M. Bydžovská, P. Zenkner, Euroskop, 7.8. 2014
Jak se připravuje na grilování v Evropském parlamentu a proč ji rozčílila poznámka Erika Besta? Euroskop hovořil s budoucí českou eurokomisařkou Věrou Jourovou.
Jste druhým nejoblíbenějším českým politikem. Co považujete ze svého působení v čele Ministerstva pro místní rozvoj za největší úspěch?
Nastartovala jsem řadu věcí, které jsme slíbili, že uděláme – mimo jiné dvě verze nového zákona o zakázkách. Novela by měla ulevit zadavatelům, protože současný zákon brzdí investice, a zároveň nebude otevírat korupční prostor. Rozjeli jsme krizový plán čerpání maxima peněz z minulého období evropských fondů. Věříme, že se nám podaří stáhnout schodek na minimum. Máme dva objektivní obtížné faktory – čas a kurzové rozdíly ČNB. Když zeslabí koruna, opticky má přitéct více peněz z Bruselu, ale neumíme je už vyčerpat.
Nemůžu zatím prokázat mnoho konkrétních výsledků, má to dlouhou dobíhající dobu. Udělali jsme odvážnou výzvu k předložení projektů na obnovu kulturních památek. Máme tady projekty za miliardu 400 milionů. Chtěla bych, abychom profinancovali všechny projekty, které lze.
Neobáváte se, že odcházíte v době, kdy ministerstvo čeká mnoho těžkých úkolů, a Vy nevíte, jak bude zahájená práce pokračovat?
Obávám se…. Spíše je mi to líto. Hodně jsem toho „rozvrtala“ (napište to tam, směje se)… Snad dobrým směrem. Doufám, že mě nahradí člověk, který nebude dělat velké změny. Ani by neměl mít možnost, protože jedu v mezích programového prohlášení. Neměl by to být ani člověk, který udělá velké personální otřesy.
Víte již, kdo Vás nahradí?
Netajím se tím, že bych si přála, aby to byla náměstkyně Klára Dostálová.
V Bruselu je potřeba extrovert
Komisaři by měli být podle evropského práva nezávislí na domovských zemích. Domníváte se, že přesto můžete v Bruselu České republice prospět? Pokud ano, jakým způsobem?
Nejvíc pomohu republice, když tam budu dobře pracovat a budou za mnou výsledky. Chtěla bych si budovat prestiž někoho, kdo sice dělá vysokou evropskou politiku, ale rozumí terénu a má blízko k lidem a problémům, které mají. České republice bych mohla pomoci, kdyby se v Evropě říkalo: Byla tady česká komisařka, ona tomu rozumí a chápe naše problémy.
Nevím, čím to je. Ale mám takový dar, že když někam vlezu, tak se pozná, že tam jsem. Pan Babiš říká, že je potřeba, aby tam šel extrovert, což si myslím, že jsem.
Ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová a premiér Bohuslav Sobotka při bilanční návštěvě na jejím ministerstvu (foto: vlada.cz)
Jinými slovy tedy chcete zlepšit jméno České republice v Bruselu?
Jednak, i když to zní neskromně. Ale je to můj cíl. A také bych chtěla zlepšit informovanost o Evropě v Česku.
Jak byste to chtěla dokázat?
Musíme dostávat informace o tom, co se děje v evropských institucích lepší formou. Hlavně říkat pravdu a nebudovat mýty. Hrozně mi lezou na nervy řeči o tom, že hlavní věc, která nás postihla je, že banány nejsou zakrouceny v dostatečném úhlu… nebo pomazánkové máslo… Chápu, že to někoho štve, ale Evropa a co se v ní děje má vliv na Česko. To by se mělo komunikovat jiným způsobem.
Není to spíše tím, že informace v Česku jsou, ale lidé o ně nemají zájem? Jak se můžou zprávy o Evropě stát atraktivnější?
Evropa nejsou instituce, ale lidi, kteří v ní žijí. Dodnes považuji za zázrak, že jsme se dostali do klubu, kde žijí další národnosti a že je to strašně zajímavý konglomerát kultur. To je třeba více zdůrazňovat – jsme ve společné rodině, má to svou hodnotu, na kterou si nemůžeme šáhnout, ale rosteme s ní i my.
Češi jsou národ skeptiků
Češi jsou podle výzkumů ohromní pragmatici. Jak tedy propagovat Evropu tímto způsobem?
Ano, na co si Češi nemohou sáhnout, to podle nich není. Pokud ale 70 procent české legislativy má původ v evropské a ve valné většině případů to zlepšuje život lidí, tak to je něco, co bychom měli více komunikovat.
Čím to je, že Češi jsou tak skeptičtí vůči EU? Třeba se Slováky máme podobnou novodobou historii, vstoupili jsme do Unie ve stejnou dobu, a přitom Slováci jsou v průzkumech téměř nejvíce „euronadšení“ z celé osmadvacítky, zatímco my býváme v žebříčcích na opačném konci.
Češi jsou skeptičtí bez dalšího, jsme národ skeptiků. I vůči sobě. Málo se chválíme, málo říkáme banální věty. Odvážila jsem se na pár veřejných vystoupeních říci, že jsem šťastná, že mohu pracovat pro svou vlast. Bylo tam rozpačité ticho. Stydíme se říkat banální příjemné věci, protože se nenosí být optimista, být naivní. Hodně lidí mi píše, že můj politický program je dělat dobrou náladu, že to hrozně chybí. Nejenom v politice, ale i v životě. Jsme hodně zamračení, akcentujeme negativní věci. Něco bychom s tím měli udělat.
Kabinet povede cizinec
Jak se připravujete na to, že budete komisařkou. Máte představu, kdo bude ve vašem kabinetu?
Učím se. Sbírám podklady – evropské politiky, evropská procesní pravidla… Už to mám narafičené všude – u postele, ve sněmovně ve stolku, v kanceláři…. Grilování v Evropském parlamentu bude vyžadovat znalost.
Momentálně vyhodnocuji životopisy kandidátů a různá doporučení. Do kabinetu si můžu vzít tři Čechy a ještě dalších sedm cizinců. Připravuji se, že se setkám s kandidáty na šéfy kabinetu. Budu mít v Bruselu asi pět schůzek s vytipovanými lidmi.
Takže Váš kabinet povede cizinec?
Hraničí to s jistotou. Ale zástupcem může být Čech. Podle mého názoru.
Už jste se setkala s předsedou Komise Jeanem-Claudem Junckerem?
Ještě ne. Měli bychom se sejít koncem srpna.
Jaké procentuální šance jsou, že ČR získá post komisaře pro regionální rozvoj?
Mluvila jsem o optimismu. Věřím tomu na padesát procent, že by to mohlo vyjít.
Co oceňujete na práci současného komisaře pro regionální politiku Johannese Hahna a v čem byste na něj chtěla navázat, pokud získáte tento post?
Vždy jsem oceňovala jeho vstřícný přístup. Rozuměl tomu, co se děje v terénu. Byla jsem za ním jenom jednou s problémy, které jsme měli v čerpání a on byl velmi vstřícný a uznalý. Myslím si, že je to jeden z těch, kdo chápou, že nelze vzít na všechno obecné recepty, když je v Evropě tolik specifických problémů. Myslím, že svou práci dělá dobře a na jeho generálním ředitelství je příjemná a přátelská atmosféra.
Na jaké jiné portfolio byste se cítila připravená?
Cítila bych se na zlepšení regulací a administrativy, což je portfolio, které je také zatím ve hře. I když bych tam nemohla čerpat z letité zkušenosti jako u regionálního rozvoje. Pomohlo by mi ale právnické vzdělání. Docela by mě to lákalo a nebála bych se toho. A pak se to začíná komplikovat… doprava, průmysl. Troufnu si na to, s regionálním rozvojem to souvisí. Agendy mého srdce to ale nejsou.
Kdybych si mohla vybrat, to se skoro bojím říct, tak by to byla justice nebo vzdělávání a kultura. Jsem původní kvalifikací kulturoložka. Věda a výzkum je také možnost.
V médiích se psalo, že naše země má zájem i o křeslo komisaře pro meziinstitucionální vztahy. Co je náplní práce tohoto portfolia?
Je to agenda zlepšení vztahů mezi institucemi, ale i procedur. Třeba právě zlepšení regulace a snížení administrativní zátěže. Každý politik říká, že bude zjednodušovat a pořád se to zesložiťuje. Je to nesmírně těžký úkol. Nicméně některé procedury a některá pravidla se zjednodušit dají. K řadě věcí, které je potřeba udělat, je nicméně třeba změnit primární legislativu, lisabonskou smlouvu. To je hodně tvrdý oříšek. Možná, že i do toho bude potřeba sáhnout.
Žijí mezi námi idioti…
Co říkáte na kritiku, že jste byla nominována jenom proto, že jste žena?
To je sebekritika společnosti, že není zralá na tento přístup. Poprvé tady byl takto výrazným způsobem použit princip genderového zastoupení. A to, že to vzbudilo takovou reakci, bez plusu a mínusu, velmi intenzivní pokrytí v médiích a v debatách, to je samozřejmě v pořádku, protože se to stalo poprvé.
Ale musím říct, že některé komentáře mě přesvědčily, že opravdu žijí mezi námi…. (odmlčí se a hledá slova) někteří idioti, kteří vůbec nepochopili, že to je trend, který existuje. Ženy v politice chybí a všechny nás to nějakým způsobem poškozuje. Nejenom ty ženy, které by se do politiky mohly dostat, ale dostanou se i bez toho.
Ale komentáře typu, že bych tam mohla míchat jíšku, a že moje jediná kvalifikace je, že jsem se před padesáti lety narodila jako žena, mě uráží. A mám štěstí, že když mě něco hluboce uráží, tak mi to zároveň dává obrovský impulz, abych těm idiotům ukázala, že neměli pravdu.
Máte konkrétní případ, který Vás nejvíc pobouřil?
Toto byla věta pana Erika Besta. Měla jsem vždycky ráda jeho bryskní komentáře. Nerozumím tomu. Vůbec mě nezná. Nechápu, jak může napsat, že jediná moje zásluha pro tuto funkci je, že jsem se před padesáti lety narodila jako žena.
Jeden kamarád o mně řekl, že jsem jediná barokní památka v Třebíči. To mně přijde jako vtipná urážka. Takovéto se budu vždycky smát. Ale to, co napsal pan Best svědčí o tom, že to je neomalený člověk.
Je třeba, aby ČR podnikala něco na podporu zastoupení žen v politice? Například EU navrhla kvóty na počet žen v dozorčích radách velkých akciových společností. Je to správná cesta?
Kvóty dané natvrdo nemám ráda. Myslím, že bychom se mohli propracovat k něčemu, co bych nazvala všeobecným konsensem, že je to tak dobře a že se o to budeme snažit. Pojďme ženám otevřít cestu bez kvót. Ale nevím, jestli to jde.
Měli jsme v hnutí ANO v programu plno formulací, jak budeme ženy prosazovat. A když jsme potom tvořili kandidátky do parlamentních voleb, tak myslím, že v sedmi krajích byla první žena až na šestém místě. Když jsem to viděla, tak jsem se zděsila, a pak jsme v tom ještě něco udělali. Je vidět, že když tam není ten kánon, nebo když tam není psaný nebo nepsaný požadavek, tak to nefunguje. Ale myslím, že je ještě prostor řešit to jinak, než dát natvrdo kvóty.
Srdce směřuje do neziskovek
Kam by měla Unie směřovat a jak myslíte, že se během pěti let mandátu Junckerovy Komise změní?
Ústavně nevím. Nerada bych se dopouštěla nějakých prognóz, ale myslím si, že rozdělení kompetencí je pro současnou situaci v pořádku. Pravděpodobně se bude posilovat bezpečnostní politika, energetika, energetická bezpečnost, posílí i obchod s Amerikou. Nemělo by se to ale dít za cenu snížení některých standardů. Co se týče regionální politiky, tak státy, které jsou dnes čistými příjemci, by se měly dostat nad 75 procent průměru HDP osmadvacítky a měly by začít přispívat, což se týká i České republiky.
Předpokládáte, že se po pěti letech v Bruselu do ČR vrátíte a dále zúročíte zkušenosti ze zahraničí v české politice?
Nevím, co to bude za datum…. Pokud bych českému státu neudělala v Bruselu ostudu a chtěl mě tady nějak využít, třeba co se týče kontaktů, tak bych byla asi ráda. Ale moje srdce směřuje spíše do neziskového sektoru, pracovat v nějakých humanitárních službách. Mluvím o tom léta. Studovala jsem práva, abych se stala advokátkou, které bude stačit polovina času na uživení se a druhou polovinu bych chtěla věnovat nějakým takovým službám. To je ale až za pět let, kdo ví, co bude.
Autor: M. Bydžovská, P. Zenkner, Euroskop
