Peníze z EU jsme utopili v golfu a wellnessu

S Miroslavem Krejčou, předsedou senátního Výboru pro EU.

Vědět, co chceme

Jakou Unii vlastně má Česko chtít? Je EU moc, příliš málo nebo tak akorát?

Jsou oblasti, kde je jí hodně a naopak. Osobně považuji za největší problém Evropské unie evropskou energetickou politiku a Společnou zemědělskou politiku. Tyto dvě politiky naprosto deformují trh, vnáší napětí do vztahu EU a členských států, které se přenáší i do vztahu mezi jednotlivými členskými státy.

Jakou Unii chceme, zatím nemáme na národní úrovni vůbec vyjasněno. Nebyli jsme schopni se dohodnout, co jsou naše národní zájmy, aby nebyly poplatné tomu, kdo je zrovna na Hradě, ve Strakově akademii, tam či onde. Jiné národy si dokážou stanovit základní priority, jít za nimi a hájit je. Poláci například vědí, co chtějí. Při nedávné návštěvě Gdaňsku v rámci jednání V4 mě fascinovalo, že se tam jede po dálnicích, o kterých se nám v Čechách ani nesní; postavených za evropské peníze. Co jsme postavili my? Wellness hotely a golfová hřiště. Oni si definovali, co chtějí, my Češi ne. Hrozně nás to sráží dolů a potom se zbytečně rozčilujeme a hledáme viníka. Měli bychom začít u sebe.

Bouře ve sklenici vody


Německo se domnívá, že k tomu, aby vznikla bankovní unie, je nutná změna primárního práva. Myslíte si, že je vhodné, aby Evropa znovu procházela náročným schvalovacím procesem, jako v případě Lisabonské smlouvy?

Odborníci na evropské právo nyní vedou velkou diskusi, jestli jde o zásah do primárního práva. Pokud se shodnou, že o zásah do primárního práva jde, tak nám asi nic jiného nezbývá. Senát nedávno přijal dost komplexní usnesení, které se českým prioritám v rámci bankovní unie věnuje. Netroufám si říci, jestli je postoj Senátu i postojem České republiky, byť v rámci projednávání jistá shoda mezi Senátem a vládou v podstatě byla. (šlo o vládu Petra Nečase – pozn. red.).

Podobná otázka i pro daň z finančních transakcí. Je v zájmu České republiky? Máme se jí bát?

Z pohledu České republiky jde o bouři ve sklenici vody a zbytečné politikum. U nás žádné výrazné finanční toky neprobíhají. Samozřejmě jsou evropská finanční centra, která mohou silněji pocítit, pokud se omezení bude vztahovat pouze na území EU. Aktivity se přesunou jinam.

Pro řadu lidí je Evropská unie spojena hlavně s fondy EU. Na unijní úrovni existuje návrh na zřízení nezávislého Úřadu evropského prokurátora. Mnozí kritici poukazují, že se v tomto případě Komise vlamuje do pravomocí členských států. Jaký je Váš názor?

Otázka je na místě, ale je předčasná. V Senátu se tím teprve bude zabývat ústavně-právní výbor a následně náš evropský výbor. Neexistuje dosud ani rámcová pozice vlády, na kterou čekáme. V tomto okamžiku bych se pohyboval na hodně tenkém ledě. Nemáme ještě všechny potřebné podklady a stanoviska, na základě nichž budeme formulovat stanovisko výboru, o kterém se pak budeme snažit přesvědčit celou horní komoru.

senátor Miroslav Krejča
Senátor Miroslav Krejča je členem horní komory od roku 2008. Je předsedou senátního Výboru pro záležitosti Evropské unie (foto: miroslavkrejca.cz)

8 týdnů nestačí


Pokud jde o evropskou agendu, patří Senát k jedné z nejaktivnějších komor v Evropě. Horní komora se také vždy věnovala i složitějším kauzám ve vztahu národního a evropského práva. Jak byste zhodnotil lisabonskou novelu jednacích řádů i tzv. politický dialog s Komisí?

Lhůty u legislativních aktů jsou pro nás naprosto nereálné. Těžko se můžeme během stanovených 8 týdnů dočkat rámcové pozice české vlády, projednat ji v evropském výboru, někdy i postoupit k vyjádření dalším výborům, kterých se to týká, a potom vše projednat na plénu Senátu. Poslanecká sněmovna to díky jednacímu řádu měla jednodušší, protože u nás je výstupem až usnesení celého pléna, v případě Poslanecké sněmovny je to u Výboru pro evropské záležitosti již jeho usnesení.

Máme taky velký problém se způsobem, jak Komise k našim postojům přistupuje. Sice dostáváme odpovědi a reakce na všechna usnesení, která Komisi posíláme, a trošku se i zkrátila lhůta reakce. Jsou to ale odpovědi typu, obdrželi jsme a děkujeme. My posíláme jasná a strukturovaná usnesení, naopak odpovědi jsou zatím dosti často značně vágní. Postrádáme skutečnou odpověď na naše připomínky, ve stylu akceptujeme, akceptujeme částečně, neakceptuje z těchto důvodů. Dialog se snažíme vést, to že možná není zas tak efektivní, není ale naší vinou. Snad nová Komise po volbách do EP v příštím roce bude brát dialog s národními parlamenty vážněji.

Může třeba COSAC sehrát důležitější roli ve vzájemné komunikaci národních parlamentů? Třeba v případě, že parlamenty členských států chtějí soustředit hlasy třetiny komor, aby se aktivovala tzv. žlutá karta?

COSAC (pravidelné schůzky předsedů evropských výborů ze členských států – pozn. red.) moc ne. Efektivnější je využití sítě stálých zástupců, které parlamentní komory v Bruselu mají. V případě českého Senátu je to Jana Maláčová. Díky této síti se nám daří poměrně rychle a efektivně předávat informace. COSAC je těžkopádnější, schází se dvakrát během předsednictví, program se připravuje dlouho dopředu a jen složitě se tam dá zařadit něco aktuálního.

Mám někdy takový pocit, který samozřejmě nemohu dokázat, že v případě očekávaných problémů Komise předloží kontroverzní materiál v ne zcela vhodný okamžik, např. během svátků, třeba vánočních, kdy se parlamentní komory členských zemí EU nejsou schopny hned sejít. Lhůta pak rychleji vyprší. Člověk si kolikrát říká, proč tak komplikovaná matérie přijde v tak nevhodnou dobu, kdy ani není možné technicky se sejít.

Společný evropský výbor?

Senát se nyní poprvé ocitnul v pozici hlavní komory. Evropský výbor Poslanecké sněmovny se ustaví až po volbách. Jak v evropských otázkách posílit koordinaci obou parlamentních komor? Co třeba myšlenka, která se občas objeví a znovu zmizí, že by poslanci i senátoři mohli zasedat ve společném Výboru pro EU?

Ano, uvažovalo se o tom. Osobně se tomu nebráním, i když si na druhou stranu dovedu obtížně představit, jak by to fungovalo. Senát i Poslanecká sněmovna fungují v jiném režimu. Jak by výbor zasedal, aby to zároveň nekolidovalo s povinnostmi poslanců a senátorů vůči jejich komorám. Společný evropský výbor by musel upravit stykový zákon, což je problém. Poslanecká sněmovna zatím každý náš návrh stykového zákona shodila ze stolu. Uvidíme, jaká bude ta další, ale nedělám si iluze. Myslím, že toho zase tolik nechceme. Hlavní věcí je prodloužení lhůty pro reakci Senátu z 30 na 60 dnů. Pokud máme pouze třicet dní, zatímco poslanci zákon připravují i roky, je mnohdy složité k tomu zaujmout relevantní stanovisko. Zvláště, když ve třetím čtení se k zákonům připojí „lidová tvořivost“ některých příslušníků dolní komory. Veto Senátu by rovněž nemělo být tak snadné přehlasovat. Takže přijít s něčím dalším, třeba právě s oním společným evropským výborem, nemá moc šancí na úspěch. Ale kdo ví, třeba zavládne v poslaneckých lavicích poněkud pragmatičtější a vstřícnější atmosféra. Osobně tomu ale nevěřím.

Východní partnerství se komplikuje

Skončeme litevským předsednictvím. Jaké priority Litevců považujete pro ČR za nejvíce zajímavé? Překvapila Vás nějaká z priorit?

Litevské předsednictví mě nepřekvapilo, priority se daly očekávat. Agendu předsednictví ale v příštích měsících ovlivní Východní partnerství. Na listopadovém summitu ve Vilnjusu mělo dojít k posunu, pokud jde o asociační dohody a dohody o volném obchodu s EU s některými zeměmi Východního partnerství, které se zrodilo právě za našeho předsednictví. Arménie, která je jeho součástí, ale nyní ústy svého prezidenta deklarovala zájem uzavřít celní unii s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem. Potom těžko může mít dohodu o volném obchodu s Unií, včetně asociační dohody jako takové. Shodou okolností delegace našeho výboru byla v těchto dnech na předem plánované pracovní cestě v Jerevanu a právě toto téma bylo jedním z hlavních bodů všech jednání. Těsně před námi tam byl kvůli této nové situaci komisař Štefan Füle a během našeho pobytu v Jerevanu se též operativně sešli velvyslanci zemí EU akreditovaní v Arménii. Určitě bude zajímavé vystoupení arménského prezidenta 2. října na zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku. A určitě i něco k tomu zazní na velkém COSACu na konci října.

Dohoda Putina a Sargsjana (prezident Arménie – pozn. red.) je výrazný posun, může ovlivnit i další státy v regionu jako Gruzie, Ázerbájdžán, ale třeba i Ukrajinu. Je jasné, že Moskva vyvíjí velice silný tlak. Nemůže se smířit s tím, že dříve tato území přímo ovládala, včetně střední Evropy, a je celkem logické, že dělá všechno možné, aby si vliv udržela. Unie má ale také v tomto prostoru své zájmy a investovala zde již značné úsilí.

Je tedy podpis asociační dohody mezi EU a Ukrajinou ohrožen?

To snad ne. Nic by ale nebylo na sto procent jisté ani v případě, že by k rusko-arménské dohodě nedošlo. Vždyť i sama Ukrajina je rozdělená. A Moskva nespí a dělá všechno pro to, aby nepustila Ukrajinu a další země ze svých otěží. Určitě bude do poslední chvíle panovat nejistota. To jsme ostatně vycítili i při našich jednáních na Ukrajině v květnu t.r. Rozhodně ale očekávám, že po summitu ve Vilnjusu dozná Východní partnerství určitých změn.

Autor: Petr Zenkner, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality