Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Jak hodnotí analytici Barrosa a co mu doporučují?

Petr Zenkner, Euroskop, 27.6. 2014
Barroso

Asi nejsledovanější událostí pátku na Evropské radě bude výběr nového šéfa Evropské komise. Česká republika podporuje bývalého lucemburského premiéra Jean Claude Junckera. EUROSKOP se ale v anketě zeptal na končícího předsedu Komise José Mauela Barrosa. Jak ho námi oslovení analytici hodnotí?


Na páteční Evropské radě lídři členských států navrhnou nového šéfa Evropské komise. Jak byste zhodnotili desetiletí José Manuela Barrosa? Jaké byly silné a slabé stránky jím vedené Komise?


Uplynulé desetiletí evropské politiky si určitě nebudeme spojovat s Barrosem, ale spíš s Merkelovou, či obecněji s posílením moci hlav členských států. Za to nemůže jen snaha Barrosa být nekonfliktním úředníkem, který neriskuje střet s Radou, ale i institucionální změny Lisabonské smlouvy a nutnost řešit finanční krizi. Nemůžeme Barrosovi upřít zásluhu na řadě zajímavých iniciativ Komise, ale obávám se, že žádná s nich se nezapíše výrazněji do dějin EU.

Radko Hokovský, ředitel think-tanku Evropské hodnoty


Na otázku je nutné odpovědět ze dvou úhlů pohledu. Za úspěšné lze považovat zvládnutí zatím největšího rozšíření EU a integraci nových členských zemí do struktur EU. Ačkoliv je Barroso sám a celá Komise kritizována za nezvládnutí krize eurozóny, lze v konečném důsledku hodnotit přijatá opatření ve spolupráci s členskými státy jako úspěšně zvládnutý krizový management.

Na druhou stranu je nutné konstatovat, že José Manuel Barroso především ve svém druhém pětiletém období působil silně unaveným dojmem a de facto rezignoval na komunikaci směrem k občanům EU. Jeho projevy se postupně stávaly studnicí vyprázdněných pojmů. Neschopnost Barrosa jednoduchým způsobem vysvětlovat občanům EU výhody dosažené během integračního procesu pro každodenní život považuji za jeho největší slabinu a současně nenaplněné očekávání od celé Evropské komise. Během celého období se EU opět o velký kus svou rétorikou a neschopností opustit intelektuální kruhy vzdálila běžnému občanu EU a přispěla tak i přes nezpochybnitelné přínosy evropského integračního procesu k nárůstu podpory euroskepticky a nacionálně orientovaných stran.

Lubor Lacina, Mendelovo evropské centrum, spoluautor knihy „Evropské křižovatky“

Barroso v Budapešti na setkání V4
José Mauel Barroso se ještě před Evropskou radou zúčastnil zasedání Visegrádské skupiny v Budapešti. (foto: čtk)

José Manuel Barroso pochází z male země, v Unii však byl brán jako mluvčí velkých. Pověstné jsou jeho sklony měnit názor. Přesto je to politik s vizí lepší, propojenější a konkurenceschopnější Evropy, který Unii úspěšně kormidloval Unii ve složitých časech ekonomické krize. Pokud dobře zvládne svoje politické odcházení, tak by mohl být do historie zapsán jako úspěšný politik.

Jíří Čáslavka, analytic think-tanku Glopolis


Při čtení otázky a pohledu na uplynulých deset let mi všechny dřívější události v EU, ze systémového hlediska, evokují srovnání Sovětského svazu v Brežněvově éře. Leonid Iljič Brežněv v roce 1982 opustil SSSR ve stejném stavu, v jakém jej v roce 1964 převzal. Pro oba režimy i situace zůstala dodnes nedořešená otázka o možnostech reforem byrokraticky zbytnělé organizace a roli jednoho vůdce uprostřed mnoha zájmů. Zatímco události v okolí nabraly dynamického spádu, Sovětský svaz se v éře Brežněva "nehnul" a lidé vyjadřovali relativní "spokojenost". Z této zkušenosti nás systémově může zajímat více to, co se stalo po odchodu ústředního činitele. Osobně očekávám v EU v nebližších letech dynamické změny.

Petr Strejček, spoluautor knihy „Evropské křižovatky“


Odcházející politici většinou z veřejného života nikdy úplně neodejdou. Co byste Barrosovi doporučili, aby po odchodu z Berlaymontu dále dělal?


Rozhodně, aby neodcházel do soukromého sektoru. Ne, že by na angažmá v businessu bylo něco špatného, ale zoufale nám v Evropě scházejí politici, kteří by po své unikátní zkušenosti z veřejné služby pokračovali v think-tancích, politických institutech a nevládních organizacích, které se snaží zkvalitnit veřejnou debatu a tvorbu politiky. Barrosa bych tedy rád viděl v některém z velkých evropských think-tanků, kde by konečně mohl odhodit strach z šéfů členských států a začít nezávisle vstupovat do zásadní debaty o změnách, které EU potřebuje.

Radko Hokovský, ředitel think-tanku Evropské hodnoty


S ohledem na vlastní zkušenost z pozice vedoucího ústavu, ve které jsem působil téměř 10 let bych doporučil následující. V tak vysoké pozici jako je předseda Evropské komise se jedinec ocitne v absolutní izolaci odtržen od každodenní reality. Nejlepším řešením je tedy opuštění všech struktur a začlenění se do běžné společnosti. Setkávání se s lidmi u kávy, vína, diskuse každodenních problémů. To je přesně ta zpětná vazba, která vysokým funkcionářům ale i politikům chybí a bez které pak nedokáží reagovat na argumenty krajních stran názorového spektra a uchylují se k opakování obecných tvrzení a argumentů, které nejsou uchopitelné větší částí populace EU.

Lubor Lacina, Mendelovo evropské centrum, spoluautor knihy „Evropské křižovatky“


Barroso
Předseda Evropské komise José Manuel Barroso před Evropskou radou v Bruselu (foto: Audiovisual Sevrice EU)


Odcházení z výsluní pozornosti a slávy je těžké pro každého politika. V tomto smyslu je těžké něco doporučovat, každý to má jinak. Ale snad bych doporučil, aby se vyhnul cestě Gerharda Schroedera a spíše se věnoval akademické činnosti odkud do politiky koneckonců před mnoha lety přišel.

Jíří Čáslavka, analytic think-tanku Glopolis


Barroso pravděpodobně nebude následovat cestu Gerharda Schrödera a principem "otáčecích dveří" se neobjeví po politické kariéře v soukromé společnosti. Ač v Evropě celkem známý nestal se tak velkou celosvětovou ikonou, aby v případech konfliktů a krizí zastával roli bývalých amerických prezidentů a usmiřoval znesvářené strany. Nechci doporučovat, ale víceméně to vypadá na psaní memoárů a placené přednášky na univerzitách.

Petr Strejček, spoluautor knihy „Evropské křižovatky“

Autor: Petr Zenkner, Euroskop

Další články v rubrice

Brexit očima londýnského analytika Keitha Boyfielda

Petr Pospíšil, Euroskop, 29.6.2017