Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Příjmy rozpočtu EU

Příjmy rozpočtu Evropské unie jsou tvořeny vlastními zdroji, které členské státy vybírají jménem EU a převádějí je do společného rozpočtu, a ostatními zdroji. Mezi zdroje rozpočtu patří:

1. tradiční vlastní zdroje

- zemědělské dávky (tj. cla uvalená na dovoz zemědělských produktů)
- dávky z cukru a izoglukózy
- cla z obchodu se třetími zeměmi vybraná podle společného celního tarifu 
2. podíl na dani z přidané hodnoty (DPH)
3. podíl z hrubého národního důchodu (HND) členských států
4. ostatní
- poplatky vztahující se k fungování Evropského hospodářského prostoru, poplatky za administrativní činnost institucí, daně z příjmu zaměstnanců institucí ES, pokuty, přebytek rozpočtu z předchozího roku atd.

Lisabonská smlouva nově výslovně dává Radě pravomoc zřídit formou rozhodnutí nové kategorie vlastních zdrojů nebo stávající kategorie zrušit. Toto rozhodnutí přijme Rada zvláštním legislativním postupem (jednomyslně po konzultaci s Parlamentem) a následně musí být schváleno členskými státy.

Vývoj příjmů rozpočtu


Příjmy rozpočtu Evropské unie (dříve Evropských společenství) prošly za dobu existence evropské integrace určitým vývojem. Zatímco Evropské sdružení uhlí a oceli (ESUO) bylo financováno poplatky, které odváděly podniky uhelného a ocelářského průmyslu, na financování Evropského hospodářského společenství (EHS) a Euratomu se zpočátku podílely členské státy podle své velikosti. Nejvíce přispívaly Francie, Itálie a Německo, nejméně Lucembursko.

Aby bylo financování Evropských společenství nezávislé na vůli vlád jednotlivých zemí, byl rozhodnutím Rady ze dne 21. dubna 1970 zaveden systém vlastních zdrojů. Ten měl tři pilíře - zemědělské dávky, cla a podíl na dani z přidané hodnoty. První dva jmenované pilíře se též označují jako tradiční vlastní zdroje. Podíl na dani z přidané hodnoty se z technických důvodů začal vybírat až od roku 1980. Jeho maximální výše byla stanovena na 1 % vyměřovacího základu DPH členských států, přičemž tento základ nesměl přesáhnout 55 % HNP jednotlivých zemí. 

V roce 1988 byl zaveden čtvrtý vlastní zdroj rozpočtu - příspěvek z HNP (od roku 2002 z HND) členských států. Jeho výše je stanovena takovým způsobem, aby dorovnal předpokládané výdaje rozpočtu, které nelze pokrýt prvními třemi zdroji.

Podíl jednotlivých zdrojů rozpočtu se samozřejmě v průběhu let měnil a vyvíjel. To ukazuje i následující graf.


Vývoj příjmů EU
Vývoj příjmů EU 1970-2012 v procentuálním vyjádření. Není zahrnuta korekce pro Velkou Británii (Zdroj: Evropská komise)


Význam tradičních vlastních zdrojů (zemědělské dávky, dávky z cukru a cla) neustále klesá. To je způsobeno například vzrůstající soběstačností Unie (a tedy menším objemem dovozu) a snižováním cel na dovoz do EU. Vzhledem k tomu, že při výběru zemědělských dávek a cel zůstává 20 % částky (do roku 2002 to bylo 10 % a do 2013 25 %) členskému státu, který výběr provádí, je význam této příjmové složky pro rozpočet EU opravdu malý.

třetí zdroj (podíl na DPH) se výrazným způsobem vyvíjel. V roce 1979, kdy byl zaveden, tvořil přes 30 % rozpočtu. Rozhodnutím ze dne 7. května 1985 byla maximální výše tohoto zdroje stanovena na 1,4 % vyměřovacího základu (oproti původnímu 1 %), v druhé polovině 80. let 20. století tak podíl na DPH představoval 50 až 60 % rozpočtu Společenství, v roce 1986 to bylo dokonce 66 %. Oprávněná kritika tohoto zdroje však poukazovala na to, že daní z přidané hodnoty jsou nejvíce zatíženy chudé státy. Proto došlo postupně ke snížení hranice z 1,4 % až na 0,5 % (od roku 1999) a velikost vyměřovacího základu byla omezena na maximálně 50 % HNP členského státu. V posledních letech tedy tento zdroj rozpočtu zaznamenal výrazný pokles, přičemž v součanosti jednotná sazba harmonizovaného základu DPH každého členského státu činí 0,3 %.

Největším zdrojem příjmů se tak stává příspěvek z HND členských států, který nejlépe zohledňuje schopnost zemí platit do společného rozpočtu. Na druhé straně tím ale dochází k popření snahy o autonomii rozpočtu, která v 70. letech 20. století vedla k zavedení systému vlastních zdrojů.

Autor: Ondřej Krutílek, CDK