Busek: Střední Evropa je pohyblivá změna


Marie Bydžovská, EUROSKOP, 16. května 2011

S Erhardem Busekem o CEE, Dunaji a vstupu Chorvatska a Turecka.

Jak chápete střední Evropu, které státy do ní patří?

Koncept střední Evropy je koncept pohyblivé změny. Není možné říci, přesně tady je hranice. Je to spíše kulturní propojení s podobnostmi, stejnými věcmi a s rozdílnostmi. To střední Evropu dělá zajímavou. Samozřejmě je to také prostor bývalé monarchie, ale není to koncept jejího obnovení. Spíše je to představa, jak můžeme střední Evropu stabilizovat. Pokud bude stabilní tento region, bude stabilizován i zbytek Evropy. Neměli bychom zapomenout, že mnoho válek začalo ve střední Evropě.

Počítáte do prostoru střední Evropy i oblast západního Balkánu?

Tento pojem je velmi nešťastný, protože nevychází z historie ani geografie. Určitě Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina i Kosovo patří ke střední Evropě.

Erhard Busek
Erhard Busek (1941) byl v letech 1991-1995 rakouským vicekancléřem za Rakouskou lidovou stranu (ÖVP). V současné době je ředitelem think-tanku Institut pro Dunaj a střední Evropu a předsedou diskusního Albachšského fóra. (foto: Wikimedia)

Investice v CEE Rakousku prospěly


Evropská unie představila novou iniciativu pro střední Evropu s názvem Dunajská strategie. Ve střední Evropě již dvacet let funguje spolupráce V4. Nebude Dunajská strategie znamenat pro V4 konkurenci?

Vítám Dunajskou strategii. Dunaj je jako Rýn, který se po 2. světové válce stal společnou řekou a pomohl k překonání nepřátelství a francouzsko-německé spolupráci. Není to vůbec konkurence k V4, ani ke Středoevropské iniciativě. Máme mnoho konkrétních problémů, které souvisí například s lodní dopravou nebo s ekologií. A možnosti spolupráce v ekonomické nebo sociální oblasti jsou obrovské. Dunajská oblast přesahuje Evropskou unii. Její působení sahá až k Černé hoře nebo k Polsku, zahrnuje i Česko. Vodstvo z těchto zemí také směřuje do Dunaje. Rozdílnost by měla sloužit k nalezení společných zájmů.

Rakousko od 90. let mohutně investovalo na Balkáně a ve střední Evropě. Ekonom Paul Krugmann v roce 2009 prohlásil, že Rakousku kvůli jeho výraznému angažmá v regionu CEE hrozí krize. Nebyla tato strategie příliš riskantní?

Nebyla to chyba. Naopak. Výsledkem této angažovanosti bylo v Rakousku zvýšení a stabilita hospodářského růstu i nižší nezaměstnanost. Velmi si vážím držitele Nobelovy ceny Paula Krugmana, ale v tomto případě se mýlil. Sám později přiznal, že použil špatnou statistiku. Tyto země jsou méně zadlužené než ty západoevropské. Opravdové kolapsy se objevily v Řecku, Portugalsku, Irsku. Země CEE mají nízké zadlužení a očekáváme, že průmysl půjde opět nahoru, z čehož Rakousko bude profitovat. Žádná rakouská banka, ani žádná rakouská firma z těchto zemí neodešly v době finanční krize.

Polsko pohne se vstupem Chorvatska


Tento rok je někdy v EU označován jako rok středoevropských předsednictví. V červenci bude Polsko již čtvrtou postkomunistickou zemí, která převezme vedení Unie. Jak hodnotíte dosavadní předsednictví těchto zemí a co očekáváte od Polska?

České předsednictví bylo vynikající, jedinou slabinou byla změna vlády. To nepomohlo důvěryhodnosti. Maďarské předsednictví je zatíženo vnitropolitickými problémy jako mediální zákon. Ale co se týče Dunajské strategie, Maďarsko zaujímá správná rozhodnutí. Mám velká očekávání, že za polského předsednictví se konečně pohne proces chorvatského vstupu do EU. To bude zásadní přínos.

Rakousko je jedním z nejvýraznějších podporovatelů vstupu Chorvatska do EU. Proč?

Vzdálenost mezi hranicemi je 24 kilometrů. Jsme sousedé, máme úzké sociální a hospodářské vztahy. Vstup Chorvatska je i nutným předpokladem pro další země – Černou horu, Makedonii, Srbsko a další. Existují tři otevřené problémy. Bosna a Hercegovina má vnitřní problém – jednotlivé části musí spolupracovat, Kosovo má problémy s uznáním nezávislosti a Makedonie s názvem země.

Proč naopak je Rakousko silným oponentem vstupu Turecka?

Je to z části emocionální záležitost živená populistickými médii. Objevují se hloupé argumenty jako obsazení Turky a podobně. Důležitou otázkou je, jak zvládneme vstup Turecka. A ještě důležitější otázkou je, zda Turecko má zájem vstoupit do EU. Ankara se pomocí principů EU snaží oddělit od kemalistického přístupu, což je správný vývoj, který musíme podporovat. Ale podle průzkumu veřejného mínění v současné době pouze 30 procent Turků podporuje vstup do EU. zájem Turecka vstoupit do EU je omezený. Turecko se vidí jako silná regionální velmoc ve střední Asii, ve vztahu ke středomořskému a černomořskému regionu. Mají nyní jinou roli.

Rakousko žije z přistěhovalectví

Evropa sleduje posilování krajní pravice v mnoha státech EU. Naposledy ve volbách uspěli Praví Finové, kteří získali mnoho hlasů díky kritice záchranného mechanismu EU. Sledujete podobný vývoj i v Rakousku? Pomáhá záchrana slabých zemí eurozóny popularitě populistů?

Samozřejmě když jsou státy zatíženy nutnou solidaritou, snaží se někteří z toho dělat politiku. Tvrdí, že máme myslet jen na sebe a ne na ty druhé. Některé země v EU mají obtíže. Problémem není EU, ale kvalita demokracie. Máme v politice příliš mnoho slabých osobností. Dříve bylo mnoho velkých Evropanů jako De Gaulle, Adenauer, Mitterand a další. Ti nám chybějí. Máme slábnoucí politiku, což napomáhá populistům.

Mezi Vídní a Budapeští existuje společná minulost z období monarchie, poměrně nadstandardní byly i vztahy s kádárovským Maďarskem. Dají se současné rakousko-maďarské vztahy označit jako strategické partnerství? Má Rakousko k Maďarsku blíže než k jiným zemím regionu?

Vlastně ne. Vztahy s Maďarskem jsou emocionální, řekl bych, že jsou na základě operety. Je to jakési kulturní přátelství a vzájemný respekt. Rakousko má s některými svými sousedy ve vztazích různé zátěže, jako například Temelín s Českem. Ale v nové generaci již jsou mnohem méně vnímány dřívější historické zátěže.

V Rakousku zaznamenáváme rozpolcený vývoj. Země žije z přistěhovalectví. Vzhledem ke klesající porodnosti nemůžeme udržet hospodářské ani sociální standardy bez přistěhovalectví. To ale veřejnost nechce akceptovat. Má výtka politikům je, že to neříkají dostatečně důrazně a proto vzniká primitivní agrese proti sousedům, která je hloupá a proti našim vlastním zájmům.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality