máme v Evropě nové posty – Předsedu Evropské rady a Vysokého představitele pro zahraniční politiku. Čas pro rozšíření je nyní daleko. Musíme přemýšlet opatrně o Chorvatsku a Turecku a nemůžeme postupovat příliš rychle, dokud nekonsolidujeme minulá rozšíření.
V sousedství Evropy leží velký africký kontinent. Co znamená pro bezpečnost a postavení Evropy fakt, že se Evropa v poslední době nechá z Afriky vytlačovat Číňany?
Jsem historička, ne politička. Co se stalo, stalo se. Je nevyhnutelné, že Čína má zájem o africké nerostné suroviny. Západní společenství se snaží zajistit, aby pravidla hry byla poctivá a aby Čína a západní státy spolu komunikovaly a nevytvořily v regionu soutěž. Protože pokud se tak stane, Africe tím nepomůžeme.
Evropa byla v minulém století ohrožována především zevnitř. Nehrozí s novými sociálními problémy, které se jeví na obzoru, nová nacionalisace kontinentu?
Doufám, že ne. EU je velmi těžkopádná a pomalá, ale je flexibilní. A všichni můžeme být vítězové, pokud budeme spolupracovat solidárně. Není to jednoduché, ale politika není nikdy jednoduchá.
Francouzi se s Němci stále snaží představovat jako evropský hnací motor. Není pro Británii, a celou Evropu, chyba, že Londýn nechce hrát na starém kontinentě aktivnější roli?
Každý stát se musí ohlížet na vlastní veřejné mínění a podporu voličů, občanů a podnikatelů. A je škoda, že Británie se cítí Evropskou unií trochu ohrožená. Útěchou je, že politické strany, když nejsou ve vládě, jsou nepřátelské vůči EU, ale když se dostanou k moci, jsou jí nakloněnější. Nevím, kdo vyhraje příští volby, ale labouristé byli EU příznivě nakloněni, když byli u moci a doufám, že nová vítězná strana bude EU pozitivně nakloněná taktéž.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop