Přejít na obsah

Vyhledávání

18/04/2014 22:43:12


Hlavní menu

Víceletý finanční rámec

Finanční perspektiva představuje víceletý finanční rámec EU (původně pětiletý, od roku 1993 sedmiletý), který je přijímán ve formě meziinstitucionální dohody, tj. dohody mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou EU. Poté, co Komise předloží návrh finančního rámce, rozhoduje Rada EU jednomyslně o jednotlivých příjmech a výdajích. Aby byl dokument přijat, musí být odsouhlasen prostou většinou všech členů Evropského parlamentu. Parlament může text návrhu schválit či zamítnout, nesmí jej ale měnit. Této pravomoci Parlament využil například během jednání o finančním rámci na roky 2007-2013, a prosadil tak navýšení výdajů v některých důležitých oblastech. 

Finanční rámec stanoví rozpočtové priority Evropské unie na střednědobé období a určuje stropy výdajů pro každou z priorit na jednotlivé roky. Pro každý rok a každý okruh i jeho části stanoví víceletý finanční rámec výši přídělů na závazky, celkové výdaje pro jednotlivé roky jsou uvedeny i ve formě přídělů na platby. Výše stropů je ve víceletém finančním rámci vyjádřena v cenách roku, ve kterém byl daný finanční rámec odsouhlasen. Při sestavování konkrétního ročního rozpočtu tedy musí tyto částky být přepočítány, a to na základě aktuálních ekonomických údajů, předpovědí vývoje HND a cenové hladiny.

Mezi hlavní cíle víceletého finančního rámce EU patří udržet rozpočtovou disciplínu Unie, kontrolovat rozpočtové výdaje a navázat lepší spolupráci mezi unijními institucemi při schvalování ročního rozpočtu Společenství. Víceletý finanční rámec tak přispívá především k větší stabilitě financování EU.

Historický kontext


V průběhu osmdesátých let docházelo k prohlubování politické a institucionální nestability v oblasti financování Evropských společenství a zvyšoval se tlak na společný rozpočet ES. Najít politickou shodu mezi členskými státy při každoročním schvalování rozpočtu ES bylo stále obtížnější, což bylo způsobeno nadměrnými požadavky na výdajové straně a zároveň nedostatkem prostředků na příjmové straně rozpočtu a rozdílnými zájmy jednotlivých členů Společenství. Na výdajové straně byla nejproblémovější společná zemědělská politika, která díky svému nastavení a pravidlům vyžadovala stále větší objem finančních prostředků. Na příjmové straně rozpočtu se ve stejné době také vyskytly potíže - původní zdroje příjmů rozpočtu nestačily pokrývat stále rostoucí finanční požadavky na výdajové straně rozpočtu. 


Finanční rámec na roky 1988-1992

První finanční rámec byl pětiletý a vztahoval se k období 1988-1992. Jeho hlavním cílem bylo stabilizovat financování Společenství a podpořit politiku hospodářské a sociální soudržnosti. V souvislosti s vytvářením jednotného vnitřního trhu a s přijetím revize zakladatelských smluv ES v rámci Jednotného evropského aktu podepsaného roku 1986, který v nově upraveném článku kladl důraz na hospodářskou a sociální soudržnost, navrhla Evropská komise komplexní reformu evropského rozpočtu - tzv. Delorsův balíček I. Reforma rozpočtu Společenství reagovala jak na již zmíněnou rostoucí nerovnováhu příjmů a výdajů rozpočtu tak na vytváření vnitřního trhu ES a na rozšíření ES o hospodářsky chudší středomořské státy. Delorsův balíček I měl umožnit hladké vytváření vnitřního trhu a udržení hospodářské a sociální soudržnosti ve všech členských státech ES. V únoru 1988 byly na zasedání Evropské rady v Bruselu návrhy obsažené v tomto dokumentu přijaty, samotný víceletý finanční rámec vstoupil v platnost v červenci 1988. 

Na výdajové straně zahrnoval finanční rámec reformu společné zemědělské politiky a postupné snižování podílu výdajů plynoucích na zemědělskou politiku ES (růst výdajů na SZP měl dosahovat 74 % růstu HND). Na druhé straně měly být v období 1989-1993 zdvojnásobeny výdaje společného rozpočtu na podporu hospodářsky slabších regionů a oblastí procházejících ekonomickou restrukturalizací (podíl výdajů na strukturální politiky na celkových výdajích rozpočtu vzrostl v letech 1988-1992 ze 17 % na 27 %). Dostatek finančních prostředků na příjmové straně rozpočtu byl zajištěn zavedením čtvrtého rozpočtového zdroje, tj. příspěvků všech členských států na základě jejich HNP (později HND), díky němuž je vybráno potřebné množství financí, pokud jsou první tři zdroje nedostačující.

Přínosem finančního rámce byl také fakt, že se výrazným způsobem zlepšila rozpočtová disciplína a každoroční rozpočty byly přijímány včas a bez velkých sporů mezi jednotlivými institucemi.


Finanční rámec na roky 1993-1999

Další víceletý finanční rámec byl sedmiletý, zahrnoval období let 1993-1999. Byl schválen v prosinci 1992, na zasedání Evropské rady v Edinburku. Základem pro tento finanční rámec byl opět návrh Komise - tzv. Delorsův balíček II

Trend snižování podílu výdajů na společnou zemědělskou politiku zůstal zachován (roční růst stropu zemědělských výdajů nesměl přesáhnout 74 % reálného tempa růstu HND Společenství), finanční rámec potvrdil také britskou slevu z poplatků do společného rozpočtu, kterou pro Velkou Británii vyjednala v roce 1984 tehdejší předsedkyně vlády Margaret Thatcherová.

Důležitým prvkem se stala podpora soudržnosti - došlo k dalšímu zvyšování výdajů na regionální a strukturální politiku až na 41 % celkového rozpočtu, pro podporu hospodářsky slabších členských států byl zřízen Fond soudržnosti. Dále byly navýšeny prostředky určené na vnitřní politiky (především na výzkum a transevropské sítě), a to přibližně o 30 % za celé období, i na vnější politiky (o více než 40 %). Víceletý finanční rámec reagoval také na revizi zakladatelských smluv ES v podobě Maastrichtské smlouvy podepsané v únoru 1992, která zakotvila harmonogram vytváření hospodářské a měnové unie.

Celkový strop rozpočtu byl postupně zvýšen z 1,21 % HNP EU v roce 1995 na 1,27 % HNP EU v roce 1999. Z důvodu rozšíření Evropské unie o Rakousko, Finsko a Švédsko byl v prosinci 1994 přijat nový finanční rámec, který zohledňoval přijetí těchto států do Unie.


Finanční rámec na roky 2000-2006

Finanční rámec na období 2000-2006 byl schválen na zasedání Evropské rady v Berlíně v březnu 1999 na základě Agendy 2000 - pro silnější a širší Unii (dokument vypracovaný Evropskou komisí a předložený v červenci 1997). V květnu 1999 byla schváliena nová interinstitucionální dohoda, která obsahovala finanční výhled na roky 2000-2006. 

Strop vlastních zdrojů byl stanoven na 1,27 % HNP EU, což odpovídá 1,24 % HND Unie. V novém finančním rámci byly zohledněny reforma společné zemědělské politiky, důraz na politiku hospodářské a sociální soudržnosti, předvstupní strategie i budoucí rozšíření Evropské unie a jeho předpokládané důsledky.

Mezi konkrétní kroky patřilo například rozšíření financování zemědělství o politiku rozvoje venkova a o nový předvstupní nástroj pro zemědělství (SAPARD) pro kandidátské země EU. V oblasti strukturální a regionální politiky byl kladen důraz na vyšší koncentraci a efektivitu vynaložených prostředků, došlo proto ke snížení počtu cílů (z původních sedmi na tři cíle) a byl zaveden nový předvstupní nástroj pro spolufinancování projektů v oblasti životního prostředí a infrastruktury (ISPA).


Finanční rámec na roky 2007-2013

Na základě víceletého finančního rámce na roky 2007-2013 měla Evropská unie v daném období k dispozici rozpočet ve výši 864 316 mld. eur v položkách na závazky, což odpovídá 1,048 % HND EU a 820 780 mld. eur (tj. 1,00 % HND EU) v položkách na platby. K jeho schválení došlo v květnu 2006. Finanční rámec byl přijat ve formě tzv. interinstitucionální dohody, což je text, na kterém se musí dohodnout tři instituce - Komise, Parlament i Rada. Členské státy uzavřely kompromis na summitu Evropské rady v Bruselu v prosinci 2005. Od ledna do dubna 2006, kdy bylo dosaženo finální dohody, probíhala meziinstitucionální jednání mezi Radou, Evropským parlamentem a Evropskou komisí (tzv. trialog).

Stěžejní otázkou vyjednávání víceletého finančního rámce bylo, jak se Evropská unie vypořádá s východním rozšířením z roku 2004 a s finančními nároky, které vyvolávala významná hospodářská nesourodost nových a starých členských států. Mezi hlavní atributy finančního rámce patřily speciální alokace pro některé členské státy a celkové navýšení rozpočtu, ze kterého měli v celém období těžit zejména nováčci. Státy se rovněž dohodly také na dočasném uvolnění implementačních pravidel (z pravidla n+2 na n+3). Vstřícným krokem bylo pro nováčky navýšení limitu pro čerpání prostředků v rámci politiky soudržnosti. Jako kompenzace pro tzv. čisté plátce došlo ke snížení nadměrného čistého příspěvku Nizozemska a Švédska a snížení sazby odvodu pro zdroj založený na DPH pro Rakousko, Německo, Nizozemsko a Švédsko. Velká Británie akceptovala snížení britského rabatu o 10, 5 mld. eur na celé sedmileté období. Evropský parlament prosadil zvýšení celkového objemu prostředků nad rámec dohody členských států v položkách na závazky.

Autor: Ondřej Krutílek, CDK