Marie Bydžovská, EUROSKOP, 16. února 2011
Kdo jsou egyptští koptové a jaká je situace křesťanů na Blízském východě? Euroskop přináší další část rozhovoru s arabistou Lubošem Kropáčkem.
Itálie, ale i další státy volají po tom, aby EU učinila něco na podporu pronásledovaných křesťanů. Má Evropa možnost jim pomoci?
Návrh italského ministra zahraničí Frattiniho, aby EU protestovala proti útokům na náboženské skupiny, je správný. Při novoročním útoku na koptské křesťany v Egyptě přetekla kapka v poháru (zemřelo 23 lidí – pozn. red.). V publikacích monitorujících lidská práva se dlouhá léta píše o šikanování Koptů. Situace je hrozná i v Iráku. Soudí se, že více než polovina křesťanů tam musela emigrovat. Křesťané jsou nejpronásledovanější skupinou také mimo islámské země. Na prvním místě je Severní Korea. Křesťany pronásledují také hinduisté v Indii – zejména ve spolkovém státě Urísa. K vraždě došlo i v sekulárním Turecku. Pronásledování má různé podoby, jedná se o různé druhy šikany. Bylo by dobré, aby Česká republika nemlčela. V kostelech se stále ještě podepisuje petice na obranu pronásledovaných křesťanů. Obávám se, že u většiny našich politiků k tomu chybí dostatek vůle. Často ani nechápou, o co se jedná.
Egyptští koptové jsou častým terčem útoků muslimů. V zemi jich přitom žije asi deset milionů. (foto: repro, aworldofprogress.com)
Mluvil jste o koptských křesťanech v Egyptě. Jaké je jejich současné postavení?
Kopti jsou nejpočetnější křesťanskou skupinou žijící v některé z arabských zemí. V Egyptě tvoří menšinu, která není přesně statisticky podchycená. Tvoří asi desetinu obyvatel země, někdy se mluví až o deseti milionech (Egypt má kolem 80 milionů obyvatel – pozn. red.). Koptové jsou pokračovateli předislámského Egypta, kteří již několik století mluví arabsky. Je otázkou zda je považovat za národnost nebo náboženskou skupinu.
Jaké jsou vztahy Koptů s většinovými muslimy?
Kopti v Egyptě samotném odmítají jakoukoliv rétoriku, která by se dotkla muslimů. Oproti nim koptská emigrace se vyjadřuje bez obalu. Proto Kopti žijící v Evropě, například v Rotterdamu nebo v některých německých městech, získali státní ochranu poté, co iim bylo vyhrožováno.
Útoky na koptské křesťany v Egyptě vyšetřovala policie a viník krveprolití v Alexandrii byl dopaden a odsouzen. I mezi muslimy se vyskytlo mnoho těch, kteří přišli s myšlenkou, že je potřeba se chovat ke křesťanské menšině slušně. Při demonstracích, které vedly k pádu Mubarakova režimu, křesťané a muslimové společně usilovali o demokratizaci země.
Všichni budeme nepochybně sledovat další vývoj v Egyptě. Křesťané si určitě přejí, aby vyústil do skutečně demokratické společnosti chránící i zájmy náboženských menšin.
Pokud odhlédneme od útoků, jaké je postavení křesťanských menšin v muslimských státech?
Někdy se v médiích objevuje tvrzení, že v muslimských zemích není možné stavět kostely. To platí pouze pro Saudskou Arábii. Ta tvrdí, že svatá země Arabského poloostrova má být vyhrazena jen islámu. Jinde křesťanské kostely různých denominací stojí. Existují různé jiné druhy šikany. Například v Sýrii mají křesťanské menšiny vlastní čtvrti. Muslimové v podobných případech někdy postaví mešitu, ze které velmi hlasitě volají azán (svolávání muslimů k modlitbě – pozn. red.) do tlampačů natočených na křesťanskou oblast. V Pákistánu je proti křesťanům zneužíván zákon o rouhání.
Jaká by měla být konkrétní akce EU?
Unie se v arabských zemích se těší respektu. Proto by EU měla podpořit pronásledované křesťany ve světě. Není správné, že Evropa nedokázala při projednávání Lisabonské smlouvy přijmout do preambule důraz na křesťanské hodnoty. Není dobře, když v někdejší křesťanské velmoci jako Velká Británie nedovedou jasně formulovat úctu k Vánocům či Velikonocům nebo vyhodí letušku kvůli křížku na krku. Princip sekularity to sám neimplikuje. Jde v něm o vytlačení náboženství z veřejného prostoru. Ale do soukromého vyznávání víry v podobě křížku na krku a slavení náboženských svátků by stát neměl mluvit.
Je tedy chybou, že se Evropa bojí přihlásit ke křesťanské identitě?
Někdy se říká, že Evropa je postkřesťanská. V evropských zemích je ale situace různá – v Polsku a na Maltě je křesťanství silně zastoupené, Francie si naopak úzkostlivě střeží laický charakter institucí, což neznamená, že by měla vystupovat protikřesťansky.
V Evropě je pluralitní společnost a žijí mezi námi muslimové. Kvůli tomu ale přece nemusí Evropa omezovat křesťanské prvky. Například mezi Turky v Evropě jsou takoví, kteří jsou ochotni stát se členy křesťansko demokratické strany, kandidovat a dokonce se vyslovovali i za zavření obchodů v neděli. A byli i Turci, kteří se stavěli za udržení křížů v bavorských školách. Pokud chtějí muslimové zůstat věrní koránu, uznávají, že mravní řád musí existovat. Stát má povinnosti v islámu chránit morálku. To se v západní společnosti pod nálepkou liberalismu v podstatě neděje.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop