Marie Bydžovská, EUROSKOP, 21. září 2011
Pokud evropští politici chtějí vyhazovat peníze svých daňových poplatníků, nebudeme tomu bránit. Nechceme ale, aby kvůli tomu Slovensko přišlo o miliardy eur, říká v rozhovoru pro Euroskop předseda slovenské Národní rady a šéf strany Svoboda a Solidarita Richard Sulík o navýšení kapacit záchranného fondu eurozóny (eurovalu).
Euroval podle Vás problémy eurozóny nevyřeší. Co by je vyřešilo?
Alternativním plánem je dodržování pravidel, která si eurozóna při svém vzniku stanovila. Porušuje se velké množství pravidel a my tvrdíme, že právě to způsobilo problémy posledních dvou let. Například maastrichtská kritéria, která se po vstupu nazývají Pakt stability a růstu stanovují limity celkového dluhu a rozpočtového deficitu. Země je za existenci eura porušily 97krát a ani jednou se nic nestalo.
Řecko už ale v současnosti pravidla Paktu stability a růstu dodržet nemůže a sankce mu nepomohou. Jak vyřešit tento problém?
Hned na začátku loňského roku, když se poprvé ukázalo, že nemůže splácet své závazky, tak k tomu dni mělo vyhlásit platební neschopnost a došlo by k tzv. hair cutu. To znamená, že banky by se musely dohodnout s Řeky. Tvrdím, že již dnes mohlo být Řecko z nejhoršího venku. To co se děje dnes jen prodlužuje marasmus.
Řecko by mělo co nejdříve zbankrotovat?
Rozhodně.
Předseda slovenského parlamentu a šéf strany Svoboda a Solidarita Richard Sulík odmítá účast Slovenska na tzv. eurovalu. Stal se tak v tuto chvíli asi nejznámějším slovenským politikem v EU (foto: sulik.sk)
Nebojíte se „efektu Lehman Brothers“, tedy opakování finanční krize a kolapsu bankovního sektoru v Evropě, případně domino efektu a pádu dalších zemí?
Řecko tvoří jen asi dvě procenta ekonomiky EU. Nebylo by to bez bolestí, způsobilo by to škody. Ale v současnosti si jen za obrovské peníze kupujeme čas. Euroval není řešení, to není nic jiného než natahováním času. Euroval navíc vytváří další dluhy. My chceme řešit dluhovou krizi vytvářením dalších dluhů. Euroval donutí i poměrně zdravé země, které si sami poradí s dluhovou krizí, aby se ještě více zadlužily. Všechny i poměrně zdravé země bude tahat ke dnu.
V případě bankrotu Řecka by došlo k následným sekundárním efektům. Některé banky měly příliš velké oči a příliš mnoho investovaly do řeckých dluhopisů. Desítky let tím slušně vydělávaly na nadstandardních úrocích. Teď možná zkrachují, to je ale život. Je nesmysl, abychom zachraňovali celé země, jen proto, že pár bank nesmí zkrachovat. Stává se, že banky zkrachují.
Ale co když kvůli Řecku zkrachují i země jako Portugalsko, Irsko, nebo dokonce Itálie či Španělsko?
Mezi Řeckem a Portugalskem není velká provázanost. A Itálie je od krachu velmi vzdálená. Pouze špatně hospodaří. Není to ani chudá ani nekonkurenceschopná země. Mají dobré hospodářství a navíc třetí největší zásoby zlata na světě. Proč by nemohli prodat své zlato?
Jenomže finanční trhy nejednají racionálně…
Finančních trhů si nemusíme všímat. Musíme dělat to, co je správné. Správné je například mít vyrovnané rozpočty. To co dělá EU, jak se nechá dirigovat finančními trhy, a zmateně pobíhá sem a tam, nikam nevede. Finanční trhy jsou tvořeny z velké části z bank a spekulantů, kteří mají podíl na krizi. Banky příliš lehce Řecku půjčovaly peníze. Spekulanti vydělávají na obrovských úrocích z řeckých dluhopisů a počítají s tím, že EU a eurozóna nenechá Řecko padnout.
Ale když se rozšířily spekulace, že Řecko může zbankrotovat, závratně narostly výnosy z dluhopisů Itálie. Pokud Řecko opravdu zbankrotuje, mohou nárůst do takových rozměrů, že si Itálie nebude moci dovolit splácet své dluhy.
Navýšení eurovalu Itálii nepomůže. Euroval má nyní k dispozici přibližně 250 miliard eur, po navýšení 440 miliard eur. Italský dluh dosahuje 1900 miliard eur. Itálie není žádným eurovalem zachranitelná. To všichni vědí.
Může se stát, že narostou úroky z italských dluhopisů. Itálie bude muset jednoduše splácet vyšší úroky. Neměli se nezodpovědně zadlužovat po tak dlouhou dobu. Desítky let vládli nezodpovědní politici, kteří si kupovali voličské hlasy, protože slíbili všem všechno zadarmo. Nyní to musí řešit – především vyrovnaným hospodařením. Mohou i prodat zlato, státní podniky nebo další státní aktiva. Musí prodat majetek, aby splatili dluhy. To je jednoduchá racionální logika.
Považujete za reálnou variantu, že by některá země odešla z eurozóny?
Podle současných pravidel nesmí být žádná země vyloučena. Může se pouze sama rozhodnout odejít. Existují kvalitní argumenty proto, aby Řecko vystoupilo z eurozóny. Ale i kvalitní argumenty proti. Považuji to za reálné. Ale je jen na zvážení Řecka, zda se to stane.
Vy si myslíte, že by to pro Řecko bylo výhodné?
Pro Řecko by bylo lepší, kdyby se peníze, které už byly do Řecka dány na udržování tohoto špatného stavu, protože Řekové nešetří, použili na jeho vystoupení. Mohlo to být již za námi a Řecko by mělo konečně dostat šanci stát se konkurenceschopné. To dnes není. Stejný řecký produkt je horší nebo dražší než ten samý z Německa.
Nebojíte se, že devalvace a znehodnocení úspor by v Řecku vedly k silným politickým bouřím nebo dokonce až k občanské válce?
Již nyní je každou chvíli v Řecku nějaká demonstrace. Ale Řecko má dostatečné nástroje, aby zajistilo pořádek, aby nedocházelo k výtržnostem a k násilí. I kvůli takovým věcem musí každá země zvážit sama, zda vystoupí z eurozóny či ne.
Loni v prosinci jste na Slovensku odstartoval debatu o „plánu B“ v otázce eura – návratu ke koruně. Pokročila nějak tato debata?
To není otázka, která má být zodpovězena do médií. Celkově měla moje výzva i ohlas, ale ne nějaký efekt.
Existují analýzy, které hodnotí ekonomické náklady návratu k vlastní měně? Bylo by to vůbec uskutečnitelné?
Není to poprvé, co se rozpadla měnová unie. Jugoslávie i Československo měly měnovou unii. Rozpad měnové unie přinesl problémy, které šly řešit. Netvařme se, že je to něco neřešitelného. Konkrétní ekonomické zhodnocení ale určitě žádná instituce, ať národní banka nebo ministerstvo financí, zveřejňovat nebude.
| Richard Sulík – „rebel“ slovenské pravicové koalice |
|
Richard Sulík (43) se v 90. letech po návratu z emigrace stal úspěšným podnikatelem. Majetek mu vynesla síť kopírovacích center FaxCopy. Před vstupem do politiky v roce 2009 stál čerstvě vystudovaný ekonom v roce 2003 jako poradce ministra financí Ivana Mikloše u zrodu daňové reformy, jejímž jádrem byla rovná 19procentní daň. Ta do země přilákala řadu zahraniční investorů a Slovensko se stalo jednou z hospodářsky nejrychleji rostoucích zemí v EU – v roce 2007 vzrostla jeho ekonomika o více než 10 procent HDP. O málokterém Slovákovi psala zahraniční média v posledních dnech tolik jako o něm. Evropští politici usilují o co nejrychlejší schválení navýšení pravomocí a objemu dočasného záchranného mechanismu eurozóny. Ty musí ale nejdříve projít všemi parlamenty členských zemí. Na odporu Sulíkovi strany mohou ztroskotat. Slovenská vládní koalice bez 22 hlasů poslanců SaS nemá potřebnou většinu. Navýšení kapacit fondu by tak mohl vetovat parlament jednoho z nejmenších a nejmladších členů eurozóny. Svoboda a Solidarita je proto pod tlakem koaličních partnerů a premiérka Iveta Radičová dokonce zvažuje spojit hlasování o záchranném fondu s hlasováním o důvěře vládě. |
Švýcarská banka UBS nedávno zveřejnila studii, podle které pokud by Německo chtělo vystoupit z eurozóny, přijde jej to ještě dráž, než zachraňovat Řecko.
Všechny takové výpočty mají slabinu, že nedokáží předpovědět budoucnost. Například před sto lety vznikla předpověď, že za třicet let budou velká města zasypána koňským hnojem, protože bude narůstat koňská doprava. Jenomže se vynalezlo auto. Proto takové prognózy nemůžeme brát vážně.
Ale v případě Řecka se nejedná o tak dlouhodobou prognózu…
Když se tak dívám na Evropskou unii, dokáže docela dlouho natahovat nežádoucí stav. I Řecko zachraňujeme rok a půl. A zatím s nulovým výsledkem. A jsou lidé, kteří se tváří, že jsme teprve na začátku. Není to tak dlouhodobé jako třicet let, ale myslím, že se bavíme stále ještě o mnoho letech. Pokud v září dojde k výměně dluhopisů, budou třicetileté.
UBS určitě sečetla dlouhodobé náklady z více let. Nevíme ale, jak bude svět vypadat v budoucnosti. Proto bych byl opatrný při takových prognózách. Obzvláště když jsme v situaci, o které nevíme, jak se vyvine. O to více je třeba dodržovat pravidla a zásady. V článku 125 Lisabonské smlouvy stojí, že každý stát sám ručí za své závazky. Tato klauzule měla být dodržena.
V Německém tisku se mnohem častěji než návrhy na vyloučení Řecka z eurozóny objevuje podpora vystoupení Německa a několika dalších bohatých severních zemí ze společné měny a vytvoření tzv. severního eura. Jak se stavíte k této myšlence?
Rozhodně to nebude rozhodnutí, které Slovensko může výrazně ovlivnit. Když se na tom dohodnou země s ratingem AAA, budeme postaveni před hotovou věc. I proto je důležité mít alternativní plány, alespoň připravené v šuplíku. Nevíme, jak by severní euro vypadalo. Ale kdybychom začali dodržovat pravidla, celá eurozóna by mohla mít kvalitu severního eura.
Pokud Slovensko odmítne pomoci německému plánu, nebojíte se, že Německo odejde z eurozóny a Slovensko se může ocitnout ve zbylém jižním měnovém klubu?
Nejde odejít ze dne na den a nerozhoduje o tom jeden člověk. Pokud se to stane, nebude to přímá reakce na to, že Slovensko řeklo ne.
Jestliže Slovensko bude plán schvalovat jako poslední, dovedete si představit, že by Vaše strana vyměnila souhlas s rozšířením pravomocí eurovalu za nějakou „výjimku“ pro Slovensko? Jako například Finsko se snaží vymoci si záruky za své garance.
Jsme připraveni souhlasit s řešením, které zabrání tomu, aby ze Slovenska odešlo několik miliard eur. Tak jak je to nyní nastavené, to k tomu směřuje. Podepíšeme navýšení a rozšíření pravomocí eurovalu a v nejbližších letech Slovensko přijde o několik miliard eur. Tady jasně říkáme ne. Když bude na stole možnost, která by zabránila tomu, aby Slovensko muselo platit, je to přijatelné. Ale tato možnost je pouze hypotetická.
Nestavíte se tedy proti navýšení pravomocí eurovalu principiálně?
Navýšení pravomocí je nebezpečné, ale pokud Slovensko nebude platit, nemáme ambici blokovat zbytek unie. Jestliže si šéfové ostatních zemí myslí, že nejlepší, co mohou udělat, je spálit miliardy svých daňových poplatníků v Řecku nebo v Itálii, tak dobře, je to jejich rozhodnutí. Nechceme se stavět do pozice, že budeme bránit celé eurozóně něco udělat.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop