Marie Bydžovská, EUROSKOP, 22. března 2010
O dopadech řecké rozpočtové krize na eurozónu, o možnostech pomoci pro země ve finančních problémech i o Rakousku-Uhersku jako vzoru pro Evropskou unii mluvil Euroskop s hlavním ekonomem Raiffeisenbank Pavlem Mertlíkem.
V posledních dnech evropští politici mluví o vytvoření Evropského měnového fondu. Potřebuje EU tento nový nástroj?
Vznik Evropského měnového fondu je rozumné rozhodnutí. U národních měn nic takového potřeba není, protože podobnou roli zastávají ministerstva financí. Úkolem fondu by bylo stabilizovat země, které se dostanou do finančních obtíží, například při problémech s dluhopisy nebo s bilancí běžného účtu. Evropský měnový fond ale rozhodně nebude mít dost peněz na sanování velkých evropských států – pro Řecko bude stačit, pokud se do problémů dostane např. Itálie, bude to mnohem vážnější.
Je reálné, aby fond vznikl včas? Muselo by se změnit primární právo a například ratifikace Lisabonské smlouvy trvala téměř dva roky.
Určitě ne. Řecku ale velmi pomáhá již to, že finanční trhy vnímají ochotu eurozóny nenechat ho padnout. Zdá se, že Řecko dokáže dluhopisy prodat a morální podpora ze strany EU mu při tom může pomoci. Rozhodující však budou praktické kroky řecké vlády a schopnost realizovat je v praxi. Za posledních patnáct let skončily všechny pokusy o velké reformy v Řecku generální stávkou řeckých odborů a nikdy se neuskutečnily. To představuje velké riziko.
Jak se stavíte k možnosti, že by v Řecku zasáhl Mezinárodní měnový fond? Není to „nejlepší ze špatných řešení“?
Zásah Mezinárodního měnového fondu se určitě nebude lišit od eventuálního zásahu EU. Evropská komise i Rada ministrů financí předepsaly Řecku úsporný program a Mezinárodní měnový fond by udělal pouze to samé. Můžeme jen spekulovat, zda by nebyl ještě přísnější. Pokud Unie v Řecku skutečně zasáhne odkoupením části dluhopisů nebo jejich garancí, musí si stanovit podmínky, které se od Mezinárodního měnového fondu nebudou příliš lišit. Dopustit, že eurozóna zaplatí řecký dluh a nechá Řeky dál hospodařit způsobem jakým to dělali dosud, je nejhorší možné řešení.
Při vzniku společné měny bylo euro přijímáno s velkými očekáváními. Nyní eurozóna zažívá krizi a množí se negativní spekulace o její budoucnosti. Na snímku Komisař pro měnové záležitosti Pedro Solbes Mira při oslavě zavedení eura. Zdroj: Evropská komise
Jak by mohl případný záchranný balíček od eurozóny vypadat?
Problémem Řecka jsou obavy, že nedokáže získat prodejem dluhopisů dostatek peněz. Eurozóna či některé členské státy mohou nabídnout alternativní možnost odkoupit dluhopisy nebo vystavit garance soukromým investorům. Neznamená to splacení řeckých dluhů, ale poskytnutí úvěru, který už nejsou schopni nebo ochotni poskytnout soukromí investoři.
To bude znamenat další zadlužení jiných evropských států…
Zcela určitě ano. Nikdo nemá hotové peníze k dispozici.
Může se eurozóna pod tlakem krize rozpadnout? Považujete to za reálné?
Reálné to není. Politická vůle udržet eurozónu je zejména v jádru evropské integrace, tedy v zemích Beneluxu, Německu, Francii a pravděpodobně i Itálii, dostatečně silná. K jádru by zřejmě přistoupily některé menší země jako například Rakousko. Dovedu si v černém scénáři představit nutnost vystoupení jednotlivé země z eurozóny. Nedovedu si ale představit, že by se změnil názor politických elit, které si projekt měnové integrace vymyslely a desítky let ho prosazují. Rozpad eurozóny by způsobil obrovské hospodářské ztráty. Tvrdě by dopadl například na otevřené ekonomiky Beneluxu. Dovedl bych si představit, že v takovém případě by si vytvořily vlastní měnu pro tyto tři země a přidalo by se například Německo a další státy. Vzniklo by nějaké nové menší euro pro menší počet zemí.
Které státy by mohly z eurozóny vystoupit?
Rozhodující by nebyla ekonomická situace, i když i ta je hodně důležitá, ale ochota občanů nebo politických elit mít společnou měnu nebo upřednostnit vlastní měnovou politiku.
Ukázala „řecká krize“, že EU chybí společná hospodářská vláda? Musí měnová unie nutně vést k hospodářské unii?
Ano. Dobrým vzorem pro Evropskou Unii je Rakousko-Uhersko. To také nebyl unitární stát v běžném smyslu. Uhry a Rakousko měly rozdílné zákonodárství, vlastní volby, svojí národní vládu i politiku. Byla to volná konfederace, možná unie. Společnou měly jen měnu a vládu. Fungovala tam fiskální politika, která zachovávala poměrně velkou míru autonomie dvěma částem soustátí. A k tomu eurozóna a EU směřuje.
Co by to znamenalo pro EU? Byly by například harmonizované daně?
To není nutné. Harmonizace daní je poměrně malá i v USA, v jednotlivých státech platí poměrně rozdílné zdanění. Musel by se ale vytvořit dostatečně velký fond na společné výdajové programy. V současné době představuje rozpočet EU asi tři procenta jejího HDP, netroufnu si říct, kolik by bylo potřeba. Ale určitě to je mnohonásobně víc než tři procenta.
Pomůže Řecku Evropská unie, eurozóna anebo Mezinárodní měnový fond (MMF)? Komisař pro vnitřní trh Michel Barnier, prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet a generální ředitel MMF Dominique Strauss-Kahn při rozhovoru na konferenci v Bruselu. zdroj: Evropská komise
Zhoršují hedgové fondy a další investoři situaci Řecka, nebo to je pouze výmluva politiků?
Investoři využívají rozporů v hospodářské politice a slabostí jednotlivých měn. V případě Řecka to není v míře větší, než v jiných zemích v minulosti.
Jak zamezit „sázky na euro“? Měly by být více regulovány CDS (Credit Default Swaps), tedy pojištění dluhopisů před neschopností splácet státní dluh?
Plán na zákaz CDS, na kterém se verbálně shodli prezident Obama s kancléřkou Merkelovou, považuji za nezodpovědný. Jiná věc je regulace, protože trh CDS, jak se vyvíjel v posledních deseti letech potřebuje změnu. Nemůže dále docházet k případům jako když pojišťovna AIG nedokázala plnit svoje závazky, protože vydala mnohonásobně víc CDS, než byl objem jejích aktiv. Jedna z možností je omezit spekulační funkci – investoři by mohli držet CDS pouze pokud by vlastnili i dluhopisy. Důležitější změnou by byl požadavek na odpovídající krytí ze strany těch, kdo CDS vydávají.
Rozpočtový deficit netrápí pouze Řecko, Španělsko a Portugalsko, které jsou nejčastěji zmiňovány jako státy EU nejvíce ohrožené bankrotem. Jak vážný problém představují rozpočtové deficity v ostatních státech EU a zejména v ČR?
Rozpočtový deficit je závažný problém ve všech zemích EU. Nicméně v různé míře. Stačí se podívat na dvacetiletou projekci v podzimní prognóze Evropské komise. Ekonomové spočítali, že například Řecko a Irsko se při nezměněných politikách do roku 2020 dostanou k veřejnému dluhu kolem 200 procent HDP. Eurozóna by se posunula z dnešních asi 70 na 125 procent HDP.
Kvůli stárnoucí populaci potřebují reformy financí všechny vyspělé země světa. EU v tomto směru není v horší pozici než USA nebo Japonsko. Představa, že je možné jednou provždy zreformovat veřejné finance je iluzí. Jak příjmová, tak výdajová strana musí reagovat na změny ve společnosti a v hospodářství. Je to vlastně proces permanentního přizpůsobování. Je možné dosáhnout pouze střednědobé udržitelnosti, ale během několika mála let je vždy potřeba udělat další reformní kroky.
Většinu zemí EU čekají v nejbližších pěti letech rozsáhlé reformy. V Česku jsou vývojové trendy v evropském měřítku jedny z horších. Ne z hlediska cílové míry zadlužení, ale naše tempo zadlužování je znepokojující. Snížit deficit ale není neřešitelná věc. Nelze to udělat za rok, ale za tři roky určitě.
Jak bychom bankrot Řecka pocítili v Česku?
Nemám rád pojem státní bankrot, protože tento pojem neexistuje. Myslí se tím, že stát není schopen splácet investorům dluhopisy. V podobné situaci je nyní Řecko. To bude muset omezit důchody a škrtnout některé další ze státních závazků, které však nejsou tak právně závazné jako platby věřitelům. Pokud Řecko přestane být schopné splácet dluhy vůči zahraničním investorům, poklesne kurz eura, ale nijak fatálně. Oslabení eura vůči dolaru by z hlediska vnější konkurenceschopnosti možná i eurozóně prospělo. V ekonomice není nic černobílé.
Co se týče Česka, tak by investoři na nějakou dobu ztratili důvěru vůči většině tzv. vynořujících se trhů (emerging markets), včetně zemí střední a východní Evropy. Může se krátkodobě snížit kurz koruny a zdražit financování českých dluhopisů.. Investoři by ale velmi rychle přišli na to, že ČR je v jiné situaci než Řecko nebo Maďarsko. Byli bychom asi v horší verzi svědky něčeho podobného, co jsme zažili loni v únoru a březnu, když byla na finančních trzích extrémní nedůvěra k zemím střední a východní Evropy. Dneska naopak koruna posiluje až neúměrně.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop