Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Braun: Komise klade na zákon o úřednících mimořádný důraz

Braun Daniel

První náměstek ministra pro místní rozvoj Daniel Braun v rozhovoru pro Euroskop mluví o přípravách na čerpání evropských fondů v novém programovacím období, které se rozjede na začátku příštího roku, i o tom, co považuje za největší úspěchy či naopak chyby v tom právě končícím.

Jak se ministerstvo pro místní rozvoj poučilo z problémů, které řešilo v současném programovacím období, pro přípravu toho nadcházejícího (2014-2020)? Jaké nejvýraznější změny můžeme očekávat?

Bylo by trestuhodné, kdyby se Česká republika nepoučila ze zkušeností, které má ze dvou období – jak z předcházejícího období 2004-2006, tak z toho současného 2007-2013. Odborné analýzy prokázaly, že kromě nesporných přínosů, jako např. více než 100 tisíc pracovních míst, se v obou těchto obdobích vyskytovaly některé problémové aspekty, které je nutno reflektovat při nastavení věcného zaměření i implementačního systému pro programové období 2014–2020. Velmi široce vymezené priority současného období dosti ztěžují nejen řízení, ale také hodnocení úspěšnosti a přínosu realizovaných intervencí a dosahování cílů jednotlivých operačních programů. Byla také identifikována nedostatečná propojenost intervencí v různých programech, která souvisí s omezeně funkčním nastavením synergií a integrovaného přístupu. A i v posledních měsících můžeme v mnoha vyjádřeních pozorovat preferenci pouze objemu, rychlosti a formální správnosti čerpání, a to na úkor společenského přínosu a celkové efektivity investic.

Proto je základním předpokladem úspěšné realizace příštího programového období zacílení priorit financování na opravdu strategické potřeby ČR, a také jednotná a závazná pravidla administrace a finančních toků. Budoucí žadatelé a příjemci prostředků programů by měli předkládat a realizovat projekty snadněji než doposud, a to zejména díky elektronizaci agend, zjednodušování a sjednocování nejen samotných pravidel, ale i jejich interpretace. Ministerstvo pro místní rozvoj proto již připravilo jednotný a závazný metodický dokument pro tvorbu programových dokumentů a dále pak vzniká základní sada metodických dokumentů směřujících k zajištění kvalitního, výkonného a efektivního implementačního prostředí. (Tyto metodické dokumenty budou mít převážně závazný charakter. Nezávazné dokumenty charakteru doporučení by pak měly být využívány v oblastech, které jsou již v dostatečné míře ošetřeny nařízeními nebo právní předpisy a není nutné stanovovat další povinnosti nebo pravidla. Tyto nezávazné dokumenty budou sloužit spíše ke sdílení dobrých příkladů a dosavadních zkušeností.)

Podstatným faktorem by také mělo být zvyšování kvality a výkonu budoucích aktérů implementační struktury, včetně odpolitizované veřejné správy. To bude jistě předmětem velkého tlaku ze strany Evropské komise při vyjednávání.


Právě na to jsem se také chtěla zeptat…Evropská komise kritizovala, že ČR dosud nemá zákon o státních úřednících. Co se stane, pokud jej Poslanecká sněmovna ani nyní neschválí? Je takový scénář podle vašeho názoru reálný?

Ano, to je skutečně významné téma. Považoval bych za opravdu velký problém, pokud by se nic nestalo… Mimo jiné i protože schválení – a nabytí účinnosti – zákona o úřednících, který by garantoval stabilizaci a profesionální, politicky „inertní“, výkon centrální veřejné správy, je jednou z podmínek čerpání v příštím období, na niž klade Evropská komise mimořádně velký důraz. I v rámci celé EU má v tomto ohledu Česká republika „nedostatečnou“, protože mezi tzv. Specifickými doporučeními Rady je uvedeno, že „ke zlepšení stability a účinnosti veřejné správy a k zabránění nekalým praktikám je nutné v České republice naléhavě přijmout a provést služební zákon“. Z tohoto důvodu se ministerstvo pro místní rozvoj odborné debaty o zákonné úpravě pracovně-právního postavení státních úředníků aktivně účastní; pevně doufám, že se právní úpravu odpovídající kvality podaří na podzim tohoto roku projednat a poté co nejdříve přijmout.



Experti dlouhodobě kritizovali příliš vysoký počet operačních programů. Změní se v budoucnosti jejich počet a budou odrážet jiné priority, než současné operační programy?

Ano, to je pravda; komplikovanost a roztříštěnost systému byla evidentně jednou ze slabých stránek České republiky v tomto období. Složitý systém poskytuje také víc příležitostí pro netransparentní a nestandardní jednání; částečným lékem proto může být právě jeho zjednodušení. I to bylo důvodem, proč vláda schválila koncem loňského roku štíhlejší strukturu programů, než jaká je aplikována v období současném. To musí jít ruku v ruce s jednoduššími pravidly, připravenou legislativou a větší koncentrací na klíčové priority. Velký význam bude mít tzv. územní dimenze programů – všech - bude posílena, protože bude, kromě Integrovaného regionálního operačního programu, přítomna také ve všech tematických programech a regionální i místní aktéři budou mít v celém systému svou roli. Územní dimenze reflektuje nově koncipovaný přístup k území – tzv. „place-based approach“ - zaměřený na podporu konkrétních území a na podporu jejich udržitelné konkurenceschopnosti prostřednictvím vhodné mobilizace jejich potenciálu. Důvodem pro uplatnění územní dimenze jsou zejména rozdílné funkční vazby v území, představované např. dojížďkou, materiálovými a energetickými toky apod., které určují rozdíly v ekonomické výkonnosti, v sociální situaci a často i v kvalitě životního prostředí.

Pokud jde o věcné priority, ministerstvo pro místní rozvoj vycházelo při koncipování návrhu Dohody o partnerství, která je páteřním dokumentem bilaterálně vyjednávaným s Evropskou komisí, z národních rozvojových priorit, které byly již vymezeny po diskusi partnerů a následně vlády v roce 2011 a na jejichž základě se pak detailně rozpracovávaly jednotlivé tematické okruhy a návrhy programů. Priority, ale zároveň i největší bariéry české konkurenceschopnosti, můžeme souhrnně označit jako 4I – infrastruktura, instituce, inovace a inkluze. Naplňování těchto priorit by mělo ČR pomoci stát se dobrým místem pro život a zároveň atraktivním prostorem pro investice a podnikání.

Další změnou, kterou bych rád zmínil, je i to, že obecně bude k dispozici více tzv. finančních nástrojů – zejména úvěrů - na úkor klasických nenávratných dotací. Důvodem je to, že jejich pomocí lze snížit další riziko a vyhnout se distorzím trhu. Navíc zajistí lepší udržitelnost projektu a umožňují prostředky poskytnout opakovaně.

Základní orientací musí být cíle strategie Evropa 2020; Česká republika proto bude muset prokazovat, jak projekty v jednotlivých programech přispívají – popř. ve spojitosti s jinými projekty - ke konkurenceschopnosti České republiky a tím i ke konkurenceschopnosti celé EU. Řídící orgány se proto učí tímto způsobem uvažovat. Na druhou stranu musíme mít na paměti současné zkušenosti a neplánovat něco, co nebudou schopni žadatelé a příjemci včas naplnit reálnými a správně zrealizovanými projekty, které úřady budou umět správně proplatit, administrovat a kontrolovat.


Co se pro přípravu čerpání z fondů EU mění tím, že v ČR je nová vláda?  Nemůže dojít v novém programovacím období ke zpoždění zahájení čerpání?

Osobně nevidím zdržení jako nutný důsledek mezi změnou vlád a zahájením čerpání v příštím období, protože všechny prvky přípravného procesu mají své lhůty a procesy a pracuje na nich celá řada pracovníků mnoha resortů i dalších partnerů. Zároveň však platí, že rozhodnutí vlády jsou klíčovými mezníky pro vyjednávání s Evropskou komisí, protože to je členský stát, který je pro ni partnerem v bilaterálním jednání - a mandát vyjednavačům dává vláda jako exekutivní politický orgán. Aby mohla vláda – jakákoli – odpovědně rozhodnout a schválit předložené návrhy, musí jí úřady ve spolupráci s příslušnými partnery připravit co nejkvalitnější odborné podklady. A o to usiluji já i celý můj tým.


Jak výrazně se změní výše alokace, kterou ČR získá v období 2014-20 oproti současnému sedmiletému období? Které regiony či sektory by mohl nejvíce postihnout pokles prostředků z evropských fondů?

V současném sedmiletém období máme k dispozici 26,7 mld. EUR, v příštích sedmi letech bude mít Česká republika k dispozici pro kohezní politiku celkem 20,5 mld. EUR (v cenách roku 2011) – to je v pořadí 4. místo v rámci zemí EU v přepočtu na jednoho obyvatele. Za pozitivní lze určitě považovat to, že se podařilo prosadit např. pravidlo n+3 pro celé příští období, způsobilost DPH, míru spolufinancování ze strany EU 85 % pro méně vyspělé regiony atd. Takže bych konstatoval, že Česká republika bude moci využít zásadního objemu prostředků na podporu rozvoje růstu, zaměstnanosti i sociálního začleňování v příštím období a žádný region by neměl být nijak „postižen“ výrazným krácením. V programech se ale bude muset dosahovat více muziky za méně peněz. Pokud jde o rozdělení alokace mezi jednotlivé programy, touto otázkou se bude vláda na návrh ministerstva pro místní rozvoj zabývat v následujících měsících.

Co bych ale rád zdůraznil je, že Evropská komise nám při vyjednávání také jasně sděluje, že některé intervence nechce v příštím období podporovat. Asi to nebude znamenat automatické vyloučení, ale bude nutné je odůvodnit ve vztahu k plnění cílů strategie Evropa 2020, což jistě zužuje prostor. Mezi tyto priority, které nebude možné financovat tak jako dosud, patří především místní silniční infrastruktura, oblast sportovní infrastruktury, budování nových a rozšiřování existujících nemocnic, obecná vzdělávací infrastruktura, dále oblast kultury a komerční zařízení pro cestovní ruch. I to je důvod, proč věnujeme takovou pozornost územní a urbánní dimenzi. V rámci místního rozvoje a zvýšení dostupnosti veřejných služeb totiž mohou mít tyto – z hlediska Evropské komise „nevítané“ – investice svůj oprávněný místní význam.


V příštích sedmi letech bude mít EU nový nástroj na financování přeshraničních projektů – tzv. Nástroj pro propojení Evropy. Plánuje ČR již nyní, že by mohly být z tohoto fondu financovány projekty na českém území?

Není žádným tajemstvím, že Česká republika nepatřila mezi nadšené podporovatele tohoto nově vytvořeného nástroje. Cílem Nástroje pro propojení Evropy má být podpořit vybudování dopravní, energetické a telekomunikační infrastruktury, která zlepší fungování vnitřního trhu EU, přičemž důraz má být kladen na projekty s vysokou přidanou hodnotou pro celou EU. Jde o projekty, které by měly být dokončeny do roku 2020, v oblasti dopravy tento návrh úzce souvisí s revizí politiky transevropských sítí. Měli jsme od počátku projednávání k tomuto nástroji rezervovanou pozici, především pokud šlo o přesun 10 mld. EUR z Fondu soudržnosti do tohoto nového nástroje. Tento přesun nakonec schválen byl; je ale doplněn fixací finančních alokací pro jednotlivé členské státy až do roku 2016. Česká republika prosazuje, aby prostředky bylo možné využít na co možná nejširší okruh projektů a mohly být spolufinancovány i vnitrostátní silniční projekty na tzv. hlavní dopravní síti - nikoliv pouze přeshraniční silniční úseky projektů. Přes to všechno musí být jasnou prioritou co nejlepší využití tohoto nástroje na dopravní projekty.


Na závěr bych se ráda zeptala na Váš pohled na právě končící sedmileté období pro čerpání prostředků z EU.  Je možné nějak kvantifikovat, jaký přínos finance z EU v Česku měly? Jak si Česká republika vedla ve srovnání s jinými státy EU, především s tzv. novými zeměmi?  

Pokud jde o „hmatatelné“ přínosy kohezní politiky, tak nejprve bych rád zdůraznil, že na ně lze nahlížet z více hledisek. Krátkodobé přínosy jsou zřetelným poptávkovým impulsem a výsledky jsou obvykle snadno spočitatelné – prostřednictvím kilometrů nových nebo opravených komunikací, počtem nově vytvořených pracovních míst, počtem zateplených budov, počtem rekvalifikovaných nebo vyškolených osob a podobně. Mám-li přínosy kohezní politiky pro Českou republiku číselně ilustrovat, tak jde např. zhruba o 70 tisíc nových pracovních míst, 40 tis. opravených bytů ve městech, 1,5 tisíce km lepších komunikací nebo miliony proškolených čí rekvalifikovaných osob. Desítky tisíc úspěšných a smysluplných projektů si každý může prohlédnout na webu www.mapaprojektu.cz.

Dlouhodobé přínosy se měří podstatně hůře, ale jsou trvalejší a mají důležité vyvolané efekty. Jde např. o zkrácení doby potřebné pro dosažitelnost některých veřejných služeb, zlepšení uplatnitelnosti skupiny osob na trhu práce nebo zvýšení konkurenceschopnosti podniků např. na mezinárodním trhu. Tyto efekty se projevují s určitým odstupem a kromě vlivu podpory poskytnuté v rámci kohezní politiky hrají, samozřejmě, roli i další faktory – proto je těžší je objektivně měřit. Zajímavým příkladem nesporného přínosu je ale určitě projekt CzechPointů, o kterém se asi málo ví, že byly vybudovány z evropských peněz. Tato kontaktní místa umožňují lidem získat celou řadu dokumentů včetně například výpisu z rejstříku trestů na poště či obecním úřadě bez nutnosti složitého obíhání jiných institucí.

Ptáte se na srovnání s jinými zeměmi – lze měřit rychlost čerpání, kde jsou české programu v průměru několik procent pod průměrem ve všech zemích EU. Zajímavé je např. srovnání v rámci EU z hlediska pákového efektu kohezní politiky: procento zdrojů z kohezní politiky v rámci balíku veřejných investic za období 2009-2011 bylo v České republice zhruba 45 %, zatímco průměr všech zemí EU byl jen kolem 13 %. Největší podíl byl dosažen hlavně v nových členských zemích – nejvíce, přes 90 %, to bylo v Maďarsku, pak přes 80 % na Slovensku; následovaly Litva, Bulharsko, Estonsko, Malta, Lotyšsko, Polsko a jediná „stará“ země Portugalsko. Česká republika byla v pořadí tohoto indikátoru 10. před Rumunskem, Řeckem a Slovinskem. Pak je zlom na 15 a méně % pro ostatní země, mezi nimiž byl jediný nový členský stát – Kypr s 10 %. Z těchto údajů je zřejmé, že pro veřejné investice v České republice je kohezní politika naprosto zásadní. Podle analýz mají prostředky silný multiplikační efekt, každé vložené euro dává do české ekonomiky 1,3 eura a odhady členů NERVu mluví o očekávaném přínosu fondů až 2 procentních bodů ročně k růstu HDP.


Co považujete za největší úspěch, kterého ministerstvo pro místní rozvoj v této oblasti dosáhlo?

Předně je potřeba říct, že naše ministerstvo je koordinátorem, samo prostředky nerozděluje a nekontroluje. Tudíž úspěchy musí být tvořeny hlavně výsledky v programech. Co nicméně považuji za velký pokrok, je systém monitoringu výsledků. MMR v tuto chvíli každý měsíc zveřejňuje detailní stav čerpání, a to nejen z hlediska finanční absorpce, ale i dosahovaných výsledků projektů v jednotlivých programech. I to by mělo přispět k objektivnějšímu posuzování přínosů kohezní politiky.

K rozšíření znalostí a povědomí o kohezní politice přispívají i některé aktivity ministerstva určené široké veřejnosti. Jako příklad zmíním alespoň jednu z nich; jde o soutěž nazvanou „Navrhni projekt“, určenou pro studenty středních škol. Jejím cílem je umožnit mladým lidem se prakticky seznámit s týmovou přípravou projektu a jeho žádosti. Motivací jsou zajímavé odměny – elektronické čtečky, ultrabooky a podobně. Druhý ročník této soutěže jsme připravili na letošní podzim a doufám, že zkušenosti ze „cvičiště“ v rámci této soutěže přispějí k tomu, že některý z mladých účastníků využije nabyté zkušenosti i „na bojišti“ – tj. při přípravě skutečného projektu pro čerpání z evropských fondů.

Je zřejmé, že peníze investované v rámci kohezní politiky jsou orientovány rozvojově – jak na vznik nových „hmatatelných“ dopravních a jiných spojení, tak do „méně viditelného“ zlepšení čistoty životního prostředí či úspor ve spotřebě energie nebo do nových nebo profesionálnějších znalostí a dovedností mnoha lidí. Dovolím si proto tvrdit, že kohezní politika napomáhá zvýšení kvality života a zvýšení potenciálu rozvoje v mnoha oblastech.

Nemůžu se vyhnout problémům z minulého roku, kdy Evropská komise na základě šetření kritizovala zejména nezávislost a kvalitu auditů, způsob jakým řídící orgány kontrolují veřejné zakázky a personální politiku, potažmo neexistenci služebního zákona. Českým úřadům se pod koordinací MMR podařilo v mimořádně krátkém termínu provést dojednanou sérii kroků a změn, které tyto hlavní rizika zmenšují. Došlo ke zpřísnění dohledu nad veřejnými zakázkami, nabírání zaměstnanců pracujících s fondy EU se do doby přijetí služebního zákona bude řídit nově připravenými pravidly a v neposlední řadě vláda rozhodla o centralizaci auditorů do jednoho útvaru, nově mimo úřady přímo rozdělující dotace. Tyto kroky zajistily obnovení plateb z evropského rozpočtu do ČR a umožnily tak, aby ČR měla historicky nejlepší bilanci čisté pozice vůči rozpočtu EU.

Snažíme se toto poučení promítat zejména do příprav nového období, ale ještě v tomto roce chceme pokračovat v prověřování legislativy, která může zbytečně komplikovat čerpání, připravili jsme platformu, kde budou moct řídící orgány diskutovat chyby, aby se neopakovaly. Cílem je, aby prostředky, které mají jednotlivé programy k dispozici, byly využity co nejefektivněji. Jsem přesvědčen, že k tomu společnými silami umí ČR dojít.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Další články v rubrice

Mejstřík: Odchod Itálie z eurozóny není na pořadu dne

Tereza Chlebounová, Euroskop, 6. 3. 2018

Ve vztahu s Ruskem bychom neměli ustupovat ze svých hodnot

Petr Pospíšil, Euroskop, 31. 10. 2017

Brexit očima londýnského analytika Keitha Boyfielda

Petr Pospíšil, Euroskop, 29.6.2017