O Brusel se zajímáme, až když je pozdě


Petr Švihel, Lidové noviny, 1.února 2011

U nás jsou evropské záležitosti vnímány mnohem marginálněji než jinde. Do procesu se dostáváme později a možnost něco ovlivnit je menší. Místo abychom evropskou legislativu tlačili naším směrem, stavíme se do pozice oběti Evropské unie, říká euroúřednice Komisařky pro vnitřní záloežitosti Unie Karolína Kottová.

Nevěnujeme dostatečnou pozornost bruselské agendě. Je to slabina české administrativy a důvod, proč Česko vstupuje do vyjednávání později, říká Kottová, která v rozhovoru vyjadřuje své názory, ne stanoviska svého úřadu.

* LN Myslíte si, že je Česko schopné vyjednat své podmínky v Evropské unii?

Máme určitě na víc. Premiér Nečas a jeho evropští poradci k tomu nedávno zorganizovali skvěle obsazenou konferenci o aktivní evropské politice českého státu. Jeden ze závěrů, který jsem si z ní odnesla, je, že v tom chce vláda něco udělat. Je si vědoma, že my jako Češi neumíme úplně jasně zformulovat, co chceme. Naše sdělení a náš cíl nejsou evropským partnerům vždy srozumitelné. Zástupci Francie a Německa, kteří se konference účastnili, říkali, že si často nejsou jisti, čeho chce Česko v EU dlouhodobě dosáhnout. Takže si to musíme nejdříve doma vyříkat a ujasnit si, co chceme a co je náš klíčový zájem, po kterém systematicky půjdeme, a kde naopak můžeme ustoupit. Pak za použití všech vhodných prostředků tento zájem prosazovat.

Bruselské Atomium během rekonstrukce na archivním snímku z 16. září 2005. Atomium bude opět pro veřejnost otevřeno od soboty 18. února. Dostalo nejen nový kabát, ale také zcela předělaný vnitřek a smysl existence na další desetiletí. Z devíti koulí bude přístupno šest - vedle restaurace bude v jedné typický bar z 50. let, v dalších pak výstavní síň, koncertní sál, ráj dětí a trvalá expozice na téma světové výstavy roku 1958.

U nás jsou evropské záležitosti vnímány mnohem marginálněji než jinde, a to jak ze strany médií, tak ze strany politiků, říká euroúřednice Karolína Kottová. Podle ní nejsme tak schopni dostatečně hájit národní zájmy. Na ilustr. snímku bruselské Atomium. Foto AP

* LN Nejsme si jisti tím, co chceme. To znamená, že každý z vyjednávačů říká něco jiného? Nejsme konstruktivní?

Může to tak být. Uvedu příklad. Když byl vyjednáván energetickoklimatický balíček v roce 2008, vzpomínám si, že když jsme dostali na Úřad vlády pozici Českého svazu průmyslu, byla velice jednoduchá: „Vše špatně, shodit ze stolu.“ Když se ale na celkovém politickém cíli toho balíčku rok před tím dohodlo 27 hlav států včetně té naší, tak v průběhu následného jednání o jeho detailech nemáme co shazovat ze stolu. Co jsme tehdy bývali potřebovali, byla jasná analýza každého článku navrhované legislativy, co to znamená v konkrétních číslech a kolik to bude stát plynárenský průmysl, kolik to bude stát chemický průmysl a za jak dlouho jsme to realisticky schopni splnit, jestli do pěti nebo deseti let. To jsme tehdy měli dostat a to bychom měli mít vždy, abychom mohli konstruktivně hájit naše národní zájmy. Měli bychom si být schopni spočítat, kolik nás to bude stát a kdy to jsme schopni splnit. Jaký to má přínos pro naše životní prostředí, jsme věděli, neboť ministerstvo životního prostředí a nevládní organizace pracují v tomto směru velmi efektivně.

* LN Lze to vysvětlit tím, že Češi nevěnují bruselské agendě dostatečnou pozornost?

Je to slabina české administrativy a hlavně politického vedení, že této záležitosti nevěnuje náležitou pozornost a zpravidla se to opravuje, až když je pozdě. Je to také tím, že u nás jsou evropské záležitosti vnímány mnohem marginálněji než jinde, a to jak ze strany médií, tak ze strany politiků. Proto se do procesu dostáváme později a možnost něco ovlivnit je menší. Místo abychom se chopili příležitosti a evropskou legislativu tlačili naším směrem, stavíme se do pozice oběti Evropské unie.

* LN Chybí nám tým, který návrhy zanalyzuje, nebo máme nedostatek odborníků, kteří by se této problematice věnovali?

To by měla dělat jednotlivá ministerstva ve své oblasti ve spolupráci s jejich „klienty“, jak bych je nazvala. Třeba ministerstvo průmyslu by mělo se Svazem průmyslu a třeba i s nevládními organizacemi, které se zabývají ochranou životního prostředí, a ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí vytvořit jakousi diskusní skupinu. Schopných lidí je tam dost. Je ale třeba je umět motivovat, dát jim jasné zadání. Když ministr řekne, že se připravuje nová legislativa například na liberalizaci dopravního trhu a že chce do třech týdnů analýzu, tak úředník má zadání a musí na něm pracovat. Politik by se měl rychle rozhodnout a nezapomenout, že Česká republika není na Měsíci, ale v Evropě a většina věcí, které si tam spolurozhodujeme, má na nás vliv a má smysl se jich aktivně účastnit.

* LN A zlepšuje se nějak naše vnímání Evropy?

Zatím velmi málo, ale to, co jsem slyšela na konferenci, bylo pozitivní a pragmatické. Doufejme, že se to projeví v našich pozicích v Bruselu.

* LN V Česku údajně za pár let zdraží teplo kvůli emisním povolenkám. Brusel odsouhlasil, že je budou dostávat jenom plynárny, což jde proti České republice plné uhelných tepláren. Je to důkaz toho, že Česko neumí prosazovat své zájmy?

Systém nákupu povolenek byl rozhodnut politicky na úrovni premiérů EU na jaře 2007 a legislativa byla schválena v prosinci 2008 v takzvaném energeticko-klimatickém balíčku. Už tehdy si země, které mají podobný energetický mix jako Česká republika, mohly zajistit určitý „polštář“ do budoucna, aby se cílům tohoto balíčku, který je hodně nasměrovaný na ochranu životního prostředí, mohly přizpůsobit. Z osobní zkušenosti vím, že jsme dosáhli dobrého výsledku pro náš průmysl. Detailní příprava, zejména to, který průmysl bude úplně vyjmut z povolenek, který si je bude kupovat jen částečně a konečně který bude muset všechno platit, se diskutovalo od začátku roku 2009 za účasti zástupců veškerého průmyslu v EU, takže předpokládám i českého, například přes evropské průmyslové asociace.

* LN Češi se tedy k tématu vyjádřili?

Možnost vyjádřit názor byla určitě využívána. Výsledek je ale kompromis. V EU jsou země, které za posledních čtyřicet let velmi investují do toho, aby se jejich průmysl transformoval na čistší, protože dopady na zdraví obyvatel jsou pak mnohem nižší, a není tudíž potřeba tolik financovat zdravotnictví. Tyto země jsou někde, kde my budeme za patnáct dvacet let. Jejich cíle jsou logicky vyšší než naše. Ale konečný cíl by měl být stejný i pro nás. Nicméně dohodnuté emisní limity jsou ambicióznější, než můžeme v krátkém horizontu splnit. Nemyslím si ale, že jsme pro to nic nedělali. V konečném důsledku to není vůbec špatné, protože se průmysl i tady začne měnit tak, aby byl energeticky účinnější, a zainvestuje do čistších technologií. Inovace v ekologických technologiích, to je poslední komparativní výhoda Evropy a významný exportní artikl. Ekotechnologie je třeba vnímat jako příležitost pro byznys i v Česku a na jejich implementaci nahlížet z dlouhodobého hlediska.

* LN Když to ale konfrontujeme s realitou, nebude to znamenat jenom to, že se zdraží teplo?

Tato debata je trochu podivná a hlavně o několik měsíců zpožděná. Již na podzim minulého roku došlo k rozhodnutí o platbách za povolenky na úrovni tepláren, a to, pokud vím, dopadlo pro ty naše, zejména díky intervenci Polska, dosti pozitivně. Nebuďme ale naivní, spotřebitel vždy ponese určitý podíl na těchto změnách. To je normální. Firmy by měly také nést podíl, tím, že budou investovat. Mnohé firmy to dělají samy od sebe, protože chtějí zlepšit svou image nebo energetickou účinnost, a tím ušetřit v budoucnosti. Některé firmy se k tomu musí donutit a pak nastupuje na scénu regulace. Podle mě při těchto debatách, například v médiích, ztrácíme z očí onen dlouhodobý cíl. Copak chceme dlouhodobě, aby v zemi, ve které žijeme, byl špatný vzduch a téměř každé druhé dítě astmatikem?

* LN Během loňského roku se řešily obnovitelné zdroje, zejména solární energie. Zdá se, že plno investorů se bude chtít s Českem soudit. Jak se o tomto problému mluví v Evropě?

Projekty obnovitelných zdrojů mají smysl. To, že pak nastane drastické reformování bez promyšlených následků, je naše chyba. Mohli jsme se přitom poučit. Třeba ve Španělsku také nastavili státní podporu solární energetice velmi štědře a dostali se do podobné krize jako my, ale už v roce 2008, tedy o dva roky dříve než u nás. V Itálii to bylo podobné, jen v menší míře. Kdyby se začalo jednat dříve nebo se program podpory nastavil jinak, tak jsme se nemuseli dostat do současné složité situace.

* LN Jakou zprávu to o nás vyslalo do Evropské unie?

Nejsme sami, kdo má v EU problém s výší výkupní ceny za solární energii, takže zase tak velký efekt to nemělo. Myslím, že spíš to mělo negativní dopad na vnímání solární energie a jiných obnovitelných zdrojů v Česku. Čteme články o tom, jak je solární energie špatná. To je zpráva, kterou vysíláme a která není nejlepší, protože ať si říkáme co si říkáme, za deset dvacet let bude zdrojů energie méně. A těch, co se o ně budou na globálním trhu bít, bude stále víc. Takže se opravdu musíme jako Evropa vydat nějakou cestou, kde budeme mít udržitelný způsob výroby elektrické energie. Kromě uhlí, plynu a jaderné energie do toho mixu neoddělitelně patří i obnovitelné zdroje. Musí být ovšem naceněny tak, aby vznikaly postupně a neohrožovaly skokově distribuční síť, která se, mimo jiné, také musí inovovat za použití nových technologií. Když říkáme, že obnovitelné zdroje jsou špatné, tak vlastně zpochybňujeme celou snahu Evropy. Navíc zapomínáme na jednu důležitou věc. Nastává globální úpadek průmyslového vlivu Evropy, ekonomicky rostou především Indie, Čína a Brazílie. Kde je tedy naše výhoda? V inovacích. V prodeji myšlenek. A jednou z oblastí jsou právě čisté technologie, což je průmyslové odvětví jako každé jiné – a my jsme tradičně průmyslová země.

* LN Vy se často setkáváte i se zástupci firem. Jaké máte ohlasy na Česko?

Já se setkávám, a to je normální součástí práce každého člena kabinetu evropského komisaře či europoslanců, s různými zájmovými skupinami. Říkejme jim lobbisté. V Bruselu je to velmi jednoduché. Všichni lobbisté musí být zaregistrovaní, ten registr je veřejně přístupný a jsou v něm uvedeni i klienti a oblast zaměření. Když takový lobbista za mnou přijde, tak to znamená, že přináší informace ze svého oboru. Já je pak, pokud dávají smysl, předkládám eurokomisařce a ta si je dále vyhodnotí a případně použije pro přípravu své pozice k dané problematice. Lobbing je zpravidla specifický zdroj informací. Vysvětlí nám problém, na který my bychom třeba ani nenarazili, protože se na situaci díváme jinak a ne vždy ve všech souvislostech. Když to dává smysl, tak informace použijeme, a když to nedává smysl, tak nikoliv.

* LN Chodí za vámi firmy?

Spíše asociace. Stává se, že přijdou i konkrétní firmy, ale záleží na tom, jestli takovou schůzku přijmu, nebo ne. Mně přijde logičtější se scházet s asociacemi, protože tam se kloubí zájmy jednoho nebo několika průmyslů napříč Evropou. Vím, že i české firmy jsou členy takovýchto asociací a že Češi jsou dokonce ve vedení některých z nich.

* LN Fungují na takovéto bázi i nějaké české firmy?

ČEZ má přímo kancelář v Bruselu. Nevím, jestli působí i přes lobbisty nebo ne, ale mají tam kancelář, která je poměrně aktivní. Další firmy jsou součástí větších asociací, českých či mezinárodních.

* LN V rámci svého portfolia máte na starosti i dopravu. To je velké téma i v Česku…

V tom nejsme sami. V každé členské zemi je složité odbourat monopol státního přepravce. Zabýváme se tím, jak realisticky nastavit pravidla pro vstup konkurence na koleje monopolních dopravců.

* LN Takže to je právě jedna z věcí, kterou připravujete?

Liberalizační balíček pro železniční trh byl předložen Evropskou komisí na podzim. Jedná se o vylepšení stávající legislativy a momentálně se projednává mezi členskými státy.

* LN Jak chcete ošetřit, aby dopravní trh byl opravdu svobodnější?

Evropská komise funguje tak, že má pravomoc spustit právní proces za nedodržování legislativy vůči členské zemi. To je nejsilnější argument, který existuje.

* LN Kdy by tento balíček měl vstoupit v platnost?

Záleží na politicích, na členských státech. Někdy se to podaří během šesti měsíců, a někdy to trvá dva roky. Nelze přesně odhadnout, jak dlouho to bude trvat. Je to běh na dlouhou trať.

Autor: Petr Švihel

Euroúřednice Karolína Kottová Pracuje pro švédskou komisařku pro vnitřní záležitosti Cecilii Malmströmovou. Dříve například pomáhala s českým předsednictvím EU jako šéfka oddělení koordinace Evropských záležitostí a čtyři roky byla členkou kabinetu Franka Frattiniho, viceprezidenta Evropské komise. Vystudovala mezinárodní a diplomatická studia v Itálii na Univerzitě v Terstu.

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality