Silvie Lauder, Respekt, 22. – 28. listopadu 2010
S Petrem Zahradníkem o důsledcích krachu jednání o evropském rozpočtu
Zdá se, že Evropská unie z problémů hned tak nevyjde. V době, kdy se rozhořely debaty o případné pomoci další zemi v potížích, Irsku, se zároveň nepodařilo schválit unijní rozpočet na příští rok. Příčiny a následky této situace vysvětluje ekonom České spořitelny Petr Zahradník.
* Skutečně se jednání o rozpočtu zablokovala poprvé v historii EU?
Nikdy před tím se jednání takto nezasekla. Byť o historii srovnatelné s dnešní situací lze hovořit od roku 1988, za tu dobu se nic podobného nestalo. Je to dané tím, že na základě Lisabonské smlouvy a dalších změn posílila role Evropského parlamentu, který dnes sehrává daleko silnější roli než dříve. Dříve v podstatě jen kontrasignoval a příliš do toho nezasahoval. Dnes se řada evropských poslanců snaží vymezit jako konkurenční rozhodovací centrum vůči radě a mám pocit, že komplikace kolem rozpočtu jsou toho projevem. Dnes se nicméně v Bruselu mluví o tom, že je pořád ještě 44 dnů na to, aby se ti rozhádaní kohouti dohodli, čili to není úplně jasné a ukončené.
* Tedy rozpočtové provizorium není tak úplně nevyhnutelné, jak by se mohlo zdát?
Je to tak a navíc bude v polovině prosince summit Evropské rady, kde bude snaha vytvořit společný postoj rady i Evropské komise a pak přesvědčit Evropský parlament, zejména tedy rebelující poslance z Nizozemska a Velké Británie k tomu, aby byli rozumnější. Na druhou stranu především britští poslanci jsou obvykle svéhlaví a nenechají si radit v tom, jak mají postupovat. Pokud se ovšem zhruba do měsíce nerozhodne, tak je nanejvýš pravděpodobné, že do rozpočtového provizoria padneme, protože přes Vánoce se obvykle nic moc neděje. Je nicméně možné svolat krizový summit.
Díky Lisabonské smlouvě vstoupilo do hry o rozpočet EU více hráčů. Na snímku budova Evropské centrální banky s logem evropské měny. Foto čtk
* Důvodem krachu jednání je tedy zejména mocenský boj?
Řekl bych, že ano. A ještě čtvrtým hráčem, který do toho mluví, je Evropský účetní dvůr, byť z jeho pohledu je to víceméně rituál, protože za posledních šest nebo sedm let, kdy má pravomoc se k rozpočtu Unie vyjadřovat, jej v podstatě nikdy neschválil a neposvětil. Účetní dvůr je nicméně spíše poradní institucí a schvalování rozpočtu není na jeho stanovisku závislé. Nicméně je pravda, že v této situaci fakt, že jejich postoj je tentokrát ještě kritičtější, celé situaci a dohodě moc nepomáhá. Je to další odstředivý prvek.
* Financial Times předpovídají, že Evropa se řítí „zpět do bouře“, přičemž je řeč hlavně o Irsku. Je možné do toho počítat i problémy s rozpočtem, nebo to není až tak zásadní?
Podle mého názoru to není tak zásadní krizový moment, jako je možná pomoc Irsku nebo předtím vyhrocený řecký příběh. Toto je věc, která se stává i v národních státech. U národních rozpočtů ovšem provizorium znamená uspokojit mandatorní výdaje a odsunout investiční výdaje, u evropského rozpočtu je pak podíl mandatorních výdajů relativně menší a podíl investičních a projektových záležitostí je významnější. Znamenalo by to tedy pozastavení investic na nějakou dobu, což by úplně nejšťastnější nebylo.
* A tento stav by tedy mohl trvat až několik měsíců?
S ohledem na to, kolik kohoutů se tam utkává, tak akceschopnost v tomto směru není větší než v případě národních států. Tam je to výsostné rozhodnutí parlamentů, což tak v EU není, naopak se musejí dohodnout dva víceméně rovnocenné subjekty – rada a parlament. Sice v důsledku má rozhodnout rada, ale bylo by komplikované, kdyby to parlament zablokoval – může dělat obstrukce, může to protahovat.
* Co by tedy neschválený rozpočet znamenal v praxi? Mluví se o tom, že by nebyly peníze na start evropské diplomatické služby nebo na rozjezd nových institucí na dohled nad finančními trhy.
Je to tak. Řekl bych, že nejsou ohroženy žádné platby nebo výdaje, které jsou v současné době kryté smlouvou. Čili tam, kde jakákoli z institucí EU má právoplatnou smlouvu jakéhokoli typu, dodavatelskou smlouvu vůči dodavatelům, zaměstnaneckou smlouvu vůči zaměstnancům, ale nakonec i smlouvu týkající se využívání evropských peněz z fondů vůči řešitelům projektů. Ale třeba u evropských fondů může existovat jakýsi rámec, je několik kol, kdy řešitelé sice řeší evropské projekty, po přechodnou dobu jsou kompenzovaní z národních zdrojů, ale ještě neexistuje smlouva mezi národním státem a Evropskou komisí o tom konkrétním projektu, tak schvalování těchto projektů by bylo odsunuté. Řešitel projektu by nepřišel zkrátka, zaplatil by mu to národní stát. Problém je v tom, že víme, v jaké situaci jsou veřejné finance států, a toto by znamenalo další významné břemeno pro členské země.
Autor: Silvie Lauder