Marie Bydžovská, EUROSKOP, 23. února 2011
Na pozvánce na konferenci stojí: „Evropa zase čelí prohlubující se dluhové krizi. Jak dál? Pohřbít projekt eurozóny, nebo naopak utužit spolupráci mezi jednotlivými státy Evropské unie?“ Jaká je Vaše odpověď na tuto „milionovou otázku“?
Jsme v bodě, kdy můžeme buď posílit integraci, nebo směřovat k desintegraci. Nezdá se mi, že je silná politická vůle posilovat koordinaci. Na řeckou krizi evropské instituce reagovaly pomalu, ale efektivně, když ustanovily mechanismus k posílení vládnutí. Lepší koordinace by ale takovým překvapivým situacím zabránila.
Mario Monti (foto: Audiovisual Service EU)
Paříž s Berlínem jako lék na krizi eurozóny představily tzv. pakt konkurenceschopnosti. Může být právě on řešením problémů eurozóny?
Nejsem si jistý. Pakt má dva pozitivní aspekty. Německo přijalo tradiční podle mě oprávněnou žádost Francie na užší ekonomickou správu a koordinaci v eurozóně. A identifikoval specifické otázky, v kterých Berlín a Paříž chtějí dosáhnout pokroku. Za důležité považuji třeba vzájemné uznávání kvalifikací, které poslouží k vytvoření společného pracovního trhu.
Nevidím ale jasně, jak bude plnění paktu vynucováno. Nezdá se, že bude fungovat komunitární metoda, tedy uvalení sankcí a kontrola dodržování pravidel Komisí a Evropským soudním dvorem. Spíše se bude jednat o mezivládní metodu. Dosavadní příklady mezivládního rozhodování v EU nejsou velmi povzbuzující. Obzvláště co se týče velkých zemí. Především Německa a Francie, které beztrestně porušily Pakt stability a růstu. Sám bych preferoval komunitární metodu.
Vidíte nějakou slabinu co se týče podoby návrhů?
Ne. Myšlenka, že koordinace těchto oblastí by měla existovat, je přesvědčující. Ale detaily návrhů ještě nejsou známé.
Velmi kontroverzní otázkou je harmonizace daní. Sám jste sladění daňových systémů ve své zprávě navrhoval. V jaké podobě by podle Vás bylo přijatelné pro všechny členy EU?
Nenavrhoval jsem harmonizaci, ale určitou formu koordinace a spolupráce. Členské státy ztrácí část své daňové suverenity vůči trhu. Je proto dobré společně diskutovat některá témata a dojít ke společnému řešení. Nikdo se nemusí cítit ohrožený. Daňová oblast bude nadále ve Smlouvách v oblasti jednomyslného rozhodování. Již dříve byla ustavena Skupina pro daňovou spolupráci, které předsedá Komisař pro daně Algirdas Šemeta. Nyní je na agendě vytváření společné definice daňového základu pro korporátní daně. Ve zprávě ale nedoporučuji navrhovat nic jako minimální míru zdanění.
The Economist varuje, že pakt může vést k tomu, že z eurozóny se stane protekcionistické jádro EU, které slaďuje hospodářské a sociální politiky bez ohledu na zbytek EU a v důsledku mohou být ohroženy 4 svobody vnitřního trhu. Jsou tyto obavy oprávněné?
Je důležité zabývat se tím, protože v paktu jsou aspekty, které logicky spadají do vnitřního trhu. Například v otázkách legislativy by měla postupovat celá sedmadvacítka. Členové eurozóny obecně plní pravidla vnitřního trhu hůře než nečlenové. Proto by ideální byl silnější tlak v rámci eurozóny, který by poté pokračoval dalšími kroky k vnitřnímu trhu v rámci sedmadvacítky.
|
6 bodů paktu konkurenceschopnosti |
|
1. Zrušení indexace mezd podle inflace 2. Uznávání kvalifikací ve všech členských státech 3. Jednotný základ pro vyměřování korporátních daní 4. Uzpůsobení důchodových systémů demografickému vývoji – měřítkem by byl 5. Závazek zavést dluhovou brzdu v ústavách všech členských států, která zavazuje 6. Zavedení národních mechanismů řešení krizí v bankovním sektoru – vzorem by byl |
Jak vidíte budoucnost Vašich návrhů více než devět měsíců po jejich zveřejnění? Byly dostatečně reflektovány v Aktu pro jednotný trh Komisaře Barniera?
Akt pro jednotný trh je nyní podroben veřejné konzultaci, která skončí v únoru. Komise poté přijme finální akt. V současném návrhu je mnoho z mých klíčových doporučení obsaženo. Doufám, že finální verze ještě jasněji zdůrazní, že se musí jednat o balík opatření a vyvaruje se „vybírání hrozinek“a tím fragmentaci strategické iniciativy. Je důležité zaměřit se na získání politického kapitálu k prosazení návrhů. Za iniciativu by se měl osobně postavit předseda Komise José Manuel Barroso a předseda Evropské rady Hermann van Rompuy. Barroso již v nedávném proslovu ukázal, že je to jeho strategická priorita.
Jaké je nyní nejslabší místo vnitřního trhu?
Co se týká sektorů – jeden je pouze částečně utvořen, a to služby. A jeden je téměř úplně nový – digitální trh. Horizontálně by měl být větší důraz kladen na vynucení pravidel vnitřního trhu. Navrhuji ve zprávě, jak to dělat.
V Česku se kritizuje přílišná regulace vnitřního trhu. Co byste na tuto výtku řekl?
Neoponoval bych. Je to pravda. Došlo ke kumulaci různých legislativních opatření. Jsem příznivcem mírné, ale efektivní regulace. Jako Komisař pro hospodářskou soutěž jsem představil modernizaci této politiky. Jednalo se o de facto devoluci. Od 1. května 2004 není hospodářská politika dělána jen z Bruselu, ale prostřednictvím sítě, která zahrnuje Komisi a 27 národních úřadů pro hospodářskou soutěž. Efektivní a konkurenceschopný vnitřní trh nemusí být více regulován a centralizován.
Ale Akt o jednotném trhu přidá novou legislativu a regulaci…
Existují iniciativy, která přidají novou regulaci a iniciativy, které zmenší množství národních regulací.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop
Mario Monti působil v letech (1995-99) na postu Komisaře pro vnitřní trh a v letech (1999-2004) jako Komisař pro hospodářskou soutěž. Po odchodu z vysoké politiky se stal rektorem univerzity v Bocconi. Z pověření předsedy Komise José Manuela Barrosa vypracoval s týmem odborníků zprávu s názvem Nová strategie pro Jednotný trh. Ta se stala základem pro návrh 50 opatření pro dokončení vnitřního trhu Komisaře pro vnitřní trh Michela Bariera shrnutých v Aktu pro vnitřní trh.