Lucie Tvarůžková, Hospodářské noviny, 1. 9. 2008
Evropská unie se měla o Kavkaz začít zajímat, ještě když bylo Rusko ekonomicky slabé, říká odbornice na komplikovaný region Ria Laenenová z belgické Lovaňské univerzity v rozhovoru pro Hospodářské noviny. A dodává: v době, kdy bylo Rusko ekonomicky slabé, měla unie příležitost jasně se postavit k situaci na Kavkaze a vytvořit alternativu k ruské dominanci v regionu. Tuhle příležitost promeškala.
HN: Jaké chyby udělala unie ve vztahu ke Gruzii?
Evropská unie a Spojené státy si kavkazského regionu dlouho nevšímaly, dlouho ho přehlížely. To vytvořilo dojem, že dávají Rusku volnou ruku dělat si s tímhle regionem cokoliv chce.
HN: Proč se unie o Kavkaz nezajímala?
Protože dlouhou dobu většinu svojí energie věnovala na vlastní vývoj a na náročný proces rozšiřování, což je pochopitelné. Přesto ale není možné popřít, že chyby v unijní zahraniční politice významně přispěly k tomu, co se teď děje. V době, kdy bylo Rusko ekonomicky slabé, unie měla příležitost jasně se postavit k situaci na Kavkaze a vytvořit alternativu k ruské dominanci v regionu. A tuhle příležitost promeškala. Vlastně až v roce 2004 se Kavkaz stal součástí Evropské politiky sousedství a byl jmenován zvláštní představitel pro jižní Kavkaz.
HN: Existuje nějaké dobré řešení rusko-gruzínského konfliktu?
Najít ho bude velmi těžké. Konflikt v Jižní Osetii byl zmrazený víc než patnáct let. Během té doby se objevilo už několik návrhů ve snaze najít řešení akceptovatelné pro všechny strany. Žádný neuspěl. V současné situaci asi to nejlepší, v co můžeme v blízké budoucnosti doufat, je, že se konflikt vrátí do svého zmrazeného stavu.
HN: Tenhle spor ale asi není jenom o Gruzii, ale i o mocenské rovnováze mezi Evropou a Ruskem…
Rozhodně bychom se za každou cenu měli vyhnout tomu mluvit o vítězích a poražených. To je mentalita studené války, která ale v globalizovaném světě už neplatí. Evropská unie stejně není a nikdy nebude nejsilnějším hráčem v téhle hře, protože interní rozdíly postojů jednotlivých zemí vůči Rusku jsou jasně viditelné a jen tak nezmizí. Cesta ven z téhle zapeklité situace ale podle mne není přes sankce, ale konstruktivní dialog, interní mezi členskými státy a externí s Ruskem.
HN: Pro řadu lidí je těžké pochopit, v čem je vlastně rozdíl mezi kosovským vyhlášením nezávislosti, které vzápětí uznaly desítky států, a tím jihoosetským a abchazským?
V tom úplně základním pojetí není v podstatě žádný rozdíl. Obě rozhodnutí jsou případy, kdy byla právu na princip sebeurčení dána přednost před principem teritoriální integrity. Tyhle dva základní principy mezinárodního práva jsou v obou případech v konfliktu. Západ a Rusko se ale rozchází v názoru na to, který princip by měl mít v kterém případě přednost. A v obou případech je ruský pohled odlišný od »zbytku světa«. Základní rozdíl je, že v případě uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie Rusko jedná jednostranně, aniž by byl předtím návrh prodebatován v mezinárodních organizacích.
Autor: Lucie Tvarůžková