Alexandr Vondra: Představuji si, jak se Putin usmívá


Jan Žižka, E15, 8. 9. 2008

Rozhovor listu E15 s českým vicepremiérem Alexandrem Vondrou, který je spokojen s tím, že Evropská unie pozastavila strategický dialog s Ruskem. Připouští ale, že se nad tím ruský premiér Vladimir Putin možná jen pousměje. Kdyby Evropa reagovala jako bývalý šéf americké zahraniční politiky Henry Kissinger, navázala by zároveň strategický dialog s Čínou. A to už by podle Vondry v Moskvě vyvolalo jinou pozornost než pousmání.

E15: Premiér Mirek Topolánek řekl, že nejlepším argumentem pro umístění amerického radaru v Česku byl konflikt v Jižní Osetii. Přiznáváte tím, že radar je proti Rusku?

Ne, radar v žádném případě není proti Rusku. Proti Rusku nemůže taková protiraketová obrana fungovat, Rusko má tisíce hlavic. Na druhé straně je evidentní, že nejde jen o samotný radar, americkou základnu, ale má to také být určité potvrzení, zhmotnění našeho členství v NATO. Bude tady prvek strategické obrany Spojených států a aliance, je to samozřejmě potvrzení toho, kam patříme. Účel tohoto vlastního zařízení s Ruskem vůbec nesouvisí. Pokud tady ale bude, tak si kdokoliv čtyřikrát rozmyslí, jestli si na nás troufne.

E15: Berete to tedy jako potvrzení, že nepatříme do ruské sféry vlivu?

Samozřejmě, je to definitivní potvrzení toho, že Rusko si tady žádnou sféru svého vlivu nemůže nárokovat. Nechci vytvářet jednoduché paralely, realita je vždy daleko složitější. Ale kdyby Gruzie v NATO byla, nebo aspoň měla úplně jasnou perspektivu vstupu do aliance, tak si Rusko vůči ní netroufne tak, jak si trouflo. A Gruzínci by také byli klidnější a nenechali by se vyprovokovat tak jako prezident Saakašvili v srpnu.

E15: Jste si jistý, že by Rusko neriskovalo větší konflikt se Západem?

Myslím, že Rusko nechce otevřený konflikt se Západem a že na něj ani nemá. Ruská vláda potřebuje demonstrovat vlastní sílu a velikost před svým obyvatelstvem, chce získat respekt a uznání. Ale na Západu je Rusko koneckonců závislé. Kdo odbírá jeho ropu a plyn? My bychom neměli dopustit, aby demonstrovalo svou velikost a své velmocenské choutky způsobem, jaký předvedlo v srpnu tohoto roku. Ve vztahu ke Gruzii jsme udělali chybu, protože jsme jí na summitu NATO v Bukurešti neposkytli garance. Byla tam skupina států, která je dát nechtěla. Jak to mohlo číst Rusko? Jedině tak, že Gruzie to ukotvení nemá, že je prostě zranitelná a že si může troufnout.

E15: Nezaznamenal jste nějakou kritiku třeba ze strany českých podnikatelů, že kritikou Ruska kazíte obchodní příležitosti na tamním trhu?

Naši podnikatelé jsou aktivní jak v Rusku, tak v Gruzii. Byznysmeni samozřejmě v první řadě mají tendenci chránit a rozmnožovat své investice, dosahovat zisku. A Rusko je zemí, kde byznys nefunguje úplně nezávisle na politice, což platí přinejmenším v takzvaných strategických sektorech. Byznysmen je ten poslední, kdo má zájem na nějaké eskalaci slovní rétoriky. Minulý týden jsem měl schůzku se starostou londýnské City. On vám na téma Rusko také řekne něco jiného než premiér Gordon Brown nebo vůdce opozice David Cameron. Nezaznamenal jsem ale nějaké pobouření českých podnikatelů, my se s nimi průběžně bavíme. K žádnému konfliktu tady nedošlo.

E15: V novinách se v minulých dnech objevovaly i titulky, že Rusové uvítali výsledek summitu Evropské unie ke gruzínské krizi. Byl tam důvod k nějakému takovému nadšení ze strany Ruska?

Na to je možný dvojí pohled. My jsme byli s výsledky summitu spokojeni, protože je považujeme za maximum možného. Byli jsme schopni se shodnout, nepropukl tam žádný vášnivý spor, který by tam uvěznil hlavy států a vlád až do půlnoci nebo do rána. Dohodli jsme se i na poměrně důležitých opatřeních, co se týká energetické bezpečnosti, posilování vztahů s Ukrajinou, pomoci Gruzii. Pokud jde o vztah unie k Rusku, tak to bylo nejcitlivější téma, protože tam se názory skutečně lišily. Ale my jsme prosadili vše, s čím jsme tam odjížděli – tedy dárcovskou konferenci pro Gruzii a pozastavení strategického dialogu s Ruskem. Pravda, já a Karel Schwarzenberg jsme mluvili o ohrožení zimní olympiády v ruském Soči. Tedy ne o bojkotu…

E15: S návrhem na bojkot olympiády jste tedy na summit nešli?

Ne. Bylo to spíše vypouštění pokusného balonku. Mimochodem ten balonek se uchytil v Evropském parlamentu, tam je teď na toto téma poměrně živá debata.

E15: Takže to splnilo svůj účel?

Ano, samozřejmě. Byli jsme spokojeni. To o čem jsem mluvil, je jedna strana mince. Ale je tu i druhá strana. Můžete se na to samozřejmě podívat i tak, že se v Bruselu sešlo sedmadvacet hlav států nebo vlád, a ty se dohodly, že odloží schůzku politických ředitelů, která se měla konat v polovině září. A já si samozřejmě dokážu představit Putina ve své pracovně, jak se tomu usmívá.

E15: Má Evropská unie vůbec nějaké páky na Rusko. Co by ještě mohla dělat?

Kdyby Evropa byla schopna přemýšlet jako Henry Kissinger, tak by v takovéhle situaci řekla nejenom to, že zatím pozastavuje strategický dialog s Ruskem, ale zároveň by dodala i B – že navrhuje strategický dialog Číně. To si myslím, že je něco, co by v Moskvě vyvolalo jinou pozornost než pousmání.

E15: Ale ani Amerika v současné chvíli nenabízí něco podobného…

Ve Spojených státech vrcholí prezidentská volební kampaň a to je období, kdy Amerika není tak akceschopná jako normálně. Myslím, že to vědělo i vedení Ruska osmého srpna. My jsme už předtím upozorňovali gruzínského prezidenta, že může být vystaven provokacím a že by měl udržet pevné nervy a chladnou hlavu. Ale dobře se radí a hůře se v takové situaci koná.

E15: Američané se hodně zaměřují na energetickou bezpečnost. Usilujete o jejich podporu při diverzifikaci českých energetických zdrojů, dodávek ropy?

Nedávné omezení dodávek ropovodem Družba jsme byli schopni operativně nahradit ropou z Ingolstadtu, tedy ropovodem, který jsme vybudovali v první polovině devadesátých let. A ta ropa, která sem plynula, byla ázerbájdžánská. Do Evropy se dostala ropovodem Baku-Ceyhan, který vede přes Ázerbájdžán, Gruzii a Turecko. O projektu tohoto ropovodu před časem mnozí pochybovali, ale Spojené státy byly zemí, která na něj tlačila, dávala mu politickou podporu. Je to jedna z ukázek toho, jak je diverzifikace důležitá. Stejně tak usilujeme o to, aby se v budoucnosti realizoval projekt plynovodu Nabucco. Bude to jedna z věcí, kterou budeme chtít hodně prosazovat během našeho předsednictví v Evropské unii. Téma energetické bezpečnosti bude jedním z klíčových témat. Situace v Gruzii učinila toto téma ještě aktuálnějším.

E15: Slíbili Američané také podporu české snaze získat podíly v ropovodech, jimiž k nám může téct ropa ze západu? Jedná se o tom třeba v případě ropovodu TAL, který navazuje na ropovod z Ingolstadtu?

Ano, s Američany o tom jednáme, bylo to předmětem rozhovorů ve Washingtonu, když tam byl předseda vlády. Ta jednání stále pokračují a faktem je, že některé velké firmy přehodnocují své postavení v rámci Evropy. Skutečně se může objevit příležitost získat určitý podíl v ropovodech. O průběhu těchto rozhovorů se ale samozřejmě nemluví, když tato jednání nadále probíhají.

E15: Máme zájem i o napojení na rusko-německý plynovod přes Baltské moře? Tedy na ten, který byl takovým terčem kritiky?

Rozhodnutí o výstavbě plynovodu Nord Stream bylo citlivé zejména pro ty země, které bezprostředně obchází a vlastně vyřazuje ze hry – tedy pro Polsko, baltské státy a Ukrajinu. Pro nás byla ta citlivost až odvozená, protože my už máme zajištěné spojení na sever a jsme schopni odebírat třeba i norský plyn. Polsko tuto možnost nemělo a je do dneška závislé na dodávkách z východu. Nám ten projekt plynovodu vadil, protože do jisté míry destabilizoval situaci ve střední a východní Evropě, i když na nás až tak bezprostřední vliv neměl. Nyní jednáme se společností RWE o projektu Gazela, který by nám umožnil stát se tranzitní zemí i při přepravě plynu, který bude pocházet z tohoto plynovodu, ze severu na jih Německa. Ten projekt samozřejmě dává smysl a pro nás je dobrý, dál posiluje naše postavení.

E15: Německá vláda nedávno schválila návrh zákona, díky němuž má být možné vetovat akvizice zahraničních fondů nebo podniků v Německu. Obhájci zákona volají po obraně před suverénními fondy – tedy státními investičními fondy. Podobný zákon mají Američané. Měli bychom o takové legislativě uvažovat i v Česku?

Pokud se vydáme cestou stále větší regulace, může se to nakonec obrátit proti nám. Omezování pohybu kapitálu podle mého soudu nepřinese žádoucí výsledky. Ale suverénní fondy rostou jako houby po dešti v zemích jako Rusko, Čína nebo v arabském světě a představují určitý problém. Jejich zakladateli jsou státy, takže tento pohyb kapitálu nesleduje tradiční logiku pohybu kapitálu v kapitalismu a může být poplatný politickým zájmům. Řešením by asi bylo, kdybychom v Evropě, nebo i ve spolupráci se severní Amerikou, stanovili pravidla hry pro působení těchto fondů a možnosti státních zásahů.

E15: Měli bychom něco dělat v Česku?

Určitě bychom neměli jen tak sedět se založenýma rukama a tvářit se, že se nás to netýká. Je to samozřejmě citlivá věc, ale debata se tu bohužel příliš neodehrává. Jakoby ten český dvorek byl příliš malý, i burza je tady malá. Ale není to otázka jenom na mě. Bylo by dobré, aby se do toho zapojil i ministr financí a další.

E15: Ministerstvo financí je v tomto spíše liberální…

Ano. Také má teď spoustu práce se státním rozpočtem. Kdy ale přijde ten moment, že se tím začneme trochu zabývat? Až se dostaneme do další fáze důchodové reformy? Nebo při privatizaci letiště? E15: Obáváte se, že by ruzyňské letiště mohl nakonec koupit někdo, koho bychom tady neradi viděli? Měli bychom zohledňovat i jiná kritéria než čistě to, kdo nabídne nejvíc. Není to vojenské letiště, je to důležité civilní letiště, které si nikdo nestrčí do kapsy a neodveze ho odtud. Takže není důvod k nepřiměřeným obavám. Ale je to také jedna z největších privatizací, která nás tady ještě čeká. Už toho moc nezbývá. A je to samozřejmě strategicky důležitá firma. Musí nás tedy hodně zajímat i to, jaký bude ten zájemce.

E15: Z těch větších privatizací ještě přichází v úvahu ČEZ. Například vicepremiér Petr Nečas je ale proti tomu, aby se ČEZ privatizoval, právě kvůli obavám, kdo by nakonec tuto firmu mohl koupit. Je to i váš názor?

Myslím, že na nějakou velkou privatizaci ČEZ teď není ta pravá doba. Ve střednědobém horizontu je možné ČEZ postupně privatizovat, myslím, že třeba i přes burzu. Zatím je ale úplně předčasné říkat, jak velká část akcií by se měla prodat. Počkejme také na to, jak se debata o suverénních fondech vyvine v Evropě. Jisté je, že ČEZ už se dnes prakticky nedá prodat jednomu strategickému partnerovi, ta doba už je pryč. Kdyby si tuto společnost koupil někdo, kdo je sám fakticky ovládán státem, nebyla by to skutečná privatizace.

E15: Stává se Lisabonská smlouva hlavním tématem pro naše předsednictví v EU?

To my teď nevíme, na to vám zatím neumím zodpovědět…

E15: Jisté je, že ratifikace do konce roku hotova nebude…

Naše předsednictví určitě pojede podle pravidel stávající smlouvy z Nice. Ratifikace Lisabonské smlouvy závisí na Irsku, bez Irska v platnost vstoupit nemůže. Takže uvidíme a pokud jde o nás, nezbývá nám nic jiného, než čekat na výrok Ústavního soudu.

E15: Budete přesvědčovat senátory za ODS, kteří jsou zatím proti schválení Lisabonské smlouvy, aby změnili názor?

Když jsme tu smlouvu schvalovali ve vládě, tak jsem hlasoval pro. Až budu o této smlouvě hlasovat jako senátor, tak budu také hlasovat pro. To je evidentní. A jako člen vlády, který v tomto ohledu nese odpovědnost, tam samozřejmě nebudu sedět a mlčet. Ale teď nemá cenu říkat víc, protože právě senátoři odeslali smlouvu k Ústavnímu soudu a i já jsem zvědav na to, co nám Ústavní soud poradí. Protože ta smlouva samozřejmě má citlivá místa.

E15: Osladíme to Evropě během našeho předsednictví?

Evropě to i osladíme. Toto heslo (z nového spotu, který propaguje české předsednictví – pozn. red.) je dvojsmyslné. Cílem téhle fáze kampaně není upoutat pozornost těch, kteří pravidelně monitorují evropské záležitosti, ale oslovit normální lidi v této zemi, kteří o tom moc nevědí. A to vždy musíte přijít s takovou menší provokací, musíte zaujmout. Ale sladit je přece také příjemné. Když si chce někdo něco osladit…

E15: Neměli by známé osobnosti, které vystupují ve spotu, jako je Jágr, Čech, Holý či Maxová, spíše propagovat Česko v zahraničí?

Ne. V první fázi chceme ukázat lidem tady doma, že se v Evropě neztratíme, že Češi jsou schopni zaujmout a prosadit se. Někdo ve sportu, někdo v oblasti vědy, jiný v umění nebo byznysu. Říkali jsme si, že by bylo skvělé, kdyby tam byl třeba i Tomáš Baťa, který minulý týden zemřel. Cílem je ukázat, že Evropě můžeme něco přinést, zanechat nějakou stopu, že můžeme být i hrdí a mít víru v sebe sama. Samozřejmě, že v nějaké další fázi budeme chtít tu kampaň vést i v zahraničí. Ale to bude, až začneme předsedat, protože teď dělá šou pro Evropu Francie. A my bychom Francii lezli do zelí.

Autor: Jan Žižka

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality