Herečka a zpěvačka Nera Stipičević se stala jednou z tváří vstupu Chorvatska do EU. Ptali jsme se jí nejen na Unii, ale třeba také na soutěž Eurovize.
Stala jste se tváří evropského Chorvatska v ČR. Označila byste se za Evropanku?
Samozřejmě. Myslím, že Evropané jsou ti, kdo akceptují odlišnosti mezi národy, náboženstvími, názory a postoji a přitom dokážou žít společně. V tomhle smyslu jsou Evropany zcela jistě i Chorvaté.
Asi jste hlasovala v referendu pro vstup Chorvatska do EU
Ano, byla jsem pro. Nejsem moc politicky založený člověk. Na druhou stranu, vidím, že členství v EU může Chorvatsku přinést řadu výhod. Vydělají na tom hlavně mladí lidé, ti kdo tvrdě pracují a mají ambice a nějaké cíle – ať už pro sebe, nebo pro Chorvatsko.
Dobře, ale Unie není ráj. Jistě jsou v Chorvatsku i lidé, kteří se na členství dívají jinak. Jak byste jim argumentovala?
Nedávno jsem se s někým bavila o ekonomické krizi. Je jasné, že lidé mají obavy. Jen mi připadá, že se o krizi mluví podobně, jako když se šíří drby. Pokud pracujete ve firmě, která má problémy a neroste, nebo pokud se nedaří vám osobně, je nejjednodušší říci: je krize a nic se nezmění. To, co chci říct je, že jen lidé dobří ve své profesi budou profitovat, zatím co ti, kdo, jak v Chorvatsku říkáme, „prodávají mlhu“ nikoli. Je to vlastně docela jednoduché.
Nera Stipičević, tvář chorvatského vstupu do EU (foto: neranera.com)
A dívají se na to vaši přátelé stejně jako vy?
Většina ano. Ale pokud má někdo jiný názor, tak ho kvůli tomu neodepíšu. Oni se bojí, že kvůli vstupu do EU dopadneme jako Řecko, což si nemyslím. Máme v Chorvatsku problémy, ty ale nesouvisí s Evropskou unií, jen s naší vlastní vládou. Vrátím se k tomu, co jsem řekla před chvílí. Pokud se cítíte mizerně, vidíte věci jinak. Podíváte-li se na ně z jiné perspektivy, máte o problém méně. To ale není jednoduché.
Zmínila jste hned na začátku rozdílnost. Unie má dokonce motto „unity in diversity“. Jak může Chorvatsko k této rozdílnosti přispět?
Každý člověk je odlišný, což platí i pro národy. Chorvaty ovlivňovaly různé vlivy – maďarský, rakouský, turecký i italský. Vznikl z toho takový mix. Naše kulturní dědictví, vynikající jídlo i náš charakter. Jsme otevření lidé, rádi cestujeme a diskutujeme. I když jsme zatím nebyli členové EU, rozhodně nás ovlivňovalo dění v ní.
Kromě herectví, jste i zpěvačkou. Jak se díváte třeba na soutěž Eurovize, která je hodně populární právě na Balkáně? Patří to ještě do evropské kultury?
Zrovna před měsícem jsem jela v autě a poslouchala Johny Logana, který tu soutěž dvakrát vyhrál. Bylo to úplně něco jiného než dnes. Když jsem vyrůstala, tak se mě ta soutěž hodně dotýkala. Naše rodina před televizí vždycky komentovala a hodnotila každou písničku. Mám na to příjemné vzpomínky. Dnešní Eurovize je o ničem. Komerční, každý zpívá to samé. Jedna verze muziky stokrát jinak. Každá písnička je vlastně kopie. Abych pravdu řekla, jako umělce mě to zraňuje. Když jsem dostala nabídku, abych se zúčastnila chorvatského kola, odmítla jsem. Řekla jsem: Děkuji, ale nemám ambici tohle dělat. Chci dělat muziku, která mě baví.
V poslední době tedy více hrajete v divadle i ve filmu…
Stala jsem se známou v Chorvatsku a taky v Bosně díky talentové soutěži – sedm tisíc přihlášených lidí, šest měsíců šílenství. Hodně mi to pomohlo. Teď jsem poprvé v životě zažádala o stipendium na Récollets Centre v Paříži a vyšlo mi to. Mám role v Záhřebu, třeba roli Nataši Rostové ve Vojně a míru, ale jednou bych ráda vrátila divadlo také do mojí rodné Makarské.
Kolik se v Chorvatsku natočí filmů? Evropa hodně podporuje filmový průmysl. Myslíte si, že by vstup do EU mohl tuhle branži podpořit?
Jen několik ročně, maximálně kolem deseti. Naše filmová produkce není velká, ale jeden či dva filmy se každý rok objeví na festivalu v Karlových Varech. Proto je důležitá koprodukce. V Chorvatsku jsou dobří herci, i když to nejdůležitější je vždycky scénář. Když vás chytne příběh, film funguje a nepotřebujete milionové rozpočty.
Autor: Petr Zenkner, Euroskop