Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Rozhovor o brexitu a britských parlamentních volbách

Petr Pospíšil, Euroskop, 12.12.2019
brexit, deal, rozvodová smlouva, vystoupení UK z EU

V den konání britských předčasných parlamentních voleb vám přinášíme rozhovor s britským expertem Euanem Duncanem Carssem. Carss působí jako výzkumník na univerzitě King´s College London a spolupracuje rovněž s think-tankem European Council on Foreign Relations (ECFR) sídlícím v Londýně.

Jaký je současný stav vyjednávání ohledně Brexitu?

Současné dění okolo brexitu se ve Velké Británii soustředí na nadcházející všeobecné volby. Ty byly vyhlášeny konzervativní stranou za účelem uvolnění současné situace v parlamentu s ohledem na brexit, dále s cílem pokusit se obejít současnou patovou situaci, překonat fakt, že konzervativci v parlamentu nedisponovali většinou, a usilovat o – jejich vlastními slovy – dokončení brexitu.

Co si myslíte o říjnovém flexibilním prodloužení lhůty pro brexit (“flextension”), které Evropská unie udělila s nejzazším termínem 31. ledna?

Všichni byli relativně překvapeni, že předseda vlády Boris Johnson vůbec toto prodloužení vyjednal, ale na druhou stranu, on k tomu byl do značné miry donucen. Bude zajímavé sledovat, jaký dopad to bude mít na všeobecné volby, protože hlavní prioritou konzervativců vždy bylo “odejít 31. října” - a teď, když se tak nestalo, jestli je to ve volbách jakkoliv zraní.

Pokud konzervativci zvítězí, jak tomu naznačují průzkumy, jaký to bude mít důsledek?

Pokud konzervativci zvítězí a získají silnější většinu, než jakou mají k dispozici nyní, pak se pokusí brexit dokončit, co nejrychleji to půjde. A myslím si, že v tomto úsilí budou moci být sebejistí, vezmeme-li v potaz, že návrh dohody již prošel druhým čtením a jediné, co jej opravdu zastavilo, byla parlamentní aritmetika. Pokud uspějí labouristé, podle jejich slov zamíří rovnou do Bruselu vyjednat novou dohodu – o poznání mírnější než tu, kterou dojednal předseda vlády Boris Johnson – a že by se obrátili opět na občany, kterým by nabídli druhé referendum. Druhé referendum by bylo založené na otázce “Zůstaneme v EU nebo odejdeme za nových podmínek vyjednaných labouristickou stranou?” Problém je v tom, že to by skoro určitě vyžadovalo další prodloužení lhůty pro Brexit.



Britský premiér Boris Johnson a bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Zdroj: čtk


Myslíte, že Evropská unie by souhlasila s takovým prodloužením?

Podle mě ano. Zastávám přesvědčení, že zájmem Evropy není zklamat či si znepřátelit Británii. Dokud bude Velká Británie prokazovat, že se posouvá kupředu a že ohledně daného postoje vůči brexitu panuje konsenzus - ať už jím má být vystoupení z EU, setrvání v Unii či uspořádání nového referenda – pak budou unijní představitelé tato přání respektovat.

Domníváte se, že Evropská unie by se snažila zastavit brexit, pokud by ve volbách zvítězili labouristé?

Ne – nebo alespoň ne aktivně. Ale myslím si, že by Velké Británii dala více času, aby jim poskytla proctor potřebný k eventuálnímu uspořádání druhého referenda. Mám za to, že by to bylo v jejich nejlepším zájmu a také by to následovalo příklad jejich poměrně diplomatické perspektivy ohledně brexitu. Myslím si, že se chovali férově, což bylo ve Velké Británii rychle zapomenuto.

Je podle vás ve Velké Británii, vyjma labouristů nebo konzervativců, jiná síla, která by mohla ovlivnit celý proces?

Myslím si, že hlavní politickou silou, kterou bychom měli sledovat, jsou liberální demokraté. Celkem jistě nezískají jasnou většinu a nebudou zemi vést, ale stávají se jediným opravdu centristickým hlasem ve Velké Británii a jsou také jednou ze dvou stran, spolu se Skotskou národní stranou, které by řekly, pokud by se dostaly k moci, že chtějí oznámení o záměru vystoupit z EU podle článku 50 zcela odvolat. Je samozřejmě zřejmé, že to vyvolalo mnoho prolémů spojených s demokratickým politickým procesem, a jak jsem již řekl, pravděpodobnost, že se to stane, je velmi malá, ale nabízejí velmi jasnou alternativu a labouristé by se před nimi měli mít na pozoru. Zadruhé liberální demokraté v posledních měsících získávají podporu v podobě přeběhlíků jak z labouristické, tak z konzervatní strany.



Britský expert Euan Duncan Carss (vpravo) během rozhovoru. 


Pokud by touhle dobou bylo další referendum o Brexitu, jak si myslíte, že by dopadlo?

Lidé by podle mě stále hlasovali pro vystoupení. V tuto chvíli je britská politika tak rozdělená, že je obtížné si představit jiný vývoj. Lidé preferují jistý druh odchodu a je zde velmi silná nevůle ke kompletnímu převrácení demokracie tím, že by se úplně změnil směr, která prostupuje jak stoupence vystoupení, tak setrvání v EU. Je zde mnoho lidí, kteří hlasovali proti odchodu a jsou z výsledku referenda nešťastní, ale I oni si uvědomují, že nelze vrátit čas a celý proces zcela předělat.

Když konečně dojde k brexitu, jaký to bude mít vliv na celistvost Spojeného království, zvláště pak na Severní Irsko a Skotsko? Je možné, že se opět pokusí posílit jisté separatistické tendence?

Sám pocházím ze Skotska a podobné snahy lze už nyní ve Skotsku pozorovat. Nicola Sturgeon a Skotská národní strana čekaly, již od prvního neúspěšného pokusu, na příležitost dostat opět téma referenda o nezávislosti na povrch a brexit jim k tomu poskytuje dokonalou záminku. Vím, že hodně lidí – přátelé, rodina, kolegové – kteří původně hlasovali pro setrvání v Unii, jsou o tom nyní – po brexitu – méně přesvědčeni. Já jsem rozhodně méně přesvědčen o tom, že kdybychom zítra ve Skotsku uspořádali referendum o nezávislosti, že bychom opět rozhodli o setrvání, protože zde panuje rostoucí zklamání s politikou Westminsteru. Rozšiřuje se zde názor, že bychom se mohli mít lépe mimo Velkou Británii. Druhým faktorem je skutečnost, že i z anglické strany je zde menší snaha udržet nás uvnitř království.

Jak se aktuální rozvodová dohoda dívá na problém irské hranice? Jaký by byl režim po brexitu, kdyby vešla v platnost?

Hlavní věc je fakt, že myšlenka tzv. irské pojistky byla opuštěna, což se do určité míry jeví jako nepředstavitelné s ohledem na to, že to byl po tři roky ústřední bod jednání. Současná představa režimu na irské hranici je stále velice vágní a nejasná. Spoléhá se na myšlenku inovativních technologických řešení v oblasti přeshraničního obchodu, který dosud nebyla vyzkoušena ani testována a rozhodně ne v takto historicky významném regionu, který prožívá tak radikální změny, při nichž jedna strana odchází z Evropské unie, z jedné z největších ekonomicky propojených entit na světě, a druhá, tedy Irská republika, v ní zůstává. Nicméně musíme si uvědomit, že toto je pouze rozvodová dohoda a technické aspekty budou detailně zpracovány až později. Je téměř nemožné říci, jestli bude ve skutečnosti fungovat nebo ne, a ve Spojeném království je stále velká obava z toho, že zkrátka nebude. Takže si nejsem jistý, kolik toho, mimo politickou stránku problému, bylo vlastně vyřešeno.



Britský premiér Boris Johnson. Zdroj: čtk

Co se týče obchodní oblasti, dohoda o vystoupení, která je na stole, se podle některých komentátorů zdá být podobná jedné z verzí, kterou předložila Theresa Mayová. Kdo je podle Vás nejvíce spokojený s dohodou o vystoupení a kdo naopak nejméně?

Evropa bude přesvědčená, že má velmi dobrou dohodu, ale mně se zdá, že dohoda je pro tvrdé zastánce brexitu lákavější než kterýkoli pokus Theresy Mayové. Konzervativní strana bude s dohodou veskrze spokojená a nyní je vyloženě nadšena z faktu, že dohoda prošla, a dostala se tak dále než návrhy Theresy Mayové. Labouristické straně se dohoda nezamlouvá, nikoli však proto, že by labouristé chtěli v Unii setrvat, nýbrž z toho důvodu, že mají zcela odlišný pohled na to, jak by dohoda o vystoupení měla vypadat. Chtěli by více opatření týkajících se obchodu, celní unie, ochrany práv pracovníků či svobody pohybu.

Co si myslíte o dopadech brexitu na vnitřní politiku Velké Británie, zejména uvážíme-li skutečnost, že brexit nyní zastínil veškeré běžné každodenní politické záležitosti? Není brexit nejen o brexitu samotném, ale také o tom, co je zanedbáváno kvůli jeho dominanci v politických diskusích?

Podíváme-li se na výsledky průzkumů veřejného mínění v období před nadcházejícími předčasnými volbami, na otázku “Jaký je v současnosti největší problem dle voličů?” je nejčastější odpovědí brexit a Evropa – tyto odpovědi dokonce předběhly zdravotnictví, což je bezprecedentní. Rozhodně to ukazuje na hlubší trend, jak opomíjené tyto další oblasti nyní jsou.  V běžném parlamentním jednání během týdne působí až poněkud bizarně, kdy se nějaký politik nebo strana snaží nastolit jinou agendu a způsobí tím lehce nepatřičný dojem, neboť o těchto tématech neprobíhala předcházející diskuze.

Může brexit rozložit tradiční britský system dvou stran – labouristů a konzervativců? Hrozí dvěma nejsilnějším politickým stranám vnitřní rozklad vedoucí vzniku nových stran?

Stabilní systém dvou stran, který byl pro Spojené království typický po celá desetiletí, je minulostí. V současnosti máme strany, jakou je “Brexit party”, která řeší jen jeden problém, má jen jeden cíl, jednu věc na programu, jednu věc ve svém manifestu, a tou je opustit EU po dobrém nebo po zlém. Rovněž registrujeme oživení liberálních demokratů, kteří sice nezačnou ze dne na den konkurovat výsledkům konzervativců a labouristů, ale jsou zpět, připraveni zabojovat o dobrý výsledek, a lidé je znovu berou vážně. Jsem proto přesvědčen, že rychle směřujeme do nové éry britské politiky. Problém velkých stran spočívá v tom, že strávily příliš mnoho času orientací na své periferie. Konzervativci se posunuli více doprava, aby se pokusili čelit krajně pravicovým silám – Brexit party a podobné skupiny – zatímco labouristé se posunuli mnohem více doleva, aby se pokusili zahrnout více identit, sociálních hnutí, a to uvolnilo uprostřed politického spektra obrovskou mezeru – která může být zaplněna jinými stranami.



Britský expert Euan Duncan Carss (vlevo) během rozhovoru.


Jaká ponaučení by si měla Evropa a Velká Británie z brexitu vzít?

Největší ponaučení pro Spojené království je dávat si pozor na to, co si přeješ – a to je zároveň ponaučení pro konzervativní stranu, o níž si myslím, že by mnozí litovali, že vyhlásila referendum na základě vnitřní stranické politiky. A související lekce by byla – neberte věci jako samozřejmost, protože to si myslím, že obhájci setrvání rozhodně udělali – možná dokonce včetně mě. Existovala jen tato myšlenka, že v žádném případě lidé nebudou hlasovat pro odchod; nemusíme vytěžovat ctnosti toho, co dostaneme z EU, výhody setrvání jsou všem zřejmé, tohle bude jen symbolické referendum, abychom upokojili část toryovské strany a mohli pokračovat dál v životě. Tak se to očividně neosvědčilo. Co bych řekl o Evropě je, že se EU příliš opírá o myšlenku, že její občané mají představu o tom, co je Evropa a EU zač, a navíc, co Evropa a EU denně dělá, a to prostě není pravda – lidé často nemají ponětí, co se děje. Myslím, že to, jak často zkracujeme Evropu a EU jako „Brusel“, nám hodně napovídá o problému: ačkoli EU má decentralizované ambice, stále je to velmi centralizovaný projekt, a to se voličům dobře nepřekládá.

Anglická verze rozhovoru je k dispozici zde. / For English version of the report, please visit this link.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Další články v rubrice

Summit Y7 pohledem účastnice Karolíny Lískovcové

David Březina, Euroskop, ilustrační foto zdroj: Pixabay, 17.08.2020

Jakou roli hraje Česká republika v Evropské unii?

David Březina, Euroskop, 21.01.2020

Jak EU podporuje ekologickou výchovu v Česku?

Tereza Chlebounová, Euroskop, 7. 11. 2019