„Tváře českého předsednictví“ splnily svůj účel

01.10.2008
Euroskop

Euroskop hovořil s místopředsedou vlády pro evropské záležitosti Alexandrem Vondrou o zahájení kampaně k českému předsednictví EU, o prioritách českého předsednictví, zaměření Prahy na Balkán, o nejnovějším vývoji na Kavkaze, o vztahu Unie se Spojenými státy, o visegrádské spolupráci a energetické bezpečnosti Evropy.

Páteční návštěvou Ústí nad Labem a Litoměřic jste ukončil první část komunikační kampaně k českému předsednictví EU, v jejímž rámci jste navštívil řadu měst v krajích. Jak byste začátek kampaně zhodnotil?

Osobně ho považuji za velmi zdařilý. Setkání na náměstí v Ústí nad Labem uváděla symbolicky kapela Vega, což jsou postižení Romové z ústavu sociální péče na Litoměřicku. Máme-li heslo „Evropa bez bariér“, a jim se povedlo krásně demonstrovat, že pokud se člověk nebojí, je skutečně možné něco dokázat. To bylo jejich poselství pro nás – nikoliv jen ustrašeně koukat, jestli náhodou neděláme něco špatně, ale uvědomit si vlastní sebevědomí a příležitosti. V září jsem měl možnost objet většinu krajů v Čechách i na Moravě a zjistil jsem, že kraje náš záměr, že se předsednictví neodehrává jen v Praze a v Bruselu ale po celé zemi, pochopily skutečně ne jako povinnost ale jako příležitost se ukázat a postavily se k němu čelem, zodpovědně. I když jsem v to doufal, nebyl jsem si tím tak úplně jist.

A ještě jedna věc. V době, kdy zde před volbami do krajů a do senátu v Praze rostlo politické napětí, jsme měli možnost si s hejtmany v klidu sednout a racionálně se pobavit o tom, co lze udělat proto, aby naše členství v Evropské Unii a naše nastávající předsednictví bylo pro regiony nějakým způsobem prospěšné. Takže já jsem spokojen.

Jaký byl o akce mezi občany zájem, o co se účastníci nejvíc zajímali?

Evropská témata trpí notoricky tím, že jsou pro běžné občany nezáživná a odtažitá, a že politici a úředníci je neumí dostatečně zprostředkovat. Není to nějaká zvláštnost, ale politická nemoc, kterou trpí celá Evropa. Nemáme jinou možnost než komunikovat o nich trošku s nadhledem a humorem, netradičně. Pokud budeme paní Novákovou tady v Litoměřicích a nebo pana Horáka zatěžovat tím, že druhou prioritou našeho předsednictví je energeticko-klimatický balíček, tak on nám v lepším případě slušně poděkuje a odejde. V horším případě se rozčílí nebo se nám bude smát. Čili je třeba volit trochu netradiční formy a osobně si myslím, že se nám to v prvé fázi podařilo. Samozřejmě byla to příležitost si sednout, promluvit s lidmi. Při setkání na náměstí v Plzni jsem si sednul s těmi, které to zajímalo – byla jich pomalu stovka – a mluvili jsme asi hodinu a půl. Tohle bylo možné jenom kvůli tomu, že jsme je trošku nalákali právě v začátku.

Pomohla Vám v tom nějak naše Eurocentra?

Smysluplnost Eurocenter obrovsky závisí na iniciativě v místě a na lidech, kteří Eurocentra vedou. Pokud to jsou lidi, kteří jen čekají na nějaké podněty seshora nebo z Prahy, tak tam je přidaná hodnota podle mého soudu dost malá. Pokud to jsou iniciativní lidi, kteří sami přicházejí s nápady a vymýšlejí je tak, aby byly nějakým způsobem zasazeny do toho konkrétního místa nebo kraje, pak to funguje. Navštívil jsem třeba Eurocentra ve Zlíně nebo v Plzni, kde přesně vědí, jak se mají věci udělat, aby byly vidět.

Myslíte si, že spot s kostkami cukru „Tváře českého předsednictví“ splnil svůj účel a přitáhl k českému předsednictví pozornost?

Stoprocentně splnil svůj účel, nebo možná i na 150%. Možná jsme takovou odezvu ani nečekali. Samozřejmě že ta nadsázka, ten dvojsmysl, zaujal. My jsme chtěli přitáhnout pozornost lidí, chtěli jsme trochu vyprovokovat diskusi, a to se nám podařilo. Pro mě bylo satisfakcí, když jsem v Brně nebo v kraji v Litoměřicích, například přišel do baru a zjistil jsem, že kampaň „Evropě to osladíme“ zná skoro každý a že se o tom lidi mezi sebou baví.

Evropě to osladíme

Jaké tedy bude české předsednictví? Pozměnily nějak jeho priority nejnovější události na Kavkaze?

Určitě to, co se v srpnu stalo v Gruzii, ovlivňuje a bude ovlivňovat agendu a témata, kterým se budeme věnovat. Ukázalo se, že Rusko svou asertivní politiku je schopno prosazovat nejenom slovy ale i činy. To je samozřejmě důvod, abychom se soustředili na některá témata, která jsme podceňovali. Jsem si jist, že také v důsledku ruské invaze do Gruzie bude jedním z klíčových témat, jež můžeme v rámci Evropy dělat, energetická bezpečnost. Nepochybně mezi klíčové úkoly pro nás v příštím roce tak bude patřit posilování solidarity v energetických věcech, investice do infrastruktury a diversifikace a dodávky surovin.

Jednou z priorit českého předsednictví EU by měla být podpora zemí Balkánu v jejich úsilí o vstup do EU. Zájmem Unie bezesporu je, aby se Srbsko místo na Moskvu orientovalo na Západ. Je v tomto ohledu Brusel dostatečně aktivní a co v tom bude za českého předsednictví dělat Praha?

Samozřejmě souhlasím s tím, že je v našem zájmu, aby gravitační centrum Bělehradu byl Západ a nikoliv Kreml. Určitě budeme chtít, aby v příštím roce Srbsko podalo přihlášku do Evropské Unie a začal s ním vážný dialog. Myslím si, že jsme v tom zajedno se Švédy. Osobně komunikuji se švédským ministrem zahraničních věcí, který je známým specialistou na Balkán. Jsou některé země, které pochybují, jako například Holandsko, kde musím v tomto ohledu překonávat určitý odpor – a v západní Evropě navíc panuje únava z rozšiřování. Během předsednictví si budeme připomínat 5 let od toho „velkého třesku“ a mimo jiné můžeme poukázat na studii, která analyzuje, že rozšíření bylo výhodné nejen pro přistoupivší země, ale i pro Evropu. Myslím si, že třeba na číslech německé ekonomiky je to úplně markantní. Samozřejmě se na jaře příštího roku nestane žádná revoluce, bude to před volbami do Evropského parlamentu, ale dotáhnout otázku Balkánu, dodělat tuto práci cítím jako důležitou věc.

Praha chce také klást důraz na vztahy Unie se Spojenými státy. Co na to tradičně protiameričtí Francouzi?

Podle mého názoru se Francouzská politika za Sarkozyho přece jen v tomto ohledu změnila. Nynější Paříž je asi nejvíc proatlantickou vládou za posledních několik desítek let. Pro nás bude rozhodně důležité až po volbách ve Spojených Státech přijede nový americký prezident.

Komu v prezidentských volbách v Americe fandíte?

Osobně fandím McCainovi, ale to není důležité. Musíme se připravovat na obě eventuality, protože v našem zájmu je, aby vztahy mezi Evropou a Washingtonem byly vynikající a musíme to dokázat, ať už vyhraje Obama nebo McCain.

Nebudou nakonec Češi za předsednictví v Unii muset jen řešit resty po Francouzích?

Samozřejmě jsou témata, která Francouzi dotáhnou a jsou témata, která si rádi nechají pro nás, protože třeba nebudu chtít moderovat diskuzi, kde mají nějaký silný zájem. Jsou některé oblasti, které možná skutečně padnou na naši hlavu, může se to stát třeba u otázky snižování emisí v automobilovém průmyslu nebo třeba u legislativy, jež se týká vnitřního trhu s energiemi. Pokud taková situace nastane budeme se s ní muset vypořádat, máme dvě možnosti – buď to dotáhneme my anebo se to nechá až po volbách.

Bude Praha své předsednictví nějakým způsobem konsultovat s partnerskými sousedskými zeměmi z tzv. Visegrádu?

Ano, například můj náměstek Marek Mora se ve Varšavě sešel s Maďary, Rumuny, Poláky, Slováky, aby diskutovali o společných pozicích v oblasti energetiky a sociální politiky. S Poláky hodně spolupracujeme při utváření Evropské politiky na východ směrem k Ukrajině. Tedy ano, spolupracujeme ve střední Evropě a budeme spolupracovat dál.

Je tady ještě nějaká jiná paralela s Poláky, je tu ještě nějaké jiné téma, které se snažíme spolu s Poláky prosadit?

Ještě možná jedna věc, prosadili jsme jako jednu z komunikačních priorit připomínku 20-ti let od pádu Železné opony. A právě spolupráce mezi námi a Poláky při nahlodávání a rozbíjení Železné opony byla úplně zásadní, to budeme chtít připomenout a v mnohém se zde s Poláky sejdeme.

Nestala se otázka další integrace EU v souvislosti s nejnovějším vývojem na Kavkaze více aktuální?

Někteří chtěli aktuální situace na Kavkaze využít nebo zneužít, aby prohlašovali, že bez Lisabonské smlouvy se nikdy nedohodneme. Zájmy jednotlivých zemí ve stavu k Rusku nejsou úplně identické. Nahlížení na Rusko je jiné třeba v případě Varšavy, která má své neblahé zkušenosti s Ruskou politikou z historie, a naopak jsou zase hlavní města v Evropě, kde se na Rusko pohlíží jako na způsob, jak vyvažovat třeba někoho jiného v evropské politice. Čili máme-li mít společnou politiku vůči Rusku, musíme se nejprve shodnout na tom, že Rusko vnímáme stejným způsobem nebo jsme schopni ho stejným způsobem vnímat. To za nás nevyřeší jedna smlouva, protože slaďování takovýchto zájmů může trvat nějaký čas.

Jaké je v tomto ohledu postavení Ukrajiny? Co by měla podle vás Unie dělat, aby se předešlo scénáři, který Moskva předvedla v Gruzii?

Osobně se samozřejmě obávám, že pokud necháme ruskou intervenci v Gruzii bez povšimnutí, tak to může být vnímáno jako zelená a Rusko bude chtít pokračovat dále – a konkrétně Ukrajina může být další na řadě. Z tohoto hlediska je hrozně důležité dát Ukrajině evropskou perspektivu, je důležité podporovat ukrajinskou nezávislost a státnost, a to zejména v době, kdy někteří ruští představitelé pochybují o tom, že Ukrajina je nezávislý a suverénní stát.

Jedním z velkých problémů Evropy je její vnější energetická závislost. Co si myslíte o jednotné energetické politice Unie?

Zde se opět zájmy jednotlivých zemí často liší. Pobřežní státy, zejména na západě, jako Británie a nebo Španělsko, mají daleko větší manévrovací schopnost. Ony si mohou postavit terminál na zkapalnění plynu prakticky kdekoliv, zatímco my jsme odkázáni na potrubí. Současně sjednávání kontraktů o dodávkách je vždycky dlouhodobá záležitost, čili spolupráce je důležitá, ale najít nějakého společného jmenovatele je často velmi těžké. Ovšem budeme na tom pracovat, protože pro nás jako zemi ve střední Evropě, která je provázaná s vnějším světem víc než kdokoliv jiný a závislá na dodávkách ropy víc než je zdrávo, to určitě je téma.

Můžete nám prozradit, jaké akce se během českého předsednictví chystají v Praze, případně v dalších českých a moravských městech?

Pokud jde o Česko většina akcí se rozhodně bude konat v Praze, protože to je logisticky jednoduché. Bude se tu konat asi 12 nebo 13 ministerských neformálních rad, část v Praze, část ve městech jako Brno, Olomouc, nebo v lázních jako Luhačovice, Mariánské Lázně, různé akce se budou konat taky na Hluboké, v Litoměřicích, atd. Připočteme-li pracovní zasedání, různé konference na vysoké nebo pracovní úrovni, tak se dostaneme do stovek. Kromě toho budeme samozřejmě předsedat stovkám různých setkání v Bruselu, která se budou konat prakticky každý den.

Chtěl byste sdělit ještě něco nám – Euroskopu?

Bylo by skvělé, kdyby Euroskop skutečně dotáhl svojí transformaci do podoby média, které umí nabídnout informace, jež jinde nejsou.

Autor: Jitka Zamrazilová, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality