Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

V obchodu je ČR pro Německo stejně důležitá jako Japonsko

Marie Bydžovská, EUROSKOP, 13. května 2010
Gehring

Můžete si být jisti, že německá kancléřka bude i nadále sledovat proevropskou politiku, říká v rozhovoru pro Euroskop ředitel vlivné německé nadace Konrád Adenauer Stiftung v Praze a v Bratislavě Hubert Gehring.

Jak se v posledních letech vyvíjely česko-německé vztahy? Jaké byly nejvýznamnější mezníky?

Česká republika není pro Německo ledajakým partnerem - samotný bilaterální obchod je zřetelným důkazem toho, že Česko hraje pro Německo výjimečnou roli. Již v roce 2008 dosahoval obchod realizovaný mezi ČR a SRN celkové hodnoty 56 miliard eur. Německo tak pro Českou republiku představuje nejdůležitějšího obchodního partnera a Česká republika je pro Německo na poli zahraničního obchodu stejně významná jako např. Japonsko nebo celá Latinská Amerika. Na tomto příkladě je zřejmé, že Německo a Česká republika jsou dnes partnery v Evropské unii a z této spolupráce profitují. Proto považuji vstup České republiky do Evropské unie za nejdůležitější krok posledních let! Česko-německé vztahy ale nejsou postaveny jen na ekonomických číslech. Jako živoucí a perspektivní prvek našeho sousedství bych rád zmínil Česko-německý fond budoucnosti, spolupráci mnoha obcí a měst na obou stranách, které naše sousedství postupně naplňují životem.

Merkelová-Topolánek-Schwarzenberg - Czech Prime Minister Mirek Topolanek (L) and Czech Foreign Minister Karel Schwarzenberg (R) talk to German Chancellor Angela Merkel at the EU summit on 'Eastern Partnership' in Prague, Czech Republic, 07 May 2009. The summit is meant to bring the former Soviet nations Armenia, Azerbaijan, Georgia, Moldova, Ukraine and Belarus closer to the European Union. The EU offers treaties of association, help in the construction of state structures and financing of joint projects in return for democratic reforms. The EU is willing to spend 600 million euros until 2013. Photo: RALF HIRSCHBERGER

Gehring: Německo i Česká republika z partnerství v EU profitují. Na snímku německá kancléřka s českým premiérem a ministrem zahraničí během summitu EU v Praze 7. května 2009.

 

V jakých tématech mají Češi a Němci v Evropské unii společné zájmy?

V první řadě máme všichni velký zájem na tom, aby byla Evropa stabilní a prosperovala - právě s ohledem na současnou krizi v Řecku. I to může být styčný bod pro společné iniciativy. Intenzivní hospodářská spolupráce, která se může pyšnit několika úspěšnými příklady, obecně ukazuje, že může existovat mnoho společných témat - a těmi úspěšnými příklady nemám na mysli pouze velké koncerny, ale spíše bezpočet projektů spolupráce malých a středních podniků. Dále bych uvedl oblasti jako výzkum a vzdělávání, rozvoj špičkových technologických institucí, podporu střední třídy - to jsou přeci témata, která jsou zajímavá pro nás všechny. A samozřejmě nesmíme zapomínat na energetiku. Energetická bezpečnost, nové formy energie, společná stanoviska vůči nespolehlivým dodavatelům energie - i zde mohou Češi a Němci určitě najít společná témata.

Jsou nějaké příklady úspěšné spolupráce ČR a Německa v EU?

Může to znít legračně, ale i společný postup v rámci ochrany zákona o čistotě piva dokazuje jedno: Spolupráce vychází ze společných zájmů. A tak můžeme ve výčtu samozřejmě pokračovat dál. I v otázce antidiskriminační směrnice zastupují obě strany podobná stanoviska. V praxi nalezneme mnoho příkladů dobré spolupráce jako např. v oblasti energetiky, životního prostředí nebo také vnitřní bezpečnosti. Pravdou ale zůstává, že budoucnost skrývá určitě ještě větší potenciál

Mohl byste srovnat česko-německé a německo-polské vztahy?

Na něco takového jistě nemůžeme nahlížet stejnou optikou, přesto najdeme paralely. V obou případech bylo v uplynulých desetiletích nutné vyrovnat se s hluboko zakořeněnými traumaty z minulosti, překonat odloučení trvající desítky let a vypěstovat důvěru. Dnes jsme partnery v nové Evropě, kde je cílem budovat partnerství a konstruktivní soužití - týká se to stejnou měrou Čechů, Poláků i Němců. I tady najdeme paralely: My všichni jsme vyzváni k tomu, abychom zasedli k jednomu stolu a rozhodovali, jak společně nejlépe proměnit region střední Evropy ve prospěch obou našich zemí.

Jak se vyvíjel od vstupu Německa do Evropského hospodářského společenství v 50. letech postoj Němců k evropské integraci? Jaké byly nejvýraznější přelomové body?

Evropská integrace je pro Německo srdeční záležitostí. A nejde při ní pouze o ekonomické otázky. Helmut Kohl jednou prohlásil, že EU pro něj neznamená pouze hospodářskou unii, ale také mírové společenství. Německo se dokázalo prosadit jako stabilní demokracie a tržní hospodářství a otevřeně zpracovat své dějiny teprve v rámci sjednocující se Evropy. Jako jeden z prvních a nejdůležitějších kroků je bezpochyby nutné zmínit usmíření s Francií, ale já osobně považuji za největší pokrok úzké partnerství mezi tzv. velkými a malými státy Evropy. Dnes se již nedělají rozhodnutí bez ohledu na názor těch tzv. malých, ale společně se hledají řešení. Pouze díky tomu bylo možné otevřít novou kapitolu: V současnosti jsme blízkými partnery a budují se přátelství - to je přeci pozoruhodný obrat!

Jak s postojem Němců k evropské integraci včetně vztahu k euru podle Vás zahýbe současná řecká krize?

Je snad přirozenou reakcí, že se průměrný Němec diví, proč jeho země, tedy i on, má najednou převzít odpovědnost za rozpočtovou krizi v Řecku a vynaložit v přepočtu asi 500 miliard Kč. Je pochopitelné, že se mnoho občanů zlobí. Určitě by ale bylo unáhlené svádět řeckou krizi na euro nebo evropskou integraci. V současné diskusi v Německu ale zaznívají jasné otázky. Jedna z nich například zní: Jak je možné, že vysoce specializované kontrolní orgány EU mohly tak dlouho přehlížet špatné hospodaření Řecka? Občané očekávají na tyto otázky jasné odpovědi a do budoucna také opatření, která mají opakování podobných krizí zabránit.

Bude řecká krize katarzí na další cestě k jednotě EU nebo to bude počátek opětovného prosazování jednotlivých národních zájmů a rozvolňování EU?

Evropská integrace pokročila příliš daleko na to, abychom ji nyní nechali vymknout kontrole. Všichni víme, a já jako Němec také, jak často se Evropa pokusila řešit takové otázky bez solidárního a otevřeného přístupu, krveprolitím. Evropa dnes ale představuje jinou koncepci: spojit se a řešit problémy společně! Kde jinde na světě je porozumění možné do takové míry jako v Evropské unii? Měli bychom o takovou Evropu pečovat, hájit ji a využívat! A svět rozhodně nezůstává stát: V rychle se globalizujícím prostředí budou ostatní tři nebo čtyři mocenská centra brát nás Evropany v potaz pouze tehdy, jestliže budeme v důležitých otázkách mluvit jedním hlasem. Alternativou by bylo, že by se každý ponořil jako ostrov do moře průměrnosti nebo nevýznamnosti.

Kancléřka Merkelová byla za své jednání na posledním summitu Evropské rady kritizována z domova i ze zahraničí. Znamená její hájení národních zájmů opravdu takový odklon od proevropské politiky jejich předchůdců?

Ne, to určitě ne. Ale v případě solidárního příspěvku, jehož výše činí v přepočtu skoro 500 miliard Kč, má německá kancléřka právo se ptát, jestli druhá strana provede odpovídající reformy, které zajistí, že se solidární příspěvek jednoho dne opět vrátí. Na jedné straně je to důležité pro každou zemi, která na záchranu Řecka přispívá, tedy nejen pro Německo, a na straně druhé také pro věrohodnost EU a eurozóny. Můžete si být jisti, že německá kancléřka bude i nadále sledovat proevropskou politiku. Evropa nyní prochází, jak já říkám, polisabonskou érou. To znamená, že rozhodnutí se již nedělají jednomyslně, ale na principu většiny podle pravidel Lisabonské smlouvy. A pro získání většiny bude v budoucnu potřeba najít pro zájmy v Evropské unii více partnerů než kdy dříve. A proto se děje něco, co je běžné v každém systému postaveném na principu většiny, tedy třeba i v českém parlamentu: Každý účastník představuje své zájmy a hledá průsečíky s ostatními. Poté se dohodne kompromis a jeden pomůže druhému - ať už jde o frakce v parlamentech nebo členské státy EU. Důležité ale je, aby se všichni aktéři hlásili o slovo. Kdo se neozve a nesdělí své stanovisko, nemůže být ani vyslyšen.

 

Autor: Dr. Hubert Gehring

je od roku 2008 ředitelem kanceláří KAS v Praze a v Bratislavě. Předtím působil v KAS ve Venezuele a v Mexiku. Důležité politické zkušenosti sbíral jako generální sekretář CDU v Meklenbursku-Předním Pomořansku pod vedením Angely Merkelové a jako úředník na Ministerstvu životního prostředí, a na Úřadu spolkového kancléře pod vedením Helmuta Kohla.

Další články v rubrice

EU by bez Británie byla oslabena

Marie Bydžovská, Euroskop, 23. 5. 2016

S českými europoslanci o azylové politice EU

Marie Bydžovská, Euroskop, 14. 4. 2016

Anketa mezi europoslanci: Co přinese dohoda EU-Británie?

Marie Bydžovská, Lucie Priknerová, 25. 2. 2016