Hana Chuka, EUROSKOP, 7. prosince 2009
U příležitosti dvacátého výročí sametové revoluce zavítal do České republiky i známý americký historik, Timothy Naftali, ředitel muzea a prezidentské knihovny Richarda Nixona. Euroskopu poskytl svůj názor na vývoj americké politiky vůči Sovětskému svazu i na význam jednotlivých událostí, které vedly ke konci studené války.
Americký prezident Truman na počátku studené války prohlásil: „Věřím, že musíme podporovat svobodné národy, aby si samy mohly zvolit svůj osud.“ Vy jste měl možnost vidět a třídit spisy z jednání a telefonních hovorů amerických prezidentů úřadujících během studené války. Jak se navzájem lišili v pojetí Trumanovy doktríny?
Trumanova doktrína vznikla jako nástroj zadržování komunismu v době, kdy na jedné straně vrcholila jeho agresivní expanze a na druhé se ve stejné době hroutilo britské impérium. Na svém začátku proto představovala závazek především vůči Řekům a Turkům, který nakonec úspěšně splnila a zabránila tak ovládnutí nově nezávislých území Sověty.
Doktrína jako taková reprezentuje v americké politice už od dob prezidenta Monroea a jeho doktríny pro latinskou Ameriku vyjádření sféry vlivu. Pokud se podíváte na pojetí Trumanovy doktríny prezidenty, kteří přišli po něm, každá z nich byla vlastním pokusem o „tlustou čáru“, kterou například pro Cartera představoval Perský záliv, kam Sověty za žádnou cenu nechtěl pustit. Přirozeně, jak se vyvíjely americké národní zájmy, posunovaly a měnily se i hranice původní Trumanovy doktríny, což nakonec vedlo k jejich zkopírování a posléze pohlcení Severoatlantickou aliancí, do které se většina prozápadních států dříve či později začlenila.
Rozdělený Berlín – symbol studené války. Na archivním snímku z roku 1948 sledují děti spojenecké zásobovací letadlo přistávající za sovětské blokády na západoberlínském letišti Tempelhof. Foto čtk
Pokud hovoříme o antikomunistické politice různých amerických prezidentů, jakou roli podle vás sehrál Ronald Reagan v tom, že studená válka skončila happyendem?
Hlavní roli nepochybně sehrál Gorbačov, protože učinil všechna klíčová rozhodnutí, která ve svém důsledku nakonec vedla ke stržení železné opony. Nezapomínejme, že měl mnoho příležitostí použít násilí, aby zabránil kolapsu sovětské moci a s ní i komunistické říše. Reaganovy zásluhy jsou ale nezpochybnitelné. Ta hlavní spočívala jednak ve správném rozpoznáním Gorbačova jako strategického partnera a také v dojednání první dohody o jaderných zbraních mezi oběma bloky. To bylo něco přelomového, protože do té doby se jednalo pouze o programech limitujících jejich produkci, ale Reagan se zasadil o to, že se poprvé začalo hovořit přímo o jejich zničení, což byl velmi významný krok, který učinil Evropu o mnoho bezpečnější. Dohoda mezi Gorbačovem a Reaganem zároveň symbolizuje první pocit důvěry mezi vůdci obou táborů, který byl předtím zcela nemyslitelný.
Které události byly podle Vás ve vývoji vztahu Východu Západu přelomové?
Těch byla celá řada. Jako první mě napadá kubánská krize, pak celá řada událostí, které se pojí s Berlínem, tedy první berlínská krize, berlínský vzdušný most, pád berlínské zdi, ale samozřejmě i pražské jaro, revoluce v Maďarsku…to všechno jsou důležité události. Pak nepochybně i vyvinutí sovětské atomové bomby, ale stejně tak i té čínské. Konečně nevím, zda se jedná přímo o událost, ale velmi důležitý mezník představuje fakt, že v čele Sovětského svazu se před Gorbačovem vystřídali dva slabí vůdci, jmenovitě Andropov a Černěnko, kteří nebyli schopni zemi politicky, ani ekonomicky udržet a připravili tak půdu pro perestrojku.
Autor: Hana Chuka, Euroskop
Timothy Naftali – americký historik, expert University of Virginia na studenou válku, jmenovaný ředitel Federální prezidentské knihovny Richarda Nixona