Euroskop, 9.7. 2014
Jak odpovídali Euroskopu čeští europoslanci na otázku, která se týkala způsobu volby předsedy Evropské komise? Podívejte se na odpovědi, které nám přišly do středy odpoledne.
Redakce Euroskopu položila českým #MEP tuto otázku:
Měli by být kandidáti na předsedu Evropské komise navrhováni evropskými politickými stranami (koncept tzv. „Spitzenkandidaten“) a má se předsedou Evropské komise stát automaticky kandidát vítězné tj. nejsilnější politické strany v Evropském parlamentu?
Jan Keller (S/D, ČSSD)
Považuji za nejen přirozené, ale i správné, aby politické strany resp. frakce v EP navrhovaly své kandidáty na předsedu Komise. EP je vrcholná demokratická instituce EU vzniklá na základě voleb občanů a odrážející jejich preference a akcenty. Úloha a role Komise je, přes její silnou roli v evropském legislativním procesu, přece jenom více ‚exekutivní‘. Nominant Evropského parlamentu, tedy konsensuální nominant politických stran EP v čele Komise významným způsobem snižuje rizika, která mohou nastat nejen v legislativním procesu, ale fakticky i v rozdělení rolí mezi Evropskou radu, Radu, Evropský parlament a Komisi. To samozřejmě neznamená, že by se předsedou Komise měl stát automaticky kandidát nominálně vítězné strany resp. strany s největším počtem hlasů, nýbrž kandidát, který získá v EP největší podporu europoslanců.
Pavel Telička (ALDE, ANO)
Odpověď na první část otázky je „ano“. Avšak neznamená, že by se automaticky měl stát předsedou Evropské komise. Měl by nicméně mít právo prvního pokusu sestavit většinovou koalici opřenou o programové shody. Pokud se mu to podaří, tak by nemělo nic bránit jeho nominaci a dalšímu postupu podle primárního práva.
Pavel Svoboda (EPP, KDU-ČSL)
Z pohledu demokratizace EU a z pohledu evropských politických stran je koncept Spitzenkandidaten přínosný. Jmenování předsedy Komise členskými státy by spíše odpovídalo EU jako mezinárodní organizaci. Byly to samy členské státy, kdo možnost Spitzenkandidaten zakotvily v Lisabonské smlouvě a evropské politické strany využily potenciál této možnosti. Než automatismus bych ale preferoval politickou dohodu evropských politických stran.
Stanislav Polčák (EPP, TOP09, Starostové a nezávislí)
Poslední volby a následné konaní Evropské rady ukázaly, že zde je zde nastavená praxe jmenování předsedy Komise podle výsledků voleb. Tedy nikoliv pouze s přihlédnutím k výsledkům „euro voleb“ a s plným respektem k nim. Bylo by vhodné i s ohledem na mandát poslanců EP promítnout tuto novou praxi do primárních smluv.
Miroslav Ransdorf (GUE/NGL, KSČM)
Dal bych přednost nestranickému odborníkovi
Olga Sehnalová (S/D, ČSSD)
Koncept tzv. Spitzenkandidaten podporuji jako výsledek snah o posílení demokratické legitimity Evropské komise vytvořením jasné vazby na výsledky voleb do Evropského parlamentu. Jde vůči občanům EU o srozumitelný signál, který posouvá vnímání Evropské komise jako orgánu více politického, v němž se odrazí jak výsledky voleb do Evropského parlamentu, tak politické nominace komisařů vládami členských zemí. V tomto smyslu se domnívám, že jde o vyvážené řešení, které nenarušuje rovnováhu mezi institucemi, ale posiluje jejich transparentnost a demokratickou legitimitu.
Petr Ježek (ALDE, ANO)
Koncept, kdy největší evropské politické strany navrhují kandidáty na předsedu Evropské komise, se stal realitou, ať si o něm kdo chce myslí, co chce. O úplném automatismu naplnění kandidatury nejsilnější politické strany bych nehovořil, spíše o potřebě, aby Evropská rada velmi silně k této skutečnosti přihlédla. Ať tak či onak, jak jsem měl moznost poznat předsedy Evropské komise, po J. Delorsovi nepřišel žádný, který by byl srovnatelně silnou osobnosti. Což mj. vyhovovalo největším státům Unie a z mého pohledu bylo důkazem, ze dřívější proces výběru postavený na hledání kompromisního kandidáta, jehož základním předpokladem je, že nikomu nevadí, nemohl do křesla předsedy Komise vynášet skutečné státníky.
Michaela Šojdrová (EPP/KDU-ČSL)
Domnívám se, že je dobré, že v souladu se zněním Lisabonské smlouvy (článek 17(7) a zejména deklarace č. 11) byla praktickým způsobem vytvořena metoda nominace špičkových kandidátů evropských politických stran. Demokratický výběr tzv. Sptizenkandidátů, v zásadě shodný s výběrem lídrů v národních volbách, byl akceptován napříč politickým spektrem. Prerogativum „vítěze“ voleb do EP, respektive toho, kdo je schopen v EP vytvořit jasně většinovou koalici, pak je nepopiratelným krokem k odbourávání demokratického deficitu v Evropě. A to je jedním z cílů Lisabonské smlouvy i Evropské lidové strany a KDU-ČSL.
Pavel Poc (S/D, ČSSD)
Předseda a jeho Komise je schvalována Evropským parlamentem a může být tímto parlamentem také odvolána. Je tedy logické, aby byl kandidát navržen nejsilnější politickou frakcí Parlamentu. Navržený předseda musí ovšem pak ještě svým programem přesvědčit většinu parlamentu, aby jeho Komise byla potvrzena. V žádném případě nemůže jít o nějaký automatický proces.
Miroslav Poche (S/D, ČSSD)
Evropské politické strany by kandidáty na předsedu Evropské komise navrhovat měly. Volby do Evropského parlamentu jsou jedinou přímou volbou zástupců Evropské unie a občané by proto měli mít možnost se podílet na procesu formování Evropské komise. Nemyslím si ale, že by se lídr nejsilnější politické strany v Parlamentu měl stát předsedou Komise automaticky. Při jeho výběru by se však mělo k výsledkům evropských voleb přihlédnout. Současný vývoj jednání o předsedovi Evropské komise, kterým by se měl stát Jean-Claude Juncker, coby kandidát vítězné Evropské lidové strany, ukazuje, že členské státy berou výsledky voleb do Evropského parlamentu vážně, aniž by byl tento proces automatický z principu.
Jan Zahradil (ECR, ODS)
„ODS byla od samého začátku proti tomuto postupu, a to z několika důvodů. Za prvé, nemá oporu v Lisabonské smlouvě, která hovoří pouze o přihlédnutí k výsledkům voleb. Za druhé, politizace Evropské komise je chybou. EU není stát, nemůže tedy mít politickou vládu. Evropská komise je úřednický orgán, jehož členové pouze vykonávají pravomoci, které jsou jim členskými státy svěřeny. Navíc průzkumy provedené těsně po eurovolbách ukázaly, že naprostá většina občanů si hry na „Spizenkandidaten“ vůbec nevšimla. Jméno pana Junckera například niikdy neslyšelo před 92% občanů, Martin Schulz je na tom podobně.“
Autor: Euroskop