Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Hoffmanová: Liberální demokracie by se měly pokusit o rozvoj demokratické verze internetu

Euroskop.cz, Forum 2000, Pixabay.com, 01.11.2021
kybersvět

Jedním z odborníků letošní konference Forum 2000 byla Samantha Hoffmanová, analytička a konzultantka v Mezinárodním centru kybernetické politiky Australského institutu pro strategickou politiku. Euroskopu při této příležitosti poskytla online rozhovor o rozdílech v přístupu k technologiím mezi Evropskou unií, západními státy a Čínou, nebo o zkušenostech ženy v oblasti práce v ICT.

LN: Pocházíte ze Spojených států, ale studovala a pracovala jste v evropských městech, například v Berlíně a Londýně, nyní působíte v Austrálii. Jak byste porovnala tyto tři regiony ve vztahu k digitalizaci a technologiím?

SH: Často se setkávám s předpokladem, že tyto tři regiony jsou přímo propojeny, protože se jedná o liberální demokracie. Ve skutečnosti mezi nimi ale existuje řada rozdílů v přístupu k informačním technologiím. Není snadné je přesně definovat, ale vnímala jsem je, když jsem v těchto místech žila.  Vidím rozdíly ve společnosti a ve způsobu, jakým lidé vnímají svůj vztah k technologiím. Hlavní rozdíl je pravděpodobně v tom, jak by definovali své hodnoty ve spojitosti s nimi a s využitím dat.

 

 

Působení v šedé zóně

 

 

LN: Zařadila jste zmíněné regiony jednotně jako liberální demokracie. Ve své práci se často zaměřujete na Čínu. Mohla byste západní liberální demokracie srovnat s Čínou nejen z hlediska digitalizace, ale i přístupu k technologiím?

SH: Na tuto otázku se dá odpovědět různými způsoby. Pokud se nad tímto problémem zamyslíme z hlediska technologické soutěže mezi Čínou a Západem, domnívám se, že Čína postupuje dále z hlediska konceptů a přemýšlení o různých možnostech využití technologií. Zejména co se týče dat, která sbírá například z tzv. chytrých měst. Liberální demokracie mají tendenci přemýšlet o tom, jak používat technologie, černobíle. Způsob, jakým Čínská lidová republika vidí věci týkající se aplikací nebo používání technologií, je spíše o působení v jakési šedé zóně. V ní využívá technologie jednak k řešení skutečných problémů, ale také, jak víme, k vymáhání kontroly.

 

LN: Řekla byste, že tím, jak EU reguluje digitální prostor, se zbavuje právě té šedé zóny, kterou Čína využívá ve svůj prospěch?

SH: To by záleželo na tom, o jaké konkrétní technologii mluvíte, ale obecně to takto funguje. Čínská lidová republika shromažďuje data v reálném čase a až později zjišťuje, jak je využít. Myslím, že v tomto ohledu má Čína výhodu, protože vidí technologii z hlediska její trajektorie. Pokud jde o technologickou pokročilost, pomáhá to Číně dostat se technologicky napřed. Jsem ale přesvědčena, že všechny předpisy týkající se používání technologií jsou neuvěřitelně důležité. USA, Austrálie, ale dokonce i Evropská unie by v tomto ohledu mohly udělat více.

 

 

Celosvětové fórum pro digitální zákony

 

 

LN: Přejdu od ochrany dat k ochraně občanů v digitálním prostoru. Komisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová už roky apeluje na změnu ve společnosti Facebook v přístupu k uživatelům. V posledních týdnech vidíme stejné volání po větší transparentnosti i ve Spojených státech. Myslíte si, že směřujeme k přísnější kontrole digitálních gigantů ze strany státu?

SH: Dlouho jsme předpokládali, že liberálně demokratické hodnoty budou nějakým způsobem uchráněny. Mysleli jsme si, že v rámci digitální konektivity nebudeme muset zasahovat a tento trh se o to prostě nějak sám postará a zreguluje se. To se ale evidentně neděje. Viděli jsme to ve Spojených státech s Trumpovou administrativou a v Evropské unii s brexitem. Čím dál více mi přijde, že v tomto digitálně propojeném světě už skoro ani neexistuje jasný rozdíl mezi liberální demokracií a autoritářským režimem. Myslím si, že je důležité, aby do digitálního prostoru vstoupil stát.

 

LN: Doposud jsme mluvili o konkrétních zemích, ale v digitálním prostoru se mluví i o „globálním občanství“. Po dvou světových válkách došlo k iniciaci jakýchsi celosvětových zásad, například pokud jde o lidská práva. Myslíte si, že bychom měli problémy v digitálním prostoru řešit také na nějakém celosvětovém fóru, nebo je na státech, aby si stanovily hranice pouze pro své občany?

SH: Považuji za důležité, aby státy stanovily hranice pro své občany, ale je také důležité, aby podobně smýšlející země našly způsoby, jak v tomto prostoru spolupracovat. Pokud jde o celosvětový přístup, Čína se snaží utvářet globální veřejný diskurs o těchto otázkách. Mnoho lidí si myslí, že čínská propaganda je neúčinná, ale na spoustě míst funguje. Úspěch vidíme ve způsobu, jakým Komunistická strana Číny mluví o Hong Kongu. Hong Kong protestoval roky a najednou se věci prudce zhorší a svět se zdá být překvapen. Ve skutečnosti tu náznaky zhoršení už byly dříve.

Liberální demokracie a skupiny občanské společnosti by se měly pokusit o mobilizaci a rozvoj jakési demokratické verze internetu. Očekávat globální reakci by dle mého názoru bylo moc idealistické, protože by to znamenalo zapojit Čínu do myšlenek, se kterými Komunistická strana zásadně nesouhlasí.

 

 

Respekt a despekt

 

 

LN: Zmínila jste, že Čína je v některých aspektech rozvoje technologií napřed. Co by se tedy mohla Evropská unie při  pohledu na Čínu v oblasti umělé inteligence nebo big data naučit?

SH: Vrátím se u této odpovědi zpátky k přijímání nejednoznačnosti a chápání trajektorie. Můžeme se na příkladu Číny naučit, že věci nejsou jen černobílé. Technologii můžeme aplikovat tak, aby řešila problémy. Zároveň ale technologie může být požívána k politickému nátlaku.

 

Samantha Hoffmanová

 Samantha Huffman
  • Ve své práci zkoumá domácí a globální důsledky „autonomního“ přístupu Komunistické strany Číny k bezpečnosti státu,
  • zabývá se porozuměním a reakcí na čínské snahy v oblasti umělé inteligence a big data pro zvýšení politické a sociální kontroly,
  • má doktorát z politologie a mezinárodních vztahů z University of Nottingham (2017), magisterský titul v oboru moderní čínská studia na univerzitě v Oxfordu (2011), titul BA v oboru mezinárodních vztahů na Floridské státní univerzitě (2010) a titul BA v oboru čínský jazyk a kultura na Floridské státní univerzitě (2010).

 

Foto: zdroj Forum 2000

 

LN: Znamená to, že o technologiích můžeme v EU uvažovat svobodněji a s méně hranicemi?

SH: Ano, myslím, že jde o způsob porozumění. A teď nemluvím o nástroji nátlaku. Mám na mysli každodenní řešení problémů. Způsob, jakým Komunistická strana Číny vidí sledovací technologie, například zařízení na sledování provozu, je flexibilnější. Přemýšlí o řešení problémů z hlediska okamžité reakce na mimořádné události v případě katastrofy nebo nehody. Jde o to, aby stát věděl, kde jsou problematická místa, kde je riziko masivního nepokoje, nebo kde najít konkrétního hledaného jednotlivce.

Když hodnotíme Čínu zvenčí, lidé mají tendenci dívat se na jedno, nebo druhé. Ano, můžete s technologiemi někoho špehovat. Zároveň můžete vidět, že máte spoustu nahromaděných dat, která mají strategickou hodnotu, a některé z nich mohou vyřešit problémy ve společnosti.

Jde o to vědět, jak data nebo technologie využít tak, aby to bylo pozitivní pro společnost. Vyplatilo by se také vést dialog se společností o tom, co si vlastně při využívání technologií přeje.

 

LN: Čemu bychom se měli v Evropské unii vyvarovat, co Čína v této oblasti dělá?

SH: Určitě donucovacích prostředků, kterých Čína využívá ke sledování jednotlivců pro politické účely. Chcete se vyhnout tomu, abyste v procesu zapomněli na práva a zájmy svých občanů.

 

 

Ženská zkušenost

 

 

LN: Specializujete se na kybernetickou bezpečnost. V Euroskopu jsme se u příležitosti celosvětového dne žen a dívek v ICT věnovali tématu žen pracujících v oborech souvisejících s technologiemi. Jaká je vaše zkušenost ženy v tomto oboru?

SH: Obecně jsem měla v mé oblasti výzkumu štěstí na mentory, ženy i muže, kteří mě podporovali a pomáhali mi na mé cestě. Moje zkušenost byla tedy převážně pozitivní. Jako žena musíte ale řešit věci, které muži řešit nemusí. Je to nešťastné, ale zároveň cítím, že se věci mění. Také bych ráda věděla, že když mám mluvit v diskusním panelu, je to vždy proto, že jsem považována za klíčového odborníka na toto konkrétní téma. Často to tak je. Ale někdy mám pocit, že jsem byla pozvaná jen proto, že potřebovali ženu. Ráda bych vždy byla v diskusním panelu, protože jsem odbornice a je dostatečné množství žen na výběr.

 

LN: Jak byste v tomto ohledu srovnala situaci v Evropské unii s ostatními zeměmi, ve kterých jste žila?

SH: Pracuji v oblasti výzkumu, takže si dokážu představit, že například v Silicon Valley bude situace jiná. V Evropské unii, konkrétně například v Německu, existuje předpoklad, že uznání, že je něco problém, stačí. A není potřeba s tím nic dalšího dělat. V australské společnosti existuje konzervatismus, který je podobný tomu, jaký můžete vidět ve Spojených státech. Zároveň považuji zdejší pracovní prostor za spravedlivější a progresivnější, než je v EU nebo ve Spojeném království.

 

LN: Na závěr bych se vás chtěla zeptat, jaké zlepšení byste chtěla vidět nejen v pracovním prostředí, ale také ve společnosti, pokud jde o rovnost žen a mužů?

SH: Přála bych si, aby se za sebe ženy tak často neomlouvaly. Myslím si, že to platí všude, v USA, v Austrálii nebo v EU. Ženy mohou mít názory, které jsou v rozporu s někým jiným a nemusí to být osobní. Přála bych si, aby byly ženy sebevědomější, vyjadřovaly své názory a věděly, že jsou legitimní a že mají váhu.

 

 

Autor: Lucie Nalejvačová, Euroskop.cz