Junckerův balíček. Anketa mezi českými europoslanci


Petr Zenkner, Marie Bydžovská, Euroskop, 22.12. 2014

Zeptali jsme se českých europoslanců, jak hodnotí Junckerův plán na podporu investic, který by měl přinést do evropské ekonomiky 315 miliard eur (8,7 biliónu korun). Co podle nich přinese České republice a jaká jsou jeho slabá místa?

Co může Junckerův balíček přinést pro ČR?


Pavel Poc (ČSSD, S/D)

Investiční balík může v ČR výrazně pomoci například v dopravní infrasktruktuře. Ostatně za to naše poslanecká delegace ČSSD v Evropském parlamentu bojovala i pomocí pozměňovacích návrhů v rámci frakce Socialistů a demokratů. Prioritami jsou i energetika a investice do opatření souvisejících s adaptací na změnu klimatu. Pro Českou republiku může být ovšem problémem, že nebudou žádné národní obálky a na peníze si sáhnou pouze kvalitní projekty a opravdu připravené země. Strukturální fondy a kohezní politiku ovšem nesmí Junckerův balík nijak narušit nebo měnit, to nedovolíme.

Petr Ježek (ANO, ALDE)

Junckerův balíček v optimálním případě může být jedním z nástrojů, které přispějí k rozhýbání evropské ekonomiky, na které je ČR závislá (do EU vyváží 80% zboží, z EU přichází 90% přímých investic). Pokud bude ČR schopná předložit kvalitní projekty, může je s pomocí balíčku uskutečnit, a vylepšit tak např. svou dopravní infrastrukturu.

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL, EPP)

Junckerův balíček by měl přinést především tzv. investiční peníze ze soukromého kapitálu, které by měly rozhýbat ekonomiku. Nicméně bohužel o něm máme, jako poslanci rozpočtového výboru, velmi málo informací, a to vnímáme jako velikou chybu. Materiál, který jsme k Junckerovu balíčku obdrželi, je velmi obecný. A proto se množí pochybnosti o tom, zda je Junckerem uvedená částka 300 miliard eur investic vůbec reálná. A následně další nad tím, jaké peníze budou investovány, podle jakých kritérií, na jak dlouho a kdo bude projekty stanovovat a hlídat.

Podle posledních informací by Junckerův balíček neměl mít vliv na rozpočet Evropské unie, který je už nyní velmi napjatý a měly by se v něm najít prostředky na snížení předchozích dluhů. Pokud však nebudeme mít peníze z Evropského rozpočtu, je nutné se ptát, proč se už dnes hovoří o úsporách na některých programech, které budou použity na záruky?

A poslední věcí je samotné soutěžení projektů v rámci celé Evropské unie. Na to nejsme v naší republice příliš zvyklí, a navíc pokud máme peníze z kohezních fondů, nevidím moc velké odhodlání získávat investice od soukromého kapitálu. Nicméně v druhém týdnu v lednu 2015 bychom měli mít více informací. Pevně věřím, že budu příjemně překvapen.

Miroslav Poche (ČSSD, S/D)

Junckerův investiční plán vnímám ve skrze pozitivně. Pokud se skutečně pomocí multiplikačního efektu podaří mobilizovat předpokládané investice v celkové výši 315 miliard eur, tak to přinese nová pracovní místa i oživení evropského hospodářství. Vytvoření Evropského fondu pro strategické investice pak považuji za novou příležitost pro Českou republiku, zejména jak zafinancovat potřebné investice do infrastruktury. Například do nových dopravních propojení se sousedními zeměmi nebo do energetických sítí. Jestli tento fond bude mít přínos pro Českou republiku, však bude hodně záležet na naši schopnosti připravit kvalitní projekty, které budou stimulovat soukromé investory. Zkušenost z čerpání strukturálních fondů ukazuje, že ne vždy takové kvalitní projekty máme k dispozici nebo jsme schopni je v krátkém čase připravit.

Dita Charanzová (ANO, ALDE)

Určitě může přinést finance i do Česka a s nimi šanci povzbudit růst našeho hospodářství prostřednictvím evropských zdrojů. Věřím, že tentokrát půjdou peníze tam, kde jsou opravdu potřeba – v Česku by k takovým oblastem určitě mohla patřit třeba doprava.


Stanislav Polčák (STAN, EPP)

Obávám se, že skoro nic, protože míra připravenosti České republiky na velké infrastrukturní projekty byla touto vládou podlomena. To dokládá schválený státní rozpočet, kde souhrn investic nedosahuje poprvé po pěti letech ani hranice 100 miliard korun, a to za situace, kdy pro čerpání této evropské investiční podpory bude třeba splnit náročnější kritéria a prokázat vyšší míru připravenosti. Jinými slovy, nejsme-li schopni ani z domácích prostředků podpořit investice, těžko očekávat, že toho budeme schopni u tzv. Junckerova balíčku. Česká vláda prokazuje obdivuhodnou míru impotence v oblasti investiční politiky.

Evžen Tošenovský (ODS, ECR)
Jsem skeptický vůči tomu, že se nám podaří ukrojit z koláče avizovaných 315 mld. eur větší než symbolický díl. Ostatně ani pan Juncker se netají tím, že hlavním příjemcem budou jižní státy eurozóny. Při pohledu na předběžný seznam projektů za ČR mi připadá, že vhodnější by bylo u řady z nich financování prostřednictvím fondů kohezní politiky, kdy máme peníze jisté v národní obálce. Abych nebyl jen negativní, největší smysl a šanci na uplatnění v rámci nového investičního plánu vidím v oblasti energetiky.

Jiří Maštálka (KSČM, GUE/NGL)
Ohledně přínosu moc optimistický nejsem. Z řady důvodů. Vzhledem k naší neschopnosti dostatečně čerpat prostředky ze strukturálních fondů si nemyslím, že bychom mohli být u Junckerova balíčku úspěšnější. Navíc tyto peníze jsou pro nás „levnější“, v případě Junckerova projektu se bavíme o půjčkách. Potíže můžeme mít i s odpovídajícími projekty. A dopad nebo přínos u nás pro lidi, kteří to nejvíc potřebují je nejistý. Dám příklad – podporu mají mít investice mimo jiné do širokopásmových komunikačních síti, dopravní infrastruktury apod., což řada našich opomíjených oblastí určitě potřebuje. Ani dosud se tam ale soukromí investoři nehrnou, protože tam nemohou naplnit svoje představy odpovídajícího zisku. Proč by tam tedy chtěli jít „s Junckerem“, když jejich podnikatelská filozofie je založena hlavně na zisku? Shrnuto – pro ČR velký přínos nevidím.
Michaela Šojdrová (KDU-ČSL, EPP)

Junckerův plán musíme především vnímat jako snahu podpořit soukromé investice a šanci pro investory. Může být velmi přínosný pro ČR i celou EU, vyžaduje však aktivní zapojení členských států, regionů a zejména kvalitní a životaschopné projekty. Nejedná se o dotace, uspějí jen projekty, které slibují návratnost a budou dobrou investicí. Pro ČR je to obrovská výzva a věřím, že se i u nás najdou projekty například v oblasti digitálního či energetického trhu. Role státu spočívá v podporování zrodu takových národních, případně nadnárodních projektů.

Jan Zahradil (ODS, ECR)

Zatím jsme slyšeli spoustu velkých slov, ve skutečnosti ale žádné slibované peníze neexistují. Obecně se dá říci, že výhodné půjčky a garance mohou být snad využity v energetice, kde existuje soukromý kapitál, rozhodně ale nezafungují v oblasti budování dálniční sítě nebo ve školství.

2. Vidíte někde slabinu Junckerova plánu?


Pavel Poc (ČSSD, S/D)

Vidím a upřímně řečeno nejen jednu. Předseda Juncker ve svém plánu tak trochu kouzlí s čísly. Z 21 miliard se má stát 315 a nikdo v podstatě úplně netuší, jak a jestli je předpokládaný rozsah pákového efektu reálný. Zatím nikde nevidím „fresh money“- čerstvé peníze, které Unie do evropské ekonomiky napumpuje. To je to, co požadujeme, a co je zásadní pro její restart. Naši důvěru jsme ale Junckerovi dali a konečný obrázek přijde až při shlédnutí konkrétního návrhu legislativy na jaře.

Petr Ježek (ANO, ALDE)

EU nemá peníze nazbyt a to samozřejmě ovlivňuje parametry balíčku. Zejména v jeho poslední fázi, kdy vysoký pákový efekt má ze 60 mld. eur generovat až 315 mld. eur. Investorům nemusí stačit záruky Evropské investiční banky a mohli by z hlediska krytí rizik upřednostňovat, aby se EIB podílela přímo na financování projektů. Balíček tedy odráží omezené finanční možnosti EU a je škoda, že Německo, které má značný fiskální prostor, ho nechce více využít, investovat a oživit svou a evropskou ekonomiku.

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL, EPP)

Největší slabinu vidím v tom, že investiční peníze počítají s návratností. A především peníze v energetice, které chtějí propojovat státy, a zmenšit tak případnou závislost na jednotlivých ekonomikách. Nicméně to jsou z ekonomického pohledu vlastně pojistky proti vypadnutí jednoho či dvou zdrojů. A jak víme z ekonomie, veškeré pojistky prodražují cenu zboží. Otázkou tedy je, zda bude vytváření nových plynovodů a ropovodů opravdu pozitivní investicí do rozvoje států Evropské unie?

Osobně bych upřednostnil investice do know how a budování nových cest, aby EU byla schopná rychle reagovat. Například na růst investic do infrastruktury a technologického vývoje v Číně. Tam vidím největší stagnaci za posledních pět let.
Miroslav Poche (ČSSD, S/D)

Velkou neznámou zůstává, jestli se podaří dosáhnout tzv. pákového efektu v rozsahu, jenž předpokládá Juncker. Do Evropského fondu pro strategické investice vloží EU pouze 21 miliard, které mají podnítit soukromé investice patnáctkrát převyšující vynaložené veřejné prostředky. Pokud se tento předpoklad nenaplní, tak to bude jednoznačný neúspěch nejen celého Junckerova plánu, ale může to oslabit pozici jím vedené Evropské komise. Předpokládal bych proto, že Komise bude usilovat o hledání nových prostředků, nejen o jejich přesunutí tam, kde mohou mít pozitivnější vliv na soukromé investice, a o větší podíl veřejných investic.

Dita Charanzová (ANO, ALDE)

Junckerův balíček, byť slibuje stamiliardy eur, rozhodně sám o sobě hospodářskou situaci v EU nespasí. Daleko důležitější než přímá finanční injekce budou systémove změny. Mezi ně patří například otázka, zda se nám podaří odbourat všechny překážky na vnitřním trhu, od zboží, po služby až po energetiku.

Stanislav Polčák (STAN, EPP)

Současná krize ohledně Ukrajiny podle mého názoru ukazuje, že prvořadý důraz má být kladen na otázku energetické bezpečnosti a propojenosti energetických soustav. Ty vykazují vysokou míru národní a regionální disparity. Navíc v této oblasti lze očekávat, že pokud EU na nejrůznější modernizační projekty přispěje, skutečně tím bude stimulovat soukromý kapitál k financování těchto projektů a k účasti na nich. Zdá se však, že namísto této tematické koncentrace bude Junckerův balíček roztříštěn do mnoha oblastí, což nepokládám za šťastné. Také očekávání, že vložené evropské prostředky budou více než patnáctkrát motivovat soukromý kapitál, jsou podle mého názoru poněkud přehnaná. Rád se ale budu mýlit.

Evžen Tošenovský (ODS, ECR)

Není sporu o tom, že Evropa potřebuje zvýšit investice a síťovou infrastrukturu, společně s výzkumem a inovacemi bychom je měli mít určitě na paměti jako první. Proč se soukromí investoři drží zpátky? Potřebujeme především jednoduché a v dlouhodobějším horizontu předvídatelné regulatorní prostřední pro podnikání a ulehčení investic napříč EU. Nová Komise se ale zjevně orientuje hlavně na rychlé výsledky. Junckerův investiční plán je tak trochu žonglováním s čísly, hovoří o 315 mld. eur, ale na stole máme jistých jen 21 mld. eur. Budou soukromí investoři a členské státy nadšeně investovat? Uvidíme za rok, co z očekávání bude.

Jiří Maštálka (KSČM, GUE/NGL)

Nevidím jednu, zdá se mi jich v Junckerově balíčku víc. Především vůbec není jasné, jak dá komise peníze na projekt dohromady. V současné době se EU potýká s vnitřním zadlužením kolem 30 miliard eur a jen asi 5 miliard potřebuje na urgentní pohledávky. Dalším problémem je záměr „vytáhnout“ 16 miliard eur z unijního rozpočtu na rok 2015. Což reálně ohrozí už schválené a rozběhnuté projekty. Slibují se také pracovní místa – nikdo ale nečeká, že by vznikala v oblastech s největší nezaměstnaností. Stejně jako je otazníkem kvalita případných nových pracovních příležitostí. Sociální faktor pak v projektu chybí úplně, a tak se klidně může stát, že se právě sociální rozdíly mohou pomocí uskutečňování Junckerova „snu“ ještě zvětšovat. Chápu snahu nového předsedy Evropské komise přijít s něčím „velkým“, aby si budoval image velkého politika, ale že jde o projekt, který Evropa potřebuje a navíc ji spasí, to si nemyslím.

Michaela Šojdrová (KDU-ČSL, EPP)

Juncker chce zásadně podpořit větší využívání finančních nástrojů ve formě úvěrů, zapojení soukromého kapitálu a záruk, namísto tradičních dotačních programů. Kvalitní investiční projekty jsou základním předpokladem úspěšnosti tohoto plánu, zároveň to může být i kamenem úrazu. Druhým problémem je stabilní legislativní prostředí, které zajistí návratnost investic. Z naší strany je nezbytné proaktivní zapojení a spolupráce státu se soukromým sektorem, abychom mohli mít jako společnost z plánu žádoucí prospěch.

Jan Zahradil (ODS, ECR)

Rizika pro Českou republiku jsou jasná: jediné konkrétní finanční prostředky, o kterých jsme se zatím od Evropské komise dozvěděli, mají být odebrány z fondů, kde mají smysl a kde působí i v České republice, tedy z fondů na podporu infrastruktury a vědy a výzkumu.

Autor: Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality