Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Prouza: Ambicí je připravit se na přijetí eura do roku 2020

Euroskop, 1.7. 2014
euro - peníze

Státní tajemník pro EU Tomáš Prouza představoval minulý měsíc v Paříži postoj České republiky v evropských otázkách. Věnoval se především institucionálním otázkám a energetice. Prouza poskytl i rozhovor pro francouzský list Les Echos. Přinášíme na Euroskopu jeho překlad.


Vládní koalice premiéra Sobotky, vzešlá z loňských říjnových voleb, rozšířila proevropské iniciativy. To je obrat o 180 stupňů oproti předchozí vládě.

Nacházíme se ve středu Evropy a nemáme jinou možnost než to reflektovat politicky. Už jsme se rozhodli přijmout fiskální pakt, který vláda v březnu 2012 odmítla podepsat, čímž v izolaci následovala Spojené království. Český parlament by ji měl ratifikovat během podzimu. Prezident Miloš Zeman se také rozhodl schválit fondy evropské pomoci (Evropský mechanismus stability) a zkoumáme, jak participovat na bankovní unii.


Od nynějška je také vůle vstoupit do eurozóny?

To je pravda. Naší současnou ambicí je, abychom byli připraveni z hlediska právního i ekonomického před lednem 2018 kvůli příštím parlamentním volbám v listopadu 2017. Měli bychom vše připravit tak, aby ČR mohla obratem vstoupit do systému ERM2 - čekárny na euro. V letech 2004 až 2006 už jsme udělali první pokus a stanovili nejzazší termín na rok 2010. Ale po volbách 2006 přišla nová vláda, která vstup do eurozóny odmítala. Nechceme opakovat stejnou chybu a vyhlašovat datum, které bude záviset na výsledcích příštích voleb. Našim cílem proto je, aby všechno bylo připraveno, aby vláda, která bude jmenovaná po volbách, mohla rychle pokračovat na cestě k přijetí společné měny, pokud bude chtít. V tuto chvíli jde jen o politické rozhodnutí, protože dodržujeme všechna Maastrichtská kritéria, která se týkají deficitu, dluhu i nízké inflace.


Jste dostatečně kompetitivní?

Ano a ne. Česká republika je nejvíce industrializovanou zemí Evropy, protože průmysl představuje 35 % HDP v porovnání s průměrem Unie, který činí 15 %. Ale je třeba být atraktivnější pro investory, kteří na našem území již jsou. Musíme jim dát dobré důvody pro to, aby reinvestovali své zisky do české ekonomiky. Další problém, který se musí vyřešit, je náš vzdělávací systém, který je nedostatečně přizpůsobený poptávce. Vytváříme experty- politology a historiky, kteří mají malé uplatnění, ale výrazně chybí technici. V řádu pěti až 10 let to musíme zlepšit.


Jaká ponaučení vám daly evropské volby z 25. května?

V určitém ohledu jsme měli štěstí. Naše země je pokládána za euroskeptickou, ale z našich 21 europoslanců je jich 18 z proevropských stran. Účast byla velmi slabá, ale je důležité, že ani nízká účast neposílila strany nepřátelské k Unii.


Proč tak slabá účast?

Protože naše vláda je mladá a protestní hlasování slabé, stejně tak se ekonomika znovu rozjíždí a klesá nezaměstnanost. Pokud byla absence vyšší, je to také proto, že občané nerozumí tomu, čím je užitečný Evropský parlament. Neznají své zástupce a nevědí, jak Evropa funguje.

 

Myslíte si, že by Evropa měla dělat více integrované politiky, nebo naopak, do záležitostí členských států intervenovat méně?

To, co hlavně Evropa nepotřebuje, jsou měsíce diskuzí o jménech osobností, které ji budou řídit. Je třeba si nejprve ujasnit priority, mandát. V odcházející Komisi měl každý komisař své priority bez sebemenší koordinace mezi sebou. Je třeba definovat tři velké priority: zaprvé znovunastartování hospodářského růstu; zadruhé vytváření slušných pracovních míst, což je z mého pohledu nejdůležitější výzva. Je třeba více flexibility na trzích práce, dát mladým lidem práci, zvlášť pokud jde o částečné úvazky. Je také třeba stimulovat investice. Třetí prioritou je, aby byla Unie jako celek kompetitivnější a abychom se vyhnuli konkurenci v rámci Unie. Mezi Spojenými státy, které jsou mnohem kompetitivnější díky energetice, a Asií, která profituje z nízkých platů, nemáme jinou alternativu než zlepšovat naši konkurenceschopnost a výkonnost. Nemůžeme jít cestou snížení platů, ale nemůžeme ani bourat evropský sociální systém. Musíme ale umět lidem nabídnout možnost pracovat a rozvíjet se, pokud je necháme zůstat doma a nic nedělat, tak tento kontinent nebude mít budoucnost. Je třeba najít rovnováhu mezi „welfare systémem“ a ekonomickou efektivností.

 

Jaký je Váš postoj k výběru příštího předsedy Komise. Podporujete Junckera?

V této otázce jsme pragmatičtí. Lidovci vyhráli volby, je tedy na nich, aby si vybrali svého kandidáta. Dokonce bude lepší přijmout takového kandidáta, i když se nebude líbit všem, než zbytečně strávit šest měsíců hledáním teoretického ideálního kandidáta nebo zahájením války s Evropským parlamentem. Tím by se riskovalo, že bude dovršeno přesvědčení euroskeptiků, že Evropa nefunguje. Je třeba jednat a řešit skutečné problémy Evropanů.

 

Je možné přesvědčit Davida Camerona?

Nejlepším řešením by bylo, kdyby byl budoucí předseda akceptován všemi. Ale právně stačí, když bude vybrán kvalifikovanou většinou. A nevěřím, že David Cameron utvoří blokační menšinu.

 

Jakou reformu Komise si přejete?

Komise musí být především efektivnější a lépe koordinovaná, musí být jasno v tom, že existují pevně dané priority, kterým se všechny ostatní aktivity musí podřídit. Cestou by mohly být buď dočasné nebo trvalé skupiny několika komisařů pod vedením jednotlivých místopředsedů Komise. Příprava smysluplného návrhu bude úkolem nového předsedy Komise. Evropská rada by zároveň měla více času trávit hodnocením toho, jak byla prováděna její rozhodnutí.

 

Musí být eurozóna integrovanější, byť Evropa tak bude dvourychlostní?

To záleží na tom, jak sestavíte ty dvě skupiny. Pokud necháme stranou ty, kteří se rozhodli euro nepřijmout, tak proč ne. Ale ti, kteří chtějí do eurozóny vstoupit, musí být při jednání o hlubší integraci u stolu.

 

Je třeba reformovat Schengen?

Ne, je to velmi nebezpečné. Jestli je tu nějaká věc, ze které se všichni Evropané radují, tak je to svoboda pohybu uvnitř Unie. Pokud to bude zpochybněno, tak to bude pro řadu Evropanů znamenat velmi negativní signál a otevření této debaty znamená riziko probuzení populistických a nacionalistických proudů.

Autor: Euroskop

Další články v rubrice

Mejstřík: Odchod Itálie z eurozóny není na pořadu dne

Tereza Chlebounová, Euroskop, 6. 3. 2018

Ve vztahu s Ruskem bychom neměli ustupovat ze svých hodnot

Petr Pospíšil, Euroskop, 31. 10. 2017

Brexit očima londýnského analytika Keitha Boyfielda

Petr Pospíšil, Euroskop, 29.6.2017