Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Pierre Lévy: Geopolitická krize v Evropě nebyla překvapením

Lucie Priknerová, Euroskop, 27.5.2014
Piere Lévy

Vysoký úředník francouzského ministerstva zahraničí a bývalý velvyslanec Francie v České republice Pierre Lévy přijel do Prahy, aby jednal o Akčním plánu, který společně připravuje ČR a Francie. V rozhovoru pro Euroskop se kromě česko-francouzských bilaterálních vztahů a politiky Francie v Africe vyjádřil také k postoji EU k Ukrajině.

Jaký máte názor na politiku nové české vlády vůči EU?

Pro nás je důležité, že nová vláda se snaží více zapojit do evropských záležitostí. Česká republika se na mapě Evropy nachází uprostřed, a tudíž je spjata i s její budoucností. Mně se to zdá jako přirozený krok, velmi pozitivní. Když jsem tu působil (jako francouzský velvyslanec v ČR – pozn. red.), tak jsem neustále říkal, že v tomto velmi obtížném politickém kontextu potřebujeme Českou republiku plně integrovanou v Evropě. Jinak Evropa nebude kompletní a nebude sama sebou. Musíte být aktivními účastníky debaty.


Francie je jedním z velkých států EU. Kdybyste měl poradit malým členským státům, jak pracovat efektivně v EU, co byste řekl?

Nemám úplně rád dělení na velké a malé státy EU. Evropský systém spíše zvýhodňuje malé státy, protože systém váženého hlasování přiděluje jejich hlasu váhu překračující jejich velikost. A pak, v mnoha oblastech je pravidlem jednomyslnost. Navíc, když pozorujete dělící linii u řady témat, tak nestojí na štěpení velké versus malé státy. Dělící linie je v závislosti na tématech. Je pravda, že v některých případech mají některé státy díky své minulosti nebo váze zvláštní slovo nebo specifickou expertízu. Unie má ale dnes 28 členů, a v budoucnu jich možná bude mít i víc. EU je velmi heterogenní a každý hlas se počítá. Když chcete postoupit dále, musíte budovat koalice, musíte pracovat se všemi. Žádný členský stát nesmí být zanedbáván, což je naše politika.

Piere Lévy
Bývalý francouzský velvyslanec v Praze a nyní vysoký úředník Francouzského ministerstva zahraničí, kde řídí sekci EU (foto: Euroskop)

Vzájemná spolupráce


Praha a Paříž v současnosti připravují společný Akční plán. Kde vidíte nejlepší možnost pro spolupráci mezi našimi státy?

Jsme velmi blízko k uzavření dohody. Máme hotový draft a teď ho zkoumá česká strana. Při nejbližší možné příležitosti se budeme snažit uzavřít tuto dohodu na politické úrovni. I když jsme dokument ještě formálně nepodepsali, pracujeme na něm a jsme denně v kontaktu. Myslím, že máme mnoho společných zájmu jako například energetiku, energetickou bezpečnost, otázku jádra, Východní partnerství, evropské volby.


Jak se díváte na budoucnost spolupráce v energetické politice?

Musíme pracovat na tom, abychom v Evropě měli skutečnou energetickou politiku. Je důležité naplnit tři cíle. Prvním z nich je soutěživost. Musíme být schopni nabídnout spotřebitelům a průmyslu energii za dobrou cenu. Energie je pro ekonomiku něco jako krev pro lidské tělo. Druhým cílem je ochrana životního prostředí a boj proti klimatickým poruchám. Každý stát dělá vlastní rozhodnutí o tom, jak moc se bude snažit přecházet k obnovitelným zdrojům, využívat vlastních zdrojů a rozvíjet energetickou efektivitu. Třetím cílem je pak zajištění energetické bezpečnosti, která vždycky byla a je extrémně důležitá, zvláště dnes v době ukrajinské krize. Česko o tom ví své, protože muselo v době svého předsednictví Evropské unii (únor 2009 – pozn. red.) plynovou krizi řešit. Obě naše země také patří k zastáncům jádra. Máme mnoho odborných znalostí, už jsme spolu podepsali dohodu a s prací v této oblasti musíme pokračovat.


Češi nemají Francii spjatou s jedním velkým investorem. Mají francouzské firmy o investice zájem?

S tím nesouhlasím. Francouzské firmy mají v Česku velké investice. Napadá mě např. Komerční banka, Veolia, Dalkia, automobilka TPCA v Kolíně. Francouzi vidí, že v České republice jsou kvalitní odborníci a průmyslová tradice. Vaše země má i komparativní výhodu díky geografickému umístění. V ČR jsou také francouzské firmy, které zde investují, ale pracují pro německý nebo polský trh.

Vnější vztahy


Mezi lety 2007 a 2008 jste byl generálním tajemníkem komise, která připravovala Bílou knihu o zahraniční a evropské politice Francie. Počítaly Vaše scénáře s možnými konflikty na Ukrajině, v Mali a ve Středoafrické republice? A naplnilo se to, co jste očekávali?

Neříkám, že jsme předpokládali anexi Krymu, ale musím skromně říct, že tento dokument příliš nezestárnul. Zmiňoval problémy organizace evropského prostoru, otázku našich strategických zájmů v sousedství, problematiku terorismu, potřebu evropské soft power i Afriku. Jsem s tím dokumentem stále celkem spokojený.

Pro každého ministra zahraničí je pak samozřejmě obtížné alokovat zdroje, protože Francie je omezená rozpočtem. Francie má druhou největší diplomatickou síť na světě hned po USA. Naše síť ambasád a konzulátů je celosvětová. V souladu s Bílou knihou máme tři typy ambasád. Velké víceúčelové ambasády, velvyslanectví s prioritním posláním, kterých jsou dvě třetiny, a několik malých ambasád s velvyslancem a málo početným personálem. Tudíž jsme schopní reagovat flexibilně.


Jsme svědky rusko-ukrajinské krize. Myslíte si, že evropské státy koordinují své kroky vůči Moskvě a Kyjevu dobře?

Pohledem zpět, politika vůči Rusku členské státy spíše rozdělovala, protože země EU jsou politicky a ekonomicky vystaveny této krizi v různé míře. Stejně jako je různá i míra jejich energetické závislosti na Rusku. Nemáme ani stejnou historii. Čechům to připomíná některé události, především rok 1968. To samé platí pro Pobaltí.

Někdy čtu články, že Evropa nejedná dobře, ale já si myslím opak. Evropě se podařilo udržet jednotu a zároveň pevný postoj i dialog. Jsou to Evropané, kteří dali věci do pohybu. V únoru jsem doprovázel ministra zahraničí Fabiuse, s německým ministrem zahraničí Steinmeierem a polským ministrem zahraničí Sikorskim, do Kyjeva. Jejich jednání bylo rozhodující pro zastavení krveprolití a přivedení Ukrajiny k demokratickému přechodu. Děláme mnoho, podívejte se například na balíček 11 miliard euro určený na pomoc Ukrajině. Rychlá je i implementace politické části Asociační dohody s Ukrajinou. Jde o velmi vážnou krizi, která mění principy fungující od roku 1945 a je důležité dát Rusku vědět, že taková politika ho bude něco stát.


V současné krizi máme možnost sledovat evropskou zahraniční politiku v přímém přenosu. Jak byste zhodnotil fungování Evropské služby pro vnější činnost? Měla by přijít nějaká její úprava, nebo se prokázalo, že funguje dobře?

Evropská služba pro vnější bezpečnost je velkou inovací, která přišla s Lisabonskou smlouvou. Nebylo lehké ji vybudovat, protože se museli dát dohromady lidé z Rady, Komise a členských států. Myslím, že výsledky od roku 2010 jsou výrazné. Jsou vidět úspěchy při dialogu s Iránem nebo v případě rozhovorů mezi Kosovem a Srbskem. Samozřejmě členské státy mají různé zájmy. Nikdy jsem si nemyslel, že by Evropská služba pro vnější činnost mohla nahradit diplomacie členských států. Musíme oboje dobře skloubit v globální a konzistentní politiku.

Francie v Africe


Pro Francii je jednou z priorit v zahraniční politice africký region. Právě teď probíhají intervence Francie v Mali a ve Středoafrické republice, myslíte si, že jste schopní usměrňovat krizi a do jisté míry obnovit stabilitu?

Neměli jsme na vybranou, museli jsme intervenovat. V Mali hrozil kolaps a ve Středoafrické republice byla situace hrozivá. Je v zájmu Evropy dělat takové věci, protože máme jisté bezpečnostní zájmy. Měli jsme výhodu, protože máme v Africe základny.

Je důležité jasně formulovat, co dělá Francie, co EU a OSN. Cílem je, aby Afričané dokázali zvládat svoje krize sami. Na dubnovém summitu EU-Afrika bylo zajímavé vidět, že i pro mnoho členských států, které se nacházejí daleko od Afriky, je tamní dění důležité. Když jsem v ČR hovořil s poslanci, senátory a představiteli Ministerstva obrany a Ministerstva zahraničních věcí, bylo pozitivní vidět, jak se zajímají o možnost angažovat se v Mali. Jsme České republice velmi vděční. Jsem velmi rád, že můžu vidět české vojáky v misi, po boku s francouzskými vojáky.


Vítá Francie zapojení EU do afrických konfliktů?

Ano, velmi. Jsou tu evropské mise, které není lehké vysílat, například 800 vojáků ve Středoafrické republice. Je také důležité vidět Afriku jako zemi rozvoje a inovace. Stále se mluví o krizích, ale existuje mnoho jiných afrických regionů, které byly v oblasti rozvoje úspěšné.

Autor: Lucie Priknerová, Euroskop

Další články v rubrice

Mejstřík: Odchod Itálie z eurozóny není na pořadu dne

Tereza Chlebounová, Euroskop, 6. 3. 2018

Ve vztahu s Ruskem bychom neměli ustupovat ze svých hodnot

Petr Pospíšil, Euroskop, 31. 10. 2017

Brexit očima londýnského analytika Keitha Boyfielda

Petr Pospíšil, Euroskop, 29.6.2017