Marie Bydžovská, EUROSKOP, 27. října 2010
O plánech na evropskou hospodářskou vládu, změnách Lisabonské smlouvy, slovenském odmítnutí půjčky Řecku nebo o evropských daních hovořil EUROSKOP s hospodářsko-politickým mluvčím frakce CDU/CSU v německém Spolkovém sněmu Joachimem Pfeifferem.
Ukázala „řecká krize“, že unii chybí společná hospodářská vláda? Co si můžeme pod tímto pojmem představit?
Nejen řecká krize, ale i krize eurozóny ukázaly, že rozdíly v hospodářském vývoji, rozpočtové kázni a finanční politice v rámci EU jsou propastné a neakceptovatelné. Velké rozdíly vznikly i v konkurenceschopnosti. Některé státy jako Řecko po vstupu do eurozóny výhodně získávaly peníze, které promrhaly přehnaným konzumem, místo aby zlepšily konkurenceschopnost. Proto je nutné koordinovat evropskou hospodářskou a finanční politiku silněji než dosud.
Otázka tedy nestojí, jestli Evropa potřebuje společnou hospodářskou vládu, ale jakou by měla mít podobu. Nechceme řídit evropskou hospodářskou politiku ve smyslu centrálně plánovaného hospodářství nebo francouzského plánování. Klademe důraz na posílení vnitřního trhu, vytvoření dopravní a energetické infrastruktury a implementaci nástrojů k posílení konkurenceschopnosti. Potřebujeme především posílení nástrojů rozpočtové a finanční stability. Dlouhodobému hospodářskému růstu zase napomůže podpora inovací, vědy a výzkumu a výstavba infrastruktury.
Jakým směrem by měly jít změny Lisabonské smlouvy, které Německo požaduje?
Finanční a rozpočtovou oblast v EU řídí Pakt stability a růstu. Nyní se jasně ukazuje, že jeho oslabení, mimo jiné i bývalou německou vládou, byla jasná chyba. Chceme proto pakt opět zpřísnit. Bylo by žádoucí zavést systém automatických sankcí. Máme různé návrhy na jejich podobu, například snížení plateb z fondů nebo odepření hlasovacích práv. Sankce by měly být zrušitelné většinou v Radě a ne jako nyní většinou hlasů uvalené. Měl by fungovat určitý automatismus. Proto jsem hlasoval pro záchranný fond pro euro. Čekal jsem, že tyto zjevné nutnosti povedou k přijetí potřebných nástrojů.
Je nezbytná změna Lisabonské smlouvy? Její prosazení je komplikované.
Změny zakládajících Smluv jsou obtížné. Jsem rád, že máme Lisabonskou smlouvu, protože Evropa je díky ní akceschopnější. Nyní bychom se měli pokusit o dvoukolejné řešení. Nejdříve musíme podniknout vše, co je možné beze změny smlouvy. Současně ale nesmíme stanovovat žádná zakázaná témata nebo tabu. Měli bychom zvažovat i její změny.
Co již není možné bez změny Smluv?
Existují nástroje, které mohou být implementovány pouze prostřednictvím změny smlouvy. Například některé mechanismy sankcí. Nyní je nutné zjistit, co je reálné beze změny smlouvy a co již není. To je úkolem Rompuyovi skupiny (expertní skupina především ministrů financí pod vedením stálého předsedy Evropské rady, pozn. redakce), ale zabývají se tím i Komise a národní státy. Výsledek bude známý v nejbližší době. Trvalá a spolehlivá změna nástrojů je prosaditelná jen pomocí revize smlouvy.
Kancléřka Merkelová dostala při řecké krizi přezdívku „nová železná lady“. Z vnějšího pohledu se zdá, že Německo mění svůj postoj k Evropské unii a že již nechce být „plátcem evropské integrace“. Co je důvodem této změny?
Je to falešný dojem, protože se nejedná o zásadní změnu německého postoje, ani o pochybování o evropské integraci. Německo podporuje evropskou integraci, profituje z vnitřního trhu a je největším plátcem do společného rozpočtu. V posledních letech Berlín nesmírně přispěl na hospodářský rozvoj potřebných států. A to vše stále platí.
Pouze chceme říci, že není možné, aby v jednom společném domě jeden pracoval a druhý jen přihlížel. Vydali jsme nesmírné úsilí v případě fondu finanční stability (záchranný mechanismus pro eurozónu garantující půjčky ohroženým státům až do výše 440miliard eur, pozn red.) a do jisté míry jsme již i splnili „domácí úkoly“. Německo také není bez dluhů a překročilo povolenou tříprocentní hranici rozpočtového deficitu. Chceme ale deficit rychle snížit a v roce 2012 znovu plnit maastrichtská kritéria. Očekáváme i od ostatních, že se budou snažit.
Jak z odstupem několika týdnů hodnotíte krok Slovenska, které odmítlo přispět na půjčku Řecku.
Evropská unie je solidární společenství 27 států. Německo prokázalo solidaritu. Bez něj by záchrana Řecka nefungovala. Slovensko sice neohrozilo celý fond finanční stability, ale nepovažuji za dobré, když se některé státy na solidaritě nepodílejí. Možná, že budou solidaritu potřebovat v budoucnosti. I Slovensko v minulých letech získalo podporu od Evropské unie. Není možné, aby si někdo vybíral jen to co se mu líbí. Jsme evropské osudové společenství v dobrém i ve zlém.
Nemůže mít toto rozhodnutí pro Slovensko negativní důsledky? Například při rozhodování o budoucí finanční perspektivě?
To nemůžeme dnes zhodnotit. Nevíme, jak bude finanční perspektiva pro příští období vytvářena, jaký bude třeba rozpočet strukturálních fondů nebo zemědělské platby. Jsme teprve na začátku diskuze. Existuje ovšem nebezpečí, že někoho napadne, že „Slovensko tenkrát nic neudělalo, a tak ani my neustoupíme v zemědělských dotacích nebo v otázce kohezního fondu“. Doufám, že taková situace nenastane. To by bylo pro vývoj EU velmi špatné.
Jak nahlížíte na návrh Evropské komise vytvořit nové vlastní zdroje unie jako například evropskou daň z přidané hodnoty nebo vlastní uhlíkovou daň?
Jsem vůči tomuto návrhu skeptický. EU získala dost prostředků. Dosavadní konstrukci považujeme za správnou. Proto se držíme tolik zpátky vůči vlastním daňovým možnostem EU. Neznamená to, že nechceme udržovat EU akceschopnou. Jsme připraveni prostředky poskytnout.
Strategie EU 2020 plánuje hospodářskou vizi na příštích 10 let. Jak vidíte vyhlídky EU v rámci globální ekonomiky na konci nadcházející dekády?
Již s lisabonskou strategií jsme přijali plán, ve kterém si Evropa předsevzala stát se hospodářsky nejsilnějším uskupením. To nefungovalo. Pomocí plánů a prohlášení toho nedosáhneme. Musíme se snažit, plnit „domácí úkoly“, udržovat solidní rozpočty, posilovat konkurenceschopnost a podnikání, důsledně budovat infrastrukturu v energetice a dopravě a posílit vědu a výzkum. Pouze pokud vyvineme nové produkty a služby, máme šanci uspět ve světě a stanovovat standardy. Poté budeme mít možnost zůstat v 21. století ve hře s Čínou, Indií, východoasijskými tygry, ale také s USA nebo Brazílií. To se podaří lépe Evropě s jedním hlasem. Věřím, že v takovém případě bude moci Evropa ve 21. století stát v popředí.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop