Luděk Urban: Řecký problém ukazuje slabiny eurozóny


Marie Bydžovská, EUROSKOP, 2. března 2010

Již několik týdnů plní stránky novin více či méně katastrofické scénáře ekonomického vývoje Řecka a následně celé eurozóny. Zda jsou obavy oprávněné a zda mimořádný summit EU svolaný předsedou Evropské rady Hermanem van Rompuyem na 11. února přinesl řešení se Euroskop zeptal profesora ekonomie z Institutu ekonomických studií University Karlovy Luďka Urbana. Rozhovor je součástí třídílného seriálu. V příštích dnech budou navazovat rozhovory o nové evropské hospodářské strategii EU 2020 a o pohledu ekonoma na výsledky kodaňského summitu o klimatických změnách.

Hlavním tématem mimořádného summitu Evropské rady bylo nečekaně řešení rozpočtové situace Řecka. Opravdu je situace natolik vážná, že pokud by EU nebo eurozóna Řecku nepomohly, hrozí bankrot země a poškození ekonomiky celé eurozóny?

Situace a rozhodování, jež má EU před sebou, jsou skutečně mimořádně vážné. Jednak proto, že jedné členské zemi (Řecku), nadto zúčastněné v eurozóně, hrozí ekonomický kolaps. Taková událost se v historii EU zatím nevyskytla, nemá precedens a země EU s tím nemají tedy žádnou zkušenost. A navíc, unijní smlouvy vysloveně zakazují, aby Evropská centrální banka takovou pomoc nějaké postižené zemi poskytla a také obsahují článek o tom, že Unie neodpovídá za závazky ústředních a regionálních vlád nebo jiných veřejných orgánů. Jak známo, také evropský rozpočet vůbec s něčím podobným nepočítá a není na to připraven. Taková omezení přirozeně svazují ruce členským zemím při rozhodování, jak postupovat.

A je tu ještě další důvod pro opatrný postup: Řecko si samo zkazilo reputaci tím, že o stavu své ekonomiky nepodávalo spolehlivé informaci. To se stalo poprvé při přijímání Řecka do měnové unie v roce 2001 a znovu nyní, kdy se ukázalo, že zadlužení země je větší než se předpokládalo, a že tedy k ekonomickému zhroucení má země blíž než ostatní země EU očekávaly.

Celá mimořádnost této situace se odrazila na jednání unijních institucí. Evropská rada se sice sešla 11.února 2010, ale na rozdíl od minulosti, kdy vydávala o svém jednání podrobné Závěry, tentokrát byla nesmírně skoupá : v jednom odstavci na půl stránky se svět dozvěděl, že pokud vznikne potřeba, členské země eurozóny přistoupí „k rozhodné a koordinované akci“, aby byla zajištěna finanční stabilita v eurozóně jako celku. K tomu bylo ještě dodáno, že samo Řecko nepožádalo o finanční podporu. Následující jednání ministrů financí (ECOFIN) zhruba za týden na to přesně shrnulo, co musí Řecko na své straně udělat, aby se dostalo z krizové situace : snížit rozpočtový deficit ze současných 12,7 % na 3 % do roku 2012. Přitom bude země pod tvrdou kontrolou (čtvrtletní kontroly), zda svůj úsporný program skutečně plní. V polovině března má Řecko předložit zprávu, jak bude postupovat ve svém programu do konce tohoto roku. Žádná zmínka o přímé finanční pomoci ostatních zemí Řecku.

Není divu, že v této nejisté situaci se evropská i americká média předháněla v předpovědích o pravděpodobném vystoupení Řecka z eurozóny, o neživotaschopnosti evropské měnové unie, o rozpadu eurozóny, který ostatně mnozí odborníci hlavně z USA ohlašují již od samého jejího začátku.

Ne, že by „řecký problém“ skutečně neukázal na slabiny evropského měnového projektu, o nichž ještě pohovořím. Věc je v tom, že s mnoha těmito slabinami by mohla Unie bez velkých potíží dále žít, nebýt ovšem globální hospodářské krize, která je nemilosrdně odhalila. Ta totiž kromě jiného potvrdila, že v pozadí nahromaděných problémů je jeden společný : nedostatečná konkurenceschopnost mnoha členských zemí EU. Jakmile totiž globální krize dopadla také na rozpočty členských zemí a na rozpočty zemí eurozóny zejména, ukázalo se, že ekonomická výkonnost a konkurenceschopnost mnoha z nich je tak nízká, že bez rostoucího vnějšího zadlužení nemohou přežít.

Jaké jsou možnosti finanční pomoci Řecku?

Pokud se země eurozóny chtějí vyhnout tomu, aby poskytovatelem finanční pomoci nebyl Mezinárodní měnový fond, který už několika členským zemím EU (nečlenům eurozóny) půjčku poskytl, nezbývá než aby finanční pomoc poskytly samy země eurozóny. Pomoc ze strany MMF by značně snížila kredit eurozóny, potvrzovala by, že tato skupina zemí není s to projevit solidaritu s postiženou zemí a nechá zasahovat do režimu zemí eurozóny instituci, která s eurozónou nemá nic společného. A také by mohl ochlazoval zájem nových uchazečů o přijetí společné měny.

V evropských smlouvách, naposledy v Lisabonské smlouvě, však najdeme článek, který umožňuje „za určitých podmínek“ poskytnout finanční pomoc členskému státu „z důvodů mimořádných událostí, které nemůže ovlivnit“ a které tento stát vážně ohrožují. Z tohoto hlediska se jeví rozhodování Evropské rady 11.2. 2020 jako zatěžkávací zkouška, bez precendentu v předchozí historii evropské integrace. Rozhodovalo se o místu jedné členské země ve společenství EU. Nejvyšší evropský orgán oznámil, že společně a rázně zajistí, že fungování eurozóny nebude narušeno. Bylo to průlomové politické rozhodnutí, jež mělo dát jasný signál Řecku jako projev solidarity ostatních členských zemí. Zejména však finančním trhům a zabránit tak dalším spekulačním útokům na tuto zemi. Jak praví smlouvy, Řecku bylo také sděleno, že finanční pomoc bude poskytnuta „za určitých podmínek,“ které byly dosti detailně specifikovány. Vyplývá z nich, že Řecko bude muset v dalším provádět svou rozpočtovou politiku podle zásad stanovených unijními orgány.

O zásadním posunu v rozhodování zemí eurozóny svědčí poslední, nepotvrzená informace, kterou nedávno přinesl německý Spiegel. Podle ní německá vláda, která sama nebyla nakloněna poskytnout finanční podporu zemi, jež se dostala do rozpočtových potíží, navrhla společný postup zemí eurozóny a finanční podporu Řecku v rozsahu 20-25 mld euro (německý příspěvek by činil zhruba jednu pětinu), přičemž příspěvek ostatních zemí eurozóny by odpovídal jejich vkladu do Evropské centrální banky. Připomínám, že řecké zadlužení obnáší kolem 300 mld euro a nejbližší splátka dluhu připadá na duben-květen 2010. Má jít přirozeně o půjčku, nikoli o dar. Pokud je tato zpráva věrohodná, svědčí znovu o tom, že země eurozóny jednoznačně došly k závěru, že je v jejich společném zájmu nenechat Řecko padnout.

Co by se muselo stát, aby se eurozóna rozpadla? Považujete to za reálné?

Rozpad eurozóny považuji za dosti nepravděpodobný. Ptáte se, co by se muselo nejdříve stát? Musela by asi být Evropa zasažena hospodářskou krizí ještě tvrdší nežli je ta současná, musela by zasáhnout silně ty největší a nejsilnější země, které by se značně zadlužily bez možnosti získat finanční pomoc zvenčí. A nadto, ty země by se musely z důvodů mimořádných obtíží rozhodnout z eurozóny vystoupit. A takový krok považuji pro země eurozóny za naprosto sebevražedný.

Představme si to na chvíli. Hlavní země eurozóny se rozhodnou z ní vystoupit, protože členství v ní omezuje jejich možnost reagovat samostatně na nalézání východiska z těžké krize (to si můžeme teoreticky představit na příkladě Řecka). Co si od toho takové země slibují? Že budou moci samostatně stanovovat kurz národní měny, k níž se zase vrátí a tím provádět její devalvaci, samostatně určovat úrokové sazby. Pokud jde o devalvaci, na tu by okamžitě odpověděly ostatní země, které by také vystoupily z eurozóny. Důsledek : vnitřní trh jako hlavní výsledek evropské ekonomické integrace by se rozpadl, protože členské země by proti sobě, aby upevnily svou konkurenční pozici, začaly válčit měnovými nástroji, což by vyvolalo reakci dalších zemí, které by se bránily protekcionistickými opatřeními atd. atd.. Vzájemný obchod by tím byl velice omezen s negativním dopadem na všechny země, které opustily eurozónu.

Po nějaké době by země, které před tím už dávno byly na sobě nesmírně obchodně i jinak citlivě závislé, pochopily, že nezbývá než se co nejdříve vrátit k nějaké podobě Evropského měnového systému, který už tu existoval (1979-1998) a který připravil cestu k evropské měnové unii. Pokud by nebyla zrušena Maastrichtská smlouva a její směrování k měnové unii, členské země by se znovu vrátily ke společné měně. Velice pravděpodobně, po zkušenostech z rozpadu eurozóny, by zavedly do programu měnové unie některá nová pravidla (přísnější Pakt stability a růstu, mnohem koordinovanější rozpočtovou politiku) a tím by zamezily, že se nebude opakovat „řecká tragédie“ a že nikoho ani nenapadne uvažovat o opuštění eurozóny nebo jejím rozpuštění.

Mimochodem, aby se nikomu nezdálo, že jsme jen fantazírovali, před krátkou dobu vážně navrhl významný americký ekonom M. Feldstein, aby nyní Řecko vystoupilo z eurozóny, po devalvaci si postupně zlepšilo svou konkurenceschopnost a potom až se vzchopí, znovu požádalo o vstup do eurozóny. Jeden evropský komentátor vtipně uvedl, že je to návrh, aby si Řecko nyní vzalo na nějaký čas „dovolenou“ od společné měny a potom se k ní zase vrátilo.

The Acropolis and Parthenon from Filopappou Hill.

Evropané v Řecku rádi tráví dovolené. Čeká i Řecko „dovolená“, avšak od společné měny?

Jak by se lišila současná situace Řecka, pokud by před deseti lety do eurozóny nevstoupilo? Bylo by pro eurozónu nebo pro Řecko lepší, kdyby již při vstupu Athénám falšování statistik neprošlo?

Na tu první otázku se špatně odpovídá. Věc je v tom, že Řecko bylo sice v roce 2001 přijato jako dvanáctá země do eurozóny, ale bohužel na základě nevěrohodných údajů. Čili od samého začátku jede jako „černý pasažér“, který používá výhody společné měny, ačkoli její podmínky nesplňuje. Jinak myslím, že jak pro Řecko, tak pro eurozónu by určitě bylo lepší, kdyby se bylo podařilo falšování statistik odhalit. Pro Řecko proto, že by nyní nemuselo napravovat pokaženou reputaci země, jejíž vláda poskytovala ostatním členským zemím eurozóny nepravdivé údaje. Vyhnulo by se také nynější složité vnitřní situaci, která kvůli vynuceným tvrdým restriktivním opatřením soustředěným do poměrně krátkého období hrozí sociálními výbuchy. Pro země eurozóny proto, že by odpadlo nynější nesnadné hledání cesty, jak finančně pomoci zemi, o níž si nemalá část evropské veřejnosti (například v Německu a Holandsku) stejně myslí, že si to všechno způsobila sama a že by se podle toho mělo s ní zacházet.

Rozpočtový deficit netrápí pouze Řecko, Španělsko a Portugalsko, které jsou nejčastěji zmiňovány jako státy EU nejvíce ohrožené bankrotem. Jak vážný problém představují rozpočtové deficity v ostatních státech EU a zejména v ČR?

Ano, Evropu znepokojuje nejen řecký rozpočtový deficit, jsou obavy, aby „řecká nákaza“ se neobjevila také jinde. Nejvíce se přitom objevuje jméno Španělska, které nejenže svou ekonomickou vahou převyšuje Řecko a Portugalsko dohromady, ale jeho ekonomické slabiny (hlavně neuvěřitelně vysoká míra nezaměstnanosti – téměř 20) překračují všechno, co zatím Evropská unie v současné etapě hospodářské krize zaznamenala. V komentářích světových médií je proto případ Španělska zmiňován stále častěji. Jde zejména o dvě věci: jednak, jak už bylo uvedeno, je Španělsko „větší váha““ než dvě další země, jednak, což je důležitější, způsob finanční pomoci zvolený pro Řecko (ad hoc příspěvek jednotlivých zemí eurozóny) by nemusel být schůdný. Proto se také uvažuje o tom, že by si země eurozóny měly pro takové „havarijní“ případy připravit jiné nástroje : například zvláštní eurofond zřízený jen pro takové potřeby, evropské dluhopisy aj. Problém, který rozpočtové deficity v Evropě vyvolávají, je ten, že se na finančních trzích zvyšuje poptávka po úvěrech a že se s tím zvyšuje také cena těchto úvěrů. Zadlužené země, zejména pokud se zhoršují vyhlídky splácení jejich úvěrů, jsou „trestány“ tím, že se dostávají do kategorie málo spolehlivých „klientů“. Finanční instituce poskytující úvěry se pojišťují tvrdšími podmínkami, zejména vyššími úroky. Je příznačné, že Řecko žádá od ostatních členů eurozóny, aby jejich pomoc spočívala v tom, že jejich záruky přispějí ke snížení úrokového břemene půjček poskytovaných Řecku.

Řecká „nákaza“ komplikuje situaci ostatních zemí EU, mezi nimi i České republiky, protože hrozí zdražení jejich dluhové služby.

Financial Times přinesly zprávu o snaze Řecka prodat dluhopisy Číně. Máme pohlížet na Čínu jako na každého jiného investora, nebo by nákup státních dluhopisů či důležité infrastruktury nedemokratickými režimy znamenal pro Evropu ohrožení?

Pokud je mně známo, tato zpráva byla popřena jak řeckou, tak čínskou stranou. Do jaké míry by však nákup státních dluhopisů čínskou stranou mohl znamenat ohrožení pro Evropu, by se mělo posuzovat třeba podle amerických zkušeností. Bez čínských nákupů by se americký federální rozpočet obtížně udržoval v rovnováze, alespoň v krátkém období. Vím, že v USA jsou na čínské nákupy amerických dluhopisů různé názory, ale převládá názor, že tento přesun kapitálu je výhodný pro obě strany.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality