Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Zemědělství

Společná zemědělská politika se začala uskutečňovat od roku 1962, kdy po velmi složitých jednáních Rada ministrů rozhodla o základních metodách společné organizace trhu pro obiloviny. Opatření pro obiloviny posloužila jako model pro trhy s dalšími produkty a do konce šedesátých let přijalo ES pro většinu produktů systémy ochrany, který uzavírá domácí trhy před vnější konkurencí. Plně fungovat začaly principy zemědělské politiky od roku 1968. SZP patří od počátku k nejnákladnějším politikám a postupnými reformami se EU snaží omezit podporu produkce a soustředit se na kvalitu potravin a ochranu životního prostředí.

V Římské smlouvě bylo stanoveno pět cílů, které její fungování má naplnit:

  • zvýšit produktivitu výroby
  • zajistit přiměřenou životní úroveň pro zemědělce
  • stabilizovat trhy
  • zabezpečit dostatečné množství potravin pro obyvatelstvo
  • poskytovat spotřebitelům potraviny za přiměřené ceny

Z cílů jsou odvozeny i její tři základní principy: jednotný trh, preference Společenství a finanční solidarita. Zemědělské produkty se tedy mohou volně pohybovat přes hranice členských států, je zajištěno jednotné vystupování navenek a producenti jsou chráněni před vnější konkurencí a výdaje na Společnou zemědělskou politiku (SZP) jsou hrazeny ze společných zdrojů.

 

CAP SZP
Demonstrace a protesty patří ke koloritu jednání o zemědělství od vzniku Společné zemědělské politiky. Na fotce z roku 1971 poněkud zaražený francouzský ministr zemědělství Michel Cointat (zdroj: Audiovisual service EU).


SZP byla založena na principu intervenčních nákupů zemědělských produktů při poklesu tržních cen pod dohodnutou úroveň. Společenství rovněž zavedlo v 70. letech zdanění dovozů a naopak dotování vývozu vlastních zemědělských výrobků. Protekcionistická opatření způsobila, že se v Evropské unii začalo od 80. let docházet k nadprodukci. SZP zatěžovala stále více evropský rozpočet a proti silnému protekcionismu protestovali zahraniční producenti. Spojily se tak vnitřní a vnější tlaky na reformu SZP.

V roce 1988 Společenství dosáhlo z důvodu vysokých nákladů na zemědělství maximální rozpočtové zátěže a dostalo se takřka na hranici finančního kolapsu. Bylo proto nutné tuto situaci řešit omezováním nákladů na zemědělství a zvyšováním příjmové části rozpočtu. Výsledkem byl Delorsův balík I, který v rámci SZP stanovoval další snižování garantovaných cen a kvótní systém, který měl zamezit nadprodukci. Součástí balíku bylo omezení růstu výdajů na zemědělství, které do budoucna neměly překročit hranici 74 % z hodnoty meziročního nárůstu HNP Společenství. Balík také navrhoval první návrhy na zvýšení efektivity a kvality produkce.

V roce 1992 přinesla výrazné změny MacSharryho reforma, která umožnila dohodu v rámci GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) a následně uzavření Uruguayského kola jednání o multilaterální liberalizaci světového obchodu. Jejím hlavním přínosem bylo odvázání dotací od výše produkce (tzv. decoupling), které vedlo ke snížení nadprodukce. Společenství snížilo garantované ceny, což kompenzovalo prostřednictvím přímých plateb stanovovaných na základě rozsahu obdělávané půdy, počtu kusů dobytka aj. Některé kompenzace byly navíc vypláceny pouze na základě ponechání ladem části půdy.

Další přelom znamenala v roce 2003 Fischlerova reforma, jež zavedla jednotnou platbu na farmu. Zemědělci tak namísto několika plateb získávají jen jednu. Výše plateb se určuje buď na základě plateb obdržených v minulosti (historický model) nebo podle plateb na plochu obdělávanou v prvním roce zavedení systému (regionální model) nebo v modelu hybridním kombinujícím oba principy.

Vyplácení přímých plateb je podmíněno dodržováním souboru legislativních norem, tzv. cross-compliance (19 pravidel pro ochranu životního prostředí, bezpečnost potravin a zdraví zvířat). Při nedodržení požadavků jsou stanoveny sankce. Reforma zdůraznila politiku rozvoje venkova - tzv. druhý pilíř SZP. Prostřednictvím modulace se začalo přesouvat stanovené procento z přímých plateb (I. pilíř SZP) na rozvoj venkova (II. pilíř SZP).  

Změny pokračovaly v roce 2004, kdy byl změněn systém financování SZP. Pro finanční perspektivu 2007-13 byly nově po vzoru dvou pilířů SZP určeny dva fondy: Evropský zemědělský záruční fond a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova.

Poslední změny přinesl tzv. Health check, neboli prohlídka zdravotního stavu SZP v roce 2008. Prostřednictvím balíčku čtyř legislativních dokumentů byly schváleny dílčí úpravy a drobnější zásahy do některých mechanismů SZP (přímé platby a systém modulace; oddělení podpor od produkce, změny v odvětví společného trhu s mlékem a mléčnými výrobky včetně postupného odstraňování tzv. mléčných kvót; nové priority v oblasti rozvoje venkova).

Impulzy k dalším reformám přineslo nejen východní rozšíření EU, které jednak rozšířilo společný trh se zemědělskými produkty, jednak zvýšilo nároky na část rozpočtu Unie určenou k financování SZP, ale také tlak ze strany WTO. Příprava reformy začala v roce 2010 a dohody o nové SZP bylo dosaženo v roce 2013 a vůbec poprvé v historii této politiky byl do procesu v pozici spolutvůrce zapojen Evropský parlament.

Reforma vstoupila v platnost v lednu 2014, nicméně mnohá z nových pravidel začala platit teprve od roku 2015. Nově je hlavním cílem SZP důraz na šetrný přístup k životnímu prostředí a podporu venkova. V rámci podpory rozvoje venkova SZP podporuje mladé zemědělce. Pilířová struktura SZP zůstaka zachována. V 1. pilíři je obsažena podpora příjmů a opatření na řízení trhu, 2. pilíř tvoří rozvoj venkova.

Součástí reformované SZP je:

  • tzv. „ozelenění“ plateb poskytovaných zemědělským podnikům, a sice zavedením zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí, jako je diverzifikace plodin a zachování ekologicky významných a přínosných krajinných prvků, jakož i určité minimální plochy trvalých travních porostů
  • větší rovnováha při rozdělování podpory, aby se zmenšily nejvýraznější rozdíly ve výši podpory příjmů poskytované zemědělcům v celé EU. Největším zemědělským podnikům budou navíc snižovány platby přesahující určitou hranici
  • lepší zacílení podpory příjmů na zemědělce, kteří ji nejvíce potřebují – jedná se zejména o mladé zemědělce, zemědělce v odvětvích s nízkými příjmy a v oblastech s přírodními omezeními

 

Rozpočet

V některých obdobích dosahovaly výdaje na SZP až k téměř 70 % evropského rozpočtu. Ve finanční perspektivě pro léta 2007 až 2013 bylo na SZP určeno 43% z celkového rozpočtu EU, což představuje přibližně 55 mld. eur ročně a 0,5 % HDP EU. Zhruba 80 % výdajů šlo do prvního a 20 % do druhého pilíře SZP.

Ve finanční perspektivě pro období 2014-2020 je oblast zemědělství zahrnuta ve druhé kapitole pod názvem "Udržitelný růst: přírodní zdroje". Na SZP je vyčleněna maximální částka 362,787 mld., tzn. přibližně 51,827 mld. ročně, přičemž zhruba tři čtvrtiny výdajů směřují do prvního pilíře. Výdaje na SZP byly ve srovnání s předchozím obdobím sníženy a pro stávající období představují 37,8 % rozpočtu EU.

podíl ČS na zemědělské výrobě

GRAF - Podíl členských států na zemědělské výrobě v EU (stav v roce 2005 bez Bulharska a Rumunska). zdroj: Evropská komise.


Rozpočet SZP pro období 2014–2020
 představuje přibližně 38 % souhrnného rozpočtu EU. Celková částka vyčleněná na výdaje v rámci SZP je 408,31 mld. eur. Objem ročního rozpočtu by měl v průběhu let 2014–2020 postupně klesat. Pokud jde o závazky, v roce 2020 by měl být rozpočet SZP oproti roku 2013 nižší přibližně o 15 %.

Rozdělení prostředků mezi 2 pilíře SZP pro období 2014–2020  (v prostředcích na závazky):

  • 1. pilíř: 76,6 % rozpočtu SZP, což odpovídá 29 % rozpočtu EU nebo 312,74 mld. eur
  • 2. pilíř: 23,4 % rozpočtu SZP, což odpovídá 9 % rozpočtu EU nebo 95,58 mld. eur

EU postupně ustupuje z kvótního systému a trh liberalizuje. Kvóty na cukr byly ukončeny v září 2017, kvóty na mléko od dubna 2015.

Rozpočet EU na rok 2018 počítá s celkem 156,1 mld. eur v prostředcích na závazky (v běžných cenách). Přímé platby představují 26 % prostředků (40,1 mld. eur) a opatření na rozvoj venkova 9,1 % (14,3 mld. eur). Z celkového hlediska tedy SZP v roce 2018 představuje 37,6 % rozpočtu Unie (58,1 mld. eur).

 

Budoucnost SZP

 

Zjednodušení SZP

První akční plán pro zjednodušení SZP byl zveřejněn v roce 2006. Od té doby Komise na zjednodušení SZP pracuje. Cílem postupných reforem je zajistit, aby SZP byla schopna se reagovat na výzvy, ke kterým v zemědělství dochází.

 

SZP po roce 2020

První rozpravy o SZP po roce 2020 byly zahájeny v roce 2016 a reforma pro nové finanční období by se měla soustředit na ekologičtější postupy a ochranu vody a půdy. Do roku 2050 bude dle současných dat nutné zdvojnásobit světovou produkci potravin, aby se zohlednil nárůst světové populace a uspokojila zvýšená poptávka. Zároveň bude nutné řešit dopady změny klimatu.

Evropská komise představila dne 1. června 2018 legislativní návrhy týkající se budoucnosti společné zemědělské politiky. Celkem byly představeny 3 návrhy:

  • nařízení o strategických plánech SZP
  • nařízení o jednotné společné organizaci trhů
  • horizontální nařízení o financování, řízení a sledování SZP

Budoucí podobu SZP má utvářet 9 cílů:

  • podpora příjmů zajišťujících životaschopnost
  • posílení konkurenceschopnosti
  • znovunastolení rovnováhy v potravinovém řetězci
  • boj proti změně klimatu
  • prosazování udržitelného využívání přírodních zdrojů
  • ochrana biologické rozmanitosti
  • podpora generační obměny
  • podpora zaměstnanosti a růstu
  • zajištění vysoké kvality potravin

Nová SZP má být ambicióznější v rámci životního prostředí. Komise ve svém návrhu stanovuje nové povinnosti pro zemědělce, např. střídání plodin namísto jejich diverzifikace; povinné používání nástroje pro hospodaření s živinami v zájmu zlepšení kvality vody, snížení objemu čpavku a oxidu dusného; ochrana půd bohatých na uhlík.

Komise se ve svém návrhu soustředí také na přísné dodržování pravidel v zájmu ochrany kvality potravin, zdraví lidí a zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, např. podpora snižování používání antibiotik; finanční podpora těsněji navázaná na dodržování pravidel týkajících se omezení používání pesticidů; tvorba plánů na předávání podniků mladší generaci. Návrh také stanovuje možnost, aby si každý stát sám mohl zvolit konkrétní opatření, která na základě posouzení vlastních potřeb považuje za nejvhodnější.

Návrh nového Víceletého finančního rámce na období 2021–2027 předpokládá s 365 mld. eur pro novou SZP. Finální verze nové SZP bude známá až po dohodě orgánů EU.


Instituce EU a zemědělství

 

Politickou zodpovědnost za Generální ředitelství a za zemědělskou politiku a rozvoj venkova má polský komisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski.

Výboru předsedá německý europoslanec Norbert Lins z frakce Evropské lidové strany. Česká republika má zastoupení v tomto výboru v podobě 3 europoslanců, jmenovitě se jedná o Ivana Davida (SPD), Martina Hlaváčka (ANO 2011) a Veroniku Vrecionovou (ODS). Na pozici náhradnice se nachází Michaela Šojdrová (KDU-ČSL).

Výboru předsedá francouzský europoslanec Younous Omarjee ze skupiny Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice. Členem výboru je Ondřej Knotek (ANO 2011). Mezi náhradníky patří Stanislav Polčák (Starostové a nezávislí) a Veronika Vrecionová (ODS).
 

Výboru předsedá francouzský europoslanec Pascal Canfin ze skupiny Renew Europe. ČR zastupují jako členové Stanislav Polčák (Starostové a nezávislí) a Alexandr Vondra (ODS), z pozice náhradníků poté Ivan David (SPD), Ondřej Knotek (ANO 2011) a Kateřina Konečná (KSČM).
 

Na Radě každý měsíc zasedají ministři zemědělství a rybolovu členských států a evropští komisaři odpovědní za zemědělství a rozvoj venkova, rybolov a námořní záležitosti, ale také zdraví. Rada přijímá v oblasti zemědělství (nejčastěji společně s Evropským parlamentem) právní předpisy související s produkcí potravin a rozvoje venkova, vše v souladu se schválenou společnou zemědělskou politikou států EU.

 

Mechanismus hlasování

Lisabonská smlouva výrazně změnila pravidla rozhodování o zemědělských otázkách. Zatímco do jejího vstupu v platnost byla ve většině oblastí uplatňována procedura konzultace, nyní v zemědělské politice platí řádný legislativní postup. O návrzích Komise tedy spolurozhoduje Rada a Evropský parlament. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou. Z řádného legislativního postupu jsou vyňaty pouze kvóty a poplatky.

Od ratifikace Lisabonské smlouvy se změnila i pravidla pro schvalování rozpočtu zemědělské politiky. Evropský parlament nyní spolurozhoduje o všech typech výdajů. Dříve rozhodoval pouze  o nepovinných výdajích (např. podpora venkova), zatímco do rozhodování o povinných výdajích (přímých platbách) nemohl vstupovat.

 

Jak politika ovlivňuje ČR

Vstup ČR do EU znamenal pro české zemědělce řadu výhod, zejména ve formě zvýšení příjmů a životní úrovně, vyšších výkupních cen a rozšíření možnosti exportu. Na jednotlivé sektory měl vstup do EU odlišný dopad. Celkově se nepodařilo zastavit trvalý pokles podílu zemědělské produkce na celkovém HDP a na zaměstnanosti.

Česko se postupně přizpůsobilo systému tržní regulace v EU (například kvóty pro pěstování některých plodin, či produkci mléka nebo zákaz podpory vysazování nových vinic). To způsobilo změny v komoditní skladbě. Významně se proměnilo především české cukrovarnictví. Při reformě společné organizace trhu s cukrem přišla ČR o 22,5 % kvóty cukru, a úměrně s tím se snížila výroba cukru a plocha řepy.

Obchod se zeměmi EU tvoří drtivou většinu mezinárodní obchodní výměny ČR a společný trh EU rozhodujícím způsobem ovlivňuje národní trh v ČR. Vstupem do EU se český zemědělský sektor vystavil přímé konkurenci z dalších 27 států. Podmínky pro hospodaření, včetně podpor z rozpočtu EU a z národních rozpočtů se však v jednotlivých členských státech liší.

Podmínky vyjednané před vstupem deseti nových členských států v roce 2004 znevýhodňují jejich zemědělce oproti farmářům v tzv. „starých členských státech". Zemědělci „v nových členských státech" obdrželi v prvním roce svého členství pouze 25 % přímých plateb oproti „starým členským státům". Výše dotací je postupně navyšována.

Rozdíly přetrvávaly do roku 2013, kdy se platby srovnaly. Nové členské státy mohou z vlastních zdrojů dorovnávat přímé platby tzv. národními doplňkovými platbami, nazývanými také top-up. Vlády mohou navýšit platby o 30 % nad hodnotu pro daný rok, nemohou ale převýšit 100 %.

 

 přímé platby
GRAF - Podíl přímých plateb a doplňkových plateb v ČR 2004-2013 (zdroj: Evropská komise)


ČR pro čerpání přímých plateb neuplatnila systém jednotné platby, ale zjednodušený systém, tzv. režim jednotné platby na plochu (Sing­le Area Payment Scheme - SAPS). V jeho rámci dostávají zemědělci jednotné platby na hektar zemědělské půdy. Tento systém lze využívat do roku 2020.

Vedle plateb v rámci jednotné platby na plochu a doplňkových plateb mohou zemědělci získat prostředky v rámci podpory méně příznivých oblastí a oblastí s ekologickými omezeními (LFA). Smyslem těchto plateb je finanční vyrovnání méně výhodných podmínek především v podhorských a horských oblastech. Na základě strategie stanovené Programem rozvoje venkova ČR na období 2014-2020 mohou zemědělci získat prostředky z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

Z programu rozvoje venkova do českého zemědělství poputuje v období 2014-202 téměř 3,5 mld. eur. Z toho má být 2,3 mld. eur z unijních zdrojů a 1,2 mld. eur z českého rozpočtu.

Provádění společné zemědělské politiky v ČR má ve své zodpovědnosti Ministerstvo zemědělství ve spolupráci se Státním zemědělským intervenčním fondem. Jedná se o opatření společných organizací trhů EU, přímé platby, národní doplňkové platby, programy strukturální podpory a programy rozvoje venkova.

Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) byl v ČR byl akreditován jako Agrární platební agentura. Jejím úkolem je administrace financí poskytovaných z Evropského zemědělského záručního fondu (EAGF), Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a z Evropského rybářského fondu (EFF).

Při evropských institucích v Bruselu hájí české zájmy Stálé zastoupení ČR při EU. Zemědělství se v něm věnuje Oddělení zemědělství a životního prostředí. Činnost oddělení je zaměřena zejména na expertní a diplomatické působení v orgánech EU zabývajících se agendami v oblastech zemědělství, bezpečnosti potravin, biotechnologií, rostlinolékařské a veterinární problematiky, rybolovu, rozvoje venkova, sektorových operačních programů a zemědělského obchodu.

Podílí se na přípravě příslušných legislativních aktů, obchodních jednání a sledování vývoje ve strategii, politikách a legislativě EU. Spolupracuje při zajišťování čerpání prostředků pro projekty v ČR v rámci strukturálních a regionálních fondů. Koordinuje přípravy expertních misí v ČR a prezentace zemědělských výrobků v EU.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop; aktualizace CDK, září 2018