Monti: Češi mohou být mostem mezi Británií a EU


Marie Bydžovská, Euroskop, 29.4. 2014

Rozhovor s bývalým eurokomisařem pro vnitřní trh udělal Euroskop na konferenci Česko očima Evropy, Evropa očima Česka. Mario Monti také jako „krizový premiér“ řídil italskou vládu v letech 2001-2013.

Účastníte se Konference u příležitosti výročí deseti let od vstupu ČR do EU. Když se podíváte zpět, bylo rozšíření EU v roce 2004 pohledem z tzv. starých členských zemí úspěchem?

Mnoho lidí v těchto zemích se domnívá, že rozšíření bylo příliš rychlé. Veřejné mínění nebylo dostatečně připravené na tak zásadní změnu. To způsobilo obavy, často neopodstatněné, jako třeba francouzský strach z polských instalatérů. Lidé by dali přednost pomalejšímu procesu rozšiřování, i proto aby se mohly vstupující země lépe připravit.

Ale z ekonomického pohledu bylo přece rozšíření EU výhodné i pro staré členské země…

To ano. Někteří lidé ale argumentují třeba tím, že otevření trhu pro firmy z nových zemí přispělo k růstu nezaměstnanosti. Rozšíření opravdu přineslo nevýhody pro některé skupiny. Celkový výsledek však byl pozitivní.

Sám jsem rád, že rozšíření proběhlo relativně rychle. Není to něco co, může být naplánováno od stolu s mapou. Je to důležitá událost historie. Kdyby byl proces výrazně pomalejší, nemuselo se podařit jej uskutečnit.

V poslední době jsme viděli přístup Ruské federace. Jako občan staré členské země bych se cítil méně v bezpečí jako Evropan, kdyby státy mezi Slovinskem a Estonskem stále byly pouze na půl cesty do EU a stále nebyly pevně zakotveny v Unii. Globální geopolitický scénář by byl mnohem nejistější a méně stabilní.

Samozřejmě by bylo dobře, kdyby institucionální mechanismy byly rychleji reformovány, aby lépe reflektovaly fungování společenství 28 států. Smlouva z Nice z roku 2000 nebyla v tomto ohledu úspěšná, a z počátku proto bylo poměrně těžkopádné fungovat ve větším počtu.

Mario Monti
Mario Monti na konferenci Česko očima Evropy, Evropa očima Česka. (foto: vlada.cz)


Jsou tyto nálady i důvodem úspěchu populistických stran v celé Evropě? Spatřujete v tomto trendu nebezpečí?

Je to důvod k obavám. To čemu říkáme populismus, může být podle mého názoru nazývané přílišné zjednodušování. Populisté nabízí na oprávněné a legitimní znepokojení občanů zjevně snadné a uklidňující odpovědi. Na řešení záležitostí jako imigrace, zavírání hranic nebo stěhování národního průmyslu do zahraničí dávají jednoduché recepty, kterým lidé rozumí, a proto věří, že jsou správné.

Politiku také čím dál tím více ovlivňují média. Politici se kvůli nim zaměřují mnohem krátkodoběji a zjednodušují svá poselství. Můžete zasáhnout voliče, pouze pokud máte zprávy v délce 15, maximálně 30 vteřin.

Integrace je ale komplexní záležitost. Běžným lidem není na první pohled zjevná její prospěšnost. Evropa se navíc nikdy příliš nesnažila být jasná a přímá. Integrace je tak ve velké nevýhodě oproti opačnému procesu, desintegraci. Netýká se to jen EU, i když ta je samozřejmě sklonem ke zjednodušování silně zasažena. Podívejme se třeba na USA, jak těžké má americký prezident získat od Kongresu souhlas s obchodní dohodou s EU.


Nemůže se Evropský parlament po květnových volbách stát euroskeptickým nebo s významným hlasem populistů?

Pravděpodobně se to stane. Nebude to dobrá síla pro evropskou integraci. Příčinou je skutečnost, že Evropa nejednala dostatečně a dost rychle, aby se stala opravdu soudržnou v reakci na krizi. Může to ale na druhou stranu vést k větší soudržnosti mezi stranami podporujícími integraci.


Je možné vliv populismu oslabit?

Skrze vzdělávání. Bude to ale trvat dlouho.


Češi jsou k evropské integraci velmi skeptičtí a stěžují si především na přehnanou regulaci a byrokracii. Je tato kritika oprávněná nebo je regulace nezbytná?

Patrně v některých oblastech je regulace více, než je třeba. Existuje tendence institucí vytvářet nová pravidla. Částečně je přeregulování způsobeno tím, že když je směrnice na návrh Komise schválena Evropským parlamentem a Radou, musí být v každém členském státě transponována do národní legislativy. Členské státy při tom ke směrnici často přidávají další přívěšky. Politici potom říkají, že daná věc je způsobena EU, ale často to je výsledkem reakce na požadavky zájmových skupin a průmyslu vůči národním vládám. V roce 2010 jsem proto ve zprávě pro předsedu Komise José Manuele Barrosa navrhl, aby právě z tohoto důvodu upřednostnil nařízení před směrnicemi. (Nařízení jsou na rozdíl od směrnic přímo platná pro členské státy – pozn. red.)


Český prezident Miloš Zeman, se v projevu v Evropském parlamentu nechal slyšet, že jeho „evropský sen neobsahuje nesmyslné směrnice jako například tu o energetických úsporných žárovkách“. Co ze současné evropské integrace nepatří do vašeho „evropského snu“?

Ve snech neexistují limity představivosti. Samozřejmě, začal bych s perfektním vnitřním trhem bez překážek. Věřím ale, že bychom měli být realističtí. Pamatuju si jeden text Václava Havla o trpělivosti a politice, který se k tomu hodí. Psal o nutnosti rovnováhy mezi trpělivostí a netrpělivostí, abychom něčeho v politice dosáhli.


Proč i dvacet let po vytvoření prostoru čtyř svobod stále mluvíme o dokončování vnitřního trhu EU?

To je dobrá otázka…. (úsměv). V určitém smyslu nebude nikdy dokončen. Ale z jiného úhlu pohledu bychom mohli být mnohem dále. Jednotný trh není pouze o odstraňování existujících překážek mezi národními trhy, ale také o stanovení společné sady pravidel. A některé sektory, třeba digitální ekonomika, v roce 1992 neexistovaly. Jednotný trh bude vždycky vzhledem k technologickému vývoji potřebovat nějaké nové regulační aktivity. Na druhou stranu, některé oblasti vnitřního trhu již mohly být dokončeny dávno, například trh se službami. Brání tomu ale politické překážky.


Jste členem Spinelliho skupiny, která usiluje o federalizaci EU. Co si můžeme pod tímto pojmem představit? Proč by k tomu měla EU směřovat?

Měl by to být postupný proces, který asi také nikdy nebude úplně dokončen. Nemyslím si, že EU bude někdy fungovat jako Spojené státy americké. Bude to série kroků dopředu. Například, jak říkal na konferenci prezident Zeman, EU má něco jako ministra zahraničí, podobný post by mohl vzniknout i v oblasti obrany či financí.


Na konferenci jste říkal, že byste ocenil větší daňovou harmonizaci. Měla by být v EU jedna daňová sazba?

Neměla by nastat úplná daňová harmonizace, to by bylo nerealistické. Určitá míra soutěže je prospěšná, aby daně nevyrostly příliš vysoko. Potřebujeme daňovou koordinaci, aby rozhodnutí byla přijímaná ve společné perspektivě.


Mluvil jste také o tom, že Češi a další nové země EU by mohly vytvořit most mezi Velkou Británií a eurozónou, případně budoucí eurozónou. Jak si takové spojenectví představujete?

Britové podporují jeden aspekt evropské integrace, který příliš nemají rády velké evropské země jako Francie, Německo nebo Itálie. Jedná se o vnitřní trh a podporu konkurence. Nové státy obecně, a obzvláště Česká republika, jsou orientovány na trh. Domnívám se, že by bylo zajímavé vytvořit v rámci EU koalici vlád podporujících volný trh, která by s pomocí Velké Británie tlačila na ostatní, aby jej podpořily. Bylo by to dobré pro celou Evropu.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality