Hana Kopecká, EUROSKOP, 14. června 2011
S Petrem Ballou o maďarské ústavě, zákonu o občanství i končícím předsednictví.
Maďarsko je, stejně jako ČR, již sedmým rokem členem Evropské unie. Jak by jste charakterizoval vztah Budapešti a Bruselu?
Maďaři vstoupili do EU s velkým očekáváním, rozhodně větším, než Češi. Touze „patřit na Západ“ podřídili vše a k integraci přistoupili poněkud naivně. Socialistické vlády přijaly většinu evropských nařízení zcela slepě, v některých případech doslova. Maďarsko třeba schválilo Lisabonskou smlouvu jako první, aniž by poslanci vůbec viděli její překlad. Vláda prohlašovala, že po vstupu do EU skončí hranice i problémy, což byl opět dost naivní přístup. Členství ráj na zemi nepřineslo a naopak ukázalo, že Maďaři nedokáží v Bruselu prosadit své národní zájmy.
Orbánův Fidesz postupně ztrácí svou původně padesátiprocentní podporu. Opoziční socialisté a liberálové z toho ale netěží, proč?
Průzkumy ukazují velké množství nevoličů, kteří jsou politikou celkově znechuceni. Dvou-třetinovou většinu 53 procent hlasů zajistila Fideszu ani ne tak přízeň voličů, jako antipatie k socialistickým vládám předchozích osmi let. Stále probíhají soudní procesy s jejich bývalými představiteli, zejména v souvislosti s korupcí. Socialistům chybí silný lídr i program a straně hrozí rozpad. Má problémy sama se sebou a pro voliče nepředstavuje alternativu.
Jaké je v tuto chvíli postavení Jobbiku na maďarské politické scéně? Jak vysoká je jeho podpora a jak vidíte jeho potenciál?
Jobbik už, myslím, dosáhl svého maxima. Na té straně je zajímavé, že přilákala neuvěřitelné množství mladých lidí, což se odráží i v jejím vedení. Je neuvěřitelné, kam stranu za necelé dva roky dostali. S nulovou podporou, pouze s dobrovolníky, ale zato s profesionální organizací. Jobbik je radikální, ale ideologicky křesťansko-sociální strana, podobně jako Fidesz. Její šance jsou na východě a ve velkých průmyslových centrech, kde přebírá socialistické voliče. Zatímco Fidesz před volbami takticky neříkal nic, aby neodradil, Jobbik se poměrně silně vymezoval, nacionalisticky i anti-evropsky. Zaměřil se na kritiku kompletní politické garnitury posledních dvaceti let – všechno, co udělali, bylo špatně. Myslím, že právě proto nemá šanci preference zvednout.
Po 1. světové válce bylo Uhersko rozděleno mezi několik států. V nich zůstaly početné maďarské menšiny (reprofoto)
Do jaké míry reflektuje nová maďarská ústava názor většiny Maďarů?
V maďarské společnosti, podobně jako třeba v Polsku, existuje jasné rozlišení na národně, tradičně orientované a naopak kosmopolitní, levicové občany. Dochází ke střetu kultur, který se táhne už od počátku 20. století. Co je pro jedny nezpochybnitelná hodnota, je pro druhé brzda, kterou je třeba překonat. To reflektuje i politická scéna. Opoziční modernistické strany označily novou konstituci za tradiční ústavu Fideszu, na což opravdu ukazuje řada bodů.
Konkrétně?
Ačkoli se nejvíce diskutuje o preambuli, sama o sobě tak problematická není. Jako mnohem závažnější vnímám body zřizující instituce, ve kterých je nutná dvoutřetinová většina, pro opozici nedosažitelná i v případě volebního vítězství. To se týká mediálních rad, prodloužení volebního období všech orgánů na devět let, či zavedení eura. Nová ústava totiž zakotvila forint jako oficiální národní platidlo. Konstituce je tak pokusem Fidezsu „zabetonovat“ současné pozice.
Ústava se odvolává na Boha, svatoštěpánskou korunu, vlast a rodinu…
Navzdory interpretaci médií, odkazy na svatoštěpánskou korunu nejsou žádná veteš. Právě koruna, nikoli panovník, představovala tradičně vrchol moci. Cílem je ukázat na národní kontinuitu od dob svatého Štěpána. Proto ta změna státního názvu z Maďarské republiky na Maďarsko. Čeština a slovenština jsou jediné jazyky, které mezi Uherskem a Maďarskem rozlišují – sama maďarština rozdíl nezná. Označení republika má negativní konotace s Republikou Rad po první světové válce a také s poválečnou komunistickou republikou. Navzdory zkrácenému názvu Maďarsko, hned první článek ústavy říká, že státním zřízením je republika. Jinak je ústava konstituční skelet. Má preambuli, základní vymezení pravomocí, ale stále čeká na vytvoření zhruba 30 zákonů, včetně volebního, které ukáží její pravé ambice.
Etničtí Maďaři žijící v cizině mohou od ledna žádat o maďarské občanství, což znepokojuje především Slováky. Čím si vysvětlujete oproti všem očekávání malý zájem slovenských Maďarů o maďarskou státní příslušnost?
Celá kauza dvojího občanství je v Čechách vnímána jen skrze Slovensko. V rumunském Sedmihradsku, kde žije třikrát více Maďarů, se o ústavě se nemluví vůbec. Maďaři žijí ve všech sedmi sousedních státech a Slovensko je jediné, které se ozvalo. Málo se už ví, proč vlastně vláda s návrhem přišla. Cílem bylo pomoci těm Maďarům, kteří nejsou občany EU, tedy především v Srbsku a na Ukrajině, nikoli na Slovensku. Maďaři žijící na Slovensku potřebu občanství nepociťují, z ekonomického hlediska jim nic nepřinese. Za relativně malým zájmem stojí také strach. Slovenská politická reprezentace dala jasně najevo, že přijmou-li maďarské občanství, slovenské jim odebere.
Maďarské předsednictví pomalu končí. Ačkoli mělo kvůli kontroverzím mediálního zákona a nové ústavy viditelný začátek, později už o něm tak slyšet nebylo. To však nutně neznamená, že by se nic nedělo…
Když předsednictví startovalo, panovala velká nejistota, že se „nic neděje“. Vláda propustila řadu zaměstnanců, takže se očekával spíše katastrofický scénář. Tomu napomohl i mediální zákon. Navzdory očekávání se žádná katastrofa nekonala. S Lisabonskou smlouvou předsednictví ztratilo svou dřívější váhu, což vedlo k nízkým očekáváním i pasivitě Maďarů během jeho průběhu. Když se například jednalo o krizi v Libyi, šéf domácí diplomacie už nebyl na jednání připuštěn.
Co považujete za úspěchy předsednictví a kde vidíte jeho rezervy?
Autor: Hana Kopecká, Euroskop