Lederer: Proti radikálním muslimům je demokracie slabá


Marie Bydžovská, Euroskop, 22. října 2008

Občanský Institut uspořádal v Lichtenštejnském paláci konferenci, na níž se čeští a zahraniční odborníci zabývali problematikou Islámu v Jihovýchodní Evropě a reakcí Evropské unie na něj. Hlavním řečníkem byl kanadský orientalista György Lederer, který v 90. letech působil jako poradce Severoatlantické aliance pro Balkán. Původem je tento kanadský vědec spjat dokonce i s Prahou – do tří let tu žil. Během konference poskytl György Lederer Euroskopu interview:

Nejen v Rakousku nedávno značně posílili populisté, kteří se mimo jiné snažili využít strachu z rostoucího vlivu islámské komunity. Znamená islámská menšina v Evropě skutečně nějaké nebezpečí a jestli ano, jak je možné se mu bránit?

Nejsem expert na volby a už vůbec ne na volby v Rakousku. Mohu se však vyjádřit k otázce, zda muslimské menšiny představují hrozbu. Tuto představu musíme odmítnout. Nikdy a nikde muslimské menšiny nepředstavují hrozbu. Hrozba přichází zvenčí od malého počtu radikálních kazatelů a imámů.

Myslíte si, že liberální společnost může nutit kulturní menšiny k zachovávání určitých kulturních zvyků, které jsou vlastní Evropě?

Nemám rád slovo nutit. Co však společnost může udělat, je jasně rozšiřovat mezi imigranty hodnoty země, ve které se rozhodli žít. Mluvím o hodnotách jako rovnost pohlaví, nebo dodržování lidských práv, které musí být respektovány. Tento přístup zvolili například v Holandsku. Musíme také imigrantům jasně říci, co se stane, jestliže nepřijmou evropské hodnoty. Ovšem nemohou být proti nim použity represe, pokud neporušují zákony.

Myslíte tedy, že správnou cestou, jak přispět k soužití s muslimy, je vzdělávání muslimů k evropským hodnotám?

V principu ano. Škola musí být místo, kde se muslimové seznámí s evropskými hodnotami. Škola je vhodné místo, protože pozdější vzdělávání dospělých je obtížné. Nicméně v některých zemích, jako například ve Francii, tyto pokusy selhaly.

Je možné spojit islámské tradice s evropskou identitou? Co obě tradice spojuje a co naopak rozděluje?

Je důležité zdůraznit, že islámské tradice jsou pluralistické. Je mnoho různých muslimských směrů, jak v Evropě, tak ve světě. A často si nejsou podobné. V Islámu jsou tradice a přístupy, s kterými můžeme žít, které nenarušují každodenní život Evropanů. Například súfismus, v muslimském světě velmi rozšířený, je nejen nenásilný, ale není ani konfrontační. Vlastně většina muslimů nevyznává konfrontaci. Ale i ve vztahu s nekonfliktními muslimy mohou vznikat problémy. Západní Evropa musí řešit takové problémy v každodenním životě již po několik desetiletí. Nicméně velké střety, kterým jsme nuceni čelit v posledních deseti letech, jsou způsobeny především indoktrinací ze strany wahabistů. Wahabisté stojí za velkým množstvím mešit na Západě, na které dávají finančními prostředky. Dosadí své imámy, které školí většinou v Saudské Arábii a tito imámové jsou nekompromisní.

Jak je podle Vás možné bránit se před tímto radikálním wahabistickým Islámem?

Evropská demokracie nedovoluje autoritám používat násilné prostředky, pokud není ohrožena veřejná bezpečnost. Potom samozřejmě autority musí zasáhnout. Nemohou však násilně zasahovat s odkazem na předpokládaný střet kultur. Nemohou zasahovat proti milionům evropských muslimů, kteří mají svá práva a kteří platí daně. Řešení této problematiky není jednoduché. Oproti radikálním skupinám jsme slabí. Demokracie obecně jsou slabé. Navíc tyto skupiny získávají vysoké finanční prostředky ze zahraničí, především z petrodolarů ze Saudské Arábie, a proto radikální skupiny nemají žádné finanční potíže. Peníze jim přicházejí nejen ze soukromých zdrojů nebo od nadací, ale dokonce i od saudskoarabské vlády. Navíc ve Spojených státech amerických Bushova vláda podporuje dobré vztahy se saudsko arabskými elitami, přičemž k tomuto přístupu neexistuje alternativa, pokud Američané nepřestanou používat automobily.

Co ale zajisté udělat můžeme, je dozvědět se více o radikálních islamistických sítích. Dosud toho o nich víme velmi málo – a dokonce i Británie, která má velmi efektivní bezpečnostní službu a pokročila v tomto ohledu nejdále, má nedostatečné informace. Ve východní Evropě nevíme téměř nic. Neexistuje žádná literatura a vědecký výzkum. Měli bychom lépe poznat, kdo radikální muslimové jsou. Musíme s nimi mluvit. Neexistuje jiná cesta. Bohužel velmi často se stává, že oni nechtějí mluvit s námi a odmítají nás. Mluvit s nimi znamená mít profesionály, kteří s nimi budou hovořit. Protože jejich styl mluvy, terminologie, to, na co se zaměřují, to všechno je „speciální“. Abychom s nimi mohli efektivně mluvit, musíme je nejdříve pochopit.

Náboženství v Evropě charakterizuje odluka státu a církve a v poslední době i snaha vnímat víru jako něco privátního. Může podle Vás fungovat podobná strategie i vůči islámu, který má zcela jinou strukturu?

V Islámu doposavad neproběhlo žádné oddělení státu a církve, proto je složité porovnávat Islám s jinými náboženstvími. Avšak přesně toto mnoho evropských politiků dělá. Porovnávají Islám s křesťanstvím. Mnoho dalších v Evropě a dokonce i v Americe se také snaží zahrnout muslimy do mezináboženského dialogu.

Myslíte si, že mezináboženský dialog je jednou z cest, jak se přiblížit muslimům a poznat jejich náboženství a životní styl?

Ne. Podle mého názoru je mezináboženský dialog nebezpečná cesta, kterou bychom neměli sledovat. Protože je to právě to, co islamisté chtějí. Chtějí mezináboženský dialog dokonce velmi usilovně. Neměli bychom být oslovováni jako křesťané. Evropští demokraté věří, že víra patří do osobní sféry – a pokud budeme vystupovat jako křesťané, potom se dostáváme na velice tenký led, musíme začít mluvit na náboženském základě a používat příslušnou terminologii.

Proč muslimové usilují o mezináboženský dialog?

Muslimové se cítí mezináboženským dialogem do určité míry legitimizováni. Mluvit s ateisty je pro ně příšerné. Nechtějí s nimi mluvit. Já osobně určité zkušenosti z rozhovorů s muslimy mám. Když jim řeknu, že nejsem zrovna křesťan, nejsou rádi. V jejich světovém pohledu křesťané a Židé jsou na vyšší úrovni než pohané nebo sekulární občané. Takže podle muslimské teologie můžete mluvit s křesťany, dokonce i jejich prorok to dělal. Přijímají například rozhovory s Vatikánem, minulý papež Jan Pavel II. do dialogu s muslimy vstoupil. Vatikán se obává sekularismu, a proto byl rád, že mohl s muslimy mluvit na základě antisekularismu.

Za války v Bosně a Hercegovině působili v zemi i bojovníci z islámských zemí. Měla jejich přítomnost vliv na proměnu umírněného balkánského islámu směrem k wahabismu? Přispěla válka k větší identifikaci mladých lidí s islámem?

Aktivní Islámská mládež byla původně vytvořena mudžáhidy, Araby a mladými Bosňany, kteří bojovali ve vojenských jednotkách. Jednalo se o sto nebo dvě stě lidí, ne více. Arabové však měli vliv na další mladíky. Okolo tří tisíc mladých Bosňanů se přidalo teprve druhotně. Nyní jsou mudžáhidi na ústupu kvůli tlaku ze Spojených států. Američané požadují od bosenských úřadů, aby odebraly občanství mudžáhidům, kteří je získali jako odměnu za válečné služby Izetbegovičovi. Odejmutí občanství je však dlouhý a kontroverzní právní proces. Je pravda, že mudžáhidé bojovali na straně Bosny v době, kdy jí svět ponechal svému osudu. Proto většina z nich zaslouží nějaký druh odměny. Mnozí z nich se také oženili s bosenskými ženami. Není jednoduché je prostě vyhnat. Pokud jsou zločinci, což někteří opravdu jsou, potom s nimi může být zahájen soudní proces a mohou být odsouzeni. Ale pokud nejsou zločinci, je v demokracii obtížné odejmout jim občanství. V současné Bosně probíhá o tomto problému velmi živá debata.

Stalo se něco podobného v dalších zemích, kde je islám přítomen, například v Bulharsku nebo Albánii?

Pokud je mi známo, tak v jiných státech podobná situace nenastala. V Kosovu existovaly v roce 1999 pokusy Arabů zapojit se do bojů, ale Albánci byli chytří a uvědomili si, že Američané budou intervenovat v jejich prospěch pouze tehdy, pokud Araby vyženou. Srbové říkají, že na straně Kosova bojovali mudžáhidé, ale neexistují o tom žádné důkazy. Podle mě jsou tato srbská tvrzení nedůvěryhodná.

Můžete nějak charakterizovat „balkánskou politiku“ Turecka? Podporuje turecký stát pomocí nadací svůj vliv v mešitách v tomto regionu?

Existuje státní úřad s názvem „Diyanet“ financovaný státním rozpočtem. Tato organizace finančně podporuje především turecké menšiny v zahraničí, například v Rakousku a v Německu, turecké menšiny v zemích jako Bulharsko a Makedonie – a také Albánce, které považují za etnicky příbuzné. Turecká vláda podporuje především opravy mešit a provozování škol. Tato podpora však nemá významný rozsah. Ale v některých oblastech, například v Bulharsku, může být důležitá. Velmi důležité jsou turecké soukromé nadace jako například Fethullahçi. Tuto nadaci založil Fethullah Gülen, který je hlavou významného, ale ne radikálního islamistického hnutí. Fethullahçi působí na celém Balkánu, dokonce i v Maďarsku a má vliv na turecká media. V těchto zemích udržuje islámská centra, mešity a především internátní školy.

Poslední otázka souvisí také s Tureckem. Podporujete vstup Turecka do Evropské unie? A pokud ano, proč?

Neočekávám přístup Turecka k Evropské unii v nejbližší době. Rozhodně se Turecko nestane členem EU v příštích deseti letech. Ne proto, že je muslimskou zemí. Je pravda, že Evropané mohou váhat s přijetím muslimské země, ale existují závažnější problémy, které brání tureckému členství v EU. Především je to otázka porušování lidských práv a jednání s menšinami, především s kurdskou minoritou. Kurdové představují pětinu obyvatel Turecka a Turecko s nimi nakládá nepřijatelně. Navíc vzhledem k počtu obyvatel Turecka si nejsem jist, zda EU je schopná přijmout tak velké společenství.

Autor: Marie Bydžovská

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality