Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Reformy se ve střední Evropě zastavily

Stopka

O situaci středoevropských ekonomik hovořil Euroskop s Markem Dąbrowskim. Polský ekonom se v Praze zúčastnil konference Fórum 2000, která se tento rok věnovala společenské transformaci.

Na konferenci jste se účastnil debaty o ekonomikách zemí Visegrádu (Polsko, Česká republika, Maďarsko, Slovensko). Co říkáte na aktuální vývoj těchto zemí? Narážím například na nedávno zveřejněný žebříček konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra, v kterém 3 státy Visegrádu klesly, jediné Polsko zůstalo stát na místě.

Prostředí pro podnikání se v regionu nezlepšilo. Tyto státy před několika lety zastavily reformní úsilí, což většinou souviselo se vstupem do EU, v případě Slovenska s přijetím eura. Polsko sice nekleslo v hodnocení Světového ekonomického fóra, ale zhoršilo se zase v jiných žebříčcích.

Ekonomiky tohoto regionu rostou výrazně pomaleji než před globální finanční krizí. Je to způsobeno vícero faktory. Jednak odráží situaci v celé Evropě, která pokud hospodářsky neklesá, tak stagnuje nebo roste velmi pomalu. Střední Evropu proto tíží slabá vnější poptávka a těžko tak můžeme očekávat ekonomický boom.

Nemusí to být dočasný stav, jak se mnozí politici snaží lidi přesvědčit, když říkají, že důvodem pomalého růstu je krize v eurozóně a špatná situace v západních zemích. Z toho by vyplývalo, že až krize skončí, začne střední Evropa zase růst rychleji. Je to možné, ale stojí proti tomu skutečnost, že tyto země zápasí s problémy v konkurenceschopnosti.

Stopka
Jak jsou na tom ekonomiky ve střední Evropě? Euroskop se ptal ekonoma Marka Dabrowského (ilistrační foto: čtk)


Proč se reformy ve střední Evropě zastavily?

Touto otázkou se zabývá politická ekonomie, jež nabízí různé hypotézy. Domnívám se, že je to tím, že reformní proces je politicky bolestivý, protože musíte omezit určité skupinové zájmy a vypořádat se s náklady a odporem. Průměrný politik, který se orientuje na rozšíření své moci, se snaží takový druh rizika a nákladů omezit, pokud má tu možnost. To je charakteristika běžného politika i v západní nebo jižní Evropě, jasně to ukazuje třeba případ Řecka. 

Při přípravách na vstup do EU byli politici nuceni dělat „domácí úkoly“. Tenkrát ale bylo snadnější reformy prosadit, protože veřejnost členství v EU podporovala. Je otázkou, zda se objeví nějaká nová motivace. Jednou z možných pohnutek ke změnám je krize. Státy, které jí byly těžce zasaženy, jako například Island, Lotyšsko, Estonsko nebo Rumunsko, na ní musely reagovat. Země, kterých se nedotkla tak silně, jako Polsko, Česko či Slovensko, neměly silnou motivaci něco výrazně změnit, takže v mnoha oblastech pokračovaly dál beze změn.


V Česku vzbudilo pozornost nedávné rozhodnutí vlády Donalda Tuska, že znárodní část prostředků v penzijních fondech. Jak hodnotíte tento krok?

Je to špatné rozhodnutí, úplně chybný nápad. Jedná se o kreativní účetnictví, jehož cílem je uměle snížit deficit státního rozpočtu a celkové zadlužení, aniž by došlo k potřebným fiskálním opatřením. Veřejné závazky pro budoucí generace ale stále zůstávají. Jediné, co se mění, je definice státního dluhu. Vláda využívá slabosti současné nekompletní definice veřejného dluhu. Zneužila toho nejen polská vláda, ale i maďarská nebo argentinská.


Mohla by proti takovému počínání zakročit EU? Když podobný krok přijalo Maďarsko, Komise to kritizovala…

Není možné nyní říci, jak bude Evropská komise reagovat, asi se ještě nějaká reakce dostaví. Nepřekvapilo by mě, kdyby byla kritická.


Neznamená tento krok významný obrat od liberální ekonomické politiky?

Ekonomická politika Polska nebyla ani předtím příliš liberální. A není to první takové rozhodnutí, je to spíše pokračování řady špatných rozhodnutí z minulosti. Zasahování do penzijního systému začalo již před třemi lety, když byly sníženy příspěvky do fondů. Měly to být veškeré změny a navíc pouze dočasné.


Vidíte nějaké pozitivní případy zemí, které se úspěšně reformovaly?

Již mnoho let je pozitivním příkladem Estonsko. Ale třeba i Lotyšsko profituje ze změn, které muselo provést v reakci na krizi.


Čím to je, že se Estonsku podařilo provést úspěšné reformy?

To je otázka pro politology a historiky, spíše než pro ekonoma. Patrně to bude tím, že ve společnosti panoval konsensus o tom, co mají udělat, a prováděli reformy důsledně. Svou roli mohlo sehrát i štěstí – měli dobré a rozumné politiky, kteří se dívali dva kroky napřed, ne pouze na současnost. Také blízkost k Rusku a minulost v rámci Sovětského svazu asi hrály roli. Ale na druhou stranu vidíme i příklady zemí, které také byly součástí Sovětského svazu, například Ukrajina, Moldávie nebo Gruzie, a přitom v reformách nejsou úspěšné.


Mluvil jste o tom, že pro některé země bylo motivací k provádění reforem vidina přijetí eura. Může perspektiva přijetí eura pomoci i dalším středoevropským zemím?

Možná ano, ale ne v současnosti. Média šíří zprávy o problémech eurozóny, dokonce i o možném rozpadu. Věřím, že euro přežije a ukáže své výhody. Do té doby ale potřebujeme čas, aby veřejné mínění mohlo tyto aspekty reflektovat. V některých zemích byli politici k euru nakloněni z různých důvodů negativně. Ale věřím, že se to časem změní. Obzvláště, pokud začne růst počet zemí platících eurem. Novým fenoménem jsou také politické argumenty ve prospěch eura, někteří politici chtějí euro, proto, aby byli při jednáních, kterých se účastní pouze zástupci zemí platících eurem. 


Jak dlouho může trvat, než se atmosféra změní?

Nevím. Možná rok, dva, tři… Záleží, jaká bude hospodářská situace.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Marek Dąbrowski je profesorem ekonomie. Spoluzakládal a do roku 2011 vedl Centrum pro sociální a ekonomický výzkum (CASE) ve Varšavě, instituci, jež byla v roce 2011/12 oceněna jako 30. nejvlivnější neamerický think-tank. Pracoval i jako konzultant Světové banky a Rozvojového programu Spojených národů (UNDP).

Další články v rubrice

Mejstřík: Odchod Itálie z eurozóny není na pořadu dne

Tereza Chlebounová, Euroskop, 6. 3. 2018

Ve vztahu s Ruskem bychom neměli ustupovat ze svých hodnot

Petr Pospíšil, Euroskop, 31. 10. 2017

Brexit očima londýnského analytika Keitha Boyfielda

Petr Pospíšil, Euroskop, 29.6.2017