Marie Bydžovská, EUROSKOP, 28. listopadu 2011
Egypt se stal symbolem změn na Blízkém východě. Na pražském Foru 2000 pořídil EUROSKOP rozhovor s regionálním ředitelem Googlu Mohammadem Gawdatem, který má na starosti celý tento region. V rozhovoru vysvětluje roli internetu při Arabském jaru i to, jak je možné internet regulovat.
Došlo by k arabskému jaru i bez internetu?
Pochybuji o tom. Možná později, ale ne v roce 2011. Internet byl jeho katalyzátorem. Jeden z lídrů egyptské revoluce řekl, že používají facebook, aby organizovali, kde se sejdou, twitter, aby komunikovali a youtube, aby vyprávěli svůj příběh.
Internet urychlil sjednocení lidí, protože v podstatě poprvé získali necenzurovaný zdroj informací odrážející realitu, v které žijí. Lidé našli cestu, jak dát dohromady kolektivní moudrost (wisdom of the crowd). A došli k tomu, že tímto způsobem dál žít nechtějí. V cenzurovaném prostředí tradičních médií by bylo obtížné k tomu dojít. Události ale nebyly omezeny pouze na internetovou komunitu. Ta byla rozbuškou, akce se ale rozšířily do celé společnosti
Existují nějaká data, která potvrzují důležitý podíl nových technologií na svržení autoritativních režimů na Blízkém východě?
Když 28. ledna začala egyptská revoluce, vláda v podstatě vypnula internet. V té době tři naši inženýři společně vyvinuli speciální projekt pro Egypt s názvem „Speak to Tweet“ a během 18 hodin jej dali do oběhu. Díky němu mohli lidé prostřednictvím telefonního hovoru zanechat zprávu. Z ní se stal tweet, který se rozšířil do světa. Během dvou dní díky projektu vzniklo 2000 tweetů.
Státní autority se snažily omezovat média, například zabavovaly kamery. Na výzvy na youtube lidé reagovali naopak tím, že zdvojnásobili nahrávání videí z Egypta. Šlo vlastně o amatérskou žurnalistiku. Návštěvnost twitteru se během revoluce zdvojnásobila a facebook zaznamenal nárůst uživatelů o 60 procent. To ukazuje, že internet byl v centru dění.
Má většina obyvatel Blízkého východu přístup k internetu?
Blízký východ je velmi diversifikovaný region. Většinové náboženství je islám a nejvíce lidí mluví arabsky. Ale co se týče ekonomiky, rozdíly mezi zeměmi jsou obrovské. Tři z 37 nejchudších zemí světa jsou na Blízkém východě, například Jemen. Ale je tam i mnoho bohatých zemí jako například Spojené arabské emiráty. V Kataru je dokonce nejvyšší příjem na obyvatele na světě.
Obdobně se země liší i v přístupu k internetu – například ve Spojených arabských emirátech je to kolem 80 procent, v Egyptě 24 procent, ale v jiných zemích jako třeba v Jemenu jenom kolem 6 procent. Velmi závisí na přístupu vlády, jestli internet podporuje. V Egyptě je značný přístup přes internetové kavárny, například počet emailových adres je tam velmi vysoký.
Internet během arabského jara zasáhl i lidi, kteří k němu nemají přístup. I když se nedostanou přímo na youtube, viděli videa, která z něj přebrala média. Nebyl nikdo, koho by během revolucí na Blízkém východě internet nezasáhl.
Egyptský příklad otevřel světu oči. Egypt 28. ledna zmizel z našich map, ale vláda si velmi rychle uvědomila ekonomické ztráty a uznala, že nemůže internet prostě vypnout. Data ukazují, že internet tvoří důležitou část ekonomiky, například ve Velké Británii tvoří 5 procent hrubého domácího produktu.
Druhou možností je vypnout pouze nějakou platformu, nějakou určitou službu, například google nebo facebook. To je ale také stále složitější. Internet není jen google a facebook. v jiných sociálních sítích je mnohem víc uživatelů než na facebooku. Například v Rusku je to vkontakte, v Polsku nasza klasa. Vláda musí rozhodnout, kterou platformu vypne. Jenomže okamžitě se zapojí jiná. Je to velmi organické prostředí. Je obtížné internet blokovat, protože se stává integrální částí života.
Nepomáhají naopak moderní technologie autoritativním režimům kontrolovat občany své země?
Vlády spíše mohou využívat internet ke komunikaci s občany, která může být oboustranná. Po egyptských událostech jsme zahájili na youtube kanál s názvem „Egypt talks“. Jeho prostřednictvím občané mohou nahrát otázku premiérovi nebo jinému politikovi a umístit ji na youtube. Ostatní uživatelé hlasují, která otázka je zásadnější a relevantnější. Na ty potom politici odpovídají. Je to druhá nejužívanější platforma pro občanskou angažovanost na youtube. Přesahuje ji pouze program „Ask Barack Obama“, který využívají lidé z celého světa, ne pouze z Egypta. Zapojení občanů vládám prospěje.
Co říkáte na snahy demokratických zemí regulovat internet? Mohou být úspěšné?
Určitě jsou části internetu, které potřebují zlepšit. Skutečný začátek internetu nastal teprve před 15 lety. Jako každá revoluce, např. satelitní, i internet se musí vyvíjet. Vlády se snaží zlepšit internet, ale nebude to fungovat stejně jako v případě televize. Internet se reguluje sám. Využívá kolektivní moudrost. Například na youtube máme tzv. community guidelines. Google nemůže mazat obsah, ale dal komunitě pravomoc rozhodovat, co na youtube mít nechtějí. Komunitní přístup bude posilovat. Uživatelé označí, jaký obsah chtějí a jaký nechtějí.
Neexistuje způsob, jak kontrolovat obsah internetu?
V roce 2002 byl celkový obsah na světě 5 exabitů (1 exabit = 1018 bitů, pozn. red.) V roce 2011 očekáváme, že bude vytvořeno 1200 exabitů. Je absolutně nereálné tento objem obsáhnout. Jediná cesta je využít 5,3 miliard uživatelů, kteří jej budou kontrolovat. Jen oni mají dostatek mozkové kapacity, aby mohli rozhodnout, co se jim líbí a co naopak na internetu nechtějí.
OSN odhlasovala, že přístup k internetu je lidským právem. Souhlasíte s tím?
Absolutně. Ukážu příklad – některé africké kmeny nemají trest smrti, trestají provinilé tím, že je vyloučí. Je jim zakázáno mluvit nebo být vnímán. V případě těžkých zločinů na mnoho měsíců. Mnoho lidí kvůli tomu spáchá sebevraždu. Pro současnou generaci je internet součást života. Zakázat jim přístup k internetu je pro ně jako zakázat jim mluvit. V Británii v průzkumu veřejného mínění více než 60 procent dotazovaných řeklo, že internet je nejzákladnější lidské právo, které požadují. Pokud by si mohli vybrat jeden technický vynález, vybrali by si internet.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop