Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Hodač: Tvrdé evropské regulace sráží průmysl

Marie Bydžovská, Euroskop, 11.11. 2013
Hodač, Aspen

Jak se rozhoduje v centru Evropské unie? Zeptali jsme se jednoho z nejpovolanějších – Ivana Hodače, dlouholetého generálního sekretáře Evropské asociace výrobců automobilů, jedné z nejvýznamnějších evropských zájmových organizací. Je to zakladatel a člen správní rady Aspen Institute Prague.

Od roku 2001 do letošního září jste byl v čele jedné z nejdůležitějších lobbistických organizací v EU, Asociace evropských výrobců automobilů. Co považujete za největší úspěch, kterého jste v této pozici dosáhl?

Považuji za úspěch, že se mě podařilo udržet asociaci pohromadě. Prolínají se v ní tak rozdílné zájmy, že je to až neuvěřitelné. Němci vyrábějí velká auta, Francouzi a Italové menší, do toho v Evropě působí i Američané… Musíme najít společnou vizi a jeden postoj na všechny problémy, které se objeví na stole. Třeba k otázce emisí CO2 má zásadně jiný přístup Mercedes než Peugeot. Pro mě bylo důležité sjednotit automobilový průmysl a udržet asociaci pohromadě. Dovedl jsem jí k tomu, že mezi velkými bruselskými asociacemi je považovaná za nejrenomovanější a nejefektivnější. Myslím si, že jsme tam nikdy nic neprohráli. A ještě jedna věc, za své působení v Bruselu, v organizaci, kterou nazýváte lobbistickou, jsem nikomu nedal ani flašku.

Ivan Hodač
Ivan Hodač (ilustrační foto) zdroj: Aspen Institute Prague


Tím jste mi vzal jednu z mých pozdějších otázek. Zeptám se tedy rovnou. Jaký je rozdíl mezi vnímáním lobbingu v Česku a v Bruselu? V ČR má toto slovo negativní nádech.

V Bruselu to je něco jiného. Nechci říkat, že je vnímán pozitivně. Je to ale legitimní hájení zájmů určité skupiny, v mém případě automobilového průmyslu. Nikdo se tam na mě nedívá skrz prsty. Mám v mobilu čísla na komisaře, generální ředitele, členy parlamentu. Nikdy toho nebudu zneužívat a nikdo se na to nedívá, že se je snažím nějakým způsobem podplatit.

Pokud chcete mít úspěch, tak musíte mít argumenty. Jen v takovém případě s vámi budou mluvit. Uvědomují si, že ti, co jim říkáte lobbisti, mají odborné znalosti, které mohou dát těm, kdo dělají zákony. Pro mě to byla vždycky obousměrná ulice a nikdy jsem nepovažoval slovo lobbista za pejorativní, i když v ČR to tak zatím je. Objevilo se totiž podplácení, které je spojováno s lidmi, kteří si říkají lobbisti. Je to otázka času a politické kultury, než se to tady také změní.


Mohla by tomu pomoci vhodná legislativa? Například v Bruselu existují kodexy, pravidla transparentnosti, atd.

Pomohla by transparence a průhlednost. Přispělo by to k vytřídění lidí, kteří chodí s obálkami a dalšími úplatky, od legitimního hájení zájmů. Nejen v EU, ale i v USA existují registrace a pravidla transparence. Byli jsme první asociace, která se v Bruselu zaregistrovala. Nemám s tím problém. Ať vědí, s kým mluví.


Jak vidíte budoucnost automobilovému průmyslu v Evropě?

Nemůžeme si nic nalhávat, v současnosti prochází krizí. V Evropě nevydělává.  Ziskový je mimo Evropu; v Číně, Indii, Brazílii nebo ve Spojených státech. Ani takové automobilky jako Mercedes nebo BMW, kdyby měly jenom Evropu, nebudou vydělávat. Už osmý rok jdou prodeje v Evropě dolů, celkem asi o tři a půl milionů. Podle mého názoru se zase začnou prodeje zvedat. Druhá polovina roku 2013 bude lepší a v roce 2014 by mělo dojít k růstu. Souvisí to s krizí, nevychází to ze stavu automobilového průmyslu. Lidé v krizi nejsou ochotní vydávat finance za nové auto, protože je to druhý nejvyšší výdaj po investici do bydlení. Druhá věc je silnější konkurence, která přichází speciálně z Koreje, ale i z dalších zemí. S tím souvisí problém nadměrných kapacit, které v Česku ani na Slovensku v principu neexistují, ale v Evropě jich je asi 30 procent. Jsou fabriky, které běží třeba jen na třetinu výrobní kapacity. I když v Česku už Kolín taky běží jen asi na 75 procent (automobilka TPCA – společný podnik společností Toyota Motor Corporation  a PSA Peugeot Citroën, pozn. red.).

Automobilový průmysl ale musí v Evropě zůstat, má budoucnost. Jinak s ním odejde i věda a výzkum, vývoj a další. Když nemáte výrobu, tak s výrobou odejde i vývoj. A auta se tady budou prodávat, i když se budou vyrábět jinde. A určitě má budoucnost v ČR i na Slovensku. O to se nebojím. Pokud nebudeme tomuto průmyslu podtrhávat koberec pod nohama a uvalovat na něj nesmyslné požadavky. Třeba ohledně limitů emisí CO2, které nejsou nikde na světě a které průmysl stojí strašné peníze a snižují jeho globální konkurenceschopnost.


Jakou roli hraje EU a její stanovování regulatorního prostředí? Nepodtrhává právě ona firmám koberec pod nohama?


Samozřejmě, protože tam bohužel mají Zelení daleko více vlivu, než by měli mít. Všichni se jich bojí.


Zelení ale tolik europoslanců zase nemají.  Proč mají tedy takový vliv?

Zelení vliv v Evropském parlamentu mají. Navíc také Sociální demokraté si myslí, že musí průmysl někam tlačit. A přidávají se k nim i někteří lidé z pravicových stran. Někdy mi nad tím zůstává rozum stát. Nevidím důvod, proč Evropský parlament tlačí průmysl ke stále tvrdším standardům, které jsou o mnoho výše, než kde zůstává zbytek světa. Musíme jít pořád někomu příkladem? Sráží tím evropskou konkurenceschopnost. Téměř nemůžeme prodávat mimo Evropu malé a střední vozy, protože nikdo o ně nemá zájem. To není jenom otázka emisí, jedná se i o hluk nebo bezpečnost. Dneska vyrábíme v Evropě nejbezpečnější a nejekologičtější auta na světě. Proč ještě tlačí ten průmysl dál? Legislativní rámec v EU je tvrdý již nyní.

Nezapomeňte, že v Japonsku, USA nebo v Koreji bojují podniky s vlastní vládou a parlamentem, které si chtějí automobilový průmysl ochránit. V Evropě to je úplně jiné. Některé z 28 zemí nemají vůbec automobilový průmysl. EU je proto rozdělená. Na podporu od Finů, Dánů, Holanďanů, ale i Belgičanů a Švédů, kteří mají automobilový průmysl, můžeme zapomenout.


Objevilo se mnoho nových trendů. Které myslíte, že se prosadí, a jak bude vypadat automobilový sektor v roce 2030?

Automobilový sektor se změní. Bude více aut na alternativní pohon – elektřinu nebo také plyn. V budoucnosti budou menší auta, ale klasické vozy také zůstanou. Odhadujeme, že v roce 2020 bude nanejvýš pět procent elektrických vozů. V roce 2030 více. Je to jeden z mála alternativních pohonů, které známe a jsme ochotni nějakým způsobem kontrolovat. Je to ale pořád strašně drahé, a problémem je i malý dojezd. Elektrické auto na jedno nabití ujede asi 150 km. A kde ho potom budete nabíjet?  Jestliže nebydlíte v soukromém domě, tak ho nenabijete. Chybí infrastruktura, kterou musí vytvořit stát nebo soukromé společnosti, automobilový sektor to dělat nebude. Naše role je vytvářet technologie, které zlepšujeme a snižujeme jejich ceny.

Budeme také prodávat více mobilitu než auta. Dám vám příklad. Ve městě vám bude stačit elektromobil, čímž se sníží emise. Ale na dovolenou, budete potřebovat jiné auto, které si půjčíte. Třeba si koupíte elektrické auto a jako bonus dostanete na čtyři týdny půjčení normálního auta, s nímž pojedete na hory. S elektromobilem se tam nedostanete -  nabíjení trvá příliš dlouho.

Další část rozhovoru publikujeme příští týden.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Ivan Hodač, zakladatel a člen správní rady Aspen Institute Prague.

Další články v rubrice

Mejstřík: Odchod Itálie z eurozóny není na pořadu dne

Tereza Chlebounová, Euroskop, 6. 3. 2018

Ve vztahu s Ruskem bychom neměli ustupovat ze svých hodnot

Petr Pospíšil, Euroskop, 31. 10. 2017

Brexit očima londýnského analytika Keitha Boyfielda

Petr Pospíšil, Euroskop, 29.6.2017