Petr Zenkner, Euroskop, 15.2. 2013
S prezidentem Hospodářské komory Petrem Kuželem probral EUROSKOP hospodářskou krizi, byrokracii EU nebo českou exportní politiku. Více v rozhovoru.
Pane prezidente, skončila už hospodářská krize v Evropě?
Já se domnívám, že nikoli. Bohužel prožíváme už druhý dvou až tříletý krizový cyklus za sebou. Je to také doklad nestandardního chování Evropy, která, podobně jako RVHP, nedbá na potřeby svého průmyslu a zdražuje vstupy. Například Spojené státy udělaly v krizi všechna motivující opatření, například ceny plynu jsou pro průmysl třikrát levnější než v EU. Takto podobné kroky by Evropa měla činit, a nečiní je. Co mě velmi zaráží je, že si Evropa vůbec nevzala poučení z Řecka nebo Španělska, které se bezúčelným přerozdělováním peněz dostaly do velké pasti. Nebereme si ponaučení ani z Itálie. Na druhou stranu je potřeba vyzdvihnout, že Česká republika, stejně jako Německo, plní maastrichtská kritéria. Naše ekonomika je v tomto ohledu velmi zdravá.
A jaký je ten první krok, který by měla Evropa udělat?
Zajistit ekonomickou stabilitu. Všichni jsme v eurozóně, i Česká republika, to je třeba si uvědomovat, a musíme být disciplinovaní. Evropa ale taková není! Evropa musí řešit energetiku jako celek a měla by mít jasnou představu, co chce od energetického paktu EU, nezabývat se pouze jednotlivými státy. Proč chce Evropa zdražovat energetické vstupy a tvrdým způsobem protěžuje energetické zdroje, které jsou velmi drahé. Vážím si toho, že žijeme v relativně zdravém ovzduší, máme čistou vodu a životní prostředí, ale není možné zapomínat na ekonomickou stabilitu a rozvoj. Jednoho dne by se mohlo stát, že nebude z čeho brát a z čeho to platit. Další věcí jsou zdravé finance. Minimálně by se všichni měli snažit dodržovat maastrichtská kritéria. Je nutné se poučit z destabilizací ve Španělsku, Itálii a Řecku a vyhodnotit, co se to stalo. Nejenom sanovat. Tohle musí pánové van Rompuy a Barroso začít dělat a řešit. Připravovat nové směry růstu od toho byli zvoleni. Zatím je to jenom takové přehazování si horkého bramboru a nikdo nechce tvrdým způsobem zasáhnout. Potom se ale může stát, že ekonomicky silné země opustí eurozónu. A to by nebyl rozumný krok.
Evropa není ve světě sama. Nejde jen o vnitřní trh a jeho reformu. Jak vidíte snahy o liberalizaci světového obchodu, kterou EU často prosazuje?
Děkuji za tuto otázku. Podporuji otevření trhů, ale s mírou a recipročně. Evropa to často nedělá a zapomíná, že bezhlavé otevření a nekontrolování vnitřního trhu je hazard s pracovními místy Evropanů. Tento akt je možný proto, že naše Evropa politicky nikomu nepatří. Nikdo za ní není zodpovědný. Potom mohou úředníci, daleko od svého domova rozhodovat a nikomu se nezodpovídat. Své kroky a tahy si nechají schválit uštvanými politiky. Vzpomeňme rok 2006, kdy se otevřely brány pro čínské textilní zboží. Bylo to dohodnuto za zavřenými dveřmi v roce 1990. Všichni si mysleli, že to je hrozně daleko a nikdo už neudělal další krok. Nemám nic proti tomu, abychom za určitých podmínek otevřeli trh třetím zemím jako je Čína, ale musí to být vyváženo i naším přístupem na čínský trh. Podobně je to s Jižní Koreou a Japonskem a naši obchodní partneři to jistě pochopí.
Petr Kužel je prezidentem Hospodářské komory od roku 2008 (foto: Hospodářská komora)
Zůstaňme ještě u mimoevropských trhů. Krize výrazně vychýlila rovnováhu ve světové ekonomice ve prospěch kdysi trochu pohrdlivě nazývaného třetího světa. V Česku se v poslední době hodně mluví o potřebě diverzifikovat náš export na tyto trhy. Funguje podle vás nová exportní strategie?
Český export je jediný z ekonomických ukazatelů, který zatím drží českou ekonomiku. Tři biliony korun v exportu dávají jasný signál, že nastavení parametrů, na němž se podílela i Hospodářská komora, bylo správně. Diverzifikace českého průmyslu a exportu je zásadní krok. V každém případě je změna 80ti procentního napojení na evropský vnitřní trh a velkého propojení na německou ekonomiku správné rozhodnutí. Důležitou roli v tom bude hrát Česká exportní banka a EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost – pozn. red.), diskutujeme také s asociací bank, které jsou zásadním prvkem systému exportní politiky.
Jaké je pro vás ideální číslo českého exportu mimo EU?
Objem vývozu do zemí mimo EU by se měl zvýšit do roku 2020 o průběžných 15 % ve srovnání s rokem 2010. Jde o změnu myšlení malých a středních firem, protože nový exportní systém není nastaven jenom pro desítku největších gigantů. Podle průzkumu, který HK ČR dělala, je v naší zemi více jak 30 firem schopných vyrobit finální výrobek a samostatně jej přímou cestou exportovat bez využití třetích zemí. Stát chce podpořit střední firmy v jejich cestě k tomu, aby se z nich stal přímý exportér – aby si jednoduše „sáhly“ na informaci, věděly, jak se dostat do daného teritoria, jaké jsou zásady, chování pro umístění výrobku na trh. Tento nastavený proces probíhá. Stejně jako obsazování 78 míst, které Ministerstvo průmyslu a obchodu buduje po světě. Je důležité, aby EGAP ve spolupráci s komerčními bankami podpořil a pomohl těmto firmám k přímému exportu.
Komise v lednu zveřejnila Akční plán pro podporu podnikání. V čem vidíte jeho plusy a minusy?
Jednou větou, jsme rádi, že Evropa deklaruje svoje slova o podpoře byznysu. Ten dokument je více zásadní, než si kdo dovede představit. Důležité jsou i návazné dokumenty, které ho budou rozvíjet. Doufám, že v této oblasti začíná nový zítřek. Hlodá mě ale také skepticismus, protože Strategie vyjadřuje změnu myšlení pouze jedné části Evropské komise. Jiné její části naopak vymýšlí protichůdná opatření a tím zvyšují byrokratickou zátěž.
Někdo by měl velmi rychle přehodnotit způsob vedení EU i programy, na které Evropská unie vydává peníze. Finanční prostředky by neměly jít na něco, co není potřeba a pokřivuje trh. Dnes vyhrává často ten, kdo umí lépe úřednicky napsat projekt a získané peníze nalije do svého byznysu, než ten, kdo svůj projekt a práci dělá dobře. Často dnes slýcháváme větu: nám na to přispěla EU.
Evropa sama říká, že je nutné starat se o konkurenceschopnost v technických a vědních oborech. Na druhou stranu již několik dekád po sobě zvyšuje podporu zemědělství na úkor průmyslu. Klobouk dolů před zemědělskou lobby. Politici se bojí zablokovaných dálnic, rozlitého mléka a svržených kamionů rajčat. To průmysl neumí.
Kde vidíte největší problém u evropských směrnic a nařízení? Mnozí upozorňují na to, že pro některé přehnaná legislativa je pouze cenou za fungování jednotného trhu, po sečtení všech položek stále výhodného…
Velmi přemýšlím jak odpovědět. Pravděpodobně jde o lidi, kteří nemají s byznysem mnoho společného. Já bych chtěl s plnou odpovědností říci, že myšlenka jednotného trhu ve stylu sdružení států, které by se navzájem podporovaly, je naprosto správná a měla by se dále rozvíjet. V 90. letech se stalo něco nepatřičného, byl dopuštěn protekcionismus jedněch států vůči těm druhým, za pomoci nástroje „Evropská unie to chce“. Znovu zdůrazňuji, že myšlenka evropské integrace je naprosto v pořádku a je pouze nutné ji lépe uchopit. Je to samozřejmě velmi obtížné, protože každý stát má svojí kulturu, dějiny, chce si uhájit svoje zájmy. Na druhou stranu se na to podívejme střízlivýma očima. Nebýt Spolkové republiky Německo, tak žádná Evropská unie možná již dávno není.
Jedním z hlavních témat poslední Evropské rady byla víceletá finanční perspektiva. Jaký je váš pohled na diskuse kolem velikosti rozpočtu a struktury jeho využití?
O velikosti rozpočtu mi mluvit nepřísluší. Správná otázka pro mě je struktura a využití evropských peněz. Myslím, že rozpočet EU by měl ještě více podléhat, minimálně informativně, gesci jednotlivých členských států a jejich občanů. Za druhé by se měl připravit nový systém rozdělování finančních prostředků ať na dotace (přímé či nepřímé), nebo měkké či tvrdé projekty. Já osobně nejsem zastánce velkého množství měkkých projektů.
Jaké projekty tedy mají podle vás smysl?
Tvrdé projekty jako třeba dopravní infrastruktura, přenosová soustava v energetice. Rozvíjet by se měly i projekty v rámci cestovního ruchu. Ale hlavně, ti zodpovědní, by měli mít vše pod drobnohledem a počítat s tím, že máme nějaký objem peněz, který použijeme. Pak si můžeme říci, že Evropa za tři roky zvětší objem dopravní infrastruktury, zvýší objem vývozu do třetích zemí, postará se o seniory atd.
Jednou z priorit irského předsednictví je snaha řešit velkou nezaměstnanost mladých. Má smysl zaměřovat se pouze na tento jeden segment na pracovním trhu? Neohrozí to naopak jiné věkové skupiny?
To je problém moderní doby, který přináší. Odboural se staletími prověřený cyklus, že ten, kdo něco vybudoval, to předá svému mladému nástupci. My nesystémově odbouráváme mezigenerační cyklus, kdy mládí přichází a stáří odchází. Nedochází k předávání zkušeností. Podle mě to je důvod, proč zároveň vydáváme velké finanční prostředky na vzdělávání a zároveň pro mladé lidi nemáme práci.
Česká republika bude mít brzy za sebou první několikaletou zkušenost se strukturálními fondy a jejich využitím. Jaké množství je podle vás pro příští finanční perspektivu optimální. Na které byste se zaměřil vy osobně?
Mám radost, že se Česko poučilo a místo velkého množství programů jich zbude pro období 2014-2020 základní osmička. Česká republika se už naučila s fondy zacházet, hlavně v posledních 2-3 letech je lépe kontroluje. Jako pozitivní vidím, že ČR navrhovala pro kohezní politiku větší zaměření na tvrdé projekty, což nebylo vzato v potaz. Škoda.
V minulosti jste mluvil o potřebě investic do infrastruktury. Podporujete vznik Nástroje pro propojení Evropy? Třeba i na úkor Kohezní politiky?
Pokud jde o dopravní infrastrukturu, tak určitě. Česká republika se snažila využít i v tomto končícím období co nejvíce finančních prostředků. Začátek byl velmi obtížný, i proto, že jsme to neuměli. Proto se stalo, že se část peněz nedokázala využít, nebo se využívá jen velmi obtížně. Pokud chceme vnitřní trh, má smysl podpořit propojení Evropy. CEF je pro nás výhodný, i kdyby Česká republika sama tolik prostředků nezískala, protože pokud staví soused, je jen otázka času, kdy se dostane také na mě. Z logiky věci nemůže žádná síť, ať už elektrická, plynová či dopravní, končit v „poli“. Tyto tvrdé programy mají navíc jedno velké plus – přináší prosperitu i pracovní příležitosti.
Hospodářská komora působí také na úrovni EU. Jste členy Eurochambres, máte zastoupení v Bruselu. Můžete přiblížit, co vlastně vaši zástupci dělají a o co hlavně se snaží?
CEBRE založila Hospodářská komora, Svaz průmyslu a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů s pomocí Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Pomáhá nám podnikatelům orientovat se v EU, ať už jde o technické, technologické normy, legislativu atd. Pro byznys je to neocenitelné. V případě Eurochambres jde o největší seskupení evropských komor. Je důležité připomenout, že v každém státě světa existuje komora. Komorové hnutí je jedním z největších na světě a tím také i velkým hráčem a lobbystou. Prezident Slovenskej obchodnej a primyselnej komory je od prosince loňského roku šéfem všech komor Světa. Je to velká pocta pro evropský region a strukturu komor.
Autor: Petr Zenkner, Euroskop