Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Ukrajinské protesty utichají, Janukovyč ztrácí politické body

Lucie Priknerová, Euroskop, 6.12. 2013
Ukrajina

I přesto, že se z letošních demonstrací na Ukrajině nestala druhá Oranžová revoluce, může nejnovější vývoj výrazně ovlivnit prezidentské volby v roce 2015. Po krachu podpisu Asociační dohody na summitu ve Vilniusu Ukrajina zůstává horkým místem sporu mezi EU a Ruskem. Rozhovor o dění na Ukrajině a vlivech, které mohou formovat její politickou budoucnost, poskytl Euroskopu.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky Michal Lebduška.

Proč podle Vás nabraly současné protesty na takové intenzitě?

Michal Lebduška: Hlavní příčinu toho, proč protesty nabraly na intenzitě, vidím ve velkých očekáváních, které summitu ve Vilniusu předcházely. Podpis asociační dohody byl považovaný za takřka jasnou záležitost a to obzvláště díky tomu, že evropskou integraci a tedy i podpis této dohody dlouhodobě verbálně podporoval i prezident Viktor Janukovyč, vláda v čele s premiérem Mykolou Azarovem i další představitelé vládní Strany regionů. Právě proto přišlo rozhodnutí o odložení podpisu dohody jako velký šok. Situaci následně eskalovalo nelogické rozehnání "Euromajdanu" v Kyjevě v noci ze soboty 30. listopadu na neděli 1. prosince, tedy těsně před plánovaným velkým protestem konaným symbolicky v den výročí referenda o nezávislosti Ukrajiny z roku 1991.


Jak silný je teď prezident Janukovyč vůči opozici a kdo má navrch ve vztahu EU-Rusko?

Michal Lebduška: Viktor Janukovyč je na Ukrajině dlouhodobě nepopulární a v tomto smyslu mu současné události zcela jistě výrazně uškodí, což je klíčové především kvůli tomu, že se za rok (v lednu 2015) bude konat prezidentská volba. Pokud můžeme věřit posledním průzkumům veřejného mínění, pak by ho v současnosti porazil předseda jedné z opozičních stran a bývalý boxer Vitalij Kličko (není bez zajímavosti, že doposud všichni ukrajinští prezidenti byli po svém prvním funkčním období velmi nepopulární a obhájit mandát se podařilo jen Leonidu Kučmovi v roce 1999 pouze díky tomu, že proti němu v druhém kole stál nepřijatelný komunista Petro Symonenko). Přesto ho protesty viditelně neoslabily natolik. I přes vystoupení několika poslanců z poslaneckého klubu Strany regionů zůstává vládní parlamentní většina stabilní, což prokázalo i úterní hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, které opozice jednoznačně prohrála. O tom že si prezident ani vláda se situací příliš nelámou hlavu svědčí i to, že Viktor Janukovyč uprostřed protestů odletěl na státní návštěvu do Číny a vláda prozatím odmítá s opozicí o čemkoliv vyjednávat.

Podle mého soudu má jednoznačně navrch stále EU, která Ukrajině nezavřela dveře a podpis asociační dohody se může odehrát v zásadě kdykoliv, kdy o to budou mít ukrajinští představitelé zájem. Summit ve Vilniusu se může jevit jako vítězství Ruska, ale pokud pak jen v symbolické rovině, což ostatně ukazují i současné protesty. Není příliš pravděpodobné, že by se vláda s prezidentem postavili proti demonstrantům a začali se přiklánět k Rusku, což ostatně není ani v jejich vlastním zájmu.


Mohl byste srovnat současnou situaci s tou, která se odehrávala na Ukrajině v době Oranžové revoluce v roce 2004?

Michal Lebduška: Protesty v době tak zvané Oranžové revoluce byly určitě výrazně masovější a především měli mnohem větší politický charakter. Pokud nepočítáme velkou nedělní demonstraci, pak dnes protestují spíše mladí a vzdělanější lidé, kteří chtějí mít možnost lepší budoucnosti. Charakteristické je také to, že na rozdíl od roku 2004 není příliš vidět symbolika opozičních politických stran a ostatně i opoziční politici hrají spíše druhořadou roli a protesty jim "ukradli" především studenti. A právě tímto tyto protesty - jak poznamenal ve svém komentáři lvovský historik Jaroslav Hrycak - připomínají spíše letošní demonstrace v Istanbulu než Oranžovou revoluci.


Jaký mají aktuální události průběh, jaké dopady by mohly mít a jsou na ně podle Vás EU a Rusko připravené?

Michal Lebduška: Zdá se, že protesty postupně ustávají a asi se je nepodaří dlouhodobě udržet. Na to má svůj díl viny i ukrajinská opozice, která působí po prohraném hlasování o vyslovení nedůvěry vládě dost bezradně a bezzubě, což je ostatně její dlouhodobý problém. Pokud se nestane nic přelomového, dá se očekávat, že Viktor Janukovyč tyto protesty přežije. Avšak za cenu dalšího propadu popularity, takže klíčový dopad by protesty mohly mít na již zmíněnou prezidentskou volbu v roce 2015. Důležité také bude, jak se k situaci postaví ukrajinská podnikatelská elita, která asociaci s EU podporuje a může se tedy proti prezidentovi také postavit. Současná situace spíše nahrává tomu, že skutečně dříve nebo později k podepsání asociační dohody dojde a EU je podle všeho celou dobu připravena vyjednávat, což je třeba ocenit jednoznačně pozitivně. Otázkou podle mě je spíše to, kdy k podpisu dojde, než zdali se vůbec uskuteční. Jak na tom bude Rusko nedokáži v tento moment odpovědět.

Autor: Lucie Priknerová, Euroskop

Další články v rubrice

Mejstřík: Odchod Itálie z eurozóny není na pořadu dne

Tereza Chlebounová, Euroskop, 6. 3. 2018

Ve vztahu s Ruskem bychom neměli ustupovat ze svých hodnot

Petr Pospíšil, Euroskop, 31. 10. 2017

Brexit očima londýnského analytika Keitha Boyfielda

Petr Pospíšil, Euroskop, 29.6.2017