Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Makowski: Bojím se národního egoismu Německa

Petr Zenkner, EUROSKOP, 15.3. 2012
Jaroslaw Makowski
O vztahu Polska k Evropské unii, postavení Německa v Evropě, vládě Donalda Tuska a roli katolické církve v Polsku hovořil EUROSKOP s Jarosławem Makowskim, ředitelem polského think-tanku Instytut Obywatelski.
Polský institut v Praze uspořádal debatu o volebním úspěchu Janusze Palikota v polských parlůamentních volbách. Debaty s šéfredaktorem konzervativního týdeníku Uważam Rze Pawlem Lisickim se zúčastnil i polský publicista a filosof Jarosław Makowski, který stojí na liberálnější části polské pravice.

 

Podpora církve ve volbách nepomůže

Češi mají spojený polský katolicismus spíše k Jaroslawem Kaczyńskim a Rádiem Maryja. Zjednoduším-li to, voliči Občanské platformy jsou také katolíci. Jaký je mezi nimi rozdíl?


Občanskou platformu podporují Poláci, kteří říkají ano křesťanské tradici a ne angažovanosti církve v politice. Nechtějí církev jako součástí politiky, ani využívání náboženství pro politické cíle ze strany politiků. S trochou nadsázky a ironie se dá říci, že pokud chce nějaká strana v Polsku prohrát volby, ať se spojí s církví. Platí to pro poslední prezidentské, regionální i parlamentní volby.

 

V parlamentních volbách uspělo antikleriální a populistické hnutí Janusze Palikota, které se stalo třetí nejsilnější stranou v Sejmu. Existuje v Polsku v delší perspektivě voličská poptávka po podobném typu strany?

Palikot šel do voleb s jediným heslem - stop privilegiím církve. Má jediné téma a já v tuto chvíli nevím, jestli to bude stačit. Palikot dříve vydával ultrakonzervativní týdeník OZON, teď chce stát v čele radikální levice. Nejdříve musí přesvědčit levici, že to, co dělá, není jen další převlek. Pokud ho levicoví voliči přijmou, může mít jeho strana delší perspektivu. Pokud ne, je jeho budoucnost nejistá.


Donald Tusk
Donald Tusk vládne Polsku od roku 2007. Jako prvnímu polskému premiérovi se mu podařilo obhájit mandát. Pokud půjde vše dobře, může vládnout až do roku 2016. (foto: čtk)

 

Polské priority v EU


Postoj k EU je jedním z důležitých štěpení na polské politické scéně. Zcela jistě rozděluje vládu a opozici. Můžete charakterizovat přístup Tuskovy vlády k Evropské unii?

Parafrázuji-li Churchilův výrok o demokracii pro Evropskou unii - není to nejlepší věc na světě, ale nic lepšího nemáme. Tuskova vláda podporuje hlubší integraci EU a zároveň ji nechce dělit na více rychlostí. Pokud má unie přetrvat, musí to být celá Evropská unie se všemi státy - velkými jako Německo, menšími jako Česko nebo středně velkými jako Polsko.

Hlavní politická i ekonomická síla se nyní nachází v Německu. Má ji vláda Angely Merkelové. A přitom se zdá, že Německu začíná chybět víra v Evropskou unii. Tu má naopak Polsko, kde jsou více jak tři čtvrtiny společnosti pozitivně naladěny vůči EU. Vyplývá to z pozitivního dopadu členství v EU na každodenní život i získaných prostředků ze strukturálních fondů, které Polsko dovede využít.

 

Spojení národních i evropských zájmů


Nejsou zmíněné fondy nakonec to hlavní, co Polsko na EU zajímá? V předvolební kampani to Donald Tusk šikovně tematizoval, když mluvil o 300 až 400 miliardách zlotých. Co když Polsko takové peníze nezíská?

To co řekl Tusk je maximum. Polská diplomacie i ministři budou o tyto peníze bojovat, protože je to možná naposledy, co z unie do Polska tak velké peníze přijdou. Fondy umožňují dobudovat infrastrukturu, silnice, internetové sítě. Na druhé straně vláda nepočítá pro modernizaci země jen s nimi, hlavní jsou naše vlastní zdroje. Rozvoj také nesmí být pouhou imitací toho, co je na západě. Tempo musí odpovídat potřebám Polska.

 

Nebude polskou evropskou politiku příliš ovlivňovat závislost na fondech? Nebude se Polsko vědomě držet zpátky, aby neohrozilo „proudění" peněz?

Věřím, že v unii musí fungovat pravidlo „win-win", tedy zájem evropský i zájem národních států. Historie i úspěchy evropské integrace potvrzují, že když spolu státy spolupracují, pomůže to všem. Pokud začnou převažovat výhradně národní egoismy a křik zachraň se, kdo můžeš, prodělají na tom všichni. V polském zájmu je silná Evropská unie.

 

Význam Německa musí vidět každý


V rámci Wikileaks se objevila zpráva o Sikorského rozhovoru s americkým velvyslancem, kde popisuje Německo jako trojského koně Ruska v Evropě. Ve veřejném berlínském projevu volá Sikorski po větší roli Německa v Evropě. Jak polská vláda vnímá postavení Německa v Evropě?

Každý má právo na změnu názoru. Zvláště v zahraniční politice, která je velmi dynamická. Sikorski je ministrem ve vládě Donalda Tuska, který je eurorealistou i zastáncem evropské integrace. Německo je dnes nejdůležitějším státem v Evropě a člověk by musel být absolutně slepý, aby to neviděl. To neznamená, že každé německé rozhodnutí je správné a má se následovat. Musíme ale s nimi tuto hru hrát a poukazovat také na naše pohledy na věc - pohled španělský, polský, český atd.

V tom smyslu může být Polsko partnerem Německa. Pokud v Německu převáží egoismus a Němci si nebudou vidět dále než na špičku svého nosu, může to být velmi nebezpečné. Možná by Polsko mohlo Německu dodat trochu euroentuziasmu... Sikorského berlínský projev, kde mluví o tom, že se více obává německé nečinnosti, než německé síly, je znakem pozitivní evoluce.


V Polsku je velkým tématem břidlicový plyn. Může hrát v polské energetice reálnou roli, nebo je to pouhá bublina?

Ložiska břidlicového plynu se nyní zkoumají. Těžko tedy rozvíjet hlubší úvahy, protože nevíme, kolik ho vlastně je. Energetická bezpečnost závisí na členských státech. V Polsku nyní o energetické politice probíhá diskuse. Já osobně jsem zastáncem diverzifikace zdrojů, nemyslím si, že je dobré stavět naši energetickou bezpečnost pouze na břidlicovém plynu. Zvláště, když nemáme jistotu, že ložiska jsou tak velká, jak se předpokládá.


Závěrem otázka k česko-polským vztahům. Existují společné zájmy v EU a ve střední Evropě?

Přál bych si, aby tu existoval blok, který by dokázal mluvit jedním hlasem - i když politické názory se mnohdy liší. Například český prezident Václav Klaus je euroskeptik, pohled polského premiéra Donalda Tuska je úplně opačný. Možnou cestou pro tříbení názorů může být mimovládní fórum, kde by probíhala výměna lidí, idejí a pohledů. Ta by ukázala, že střední Evropa reálně existuje, že to není jen pohádka pro dospělé. Náš region by v rámci EU měl být branou na východ (Ukrajina, Bělorusko, Kavkaz), odkud by přicházely myšlenky demokracie a lidských práv.

 

Tři hlavní rozdíly na polské pravici


Skončím otázkou do minulosti. V roce 2005 to vypadlo, že PO a PiS mohou utvořit silnou koaliční vládu. Nakonec se z obou stran stali hlavní političtí soupeři. Při pohledu do minulosti - byla taková možnost vůbec reálná?

Ve volbách 2005 šlo o odstavení levice od moci, protože se naprosto zkompromitovala aférou Rywin. Tato aféra ukázala v plné nahotě využívání státu pro osobní a stranické cíle levice.

Občanská platforma i Právo a Spravedlnost měly společný cíl - ukončit vládu Svazu demokratické levice a premiéra Leszka Millera. Ve chvíli, kdy společný „nepřítel" padl, se ukázaly se rozdíly mezi PO a PiS, i to, že obě strany koalici utvořit nemohou.

Právo a Spravedlnost kladlo větší význam na národovectví, bylo více euroskeptické a chtělo vytvářet silný stát - ne však ve smyslu efektivního státu pro každodennost, ale ve smyslu silových resortů a tajných služeb. Voliči Občanské platformy jsou na druhé straně více proevropští, vnímají Polsko jako různorodý stát složený z více kultur (tedy i Šlonzáků a Kašubů) a nevidí v tom ohrožení polskosti. Příznivci Platformy také sílu státu posuzují podle toho, jak dobře funguje.

Tyto tři hlavní rozdíly v roce 2005 de facto zabránily vytvoření koalice mezi PO a PiS. Samozřejmě, že tu byly i personální animozity mezi Donaldem Tuskem a Jaroslawem Kaczyńskim.

Autor: Petr Zenkner, Euroskop

Jarosław Makowski

Polský novinář a publicista, řídí think-tank Institut Obywatelski, který má blízko k vládní straně Občanská platforma. Dlouhá léta byl redaktoremkatolického týdeníku Tygodnik Powszechny, pravidelně publikuje v denících Gazeta Wyborcza i Rzeczpospolita.

Institut Obywatelski

http://www.instytutobywatelski.pl/

Další články v rubrice

Mejstřík: Odchod Itálie z eurozóny není na pořadu dne

Tereza Chlebounová, Euroskop, 6. 3. 2018

Ve vztahu s Ruskem bychom neměli ustupovat ze svých hodnot

Petr Pospíšil, Euroskop, 31. 10. 2017

Brexit očima londýnského analytika Keitha Boyfielda

Petr Pospíšil, Euroskop, 29.6.2017