Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Bankovní unie minulé problémy nevyřeší

Marie Bydžovská, Euroskop, 14.11. 2012
S bývalým dlouholetým poradcem generálního tajemníka OECD Wolfgangem Michalskim hovořil EUROSKOP o evropské ekonomice a krizi. Jihoevropské země se podle něj nedokázaly adaptovat na měnící se světovou ekonomiku. Evropa je nicméně bohatý kontinent, který by měl být schopný si pomoci, domnívá se profesor ekonomie.

Napsal jste knihu, v které dáváte za příklad hodný následování město Hamburg. Oceňujete v ní zejména to, jak se severoněmecké město vypořádalo s globalizací. Je ale tento model uskutečnitelný např. v jihoevropských zemích, které mají úplně jiné podmínky?

V globalizovaném světě s rostoucí konkurencí můžete přežít, i pokud nejste finančním centrem nebo metropolí silného státu, jestliže přijmete změnu a nebudete ji brát jako nutnou hrozbu, ale jako příležitost. Musíte se ale vždycky snažit mít vliv na proces změny. Když jste malý hráč, nemusí se vám to podařit. V takovém případě se musíte flexibilně a inovativně přizpůsobit měnícím se politickým, ekonomickým, sociálním a ekologickým podmínkám. Jen tak zůstanete při krizi konkurenceschopným. To je hlavní myšlenkou knihy. 

Co se týče jižní Evropy, musíme rozlišit různou situaci pěti zemí. Irsko a Španělsko byly oběti bubliny na realitním trhu. Jejich vlády se dostaly do problémů, protože musely zachraňovat soukromé banky. Itálie a Portugalsko zase byly tvrdě zasaženy hospodářskou krizí roku 2008, která obnažila některé jejich slabiny. Řecko je zvláštním případem. Žilo si nad poměry, ale do takové míry, že je to neuvěřitelné. Nasbíralo veřejné zadlužení vyšší než 100 procent. Maastrichtská smlouva přitom dovoluje pouze 60 procent. Všechny tyto země ale mají společný rys - nedokázaly se adaptovat na měnící se prostředí.



Úspory i prorůstová opatření


Nedávná zpráva Mezinárodního měnového fondu (MMF) poukázala na to, že příliš striktní úsporné politiky škodí hospodářskému růstu. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble s tím nesouhlasí a je silně proti oslabení úsporných snah. Kdo je blíže pravdě?

Mám vlastní návrh. Měli bychom se držet pevných rozpočtových pravidel v oblasti úsporných politik, aby se ekonomiky dostaly do rovnováhy. Příliš přísné úsporné politiky sami o sobě ale nepřinesou zpět dynamicky růst. Úspory by měly být doplněny růstovou strategií. Nemůžeme se nicméně vrátit zpět ke keynesiánské politice managementu poptávky a tím zvýšit rozpočtové deficity.

Evropa nutně potřebuje investice do infrastruktury, například do spojení pro rychlovlaky ze Stockholmu do Palerma nebo do pokrytí celé Evropy vysokorychlostním internetem. Takové investice s evropskou dimenzí by mohly být financované ze strukturálních fondů EU nebo pomocí Evropské investiční banky. Ta může na trzích získat úvěry za výhodných podmínek a financovat tyto investice, aniž by se zvýšilo zadlužení národních rozpočtů. Navíc některé země, jako například Německo, nemusí snižovat deficity tak rychle, a mohou do určité míry podpořit poptávku.


Jak se jako Němec díváte na chování Řeků, kteří Němce obviňují ze svých ekonomických problémů? Podle některých ekonomů Němci z eura profitovali, a proto by nyní měli ostatním zemím pomáhat.

Německo se stále více posunuje na hranici, kdy ono samotné bude ohrožené. Výčitky Německu nejsou oprávněné.


Malé banky jsou taky problém


Nejdůležitějším a nejkontroverznějším tématem posledního summitu Evropské rady byla bankovní unie. Je to vhodné řešení evropských problémů ve finančním sektoru?

Není to zázračné řešení minulých obtíží. Bankovní unie může zahrnout pouze budoucí problémy, ne minulé. Je to přístup, který mimo jiné chce dojít ke zdravému evropskému bankovnímu systému.

Nerozumím německé pozici, proč chce pod evropský dohled zahrnout pouze systémově důležité banky. Bankovní krize v Irsku nebo ve Španělsku způsobily především malé banky. Řada malých bank může způsobit systémový problém. Domnívám se, že dohled by měl zahrnovat všech 6000 bank v eurozóně, aby byl efektivní. Podporuji ale německý postoj v tom, že vznik bankovní unie nelze uspěchat. Je třeba postupovat důkladně a opatrně.


Jak ale vyřešit minulé již vzniklé bankovní problémy?

Částečně i zapojením lidí, kteří dávali úvěry, aniž si důkladně ověřili komu. Asi by muselo dojít také k zavření bank, které nejsou dostatečně solidní. Nebo by je koupily jiné banky. Nejdříve je třeba vyřešit současné problémy a potom dát vzniknout bankovní unii, aby zabránila opakování obtíží.



Eurozónu ohrožují dluhy


Co si myslíte o české pozici k bankovní unii? Premiér se vyjádřil, že český bankovní systém je zdravý a je třeba zabránit situaci, kdy by mateřské banky mohly přesouvat aktiva z českých dceřiných bank.

Jsou to pochopitelné obavy. Ale mají krátkodobý charakter. Ve velmi dlouhodobé perspektivě bude dobré, pokud bude existovat evropský bankovní systém. Ale nejdříve musí být vyřešeny současné problémy. Potom by se i Češi mohli stát součástí. Podobné je to s eurem. Problémy eurozóny souvisí s přehnaným zadlužením, nejsou to čistě problémy měny. V krátkém horizontu je pochopitelné, že Česká republika nechce být součástí eurozóny, ale v dlouhodobé perspektivě to může být jiné.


Magazín The Economist se tento týden zamýšlel nad dopady zavedení společné měny na vnitřní trh EU a přitom položil otázku, zda euro, které mělo společný trh podpořit, jej nepoškodí. Jsou takové obavy odůvodněné?

V dlouhodobé perspektivě potřebujeme mít společnou měnu euro a spolu s ní určitou formu spojených evropských států. Jejich součástí by měla být exekutiva (v současnosti Komise) s hlavou volenou přímo Evropským parlamentem. Dále pak parlament, který by měl plná práva a povinnosti. Členské státy by mohly být reprezentovány v druhé parlamentní komoře, jak je to v případě federálních států.

Není to krátkodobá vize, ale není to ani nereálné. Problém bude, že některé státy se vznikem evropské federace nebudou souhlasit. Takovým státem bude patrně Velká Británie. Eurozóna potom bude muset jít napřed a Británie si bude muset ujasnit, jaká je její pozice vůči EU.

Mimochodem, vnitřní trh stále není dokončen, například trh se službami má značné nedostatky. Proces vzniku společného trhu musí pokračovat.


Šéfka Mezinárodního měnového fondu řekla v nedávném rozhovoru, že je jí víc než Řeků líto chudých dětí v Africe. Sdílíte tento její postoj?

Evropa je bohatý kontinent a měl by být schopný si pomoci. Současná krize však nezačala v Evropě, ale v USA. A nejedná se pouze o problém Evropy. Pokud se krize zhorší, bude to potíž pro celý svět. Mezinárodní organizace mají zájem, aby problémy Evropy byly vyřešeny.

Navíc se jedná o dvě různé záležitosti. Je důležité odstranit extrémní chudobu, to je náš společný boj a zodpovědnost. Existují studie organizace „Save the Children", že nerovnost v příjmech má nejhorší dopad právě na děti. Krize v Evropě nesmí být omluvou za nesměřování důrazu rozvojové pomoci na vymýcení extrémní chudoby. Tyto dvě záležitosti se ale navzájem nevylučují. Mezinárodní měnový fond také nemá na starosti rozvojovou politiku. Tou se zabývá Světová banka nebo systém OSN.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Wolfgang Michalski

Michalski

Generální ředitel, WM International, bývalý hlavní poradce generálního tajemníka OECD. Je autorem 13 knih a více než 150 statí, jež byly přeloženy do více než deseti jazyků. Byl mu udělen čestný doktorát na Vysoké škole ekonomické ve Varšavě. Získal doktorát z ekonomie na Universität Hamburg a od roku 1972 působí tamtéž jako profesor ekonomie.

Další články v rubrice

Mejstřík: Odchod Itálie z eurozóny není na pořadu dne

Tereza Chlebounová, Euroskop, 6. 3. 2018

Ve vztahu s Ruskem bychom neměli ustupovat ze svých hodnot

Petr Pospíšil, Euroskop, 31. 10. 2017

Brexit očima londýnského analytika Keitha Boyfielda

Petr Pospíšil, Euroskop, 29.6.2017