Mareš: Role EU v boji proti terorismu má být hlavně koordinační


Petr Pospíšil, Euroskop, 3. 5. 2017

ROZHOVOR – Přinášíme Vám druhou část rozhovoru s bezpečnostním expertem Miroslavem Marešem, uskutečněného při příležitosti konference (Ne)bezpečnost ve střední Evropě konané v Brně 30. března 2017. První část si můžete přečíst zde.

Média jsou v oblastech terorismu a protiterorismu bezpochyby také důležitým aktérem. Jak by podle Vás média měla – pokud vůbec – informovat o terorismu? Na jednu stranu jde totiž přesně o to, co teroristé chtějí.

Média rozhodně hrají velmi důležitou roli, domnívám se ovšem, že informování o terorismu nelze aktivně znemožňovat (například zákazem zveřejňování informací o teroristických útocích). Regulováno a trestáno by ovšem mělo být, pokud média svojí činností ohrožují například taktické provedení protiteroristického zásahu. Kupříkladu situaci, kdy se policejní jednotka chystá vtrhnout do nějakého objektu ovládaného teroristy a vše je přenášeno živým vysíláním televizí, jako se stalo ve Francii, považuji za naprostou katastrofu a de facto pomoc teroristům. Pro tyto případy by měla být zavedena nová, přísnější pravidla pro novináře upravující způsob informování během útoku.

Mělo by být dodržování podobně přísných pravidel vymáháno i vůči politikům, kteří zveřejní utajované skutečnosti o výkupném či modu operandi bezpečnostních operací?

Jistě, taková pravidla by měla platit pro všechny bez rozdílu, politiků nevyjímaje. A pokud jsou prozrazeny utajované skutečnosti, tak o to více. V poslední době jsme zaznamenali například informaci o muslimovi ze severní Afriky cestujícím přes naše území nebo zveřejnění informací o výkupném zaplaceném za české občany unesené v Libanonu. Prozrazení výkupného je problematické hlavně z toho pohledu, že se vyšle poselství, že „Češi platí“, a motivuje tak únosce k dalším únosům. Nejsou to hvězdné momenty české protiteroristické politiky.

Antonie Chrástecká a Hana Humpálová, Češky unesené v Pákistánu, za něž podle informací, které pronikly na veřejnost, Česko zaplatilo výkupné

Antonie Chrástecká a Hana Humpálová, Češky unesené v Pákistánu, za něž podle informací, které pronikly na veřejnost, Česko zaplatilo výkupné. Zdroj: čtk

Poslední část rozhovoru se bude týkat Evropské unie. Měla by EU mít více pravomocí v bezpečnostní oblasti – například v otázkách boje proti terorismu a potírání organizovaného zločinu?

Nemyslím si, že by EU nyní měla malé pravomoci, podle mě jsou dostačující. EU by spíše měla vytvářet příznivé fórum pro spolupráci. Protiteroristická politika EU by neměla směřovat k tomu, aby EU měla stále větší kompetence, nýbrž k tomu, aby EU více podporovala spolupráci členských zemí a poskytovala jim k tomu servis. Další přínos evropské protiteroristické politiky spočívá v tom, že lidé se díky evropské spolupráci seznámí a EU zavádí určité mechanismy pro výměnu informací, které můžou přinášet dobré výsledky.

Primárně koordinační role je ostatně i zakódována ve zřizovacích dokumentech evropských protiteroristických institucí.

Ano, například rozvětvená Radicalisation Awareness Network, oficiálně překládána jako „Síť pro zvyšování povědomí o radikalizaci“, není všemocná, ale může přivést ke stolu lidi, kteří se dosud neznali, a může je přimět k výměně zkušeností. Díky pomoci z Evropy se například precizovala slovenská protiextremistická strategie. V tomto směru jde o mnoho malých kroků, které postupně přispívají větší efektivitě v boji proti terorismu.

Nemyslím si tedy, že řešením je vytváření dalších institucí. Velmi palčivou otázkou, kterou eurofederalisté podporují a praktici o její funkčnosti pochybují, je Společná evropská zpravodajská služba, o jejímž zřízení se uvažuje v souvislosti s již zřízenou Evropskou pohraniční a pobřežní stráží a která se prezentuje jako další pokračování užší spolupráce v bezpečnostní oblasti. Domnívám se ovšem, že ji národní zpravodajské služby nepodpoří, v tuto chvíli by to z jejich pohledu nebylo efektivní.

V některých výrocích bylo dokonce zmíněno, že půjde o evropskou zpravodajskou službu po vzoru FBI či CIA. Myslíte si, že je to realistické?

V dohledné době to podle mě realistické není, a to ani v rámci zemí evropského jádra. Dovedu si představit, že by něco podobného fungovalo například v zemích Beneluxu, ale třeba Francie a jiné západoevropské země by do toho nešly, nemluvě o zemích východoevropských. Myslím si tedy, že v současné době může vzniknout něco, co se bude jako evropská zpravodajská služba nazývat, ale bude to vlastně jen další fórum sloužící výměně informací.

Evropská FBI – včetně fungování po vzoru FBI, co se týká výkonných pravomocí zatýkat a vyšetřovat – není realistické připodobnění, protože řadu podobných pravomocí by evropská zpravodajská služba podle mého názoru ani nechtěla, omezovala by se jen na sběr informací a ani v něm by ještě dlouhou dobu jako FBI fungovat nemohla.

Přidržíme-li se restriktivnějších ambic Europolu, jak to, že se podle Vás většina států zdráhá sdílet více informací s evropskými databázemi apod.?

Z důvodu strachu o ty informace. Čím více informací se sdílí, tím větší riziko je toho, že když tam někdo pronikne, tak unikne i větší množství citlivých informací. Sdílení informací je v současné době jádro protiteroristických snah. Řada informací se sdílí, a to dokonce ne nutně v Europolu, protože řada informací se sdílí v mnohem méně formální policejní skupině proti terorismu (Police Working Group on Terrorism), která je velmi volně vázána na struktury EU, ale její kořeny sahají do doby dávno před východním rozšířením Unie.

Podobných fór je víc, některá jsou volná a nejsou tak tvrdě vázána na evropské struktury. Byť jsou kvůli tomu lidskoprávními organizacemi kritizovány za nedostatečnou vnější kontrolu, podobná spolupráce může být často z praktické perspektivy vhodnější, neboť lidé z tajných služeb k ní často mají větší důvěru.

Tím se dostáváme k dalšímu aspektu, kterým je veřejná kontrola. Ta je na jedné straně nezbytná, na straně druhé ovšem čím více politiků bude nahlížet do činnosti tajných služeb, tím méně ty budou ochotné vkládat informace do společných databází, protože k nim bude mít přístup více lidí. Jedná se o bludný kruh.

Gilles de Kerchove

Gilles de Kerchove, protiteroristický koordinátor EU. Zdroj: čtk

Jak podle Vás ovlivní bezpečnostní spolupráci v Evropě brexit? Britská premiérka Theresa Mayová avizovala, že výměnou za výhodný „deal“ nabídne britské know-how o bezpečnostním prostředí.

Bezpečnost bych v tomto případě rozdělil na vnější a vnitřní (ač v dnešní době je možné toto rozdělování zpochybňovat). Z hlediska vnější bezpečnosti to zcela jistě vyústí ve větší angažmá Evropské unie ve vojenské politice. Velká Británie bude usilovat o zachování svého vlivu v Evropě prostřednictvím NATO, na které se bude v této souvislosti soustředit. V bezpečnostní spolupráci vojenského charakteru tedy bude spolupráce výrazná.

Budoucí protiteroristická spolupráce zůstává otazníkem. Velká Británie po svém vystoupení z hlavních struktur bude chtít získat co nejvíce informací o teroristech směřujících na Britské ostrovy. Je spíš otázkou, nakolik se bude zajímat o bezpečnostní dění v jiných státech EU. Podle mě se bude více zaměřovat na to, co bude výhodné pro ni. Protože má k dispozici řadu informací, bude je nabízet ostatním unijním státům na reciproční bázi. Británie určitě bude mít zájem o informace a bude dávat hodně informací ven, ale možná už si bude více vybírat, kterým evropským státům je zpřístupňovat.

Velký otazník je, co bude s evropským zatýkacím rozkazem, který je produktem unijního práva.

Zde bychom věštili z křišťálové koule. Já osobně očekávám, že se z toho Britové budou snažit vystoupit. A další, neméně zajímavá otázka zní, co bude dále s britskou účastí před Evropským soudem pro lidská práva. Před referendem o brexitu tehdejší premiér David Cameron ještě více než rozsudky lucemburského Soudního dvora EU kritizoval některá rozhodnutí ESLP (shodou okolností právě v protiteroristické oblasti). Na druhou stranu připouštím, že v této důležité struktuře se Británie patrně bude snažit zůstat, protože opak by pro Brity představoval další krok k odevropštění.

Poslední otázka bude směřovat přímo k Vaší osobě. Zmínil jste instituci Radicalisation Awareness Network, ve které působíte. Mohl byste čtenářům přiblížit její činnost a Vaše aktivity v ní?

Její činnost je velmi rozsáhlá a je směřovaná právě do preventivní oblasti. Tato organizace s nikým nevyměňuje informace o pohybech osob či způsobech provedení protiteroristického zásahu. Ačkoli členy jsou i policisté, jejich činnost v rámci RAN je zaměřena právě na prevenci a práci s komunitami.

RAN, ustavený v roce 2011, je výsledkem dlouhodobějšího úsilí EU zaměřovat se na prevenci radikalizace. Institucionálně spadá pod Generální ředitelství pro vnitřní věci, ale jeho činnost je rozkročena do většího množství společenských oblastí. Snahou je např. podchytit psychiatry zabývající se terorismem, příslušníky lokálních komunit, odborníky na oblast vězeňství či zástupce probační služby. Cílem je vytvořit klima umožňující lepší identifikaci teroristických a radikalizačních aktivit a provádět systematickou prevenci včetně deradikalizace. RAN je komplexní „síť sítí“, která je Unií iniciována i financována a vytváří platformu pro celou řadu vládních i nevládních organizací, které mezi sebou jednají.

Já osobně jsem druhým rokem členem tzv. Editorial Board, původně jsem byl zvolený jen na rok, poté mi byl mandát obnoven. Název je lehce zavádějící, nejde vyloženě o ediční radu, ale spíš o vědeckou radu, která má dohlížet nad vědeckou činností jednotlivých skupin v rámci RAN (nad výzkumnými studiemi a stanovisky určenými Evropské komisi, které RAN vydává, např. studie o tom, jak správně provádět community policing, jak realizovat deradikalizační programy ve věznicích apod.). Dáváme impulsy k výběru témat, nad kterými by se mělo bádat. Poté, co mi letos doběhne mandát, zůstanu v tzv. expert poolu, množině expertů, kteří jsou konzultováni v rámci jednotlivých úkolů. Ještě před zřízením expert poolu jsem byl takto požádán ze strany RAN, abych pomohl Slovensku s přípravou protiextremistické strategie. RAN tehdy vytvořil pracovní skupinu, která s tím pomáhala a jejímž jsem byl členem.

Úspěšnost deradikalizace se ovšem – na rozdíl od neúspěšnosti – špatně měří. Přínos vytváření klimatu, ve kterém se lidé neradikalizují, se vyhodnocuje velmi složitě. Člověk často má skeptické náhledy, vidí-li dovnitř podobných institucí. Co je však třeba pochválit, je to, že RAN se snaží rozšiřovat svoji působnost například na Balkán. V roce 2013 jsem byl v Lublani účastníkem akce, na níž se vytvářely poradní programy pro nečlenské státy Evropské unie, jako jsou Bosna a Hercegovina, Kosovo či Černá Hora. Jednalo se o zajímavou platformu, na které se západoevropské zkušenosti konfrontovaly s tím, co se děje v tomto prostoru. Toto je pro Evropu mimořádně hodnotné, neboť z této oblasti odešlo mnoho džihádistů do Sýrie a Bosna i Kosovo jsou z této perspektivy doslova neuralgickými body.

Pane profesore, mnohokrát Vám děkujeme za rozhovor!

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality