Petr Placák, EUROSKOP, 7. července 2010
S polským politologem Maciejem Ruczajem hovořil Euroskop o právě proběhlých prezidentských volbách v Polsku, ve kterých zvítězil kandidát liberální strany Bronislaw Komorowski.
Zahraniční média často interpretovala polské prezidentské volební klání mezi maršálkem Sejmu Bronislawem Komorowským, kandidátem liberální Občanské platformy premiéra Donalda Tuska, a Jaroslawem Kaczynským, šéfem opoziční strany Právo a Spravedlnost, jako souboj mezi světu otevřeným, proevropským Polskem, a Polskem více méně xenefobním, které se dívá na EU etc. s podezřením. Jací Poláci tedy volili Komorowského, jací Kaczyňského?
Jasné rozdělení mezi voliči obou kandidátů najdeme. Za prvé zde máme kontrast město-venkov: Komorowski výrazně vítězí ve větších městech, zatímco Kaczyňski ovládl venkov. Za druhé – dělení geografické. Tradičně je zde (velice přibližnou) dělící čarou řeka Visla: na západ od ní vítězil převážně Komorowski, na východ – kandidát Práva a spravedlnosti. Nejde však říci, že by se vítězství maršálka Sejmu odvíjelo pouze od podpory velkoměstského (tedy zjednodušeně řečeno „liberálnějšího“ voličstva), velkou převahu měl také v regionech v minulosti tradičně spojených s postkomunisty (západní a severozápadní Polsko), tedy v oblastech nejvíce poznamenaných komunismem (např. kolektivizace zemědělství) a s nejslabšími lokálními komunitami, které lze přirovnat k českým „Sudetům“.
S tím souvisí i další významný rozlišovací jev: vztah k náboženství: Komorowski vítězil v oblastech s nižší intenzitou náboženských praktik. Nálepky typu „uzavřené“ a „xenofobní“ či „otevřené“ a „proevropské“ bych si však rozhodně nedovolil na žádnou z těchto skupin „en massé“ aplikovat: to jsou pouze hodně primitivní novinářská klišé.
Vítězem prezidetnských voleb v Polsku je premiér Donald Tusk. Na snímku Bronislaw Komorowski a Jaroslaw Kaczynski si potřásají ruce před televizním duelem 30. června ve studiu TVP ve Varšavě. Foto AP
Hrála v prezidentských volbách nějakou roli zahraniční politika – vztah Polska k Rusku, Německu, k Evropské unii?
Tato kampaň byla v mnohá ohledech výjimečná, nikoliv však v tom, že by se v ní kladl příliš velký důraz na zahraničněpolitické otázky – v tomto ohledu se Polsko od ostatních evropských zemí neliší. Samozřejmě kandidát Občanské platformy zdůrazňoval její zásluhy na zlepšení vztahů s velkými polskými sousedy a výrazněji „pro-bruselský“ postoj“, nicméně Kaczyňski byl v tomto ohledu také velice konciliantní.
Není výsledek prezidentských voleb pro Kaczynského nakonec dobrý odrazový můstek do parlamentních voleb na příští rok?
Mnozí dokonce spekulovali, že Kaczyňského prezidentský palác ve skutečnosti nezajímá. Kandidaturu přijal za zvláštních okolnosti (smrt jeho bratra Lecha Kaczyňského) a je zřejmé, že typově jde spíše o typ politika-exekutivce, kterému by mnohém více vyhovovala premiérská funkce. V četných komentářích už také zaznělo, že Kaczyňski je navzdory prohře do jisté míry vítězem: po třech letech nevýrazného působení v opozici a postupného propadu preferencí jeho strany, se mu podařilo získat důvěru téměř poloviny voličů. Tento výsledek je obzvláště překvapivý, pokud si uvědomíme, že jde o politika se zřejmě největším v Polsku negativním elektorátem, jemuž bylo ještě nedávno prorokováno, že nikdy už nedokáže překročit hranici 25-30 procent podpory. Z tohoto hlediska jde bezpochyby o dobrý odrazový můstek pro pozici před parlamentními volbami. Otázkou ovšem zůstává, zda dokáže tento trend udržet.
Jaký význam má pro Polsko zvolení Komorowského za prezidenta? Vymanila se polská veřejnost definitivně z následků nedávné druhé katyňské tragédie?
Hlavním vítězem prezidentských voleb je bezpochyby premiér Donald Tusk a Občanská platforma, která v tomto okamžiku získává v Polsku téměř neomezenou moc. Dosud byla nepříliš výrazná politika vlády vysvětlována obstrukcemi ze strany prezidentského paláce: nyní už žádná taková překážka pro reformní plány neexistuje. V nejbližší době se ukáže, zda to bude pro vládu požehnání, nebo spíše těžké břemeno…
Co se týče druhé části otázky: tato kampaň byla výjimečná právě kvůli tomu, že se odehrávala ve stínu smoleňské tragédie. Ta měla vliv na její poměrně konciliantní tón, odklon od eskalace konfliktů směrem k akcentování vlastenectví a programových vizí kandidátů. Smoleňská tragédie a s ní související obrovské emotivní vzepětí společnosti po sobě následky určitě zanechalo. Nicméně stalo se také tématem, který polskou společnost spíše rozděluje než spojuje (stále se např. vedou poměrně ostré spory na téma způsobu vyšetřování katastrofy) a z volební mapy můžeme vyčíst, že názorové preference Poláků zůstávají poměrně stabilní.
Autor: Petr Placák, Euroskop