Petr Zenkner, Euroskop, 13.1. 2015
Mají smysl investice do energetických úspor? Zeptali jsme se analytika Aleše Chmelaře, který s týmem autorů na Úřadu vlády připravil studii, která se možnými přínosy pro českou ekonomiku zabývá. Analýza dopady hodnotila na základě výsledků opatření Energetické strategie EU 2020.
Česká republika má hodně energeticky náročnou ekonomiku. Ve srovnání v rámci EU jsme na čtvrtém místě. Můžete nám vysvětlit proč?
Je to mix více faktorů. Mezi polehčující okolnosti patří vysoký podíl průmyslu a nízký podíl služeb v naší ekonomice, větší fyzický objem české výroby a relativně nízký podíl přidané hodnoty na celkové produkci. Oproti jihu Evropy máme v ČR i relativně studené klimatické podmínky. Tyto okolnosti ale nedokáží vyrovnat fakt, že u nás existuje velký potenciál zvýšení energetické účinnosti na úrovni výrobních postupů, dopravy i spotřeby. A to jak na straně domácností, tak podniků.
| Plné znění studie |
| Opatření na zvýšení energetické účinnosti a jejich dopady na českou ekonomiku. Vyhodnocení na základě analýzy projektů Energetické strategie EU 2020
Autoři: Aleš Chmelař, Lukáš Marek, Václav Korbel, Stanislav Volčík, Renáta Ďurčová, Vladimír Bláha |
Služby a technologie nic neváží
Jak jsme na tom ve srovnání s jinými státy střední a východní Evropy? Třeba Estonsko bych si jako energeticky náročnou ekonomiku moc nepředstavoval. Spíš je mám spojené jako průkopníka internetu.
V tom jednoduchém poměru spotřeby energií k výkonu ekonomiky jsme na tom nejhůře z visegrádské čtyřky. Před námi z celé EU je jen Bulharsko, Rumunsko a zmiňované Estonsko. Právě ale Estonsko příkladem, jak zavádějící podobného porovnávání může být. Některé ekonomiky se vyznačují jedním dynamickým segmentem služeb, vedle nich ale mohou dál fungovat i významné energeticky náročné sektory s objemnou výrobou a malou přidanou hodnotou. Ty jsou většinou dědictvím minulosti a nejsou pro celkový výkon ekonomiky klíčové.
Každá ekonomika má tedy své vlastní specifika, které ovlivňují celkovou energetickou spotřebu?
Přesně tak. Jedním z hlavních faktorů ovlivňující energetickou spotřebu je struktura ekonomiky podle odvětví. Služby a technologie nic neváží a přidaná hodnota je v nich výrazná. Proto nejvyspělejší státy vykazují tak malou energetickou náročnost. My vyrábíme více aut, Lucemburčané více bankovních produktů, v průměru však v Evropě potřebujeme oboje. Mechanické porovnání mezi zeměmi je zavádějící. Některé energeticky náročné výrobky se u nás vyrábějí stejně efektivně jako na západě, jenomže se jich u nás vyrobí mnohem víc.
Znamená to, že nejsme tak energeticky nároční, jak často slyšíme?
Ne tak docela. Po vyrovnání struktury ekonomiky Česká republika v evropském porovnání pozitivně poskočí o zhruba dvě místa. Specifické Estonsko o sedm. Pokud tedy vezmeme v potaz náš velký průmyslový sektor, už nejsme energeticky nejméně efektivní ekonomikou střední Evropy, hůře na tom je Maďarsko i Polsko a další čtyři země EU. To není žádný zázrak, ale dává to naši spotřebu do lepšího kontextu. Oproti průměru EU v tomto objektivnějším porovnání spotřebováváme už „jen“ o 80 % více energie na každou korunu ekonomického výkonu. Je to mnohem lepší než teoretická nadspotřeba 140 %, která plyne z mechanického porovnání energetické náročnosti oproti průměru EU. Téměř dvojnásobná spotřeba na jednotku ekonomického výkonu je ale stejně důvodem k zamyšlení.
Obavy průmyslu z úspor
Když se řekne úspory energie, u řady podniků se objeví strach a obavy. Považujete je za oprávněné?
Raději mluvím o investicích do energetické účinnosti než obecně do úspor, protože cílem je snížení energetické spotřeby, avšak nikoli produkce či ekonomického výkonu. Úspory jsou pak jen výsledkem zvýšení této účinnosti. Naše studie ukázala, že ekonomice jako celku se podobné zvýšení účinnosti vyplatí. Návratnost jednotlivých úsporných opatření však může být dlouhá a nejistá, což není pro některé podniky zajímavé. Jestliže manažerovi podniku řeknete, že za deset let mu úsporné opatření začne vynášet dobré peníze, řekne vám, že tu za deset let jeho firma vůbec nemusí být. To je pochopitelné. Trh je flexibilnější a reaktivnější než kdykoli v minulosti, ceny energií jsou velice volatilní. Není ani úplně jasné, jakou má energeticky náročný průmysl v Evropě budoucnost. Jestliže budou světové ceny energií dál klesat, je navíc možné, že některé investice nebudou oproti předpokladům návratné.
Znamená to, že investice do energetické účinnosti nemají smysl?
To právě ne. Úsporná opatření se ekonomice jako celku vyplatí. Ne všichni z nich vzejdou jako vítězové a ne každé opatření je efektivní či rychle návratné, má ale smysl se na ně dívat pozitivně jako na celek. Je rovněž samozřejmé, že od některých sektorů můžeme čekat více podpory, protože investice jim prospějí. Od jiných pak spíše skepticismus, protože se jimi cítí ohroženi. Ve výsledku je však výsledek pozitivní. Nutné investice do úsporných opatření jsou významné, uvolněné prostředky ale mohou být dlouhodobě investovány smysluplněji než na energetickou spotřebu, jejíž vstupy čím dál více dovážíme. To dělá z energetických úspor potenciálně zajímavou investici pro veřejné prostředky.
Dopady na energetiku
Může to nějak výrazně postihnout energetický sektor?
Česká republika je po Polsku nejvíce energeticky soběstačná země v Evropě. To neznamená, že jsme plně soběstační, ale případné úspory v energetice mají větší negativní dopad na výrobu a zaměstnanost v energetických sektorech, než je tomu v jiných státech. Proto mají úspory u nás větší dopady na energetické sektory a menší pozitivní dopad na celou ekonomiku než v mnoha jiných zemích EU.
Můžete to nějak konkretizovat?
Jestliže jako země pouze dovážíte topné oleje a zemní plyn a pálíte je v domácích kotlích, pak snížení spotřeby má přímý pozitivní efekt na domácí ekonomiku. Tratit budou prakticky jen světoví producenti ropy a plynu. Jestliže ale používáte na otop doma vytěžené uhlí či jiná tuhá paliva, ztrátu produkce pocítí i domácí sektory těžby a na ně napojená odvětví. Proto je u nás odpor k energetickým úsporám větší než například na západě. Do velké míry se jedná o legitimní výhrady, protože na podobných odvětvích závisí pracovní místa a ekonomika mnoha regionů. Vzhledem k tendenci snižování domácích zdrojů prakticky v každém scénáři budoucího vývoje české energetiky jsou však podobné pohledy spíše krátkozraké. Česká energetika se bude podle všeho měnit i bez aktivně prosazovaných opatření na zvýšení energetické účinnosti a to mnohem výrazněji.
Jak moc jsou tedy investice do energetických úspor výnosné pro českou ekonomiku?
Spíše než investice samotné mají na ekonomiku pozitivní vliv právě z nich vycházející úspory. V případě opatření programovacího období 2014-2020 je dlouhodobý pozitivní dopad v řádech navýšení HDP o zhruba dvě promile. Jak už bylo řečeno, česká ekonomika je energeticky relativně soběstačná. Každá úspora sice vytvoří novou hodnotu, zároveň ale vytlačí nějaké investiční zdroje a sníží produkci energetických sektorů. Nejde tedy o zásadní pozitivní dopad, ale přinejmenším je jasné, že investice do energetické účinnosti mají s vysokou pravděpodobností neutrální až pozitivní dopad na růst i zaměstnanost.
Externatity pro občany
To jsou makroekonomické dopady. Do studie se ale pokoušíte zahrnout i další externality na občany. Dá se nějak spočítat hodnota toho, že bude čistší vzduch a lepší životní prostředí?
U externalit narážíme téměř na morální dilemata o tom, co je ještě ekonomické a co už není. Vchází sem do hry i aspekty hodnoty lidského života a životního prostředí. Přesto ale existují objektivní dopady energetické spotřeby nejen na lidské zdraví a nápravu ekosystémů, ale i na opotřebení stavebních materiálů (obyvatelé výrazně znečištěných měst vědí, o čem mluvím), úrodu či psychickou újmu. Odrazili jsme se v těchto výpočtech od průměrně zjišťovaných hodnot Evropské komise a došli jsme k docela zajímavým závěrům. Pozitivní dopady těchto nepřímých nákladů snížené energetické spotřeby v podmínkách české ekonomiky jsou totiž prakticky stejně vysoké jako ty makroekonomické. To ještě podtrhuje problémy s rozdílem návratnosti pro investory a pro celou ekonomiku. Roste tedy motivace řešit podobný problém veřejnou intervencí.
Mají tedy energetické úspory smysl?
Vyhýbavě se dá odpovědět, že nejvíce záleží na tom, kde žijete, čím se živíte nebo jak velkou důležitost přikládáte svému zdraví. Spíše než svatý grál růstu jsou ale investice do energetické účinnosti strategickou volbou pro dlouhodobé směřování ekonomiky směrem k čistější ekonomice založené na větší přidané hodnotě a menší míře spotřeby nerostného bohatství. Proto smysl mají.
Autor: Petr Zenkner, Euroskop