Francouzské volby: rozhovor s Jacquesem Rupnikem


Petr Zenkner, Euroskop, 2.5. 2012

O francouzských volbách, evropské politice Francie a vývoji na francouzské pravici s politologem Jacquesem Rupnikem.

K 1. kolu prezidentských voleb přišlo 80 procent lidí. To je ve Francii normální?

Hollande v 1. kole Sarkozyho těsně porazil, průzkumy mu dávají větší šance i pro 2. kolo. Jde vývoj ve Francii doleva, nebo se stal Sarkozy antisymbolem a lidé na něj svalují, všechno co nefunguje nebo se jim nelíbí?

Sarkozy je poslední z dlouhého seznamu politiků a vlád, které srazila dolů ekonomická krize. Je jich aspoň deset. Francouzská pravice je také u moci již tři volební období (Chirac 1995-2007, Sarkozy od roku 2007 – pozn. red.). Alternace se čekala již v roce 2007. Sarkozy se ale mistrně dokázal prezentovat jako alternativní kandidát i vůči vlastnímu politickému proudu, jako alternativa vůči Chirakovi.

Svoji roli samozřejmě hraje i Sarkozyho osoba a styl jeho prezidentství. Sarkozy se snažil nejen o reformy, ale i o změnu stylu, což se mu vymstilo. Francie je republikánská monarchie. Prezidentský úřad má velkou vážnost, vyžaduje určitý styl a vystupování. Teď nehodnotím, zda je to dobře nebo špatně. Sarkozy to podcenil. Uvědomil si to až po roce, kdy byl vidět všude a u všeho, až se z toho stala karikatura.

Jak hodnotíte Sarkozyho 5 let. Co vlastně dokázal prosadit a co po něm může trvale zůstat?

Pokud prohraje, bude Sarkozy bojovat o svoji pozici i jako lídr opozice?

Pokračujme v úvaze, že Sarkozy prohraje 2. kolo voleb. Kdo by mohl zaujmout jeho místo. Kdo má na pravici takovou ambici?

Unie pro lidové hnutí
(Union pour un Mouvement Populaire – UMP)
Jean-François Copé
François Fillon
Allaina Juppé
Francois Bayrou

Hrozí tedy po volbách rozpad UMP?

Giscard d’Estaing
Francois Leotarda

A ke kterému z proudů má Nicolas Sarkozy blíže?

Tocqueville
Raymond Aron

V prvním kole voleb získali tři další kandidáti více než třetinu hlasů. Koho podpoří voliči neúspěšných kandidátů?

Marine Le Pen
Jean-Luc Mélenchona
Françoise Bayroua

Hollande je kompromisním kandidátem levice. Budou ho ostatní politici Socialistické strany respektovat?

Nehrozí, že bude slabým prezidentem?

To je jiný problém a Sarkozyho hlavní argument v kampani. Tvrdí, že Francie nemůže během bouře měnit kapitána. Upozorňuje na to, že Hollande nemá žádnou zkušenost z exekutivy, že nebyl nikdy ministrem. Hollande posledních deset let skvěle slaďoval různé proudy uvnitř Socialistické strany. Jako prezident ale netvoříte kompromis mezi pěti nebo šesti frakcemi, děláte politiku klíčového evropského hráče. Na to, zda to Hollande zvládne, nemůže nikdo dát jednoznačnou odpověď. On sám navíc vyhlašuje, že chce být „normální“ prezident, který se nebude do všeho vměšovat jako Sarkozy.

Nejviditelnějším evropským tématem byl v kampani fiskální pakt, který prosadila se Sarkozym německá kancléřka Angela Merkelová. Hollande se vůči němu vymezil a chtěl o něm dokonce znovu jednat. Co si o takovém kroku myslet?

Co čekat od hollandovské Francie a její evropské politiky? Jaké dopady může mít vítězství Hollanda na vztahy Francie s Německa. Nemůže se „motor“ zadrhnout?

Pokud se Francie a Německo nedohodnou, tak žádná evropská politika nebude. Sám Hollande patří v Socialistické straně k nejvíce proevropským politikům. Nemůže ale ignorovat výsledky referenda o evropské ústavě v roce 2005, kde řada sympatizantů levice hlasovala proti. On si to velmi dobře spočítal, byl velmi opatrný a moc o Evropě nemluvil. Ani u další významné tváře strany a možná i budoucí premiérky Martine Aubry nelze čekat protievropský tón. Ostatně je to Delorsova dcera (předseda Evropské komise 1985-1994 – pozn. red.).

Kromě dovětku k fiskálnímu paktu se myslím Hollande bude snažit změnit pohled Evropy na otevírání se vůči světové konkurenci. Evropa bez bariér znamená jejich odstraňování uvnitř EU. Vůči vnějšímu světu ale nejsme pouze otevřený trh, zvláště pokud druhá strana podobně otevřená není. Samozřejmě toto není Evropa pana Barrosa, ale možno dodat, že během krize posledních čtyř let ho nebylo moc slyšet.

Autor: Petr Zenkner, Euroskop

Jacques Rupnik

Francouzský politolog, působí na Institutu politických věd (Sciences Po). Mezi jeho zájem patří také střední a východní Evropa. Na začátku 90. let působil jako poradce prezidenta Václava Havla.

V češtině mu vyšly knihy:

  • Jiná Evropa (1992)
  • Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci (2002)
  • Příliš brzy unavená demokracie (2009) – kniha rozhovorů s Karlem Hvížďalou.

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality