Bankovní unie: Hraje se o 9 bilionů eur


Marie Bydžovská, Euroskop, 12.12.2012

Profesor ekonomie a bývalý saský premiér Georg Milbradt poukázal v rozhovoru pro EUROSKOP na tíživé problémy evropského bankovního sektoru. Bankovní unie podle něj je potřebná pro budoucnost, současná krize ale potřebuje jiná řešení.

Vydrží eurozóna ve svém současném složení?

Je to možné. Ale bude to za cenu vysoké inflace. Věřitelé sice inflaci nenávidí, ale dlužníci ji milují. Do těžkostí se mohou dostat i penzijními fondy, protože ty budou mít problémy, aby docílily zisku, který nepohltí inflace. Daňovým poplatníkům ale nemůžete přímo předložit náklady na záchranu.

V současnosti Evropská centrální banka (ECB) tiskne peníze a stává se jakousi špatnou bankou. Vzniklé peníze jdou na jih, tam je uloží u Bundesbanky, které vznikají pohledávky u ECB, která se tak přeměňuje ve špatnou banku. To nemůže trvat do nekonečna. Jediné řešení je inflace.

Chybou je, že se v současnosti snažíme řešit problémy tím, že vytváříme další dluhy. Pořád diskutujeme o tom, jak financovat něco, co je předlužené. Naopak bychom měli snižovat zadlužení, ne jej zvyšovat a jen diskutovat jak snížit úroky na jeho splácení.

Jak se díváte na současnou iniciativu evropských lídrů vytvořit v Evropě bankovní unii? Je to správná cesta k řešení problémů eurozóny?

Záleží na tom, co rozumíte pod pojmem bankovní unie. Pro eurozónu je nezbytné definovat společné standardy, abychom se vyhnuli situaci, která nastala v minulosti. Země mezi sebou soutěžily tak, že snižovaly standardy, říká se tomu „závod ke dnu“ (race to the bottom). Nakonec byly regulace příliš mírné. To je nutné změnit prostřednictvím společných pravidel a společných politik. Je třeba, aby restrukturalizace bank nebo bankrot, pokud k nim dojde, probíhaly stejně ve všech evropských zemích.

Další důležitou záležitostí je vznik společné instituce, která bude zodpovědná za restrukturalizaci bank. To znamená, že daný orgán rozhodne, jak naložit s problematickými bankami, například v Řecku.

Pro bankovní unii potřebujete také fond, do kterého budou banky platit pojištění vkladů. Ale pokud chcete pojištění proti požáru, nedostanete jej na dům, který již je v plamenech. Můžete pojistit dům, ale nesmí již být vyhořelý. Nyní se jedná o pojištění něčeho, co se již stalo, o sdílení nákladů vzniklých v minulosti. Tyto problémy se musí vyřešit, ale nejedná se přitom o bankovní unii – ta by měla řešit budoucnost.

Nejdůležitější návrhy Evropské komise k bankovní unii

Jednotné kapitálové požadavky na banky

  • Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (KOM(2011)452)
  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu (KOM(2011)453)

Jednotný mechanismus dohledu nad bankami

  • Návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)511)
  • Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)512)

Společný systém pojištění bankovních vkladů

  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady …/…/EU o systémech pojištění vkladů [přepracované znění] (KOM(2010)368)

Společný rámec pro řešení problémů bank v krizi

  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS a 82/891/ES, směrnice 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES a 2011/35/ES a nařízení (EU) č. 1093/2010 (KOM(2012)280)

Jak by tedy měla Evropa vyřešit již vzniklé bankovní problémy? A kdo by za ně měl zaplatit?

Existují různé možnosti řešení. Můžete nechat banky zbankrotovat – ztráty ponesou vlastníci a velcí investoři. Někdy jsou potřeba i veřejné peníze, v takovém případě musí dojít k nacionalizaci bank. Takový postup by měl platit ten, kdo měl na starosti dohled. Protože tato situace je většinou způsobena špatnou regulací.

Možným řešením by byly tzv. kapitalizace pohledávek (debt-equity swap). Jedná se o to, že velcí investoři budou nuceni přeměnit své pohledávky v akcie. Stali by se tak částečnými vlastníky problematických bank, ne jejich věřiteli. Poté by se mohli pokusit reorganizovat tyto banky. Tak to udělali Američané. V současnosti se v Evropě snažíme o to, abychom se vyhnuli zapojení privátního sektoru. Jinde je to ale běžné. Jestliže s někým provádíte obchody, děláte to na vlastní riziko. To je jádro kapitalismu.

Jak jsem již ale řekl, musíme oddělit problém budoucí regulace finančnictví od řešení potíží vzniklých v minulosti. Smyslem současné debaty je najít někoho, kdo zaplatí za již vzniklé potíže. Státy, které chtějí najít takové plátce, tlačí na rychlý vznik bankovní unie. Podle starých pravidel by měly platit ony samotné, ale nyní si myslí, že až vznikne bankovní unie, dostanou peníze od ostatních – ze záchranného fondu eurozóny ESM. Zastávám proto názor, že bychom neměli tolik spěchat.

Kolik by mohlo řešení již vzniklých bankovních problémů stát?

V sázce je devět bilionů eur. To jsou dluhy bank v jižní periferii. Dluh bank je mnohem vyšší než dluh veřejných rozpočtů. Veřejný dluh v těchto zemích dosahuje „jen“ tři biliony eur. Máme problémy vypořádat se i jen s veřejným dluhem, je téměř nemožné zachránit celých devět bilionů eur. Nyní se jedná o to, jak přesvědčit Německo, aby za problémy platilo. Tomu se není možné vyhnout v žádném případě, musí dojít k nějakému sdílení nákladů. Ale ani Německo nemá dostatek prostředků, aby zachránilo všechny finanční domy.

Přistoupí severní země jako Německo nebo Finsko nakonec na ztráty ze záchrany jižní periferie?

Určitě dojde k nějakému sdílení nákladů a věřitelé budou muset přistoupit na ztráty. Problém je však v tom, že voliči přestávají věřit řečem politiků. Je důležité, aby politici nejen mluvili, ale i jednali, a neodkládali problémy. Například řecký premiér nedávno v Berlíně slíbil, že všechny peníze budou vráceny. Ale nyní již mluvíme o dalším sestřihu řeckých dluhů. Předpokládám, že razantnější řešení přijde po spolkových volbách v Německu, někdy v roce 2014.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality