Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Prouza: Evropské volby nebudou v ČR protestní

P. Zenkner, M. Bydžovská, Euroskop, 22.4. 2014
Tomáš Prouza

Druhá část rozhovoru EUROSKOPu se státním tajemníkem Tomášem Prouzou. Hovořili jsme o prosazování českých zájmů v EU a květnových evropských volbách.


Evropské koalice


Hodně se mluví o českých priorotách v EU. Jedna věc je definice, druhá jejich dlouhodobé prosazování. Jak by Česko mělo postupovat?

Chceme být silný, stabilní a srozumitelný partner. Máme nějaké názory a chceme se věnovat budování koalic pro jejich prosazení. Nestojíme o to, být praporečníci, kteří zemřou při prvním výstřelu na barikádách, protože s nimi nikdo nejde. Samozřejmě, jsou témata, kde to důležité je, ale nesmí se to stát zvykem. České názory musí být stabilní, pokud hájíme nějaký postoj na začátku, nemůžeme uprostřed obrátit, aniž by okolí chápalo proč. Srozumitelnost znamená ochotu se bavit a trpělivě vysvětlovat.

Pokud s lidmi nekomunikujeme, nemůžeme se divit, že nám nerozumí. To platí v Bruselu, Berlíně i jinde. Když jsem jezdil do Bruselu, lidé z Komise mi říkali, že nerozumí tomu, co ČR chce. Chyběl nám příběh. Chtěl bych to změnit.

Tomáš Prouza
Státní tajemník pro EU Tomáš Prouza (foto: vlada.cz)


A s kým tedy české priority prosazovat?

Logicky se nabízí Německo a V4, se kterými máme, podobně jako se Skandinávií, hodně společného. Na druhou stranou, občas se to automaticky interpretuje tak, že s „jihem“ nemá cenu se bavit. Ale to není pravda. Asi se s těmito státy neshodneme ve většině případů, ale u řady ekonomicko-sociálních otázek tu shoda je. Například u nezaměstnanosti mládeže a vlastně nezaměstnanosti obecně. To není jen problém jižních států, i v Německu je stabilně milion dlouhodobě nezaměstnaných. Česko je na tom sice v absolutních číslech v porovnání s "jihem" velmi dobře, ale když se člověk podívá na Ostravsko nebo Ústecko, problém začíná být velmi masivní. Třeba i v Praze jsou nejfrustrovanější sociodemografickou skupinou lidé do 30 let. Nevyčnívá to ze statistik, ale pokud je v největší depresi generace, která má zemi v budoucnu tlačit dopředu, tak si zakládáme na velký problém.


Máme nějaký další příklad spolupráce s jihem? O tom se v Česku moc nepíše, většinou se zmiňuje Německo nebo „like-minded“ skupina k vnitřnímu trhu. Je tedy něco ještě jiného než nezaměstnanost?

Řada sociálních témat. Do budoucna nelze pomíjet debatu o migraci, kde jsme si tak trochu říkali, že se nás to netýká. Ještě před půl rokem se debata točila kolem Lampedusy a migrace Afričanů. Dneska se s Ukrajinou dostáváme do jiné situace. V jižních zemích se také hodně diskutuje o oživení průmyslu, na který se v posledních 10-15 letech rezignovalo. Služby jsou fajn, pokud ekonomika roste, ale jak jde dolů… Pokud nejsem schopen něco za rozumné náklady vyrobit, tak nemám alternativu.


Zůstaňme ještě na jihu. Lidé Vás mohou znát z televizní obrazovky z pořadu Krotitelé dluhů. Co byste jako „krotitel dluhů“ doporučil předluženým státům eurozóny?

Nejsme úplně v situaci premianta, který může rozdávat rady. Navíc se nedá generalizovat. Irsko je jiné než Portugalsko, rozdíly jsou i mezi Itálií a Řeckem. Je strašně jednoduché spoléhat se na klišé.  Řekové ovšem mají třeba méně státních svátků, než Němci, i když samozřejmě je nutné vzít v potaz i efektivitu práce. Je to dnes spíše debata o kritériích ke srovnávání zemí. Je zbytečný tlak na jedno číslo schodku, protože je to umělé číslo. Větší význam má strukturální schodek, který o ekonomice vypovídá mnohem více.

Na jihu eurozóny se teď diskutuje o tom, jakým způsobem a jak rychle snižovat dluhy, které vystřelily do závratných výší. Má k tomu dojít za 5 či 7 let? Jaký to bude mít vliv na nezaměstnanost nebo posilování extremistických stran? Tuto debatu dříve nikdo nevedl. Všichni v rámci krize eurozóny řešili schodky a dluhy a nikdo se nedíval, co to s danou zemí udělá třeba za rok či za pět let. Je to vlastně podobné situaci v Americe, kde mnoho velkých firem odchází z burzy. Nechtějí kvartální tlak na vykazování výsledků a vyšší obrat a zisk každé tři měsíce. Chtějí mít pěti až desetiletou strategii, kterou vlastním tempem implementují.

Krizi eurozóny nevyřešilo snížení výdajů v Itálii či ve Španělsku, ale jediná věta Evropské centrální banky, že udělá všechno, co bude nutné. Kdyby se to stalo o rok dřív, spousta lidí by neztratila práci a k moci se nemusely dostávat různé polofašistické strany.

Snahou vyřešit požár špatným způsobem si Evropa zadělala na příštích dvacet let na obrovské problémy. Mladá generace ztratila iluze a šance na normální život. Na Jihu jsou obrovské skupiny 30 či 35letých lidí, kteří dodnes neměli normální práci na plný úvazek. To samozřejmě ovlivní chování a myšlení lidí. Pokud si člověk první normální práci sežene ve 40, tak nebude mít potřebné návyky a zkušenosti, aby si práci dlouhodobě udržel a byl v ní efektivní. Dlouhodobá nezaměstnanost a nezaměstnatelnost má také řadu závažných sociálních a demografických dopadů.

Volby do Evropského parlamentu


Evropské záležitosti jsou na Úřadu vlády. Dalším hráčem jsou ale ministerstva, které logicky mají vlastní evropské priority a kladou důraz na jiné věci. Neobáváte se toho?

Až to nastane, tak to budeme řešit. Zatím na všech stranách vidím velkou ochotu komunikovat a dělat věci dohromady. Příkladem je třeba příprava ke klimatickému balíčku, kdy spolu za podpory Úřadu vlády velmi dobře spolupracovala ministerstva průmyslu i životního prostředí. MPO s ostatními připravilo velmi dobrou dopadovou analýzu, co tyto cíle mohou znamenat pro českou ekonomiku. Pokud dokážeme na stůl položit čísla, je koordinace a sjednocování názorů mnohem jednodušší. Pokud si stát řekne, že určitá cesta má buď výrazné ekonomické výhody, sociální plusy nebo je výhodná při budování koalic v Evropě, je zadání poměrně jednoduché. Tohle budeme posazovat, protože… Za prvé, zadruhé, za třetí. Ale bezpochyby časem přijde nějaké téma, kde si vyzkoušíme ladění odlišných názorů.

Obrovské plus dnešní situace je v tom, že evropské otázky koalici neštěpí. Názory vládních stran na EU jsou podobné. Navíc existuje shoda mezi vládou a prezidentem. To je obrovská a velmi pozitivní změna.


V květnu se v Česku uskuteční již třetí evropské volby. Podle průzkumu agentury STEM považují lidé toto hlasování za nejméně důležité. Je možné lidi přesvědčit, že to není tak úplně pravda? Považujete to jako státní tajemník pro EU za svůj úkol?

Vzhledem k tomu, jaký image nyní Unie v Česku má, a jak se o ní posledních deset let mluvilo, je pochopitelné, že lidé nevidí důvod, proč k evropským volbám jít. Je důležité lidem opakovat o čem všem se v EU rozhoduje, aby pochopili, že nejde o zahraniční, ale domácí politiku. Evropa není „něco“ venku, ale klíčová domácí záležitost.

Tato vláda si jednoznačně řekla, že chce být proevropská a hodlá toto téma aktivně komunikovat. Ministři musí umět po návratu z Bruselu vysvětlit, co se podařilo vyjednat, a ukázat, že máme v EU vliv. Základem změny ale je, jak se bude EU objevovat v politické debatě. Unie by se neměla používat jako obětní beránek, na kterého se svaluje v případě potřeby vina.

Také čeští poslanci by si měli uvědomit, že unijní témata nejsou jen záležitostí evropského výboru. I poslance třeba hospodářského nebo zdravotního výboru nakonec EU „dožene“, ale až ve formě implementace, kdy už je pozdě. Je proto důležité, aby se klíčovým tématům věnovali už v "evropské fázi".


Čekáte, že letos bude v evropských volbách vyšší účast než před pěti lety?

Doufám, že ano. Ale 60 procent nečekám. Na rozdíl od jiných zemí EU nepůjde o protestní volby. Vláda je čerstvá a podle průzkumů by většinu měly získat koaliční strany. Naopak strany se "zvláštními" názory zůstávají hodně na okraji. K vyšší účasti může pomoci i debata o Ukrajině a Rusku. Pro mnoho lidí to byla praktická ukázka toho, že Evropa k něčemu je, že se dokáže dohodnout, nastavit si nějaký postup a dodržovat jej.  Je to jeden z pozitivních příkladů toho, co Evropa dělá. A mimochodem, v té debatě byl díky ministru Zaorálkovi český hlas velmi dobře slyšet.

Autor: Petr Zenkner, Marie Bydžovská, Euroskop

Další články v rubrice

Mejstřík: Odchod Itálie z eurozóny není na pořadu dne

Tereza Chlebounová, Euroskop, 6. 3. 2018

Ve vztahu s Ruskem bychom neměli ustupovat ze svých hodnot

Petr Pospíšil, Euroskop, 31. 10. 2017

Brexit očima londýnského analytika Keitha Boyfielda

Petr Pospíšil, Euroskop, 29.6.2017