Rádio Zet, Euroskop, 16.5. 2014
Desetileté členství České republiky v Evropské unii přineslo tuzemské ekonomice více než 3 bilióny korun. Pokud bychom členy EU nebyli, byl by podle této analýzy loňský HDP České republiky o 12% nižší. Hlavní teze studie představil již 30. dubna na konferenci „Podnikatelské fórum“ státní tajemník pro EU Tomáš Prouza. V pondělí se uskuteční kulatý stůl pro novináře a zástupce think-tanků, kde se podrobněji představí metodologie této studie.
Pro čtenáře Euroskopu přinášíme přepis rozhovoru, který Tomáš Prouza poskytl zpravodajskému rádiu Zet. Věnuje se ekonomickým dopadům členství České republiky v Evropské unii a zmiňované studii.
Pane Prouzo, na úvod bych se ráda zeptala, jak vůbec vznikla studie, o které jsem v úvodu mluvila? Kdo ji pro vládu vypracoval?
Skupina ekonomů jako je Aleš Chmelař z bruselského centra pro Evropská politická studia, Zdeněk Kudrna z Vídeňské univerzity, Jan Novotný z londýnské Business school, lidé z CERGE a řada dalších ekonomů, nezávislých a především působících mimo Českou republiku.
Ta studie vyčíslila přínosy členství České republiky v Evropské unii, jak jsem zmínila v úvodu, na více než 3 bilióny korun. Členství v EU s sebou na druhou stranu přináší také určité náklady. Vyplatilo se tedy České republice členství v Evropské unii, pokud se na tu problematiku podíváme z čistě ekonomického hlediska?
Určitě ano. Navíc já si myslím, že ty některé rádoby náklady na členství v Evropské unii jsou peníze, které bychom stejně museli vynakládat. I kdybychom stáli mimo Unii, stejně bychom zaměstnávali lidi, kteří by se Unií zabývali, a Unie logicky vždycky bude a byla by náš hlavní obchodní partner, kterému bychom se vždycky museli velmi pečlivě věnovat. Takže, myslím si, že náklady by byly vždycky téměř stejné. Ty přínosy bychom ale bez členství nikdy neměli.
Státní tajemník pro EU Tomáš Prouza (foto: vlada.cz)
Jaké konkrétní aspekty členství v EU nám zajistily hlavní část těchto ekonomických přínosů? Byl to třeba i jednotný vnitřní trh, a pokud ano, tak jakým způsobem?
Já si myslím, že důležité byly tři věci. Tou první je pád obchodních bariér, protože se Česká republika stala součástí obrovského ekonomického prostoru. Druhým logicky z toho vyplývajícím je vámi zmíněný vnitřní trh, který dal českým firmám spoustu nových zákazníků. Najednou se bavíme o půl miliardě lidí, které můžeme mnohem jednodušeji oslovovat. A zároveň přístup k penězům z evropských fondů, které pomohly českou ekonomiku posunout výrazně dopředu. A tou třetí důležitou věcí byla jistota pro firmy, české i zahraniční investory, že se pohybují v civilizované zemi s legislativou, které rozumí a na kterou se můžou spoléhat.
Pojďme se zaměřit také na zahraniční obchod. Měl vliv při vstupu České republiky do Evropské unie? Myslím tím, jestli se naše země po roce 2004 začala více orientovat právě na obchod s členskými státy? Ovlivnilo to celé nějak tu situaci?
Určitě. Možná jenom pro srovnání, náš export v roce 2003, čili před naším vstupem vzrostl zhruba o 9 %, v roce 2004, kdy se nám poprvé otevřela Evropa, vyskočil o 26 %. Čili tam je vidět, že jenom to okamžité zboření hranic výrazně pomohlo českým exportérům. A za těch deset let našeho členství v Evropské unii se náš vývoz zdvojnásobil. A logicky, tím jak jsme otevřená ekonomika, která musí žít z vývozu, protože nemá jinou alternativu, tak členství v Evropské unii a zrušení bariér pro české exportéry je něco, co českou ekonomiku posouvá dopředu.
Další oblastí je HDP. Když se podíváme na ukazatele HDP na hlavu, naše země se přibližuje průměru Evropské unie jen velmi pomalu. V roce 2004 byl tuzemský HDP na hlavu na úrovni 78 % Evropské unie. V roce 2012 to bylo jen 81 %. Proč se tomu průměru nepřibližujeme rychleji? Jaké jsou ty důvody?
Já si myslím, že hlavní důvody jsou dva. Tím prvním je pomalé čerpání evropských peněz, kdy třeba Polsko nebo Slovensko uměli čerpat výrazně rychleji a lépe než my, takže se jim dařilo jejich ekonomiky rozvíjet rychleji. Díky tomu, že prostě čerpali rychleji a víc, než my. A druhým problémem je potom politika škrtů za každou cenu, která tady byla posledních šest sedm let. Ve chvíli, kdy neumíte čerpat rychle evropské peníze a zároveň škrtáte domácí peníze na investice, tak to logicky ekonomiku pošle do kolen. Naproti tomu sousední země neškrtaly, nešly touto cestou, a měly mnohem silnější impulzy k tomu, aby jejich ekonomiky rostly a tomu evropskému průměru se přibližovaly mnohem rychleji než my.
V České republice se od roku 2004 téměř zdvojnásobily průměrné náklady na pracovní sílu. Má i toto souvislost s členstvím v EU?
Já myslím, že ne. To má spíš souvislost s tím, jak chceme, aby Česká republika vypadala. Myslím, že nechceme být zemí levné pracovní síly, zemí, která bude mít širokou vrstvu chudých lidí. Jsme zemí střední Evropy a naší kulturou vždycky byl funkční sociální systém a silná střední třída. Fungovalo to tak i za první republiky a my jenom prostě pokračujeme pořád dál. Na druhou stranu, pokud chceme mít silnou střední třídu a nechceme být atraktivní jenom tím, že máme levné dělníky, tak taky budeme muset českou ekonomiku rychleji reformovat. Potřebujeme lepší, účinnější školství a samozřejmě lepší využití příležitostí, které máme. A prostě v tomhle jsme pořád slabší, než někteří naši sousedé.
Studie také mluví o možných ekonomických dopadech zavedení eura u nás. Řekněte mi, jaký vliv na hospodářství by zavedení společné měny mělo a v jakých oblastech, by se projevilo nejvíce?
Dnes většina podniků žije z exportu, pokud by byly členy eurozóny, tak by výrazně ušetřily. Teď si musí kurzově zajišťovat své podnikání, mají logicky vyšší transakční náklady, pokud fungují jak v korunách, tak v eurech. Čili tady by byly velké úspory pro podniky. Samozřejmě by to bylo jednodušší i pro řadu domácností ve chvíli, kdy cestují, nakupují zboží v zahraničí. To by byla další skupina úspor. Pokud bychom vstupovali do eurozóny třeba se Slovenskem, tak bychom za těch pět let získali zhruba 200 miliard korun navíc. Samozřejmě se mluví o nákladech, které by členství v eurozóně mělo a to jsou platby do záchranného fondu eurozóny, na druhou stranu ty platby by dosahovaly zhruba nějakých 30 miliard odhadem, což je věc, kterou by Česká republika získala zpátky zhruba do půl roku. Je jasné, že přínosy by byly výrazně větší, než náklady, které bychom museli platit.
Pojďme se teď na chvíli odklonit od ekonomiky. Pokud byste měl, pane Prouzo, vybrat nějaké hlavní přínosy členství České republiky v Evropské unii, které by právě s ekonomikou nebyly spojené, jaké by to byly?
Především výrazně větší bezpečnost České republiky. To, že někam patříme, a máme zajištěnou bezpečnost, je obrovská hodnota. Obrovskou hodnotou je volný pohyb, to, že můžeme bez problémů cestovat, že mladí lidé mohou studovat bez problémů kdekoliv v Evropě. To jsou věci, které se špatně vyčíslují, ale jsou pro budoucnost naší země strašně důležité. Pokud bych měl jmenovat jednu přidanou hodnotu, tak prostě je to to, že je naprosto jasné, kam patříme, že patříme do západní Evropy, že nepatříme na východ.
A otázka závěrem. Existují naopak nějaká očekávání vlády, potažmo i nás občanů, které Evropská unie za těch deset let nedokázala naplnit?
Já jsem už zmiňoval ten poměrně velký problém, kterým je pomalé čerpání z evropských fondů. To, že jsme čerpali příliš pomalu a příliš málo, mělo negativní dopady na rozvoj české ekonomiky. Druhým velkým problémem, myslím, byla neschopnost jasně prosazovat naše zájmy. Poslední roky nás díky negativní politice vůči Evropské unii nikdo příliš neposlouchal. A to, že nás nikdo neposlouchal, má logicky velmi negativní následky v tom, co jsme, nebo nejsme schopni prosadit, a jak přísně se k nám potom Evropská unie chová.
Pro Euroskop přepsala Kateřina Matějková
Autor: Rádio Zet, Euroskop
