S českými europoslanci o azylové politice EU


Marie Bydžovská, Euroskop, 14. 4. 2016

ANKETA – Jak čeští europoslanci hodnotí návrhy Evropské komise na úpravu dublinského systému? Přečtěte si v anketě Euroskopu.

1. Komise vydala 6. dubna sdělení s názvem Reforma evropského azylového systému a posílení legálních cest do Evropy, ve kterém navrhuje dvě varianty úpravy dublinského systému. Je některá z nich podle Vás vhodnou reakcí na migrační krizi?

2. Které části sdělení hodnotíte pozitivně a které naopak považujete za nevhodné?

Pavel Svoboda (KDU-ČSL/EPP)

1. Musíme si především uvědomit, že „migrační krize“ není jen krizí ochrany vnějších hranic. Je také krizí celého azylového systému, azylových pravidel Unie. Návrhy jsou logické minimálně z hlediska zájmů států tzv. první linie. Evropská komise je nemůže ignorovat, je to stejné, jako kdybyste ignorovali fakt, že Vám přestávají fungovat prsty u ruky.

Různé státy v tomto mají rozdílné zájmy a návrhy Komise jsou jen odrazový můstek. Nějakou formu relokace budeme muset uvážit. Zatím nevíme, jak jinak řešit přetížení nárazníkových států a udržet Schengen.

2. Jednotlivé aspekty nelze hodnotit jednotlivě. Jde o komplexní problém vyžadující komplexní řešení. S cíli – vytvoření udržitelného azylového systému, efektivní nástroje legální migrace – lze souhlasit. Prostředky jsou k diskusi. Komise nyní určitě nenavrhuje odejmout členským státům kompetenci k posuzování žádostí o azyl. Navrhuje ale například nástroje k zamezení sekundárního pohybu žadatelů o azyl (nárok na podporu pouze ve státě, který vyřizuje žádost, revize statusu při změně místa pobytu), které mohou být zajímavé jak z českého, tak i z italského hlediska.

Michaela Šojdrová (KDU-ČSL/EPP)

1. Obě dvě varianty bohužel přinášejí zavedení relokačního mechanismu, každá v jiném balení. Relokace ale v praxi nefungují. Je to jednoznačně slepá cesta, kterou bohužel někteří odmítají opustit. Předložený materiál chápu jako podklad k širší debatě, která musí nastat, neboť takto není návrh přijatelný.

2. Obě části nejsou z mého pohledu přijatelné, byť je zde celá řada dílčích návrhů, které jistě zasluhují pozornost a jdou správným směrem. Například posílení systému Eurodac, reforma směrnice o tzv. modré kartě či užší spolupráce se třetími zeměmi.

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL/EPP)

1. Pozorně jsem vyslechl především komentář pana místopředsedy Evropské komise Franze Timmermanse a musím říci, že návrh Komise je velmi ambiciózní (sjednocení postupů při vyřizovaní žádostí o azyl a boj s pašeráctvím), nicméně v mnoha ohledech nedomyšlený.

Například permanentní “záchranný” balíček předpokládající trvalé rozdělování uprchlíků v době, kdy v současné době nefunguje ani ten, který je nyní schválen, mi přijde, jako by někdo v Komisi žil mimo realitu. Podle mě je třeba hledat řešení a dívat se do budoucna, ale prvně musíme udělat maximum pro to, abychom opravdu začali skutečně kontrolovat naše vnější hranice. K tomu doposud nedošlo.

2. Pozitivně hodnotím možnost udělovat humanitární víza, negativně vidím kvóty na rozdělování lidí.

Jiří Pospíšil (TOP 09/EPP)

1. Není. Kvóty nemohou fungovat ani jako ad hoc řešení ani jako trvalý mechanismus. Příklad irácké rodiny v ČR opět potvrdil, že tzv.sekundárním přesunům uvnitř schengenského prostoru lze jen těžko bránit. Lidé půjdou nakonec stejně do té země, kam primárně chtějí (Německo, Švédsko…). Stejně tak si nemyslím, že řešením mohou být myšlenky na jednotný azylový systém v EU. Právo udělovat azyl musí zůstat v rukou členských států, protože opak by v současné atmosféře vedl jen k nárůstu protiunijních nálad občanů.

2. Obecně podporuji jako řešení migrační krize ochranu vnější hranice Schengenu a pomoc uprchlíkům před válkou v první bezpečné zemi, kam se dostanou. Tyto záležitosti se ovšem v aktuálním návrhu Komise příliš neřeší, protože je zaměřen primárně na azylové otázky. Konstrukce předložené azylové reformy je však podle mého názoru nefunční a pro EU škodlivá.

Jan Keller (ČSSD/S&D)

1. Obě varianty vycházejí z předpokladu, že vlády národních států budou zbaveny práva rozhodovat o tom, jaké počty migrantů na své území přijmou. Výsledkem by bylo, že vlády budou zodpovídat za sociální, ekonomické a bezpečnostní dopady migrace, aniž by měly možnost jakkoliv ovlivňovat toky a charakter migrantů proudících do jejich zemí. To považuji za nejpřímější cestu ke znevěrohodnění demokracie. Protože se nedomnívám, že právě znevěrohodnění demokracie patří k nejvyšším evropským hodnotám, jsem jednoznačně proti oběma návrhům komise.

2. Z výše uvedených důvodů považuji sdělení za nevhodné jako celek. Nejsem ochoten uvažovat o tom, které části projektu, jenž ve svých důsledcích přímo v jádru ohrožuje demokracii, by mohly být přijatelné.

Pavel Poc (ČSSD/S&D)

1. Při pohledu na počty lidí, kteří se tísní na řeckých ostrovech a zanedlouho se budou tísnit i v Itálii, je zřejmé, že je nezbytně nutné státům na vnějších hranicích EU pomoci. Formou povinných relokačních mechanismů, a je jedno, jestli spouštěných výjimečně, nebo trvale platných, se ovšem problém neřeší.

Nejenomže vůbec neexistuje způsob, jak zabránit sekundárním pohybům utečenců, ale ani by to neřešilo potřebu zefektivnit ochranu vnějších hranic EU. Od Komise očekávám představení nástrojů, jak by všechny členské státy mohly přispět administrativně, technicky a finančně státům čelícím náporu utečenců.

Komise by se měla zaměřit na návrhy, které mají reálnou šanci být schváleny a je šance pro nalezení konsenzu mezi všemi členskými státy. Bohužel, do dnešního dne Komise spíš vnášela rozkol mezi jednotlivé členy EU.

2. Pozitivně hodnotím návrhy reformy Směrnice EU o tzv. modré kartě a posílení její role coby celoevropského systému. Celkově to znamená ulehčení celého procesu pro státní příslušníky třetích zemí s vysokou kvalifikací a s potenciální vysokou přidanou hodnotou pro evropskou společnost.

Jako nevhodný se jeví návrh pro zvýšení pravomocí Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO). Jsem přesvědčen, že v této chvíli by výlučně státní orgány měly mít právo rozhodovat o udělení nebo neudělení azylu.


Stav řeckých hot spotů v březnu 2016.

Miroslav Poche (ČSSD/S&D)

1. V první řadě bych rád zdůraznil, že obě varianty jsou v podstatě to samé, a to fixně nastavené kvóty pro relokaci. Každá je pouze jinak „zabalená“. Zásadně se musím postavit i proti indiciím toho, že v budoucnosti by mělo být o přerozdělování konkrétních osob rozhodováno na celoevropské úrovni. Jedná se o návrhy, aby Evropský podpůrný azylový úřad (EASO) byl přítomen ve všech členských státech a přímo na místě prováděl konkrétní relokační politiku.

Každá další zkušenost ukazuje, že systémy relokací nefungují. Bohužel to potvrdily první zkušenosti u relokací z Řecka a Itálie, ačkoliv já sám jsem byl zastáncem jednorázové výpomoci partnerským zemím, které se pod návalem příchozích migrantů ocitly v krizi.

Postavit dlouhodobé a trvalé celoevropské řešení na něčem, co se prokázalo jako neefektivní, považuji za nešťastné. Očekával jsem, že Komise přijde s návrhem skutečné reformy, a jsem proto těmito návrhy velmi zklamán, protože to podle mě není reforma.

Naprosto mi tam chybí náznak toho, že nové návrhy jsou součástí širšího socio-ekonomického rámce. Chceme celoevropské řešení, ale i na úrovni evropské administrativy za všemi těmito návrhy stojí jedno Komisní ředitelství. Chybí mi, jak bude navrhovaný systém provázán se sociálními, vzdělávacími, integračními a hospodářskými politikami. Komise vlastně předkládá jen dva návrhy technického fungování přerozdělovacího mechanismu.

Na tomto místě bych chtěl nicméně zdůraznit, že se naše země bude muset nějakým způsobem v budoucnosti podílet na distribuci příchozích migrantů. Ať se nám to líbí nebo ne, i my se staneme v budoucnosti jednou z cílových zemí.

Jestli jsme nebo nejsme členy EU, naprosto nemá na příchod migrantů vliv – podívejme se na Balkán. Nevěřme proto populistickým hlasům, které se nám snaží namluvit, že se můžeme kompletně uzavřít a stát mimo dění v EU, zejména s ohledem na naši geografickou polohu. Pro nás je podstatné to, abychom migraci dokázali zvládat uřídit. A proto potřebujeme evropské řešení, které bude naše možnosti reflektovat.

2. Jelikož jádro celého „nového Dublinu“ má být založeno na trvalých relokačních schématech, je hodnocení všech dalších dílčích opatření v tuto chvíli trochu irelevantní. Jsem určitě zastáncem toho, aby se zkvalitnilo fungování systému Eurodac (Systému pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy, pozn. red.). Smysl dávají i návrhy ohledně zamezení druhotného pohybu osob v rámci EU či apel na to, aby udělování statutu uprchlíka bylo monitorováno a evaluováno a v případě, že pominou důvody pro azyl, aby se daná osoba navrátila do země svého původu. Samozřejmě vítám jakékoliv posílení integrační dimenze, jako např. v návrzích zmiňovaný Akční plán EU pro integraci. V tomto ohledu je ale opět zarážející, že EU přichází s iniciací takového plánu až nyní, místo aby nejprve posílila svou integrační kapacitu a teprve na základě toho mohla provádět efektivní příjem osob a jejich případnou relokaci.


Běženci na cestě do Řecka. Zdroj: čtk

Martina Dlabajová (ANO 2011/ALDE)

1. Oceňuji snahu Komise aktivně navrhovat možná řešení migrační krize a její poslední návrhy na reformu azylového systému vnímám jako způsob, jak znovu rozvířit debatu o přijetí konkrétních opatření. Bohužel navržené scénáře nepovažuji ani v jednom případě za šťastné. Variantu operující s trvalým přerozdělovacím mechanismem nevidím v žádném případě jako řešení, které by bylo pro členské státy přijatelné. Varianta “krizového mechanismu” přerozdělení operuje pouze s doplněním existujícího dublinského systému, nicméně uplnulé pokusy zcela jasně dokazují, že tato opatření nevedou k reálným výsledkům.

2. Obě varianty na reformu navržené Komisí považuji v jejich předloženém znění za nevhodné. Naopak vítám snahy o reformu směrnice o tzv. modré kartě, které umožní efektivní využívání kvalifikované pracovní síly. Důležité je také zaměřit se na důslednou ochranu vnějších hranic Schengenu a systematické získávání informací o příchozích imigrantech. Nemá smysl se neustále vracet k otázce povinných kvót, pokud nejsme schopni střežit evropské hranice a efektivně evidovat příchozí imigranty.

Dita Charanzová (ANO 2011/ALDE)

1. Návrh je jen oprášením původního záměru o přerozdělení uprchlíků formou nějakého povinného mechanismu, tedy kvót, které v praxi nemohou nikdy dobře fungovat. Návrh krizi neřeší, nezaobírá se jejími příčinami, snaží se vypořádat s důsledky, ovšem způsobem, který naráží na odpor některých zemí Unie. Máme velké rezervy v řešení situace – od ochrany vnějších hranic, budování hotspotů až po repatriaci neúspěšných žadatelů o azyl. Je na stole dohoda s Tureckem, o které si můžeme myslet cokoli, ale měli bychom nyní trvat na jejím naplňování. Napnout úsilí zpět směrem ke kvótám považuji za politický přešlap, pokud nemám volit silnější výraz.

2. Pozitivně hodnotím záměr, který se v textu spíš mezi řádky objevuje, a sice potřebu pomoci s náporem žadatelů o azyl v těch zemích, kde vstupují na půdu EU, tedy zejména v Řecku a Itálii. Všem je nám jasné, že bez zapojení a pomoci všech států Unie – ať už se bavíme o podpoře administrativní, policejní či finanční, se tyto země neobejdou. Pomoc je bezpochyby na místě, ovšem nikoli za cenu centralizace rozhodovacích pravomocí do rukou jediného evropského úřadu.

Evžen Tošenovský (ODS/ECR)

1. Bohužel, podle mého názoru, ani jedna z navržených variant závazně nemění danou situaci. V obou jsou skrytě nebo otevřeně uvedeny kvóty, které rozhodně neřeší podstatu migrační krize. Absolutně nepřijatelný je centrální evropský úřad přijímající a rozdělující migranty.

2. Za pozitivní se dá vnímat snaha o řešení krize. Smutné je, že se politická reprezentace EU více než rok motá ve více méně stejném mechanismu bez důrazného a efektivního řešení.

Jan Zahradil (ODS/ECR)

1. Obě varianty úprav dublinského systému navrhují věci, které jsou pro ODS mimo jakoukoli diskusi: přerozdělování migrantů na základě kvót a přesun klíčových národních pravomocí na Evropskou komisi. Kvóty navíc vůbec nic neřeší, takže je jasné, že Komise jen hraje své mocenské hry a využívá krizi k tomu, aby přeskupila rovnováhu moci v Evropě. Na svou skutečnou úlohu, totiž vymáhání platných pravidel, přitom rezignuje.

2. Je to zatím nejstrašnější text, který Junckerova komise stvořila, poměrně otevřeně například naznačuje možnost harmonizace sociálních dávek pro uprchlíky. Není tam nic, o čem by se dalo vážně hovořit.


Balkánská cesta do Evropy v březnu 2016.


Jiří Maštálka (KSČM/GUE/NGL)

1. Podle mého názoru ani jedna varianta není přijatelná. Komise se jen snaží jiným způsobem o totéž – vnutit členským zemím svoji nedemokratickou představu o tom, jak hasit problém migrační krize. Jenomže nejdřív nečinností a zavíráním očí před realitou hrozeb nechali unijní politici a představitelé nejsilnějších unijních států doutnající nebezpečí rozhořet do podoby nezvladatelného požáru. A teď se opakovaně snaží svalit odpovědnost na všechny členské státy. Jde jen o další z pokusů vnutit státům direktivní kvóty. A je jedno, jestli variantu nazývá slabší nebo radikálnější, podstata je stejně nepřijatelná.

Mimochodem, je pozoruhodné, jak Komise vůbec nepočítá s tím, že uprchlíci nemají zájem někde setrvat a naopak jinam se mermomocí snaží dostat – viz naše aktuální zkušenost.

2. Výsledek hlasování v Evropském parlamentu, při kterém až na dva poslance za TOP 09 všichni ostatní z ČR povinné kvóty odmítli, potvrzuje, že mnoho pozitivního na návrzích Komise nevidí ani kolegové europoslanci.

Co je pozitivního například na snaze líbivě se vemlouvat do přízně členských zemí návrhy údajným „zjednodušením přijímání kvalifikovaných pracovníků nebo inovativních podnikatelů“? Komise tu mluví o něčem, co neodpovídá realitě a naprosto přehlíží skutečný stav mezi tisíci uprchlíky v táborech na hranicích unie, v Turecku a jinde.

Nesouhlasím se snahou pokoušet se zavést dokonce trvalý systém přerozdělování migrantů. Za nevhodné považuji i zjevné omezování suverenity rozhodování členských zemi unie a jsem hodně zvědav, jestli například naše vláda tentokrát tlak ústojí. Anebo postupně svoje současné odmítavé postoje rozmělní a nakonec se v nějaké podobě kvótám – bez ohledu na mínění veřejnosti – podvolí.

Kateřina Konečná (KSČM/GUE/NGL)

1. Obávám se, že ani jedna. Stále neřešíme, co je na počátku celé problematiky, a mluvíme o kvótách. Zase, znovu a stále dokola. Není nám předkládána žádná alternativa. Jen jeden návrh, který je špatný, a druhý je ještě horší, a Komise si je toho velmi dobře vědoma. Vnímám silně negativně, že Komise vyvíjí tlak na členské státy EU, aby se vzdaly práva rozhodovat o tom, koho a na základě jakých kritérií na své území přijmou. To považuji za zcela nepřijatelné a velmi škodlivé.

2. Jsem ráda, že Komise bude pracovat na řadě opatření týkajících se tras legální migrace do Evropy a integračních politik. Zejména jsem ráda, že byla deklarována užší spolupráce s třetími zeměmi při hledání řešení současného problému. Jistou naději vkládám i do reformy směrnice EU o modré kartě za předpokladu, že členské státy budou mít o žadatelích chtějících do jejich země poslední slovo.

Velkou pozornost budu věnovat Akčnímu plán EU pro integraci, který Komise v současnosti připravuje. Domnívám se, že to je totiž přesně to, čemu musíme věnovat pozornost. Musíme vést debatu se třetími zeměmi, jak migraci co nejefektivněji korigovat, a o tom, jak chceme cizince do evropské společnosti integrovat. To jsou dvě věci, které jsou na začátku a konci celého problému. My se tu ovšem pořád bavíme primárně o kvótách.

Petr Mach (Strana svobodných občanů/ EFDD)

1. Jakékoliv nové pravomoci EU v oblasti azylové politiky, vnucování standardů azylového řízení a přerozdělování migrantů jsou pro moji politickou stranu – Svobodné, a troufám si říct pro celou Českou republiku, nepřijatelné! Upozornil jsem předsedu vlády Bohuslava Sobotku na článek 3 Protokolu č. 36 Lisabonské smlouvy, podle kterého si může Česká republika vyžádat hlasování o návrzích komise tzv. „postaru“. Váhy hlasů se tím vrátí na úroveň před Lisabonskou smlouvu. Snadněji tak dáme dohromady se zeměmi střední a východní Evropy blokační menšinu. Vláda musí udělat vše pro to, aby zabránila přehlasování v Radě ministrů ve věci migrace, je to věc našeho národního zájmu!

2. Považuji celkově přístup Evropské komise založený na přerozdělování migrantů za nepřijatelný pro Českou republiku a zhoubný pro celou Evropu. Doporučil bych zcela jiný přístup:

1) důslednou kontrolu hranic EU a vracení osob bez nároku na azyl

2) nabídnout pomoc Sýrii s financováním táborů pro Syřany uprchlé před občanskou válkou na území Sýrie, kde se neválčí

Připadá mi, že toto, co navrhuji, stojí na zdravém rozumu a je mi líto, že takto Evropská komise neuvažuje ani náznakem.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality